Podle kvalifikovaného odhadu je v Česku zhruba 100 až 130 tisíc takzvaně sešívaných rodin. Aktuální průzkum skupiny Partners ukázal, že hlavním předmětem sporů v nich bývá výchova dětí a upřednostňování „těch svých“.
Ještě větší problémy ale nastávají podle právního experta skupiny Partners Lukáše Vacka ve chvíli, jak říká v rozhovoru pro FinTag, kdy jeden z manželů v takové rodině zemře.
„Spousta lidí u nás umírá bez závěti, v běžných rodinách je to do určité míry jedno, ale v případě sešívané rodiny dává smysl domyslet, jaký majetek chci komu odkázat,“ vysvětluje s tím, že praxe ukazuje na mnoho případů, kdy se vypořádání pozůstalosti vyvine dost překvapivě pro všechny zúčastněné.
Důvod? V sešívané rodině nebo také smíšené rodině obvykle žijí manželé či partneři, kteří mají za sebou rozvod či rozchod, často i s dítětem či dětmi, které si do nové domácnosti přivedli z předchozích vztahů. A obdobně je to i s majetkem. Po uzavření nového sňatku se veškerý v něm nabytý majetek stává společným jměním manželů. A nejen to. Každý z manželů se podílí i na pozůstalosti toho druhého.
Vztahy v sešívaných rodinách nejsou vždy takové, jaké by být měly
Lukáš Vacek proto doporučuje majetkové poměry upravit ještě za života obou manželů. Což ostatně podle jeho názoru platí i pro rodiny, v nichž děti nemají biologicky rozdílné rodiče.
Zdaleka přitom nejde o marginální jev. Podle dat Českého statistického úřadu [ČSÚ] jen loni rozvedly soudy v Česku zhruba 21 200 manželství. Podíl manželství končících rozvodem dosáhl 41 procent. A jen loňské rozvody se dotkly více než 20 300 dětí. A jsou to právě potomci, kteří mění přístup rozvedených párů k majetkovému uspořádání v případě, že se rozhodly vstoupit do nového manželství.
Uspořádání majetku v sešívaných rodinách
Jak se dědí majetek v takzvaně sešívaných rodinách?
Při uspořádání majetku pro případ úmrtí lidé, neplatí to jen pro sešívané rodiny, postupují několika způsoby. Buďto věc neřeší a ponechají rozdělení na dědickém řízení podle zákona. Taková pozůstalost se pak dělí až v šesti dědických třídách. A v první třídě dědí majetek děti zůstavitele, tedy zesnulé osoby, a jeho manžel či manželka, a to rovným dílem. Přičemž už tady především u smíšených rodin může dojít k nechtěnému vypořádání.
K jakým konkrétně?
Část majetku zůstavitele se může dostat nejen k vlastním dětem, ale následně přes manžela i k dětem nevlastním. Může to být záměr, ale také nemusí. Situace lidí jsou velice různorodé. Často se ale v reálném životě stává, že to záměr nebyl a došlo k takovému vypořádání pouze z nevědomosti zůstavitele. Anebo kvůli jeho liknavosti či ostychu vypořádat vlastní majetkové nástupnictví ještě za života.
Můžete to uvést na příkladu?
Jako příklad uvedu třeba chalupu nebo byt ve výlučném vlastnictví zesnulého, tedy zůstavitele, kterou získal ještě před uzavřením nového manželství. I když tato nemovitost nepatří do společného jmění manželů, tak část z ní připadne v pozůstalosti jak vlastním dětem zůstavitele, tak i jeho manželovi či manželce. A po nich mají nárok na dědictví ze zákona zase jejich vlastní děti.
Vypořádání společného jmění manželů
To se děje při vypořádání bez závěti?
Pokud není sepsaná závěť, tak podle občanského zákoníku v první třídě dědiců, jak už jsem uvedl, dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel či manželka. Každý z nich stejným dílem. Takový je právní postup v dědickém vypořádání pozůstalosti.
Co všechno je předmětem pozůstalosti?
Předmětem dědění se vedle výlučné pozůstalosti, tedy té, kterou nabyl zesnulý například darem nebo rovněž v dědictví, stává i majetek nabytý za dobu trvání manželství. Pak jde o takzvané společné jmění manželů, ono známé SJM.
Jak přesně se v tomto případě vypořádává pozůstalost?
Společný majetek, který byl v SJM, se po úmrtí jednoho z manželů rozdělí na dvě poloviny. Jedna polovina zůstává přeživšímu manželovi, zatímco druhá je předmětem pozůstalosti a dědění, stejně jako veškerý další majetek zůstavitele, který nebyl součástí SJM.
Jak se dělí ta část, která připadne pozůstalému manželovi nebo manželce?
Pozůstalému manželovi nebo manželce se u SJM dědictví odvíjí podle počtu dětí po zemřelé osobě. A to v poměrném rozložení. Například pokud měl zesnulý dvě děti, pak manžel a každé z dětí dědí 1/3 pozůstalosti. Stejně tak se postupuje při vypořádání majetku nespadajícího do SJM. Tedy toho, který je ve výlučném vlastnictví zesnulého.
Řešení je závěť nebo dědická smlouva
Jak doporučujete upravit dědictví v sešívaných rodinách?
Namístě je vždy upravit majetkové poměry, a to nejen ve zmiňovaných sešívaných rodinách, ještě za života obou manželů. A otevřeně o tom hovořit s dětmi, protože budou jednou rodinný majetek spravovat. A nejde o nic zas až tak složitého.
Jak mohou lidé správně upravit nakládání s jejich majetkem?
Svou poslední vůli a přání, jak naložit s majetkem v případě úmrtí, mohou lidé upravit buďto v závěti, nebo v dědické smlouvě. Oba nástroje mají své výhody a nevýhody a je na každém, který z nich si vybere.
V čem se liší závěť od dědické smlouvy?
Zatímco závěť je jednostranný úkon, dědickou smlouvou je možné se s dědici domluvit a na oplátku si sjednat i nějaké povinnosti ze strany dědiců. Dědickou smlouvu je vhodné použít například v době, kdy už jsou děti dospělé a jejich rodiče ve vyšším věku nemají sílu se postarat vlastními silami například o dům a zahradu. Pak uzavřou se svým potomkem dědickou smlouvu, v níž mu odkáží dům a zahradu. A zároveň ve smlouvě stanoví podmínky, že tento potomek zajistí údržbu nemovitosti, investuje například do nové střechy, nového oplocení nebo třeba to, že bude každoročně hradit daň z nemovitosti.
I dědická smlouva má své zákonné limity, nedá se jí upravit veškeré vlastnictví…
Ano, čtvrtina pozůstalosti musí podle zákona zůstat volná. To z toho důvodu, aby o ní mohl zůstavitel rozhodnout v závěti. I tuto část určenou pro odkaz v závěti ale může zůstavitel odkázat rovněž smluvnímu dědici, a to právě formou závěti. Tedy v dědické smlouvě lidé nemohu rozhodnout o všem, ale je to poměrně zajímavý a nevyužívaný institut.
Závěť ideálně u notáře
Jak postupovat při sepsání závěti?
Ideálně formou notářské zápisu. Závěť totiž může každý sepsat a podepsat sám vlastní rukou, ale větší právní jistotu pro zůstavitele i dědice a snížení rizika budoucích soudních sporů představuje závěť sepsaná formou notářského zápisu.
Proč?
Notář při jejím sepsání zajistí, že závěť splňuje všechny zákonné náležitosti, upozorní například zůstavitele na práva neopominutelných dědiců a pomůže formulovat vůli zůstavitele jednoznačně a bez výkladových nejasností. Originál závěti zůstává uložen u notáře a současně je takto pořízená závěť evidována v Evidenci právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou ČR. Zůstavitel tak má jistotu, že se závěť neztratí a že se podle ní bude po jeho úmrtí postupovat. A to i v situaci, kdy dědické řízení bude vyřizovat nějaký jiný notář.
Co má obsahovat závěť?
V závěti zůstavitel přesně vymezí, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho majetkem. Přesně v ní určí dědice a stanoví i jejich podíly na majetku. Proto se o závěti hovoří jako o projevu poslední vůle, byť za života kdykoli odvolatelné.
Kdykoli odvolatelné, říkáte? Jakou má taková závěť cenu?
To už je na každém, kdo ji uskuteční… Avšak závěť ani dědická smlouva nijak neomezují samotného zůstavitele v tom, jak naloží se svým majetkem za svého života. To znamená, že ani závěť ani dědická smlouva na 100 procent nezajistí, že v nich odkázaný majetek dědicové nakonec dostanou. Zůstavitel může za života svůj majetek bez omezení převést, ať už za úplatu, nebo darem, i na úplně jinou osobu.
Dědická smlouva a zajištění péče o majetek
Mohl byste ještě vyjasnit dědickou smlouvu?
Další možností je uzavření dědické smlouvy formou notářského zápisu. Zatímco závěť lze kdykoliv změnit, dědická smlouva poskytuje budoucímu dědici výrazně vyšší míru právní jistoty, protože ji zůstavitel nemůže jednostranně změnit.
Jak to?
Určitou nevýhodou, případně výhodu, jak to vezmete, u dědické smlouvy je to, že se nedá odvolat nebo zrušit jednostranně. Pokud ji chce zůstavitel zrušit, pak s tím musí souhlasit i ostatní smluvní dědicové. A to je asi hlavní nevýhoda, pro kterou tento institut není v Česku využíván, protože bere zůstaviteli volnost a možnost kdykoliv své rozhodnutí jednostranně změnit. Proto lidé raději uzavírají závěť. V ní se dá snadno upravit celá pozůstalost a zároveň ji může zůstavitel kdykoli zrušit nebo odvolat, aniž by o tom informoval zamýšlené dědice. Na druhou stranu si u závěti nezajistíte, že se bude o nemovitost ještě za vašeho života někdo starat.
Jsou u dědické smlouvy ještě nějaké podmínky?
Jak už jsem řekl, předmětem dědické smlouvy nikdy nemůže být celá pozůstalost, ale nejvýše její tři čtvrtiny. Poslední čtvrtina musí zůstat volná, aby o ní mohl zůstavitel případně pořídit závěť.
Hovory o majetku nemají být tabu
Co obecně doporučujete u dědictví českým rodinám?
Lidé by se neměli sepsání závěti bát, ani to nijak odkládat. Je to normální věc, která k životu patří. A také je to nezbytný krok k tomu, aby jejich majetek zdědil právě ten, kdo chtějí, aby ho zdědil. A podle mě je velice dobrá i ta forma dědické smlouvy, byť ji v Česku ke své škodě domácnosti příliš nevyužívají.
Kolik se takových dědických smluv asi uzavírá?
Zatímco závětí Češi sepíší a uloží u notáře až 30 tisíc za rok, dědických smluv bývá ročně uzavřeno ne více než dvě stě.
Vysvětlujete si to omezením zůstavitele v další úpravě takové smlouvy?
Ano, ale důvodem nezájmu o dědické smlouvy může být i to, že je lidé neznají. A ti, kteří o nich vědí, se pak, to je můj názor, obávají omezených možností v rozhodování.
Doporučení sešívaným rodinám
Máte nějaké doporučení přímo pro takzvaně sešívané rodiny?
Zvlášť při uzavření nového manželství se dvakrát nabízí vyjasnění si, jaký majetek a závazky si každý z partnerů přináší. A co bude v budoucnu společné. A nejde jen o majetky, ale i o dluhy, podnikání či závazky vůči dětem nebo bývalým partnerům. Prvním krokem by proto měla být otevřená inventura. Sešívaným rodinám doporučuji tři základní kroky. Jmenujte si jasně a otevřeně majetek a závazky z minulosti. Dohodněte si pravidla pro běžné i mimořádné výdaje a pravidelně je revidujte. A upozorním i na další rizika.
Asi tuším, kam míříte, přesto se zeptám, jaká rizika?
Nechat majetkový režim vzniknout bez společné dohody a začít ho řešit až při rozvodu nebo úmrtí jednoho z partnerů. Totiž děti rostou, náklady se mění a situace, která fungovala při sestěhování, nemusí odpovídat situaci rodiny o několik let později. Jednoduše řečeno, dává smysl zamyslet se nad tím, zda konkrétní rodině vyhovuje zákonný režim společného jmění manželů, anebo jeho zúžení či rozšíření, případně režim oddělených jmění nebo jiné smluvní nastavení.
Daniel Tácha
