Inflační data zkraje roku ukazála, že inflace pod kontrolou není

334
inflace
Ilustrace: Pixabay.com

Míra inflace v eurozóně v únoru klesla čtvrtý měsíc za sebou. Z 8,6 procenta v lednu meziročně ubrala 0,1 procenta. Avšak spotřebitelské ceny v meziměsíčním srovnání vzrostly o 0,8 procenta. Inflaci se nedaří dostat pod kontrolu ani v USA.

Data vyplývají z aktuálního [2.3.] prvního odhadu Eurostatu a inflačních dat z USA. Tam sice inflace v lednu meziročně klesla sedmý měsíc za sebou, ale jen o 0,1 procenta na 6,5 procenta. Avšak znovu: Meziměsíční růst spotřebitelských cen v USA v lednu zrychlil na 0,5 procenta z 0,1 procenta v prosinci. Na vině bylo hlavně zdražení energií.

V eurozóně podle evropského statistického úřadu v únoru nejvíce zdražily potraviny, alkohol a tabák. V jejich případě ceny meziročně vzrostly o 15 procent ve srovnání s růstem o 14,1 procenta v lednu. Což ale neznamená, že nezdražily i energie. V jejich případě zdražování [+13,7 %] pouze ubralo na tempu, to o 5,2 procenta. V lednu totiž ceny energií rostly o 18,9 procenta.

„Příběh o rychlém konci inflační vlny bere v eurozóně za své,“ komentuje aktuální evropské výsledky hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek.

„Jádrové inflační tlaky v eurozóně zůstávají silné,“ doplňuje ekonom Komerční banky Kevin Tran Nguyen.

Ceny prvovýrobců v prosinci stouply. Zdražily energie a potraviny

Situace v eurozóně se i tak liší. Například v Lucembursku činila inflace v únoru 4,8 procenta [-1,% meziměsíčně]. V Belgii klesla na 5,5 procenta ze 7,4 procenta v lednu. Avšak například v Německu inflace meziročně vzrostla na 9,3 procenta [+0,1 meziročně]. Ve Francii inflace v únoru vzrostla na rekordních 7,2 procenta z lednových sedmi procent. Ve Španělsku se zvýšila na 6,1 z 5,9 procenta. Nejvyšší inflace v zemích eurozóny zůstává tradičně v pobaltských státech, ale i na Slovensku: Lotyšsko: +20,1 % / Estonsko: +17,8 % / Litva: +17,2 % / Slovensko: +15,5 %. Inflace v Česku v lednu činila 17,5 procenta.

Evropská centrální banka bude muset nejspíš přidat

Petr Dufek upozorňuje, že v eurozóně roste i jádrová inflace, která je očištěná o vliv cen potravin, alkoholu, tabáku a energií. Z lednových 5,3 procenta se v únoru zvýšila na nové maximum 5,6 procenta.

„A tím potvrdila obavy z přetrvávání inflačních tlaků v evropské ekonomice. Na rekordu je opět v největších unijních ekonomikách – v Německu a ve Francii,“ říká.

Opakuje, že příběh o rychlém odeznívání inflační vlny tak prozatím bere za své. Což je jednoznačně vidět na vývoji budoucích sazeb na finančních trzích. Na nich podle jeho slov rostou sázky na další zvyšování sazeb Evropské centrální banky [ECB].

„Jestliže na začátku roku finanční trhy předpokládaly, že se ECB zastaví na hranici 3,50 procenta, nyní se už očekávání trhů posunují ke čtyřce,“ upozorňuje.

To, že jádrové cenové tlaky v eurozóně zůstávají velmi silné, případně dokonce zesilují, si myslí také Kevin Tran Nguyen.

„Obecně tak perzistence [odolnost, pozn. red.] inflačních tlaků nabídla podporu pro pokračování cyklu utahování měnové politiky po březnovém zasedání, kde ECB již na tom únorovém předběžně narýsovala 50bodový hike,“ vysvětluje.

Růst cen v Evropě zmírňuje, jádrová inflace ale hrozí dál

Fakt je, že ECB avizovala, že v březnu své sazby zvýší o dalších padesát bazických bodů. Analytici se nyní shodují v tom, že vzhledem k aktuálnímu vývoji nejspíš nějaké body ještě přidá. Podle Dufka jenom zvýšit sazby ale nepostačí. Namístě je podle něj zrychlení ukončení programu kvantitativního uvolňování a odstranění jeho dopadů změnami v bilanční sumě banky.

„ECB bude muset také začít rychleji ´pálit´ eura, která v časech pandemie až téměř neuvěřitelně rychle tiskla. Plán, že postupně začne z trhu stahovat 15 miliard euro [cca 352 mld. Kč,] měsíčně, vlastně jen o tuto částku bude pomaleji reinvestovat své extrémní portfolio, je z pohledu covidového nárůstu objemu její bilance o čtyři biliony vlastně jen symbolickým gestem,“ doplňuje.

Inflace, a hlavně ta jádrová je problém i v USA

Problémy s inflací mimo kontrolu řeší i Spojené státy. Obecný inflační ukazatel FEDu, jádrový PCE, v lednu vzrostl meziročně o 4,7 procenta. Čekal se růst o 4,3 procenta. Meziměsíčně PCE stoupl o 0,6 procenta. Očekával se růst o 0,4 procenta.

„Když k tomu připočteme vysokou lednovou inflaci a růst cen u prvovýrobců, jsou jasně patrné neustávající inflační tlaky, které přinutí Fed pokračovat v navyšování sazeb,“ vysvětluje tržní analytička Saxo Bank Charu Chanana.

Podle ní se ani v USA do zlevňování nikdo nehrne. Což je také jeden z hlavních důvodů, proč se dezinflační trend cen zboží, který na únorové schůzce FEDu zdůrazňoval jeho předseda Jerome Powell, rychle obrátil a dál zůstává přinejlepším nevypočitatelný.

„Inflační trendy v oblasti zboží jsou znepokojující a v oblasti služeb rostou ceny ještě rychleji,“ říká analytička.

Chovatelé brojlerů v USA chtějí prodávat i svoje vejce

Odvolává se na prohlášení ekonomů z clevelandského FEDu. Ti nyní jasně řekli, že dostat americkou inflaci zpátky ke 2 %, aniž by FED vyvolal hlubokou recesi, nejspíš potrvá mnohem déle, než centrální bankéři a finanční trhy očekávají.

„V souvislosti s tím se dramaticky změnila i tržní očekávání ohledně dalšího chování Fedu. Zatímco dřív se čekalo pozastavení či dokonce obrat současné politiky, dnes se počítá s konečnou sazbou 5,4 procenta. Přitom ještě před měsícem to bylo necelých pět procent. Ozvalo se i volání po konečné sazbě šest až sedm procenta,“ doplnila Chanana.

Daniel Tácha

1 komentář

  1. Já nechápu, co pořád v těch úvahách mají za problém, jako že není pod kontrolou a podobně. Trh ve svobodném kapitalismu je nesmírně citlivá záležitost. Těch vlivů v něm je neuvěřitelné množství a prakticky všechny jsou subjektivní. Stojící ovšem na objektivní realitě. Například kolik aut a jaké si koupím, kolikrát a kde se nechám ostříhat je subjektivní a záleží na každém, jak se momentálně rozhodne. Kolik tedy vznikne automobilek a jakých a kolik aut pro zákazníky vyrobí, kolik vznikne kadeřnictví a kde, také rozhodují konkrétní lidé podle momentální poptávky. To vše však stojí na objektivní realitě, kterou je úroveň vědy a techniky, tedy s čím jako s výrobním nástrojem mohu počítat. Pak jak snadno a levně, či draho a nesnadně získám energii, protože většina tepelně technických procesů je dána přírodními zákony. Když chci při vaření uvést vodu do varu, o tom rozhodují fyzikální zákony, kolik energie k tomu spotřebuji. To se učí už na základní škole ve fyzice. A když hospodářství rozvrtám, například najednou drahými energiemi, tak se musí celé přenastavit. Ty segmenty, které stály na levné energii a byla v nich bezuzdná spotřeba, buď zaniknou, nebo se omezí a pak ty, které byly méně energeticky náročné, ale drahé, začnou být více v kurzu. Na to se nabalí nová výrobní základna. Někde se dokonce musí továrny zrušit, jako se nyní některé stahují z Číny, a jako náhrada jinde postavit. A samozřejmě i na to navazující základna služeb. To vše ruku v ruce s cenovou korekcí směrem nahoru, protože všechny tyto nové náklady na přenastavení neomylně musí zaplatit zákazník. A ne za dvacet, nebo padesát let. Nejlépe ihned, maximálně v pár letech. A když si k tomu připočítáte, že tohle přenastavení už z principu neuděláte ze dne na den, tak co chtějí mít ve věci inflace, jak přemýšlí, rychle pod kontrolou. I kdyby penězovod ze dne na den utnuli, tak polévka, na níž musíte vodu uvést do varu se stále dražšími energiemi a zeleninou do ní, vám bude vždy prodávána dráž a dráž. A když ne, tak nebude polévka žádná. To bude letitá záležitost, než se vše uvede do opětovné hospodářské rovnováhy, i v případě, že své ničitelské politické pazoury z volného trhu urychleně stáhnou.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here