Představte si na okamžik svět, kterému jsme tak tak unikli. Svět, v němž by Joe Biden, slabý a vytrácející se, s pomocí tisku a za podpory jedné části polarizované veřejnosti vyhrál v roce 2024 volby a vrátil se do Bílého domu.
Joe Biden by se proklopýtal kampaní a zajistil si výsledky, které by znamenaly jeho vítězství. V komentáři listu The Spectator Thank God for Donald Trump o tom spekuluje Jonathan Secerdoti.
Podle něj by byly následky hodně vážné. A to nejen pro Spojené státy, ale pro celý svět, který je stále ještě závislý na srozumitelnosti, síle a morálce. Přičemž zejména na Středním východě by to znamenalo další krok ke katastrofě.
Izrael šokovaný masakrem ze 7. října by se ocitl v dusivém sevření. Administrativa Bidenova druhého funkčního období by zastavila nebo omezila dodávky zbraní a vytyčila izraelským ozbrojeným silám červené linie. Nevyslovený, ale nepochybný cíl: Omezit izraelské válečné úsilí, a tak promeškat strategickou výhodu.
Italové odstavili kamiony se zbraněmi do Izraele. Údajně českými
Biden by rovněž nikdy neodsouhlasil vojenskou akci „Půlnoční kladivo,“ společný izraelsko-americký útok na íránský jaderný program. Írán by následně překročil kritickou hranici jaderného vyzbrojení a sebevědomě by se postavil silám Západu. Hamás, podporovaný diplomatickým úsilím a propagandistickou lží, by posílil. Rukojmí by byla stále ještě v zajetí. Íránský vliv by sílil v Libanonu, Sýrii a Jemenu a neobával by se odplaty. Mezitím by antisemitské síly v USA dál zvyšovaly svůj vliv.
Co by se dělo v USA
Na univerzitách v Americe by se konala shromáždění, aniž by zakročila federální vláda. Židovští studenti a jejich rodiny by byli přinuceni odejít z veřejných institucí. Útoků na ně by přibývalo. Židé by začali odcházet. Nejenom jinam, ale do zahraničí.
Analýza: Írán je finální izraelský cíl. Tamější režim hraje o přežití
Uznání Palestiny, státu bez struktur a právních základů, evropskými institucemi by bylo v USA sotva zaznamenáno. Místo toho, že jsou Spojené národy označeny jako stát, který schvaluje násilí, by byly oslavovány jako mezinárodní morální autorita. Nic takového se ale nestalo. Protože se vrátil Donald Trump!
—
To, co jsme v pondělí viděli, kdy se Donald Trump objevil v Knessetu, bylo objetí s americkým medvědem. Žádná symbolika. Nic běžného. Čirá ukázka síly, solidarity a pevného spojenectví. Amerika, globální supervelmoc, stojí za Izraelem, nikoliv ale v roli vzdáleného pozorovatele, ale jako oddaný bratr. Poselství regionu bylo jednoznačné: Spojené státy jsou tu a stojí pevně tam, kam patří.
Státy, které podporují Izrael, porušují mezinárodní válečné právo
A výsledek je už zřejmý. Katar, dlouhodobý útulek teroristů z Hamásu a tichý patron regionálních rozporů, mění pozici. V důsledku izraelsko-amerického útoku na Írán se změnil postoj v Dauhá. Když izraelské stíhačky zasáhly proti Hamásu na katarském území, nebyly v této akci osamoceny. Akce nesla stopy amerického souhlasu, a to je signál pro Záliv, že se změnila pravidla hry. Katar se nyní vzpamatoval. Nikoliv z morálních důvodů, ale kvůli snaze přežít. Je mu jasné, že stranou, která vítězí, není Írán. Americké a izraelské síly v úzké spolupráci jim ukázaly, kdo by měli být jeho spojenci.
Arabské státy se nedostavily, aby protestovaly…
Poté, kdy nechal Trump 30 národních vůdců čekat v Šarm aš-Šajchu, protože tou dobou vyjadřoval podporu Izraeli a Netanjahuovi, dorazil stylově se zpožděním na svůj historický summit. Avšak arabské státy se nedostavily, aby protestovaly, ale aby naslouchaly. Aby si vyslechly zdvořile, ale odhodlaně to, co Trump a USA očekávají a co požadují. Čas pro strategické instrukce podpořené nejenom slovy, ale i činem.
Dokonce i Trumpovo zpoždění bylo určitým signálem. Prezidentova podpora Izraeli byla všem zřejmá. Ať si svět počká, a uvidí ji v plné síle. Jaké jsou nyní možnosti? Hamás zanikne a zmizí. Palestinské hnutí bude konečně přinuceno se reformovat, tedy vzdát se teroru, odmítání sebezáhubných a sebevražedných tendencí a bude muset vytvořit něco, do čeho se vyplatí investovat.
Státy Zálivu stále zřetelněji vnímají Izrael nikoliv jako překážku, ale jako pilíř. Jejich vize stabilního, moderního a prosperujícího Středního východu závisí na integraci Izraele. A pokud Palestinci budou znovu toto úsilí ohrožovat bombami, ať již doslova, nebo politicky, nebudou s nimi mít shovívavost. A opět se ocitnou na okraji.
Joe Biden vs. Donald Trump
Představy paralelní historie mohou být zábavné, ale lehkomyslnost problémy nevyřeší. A zde je kontrast mezi současným a minulým prezidentem [a Trump by řekl i tím předchozím, pozn. red.] užitečný. Protože jsme žili na samém okraji temné verze shora popsaného světa. Byli jsme už velmi blízko.
Jenom díky hrstce lidí s vizí, vůlí a strategií se tak nestalo. Trump, Witkoff, Kushner, Netanjahu, Dermer – muži reálné politiky bez iluzí. Porozuměli terénu, hráčům a nebezpečí. Věděli, kdy zatlačit, kdy nabídnout dohodu a kdy ukázat sílu. Pokud kariérní diplomaté pohrdali „obchodníky s realitami,“ kteří vtrhli do geopolitiky, tak nyní vidí, že někdy je zapotřebí stavitelů, kteří přebudují svět.
Pokud Trump zvládne Blízký východ, nejspíš dostane Nobelovu cenu míru
A tady je zakopaný pes. Když nám chce realitní makléř prodat velký projekt ještě dříve, než se kopne do země, ví, že nám musí ukázat něco velkého. Ukáže nám počítačem vytvořenou skutečnost a prodá nám sny. Jenom pak, když je koupíte, je může začít naplňovat. A i když je výsledek jiný, počítá se síla, dohoda je podepsaná a projekt nabývá na obrysech.
Tvůrci snů, v tomto případě developeři, umí přesvědčit. A svět se pohne vpřed. Proto to může fungovat. Úspěch není zaručený, ale šance tady je. Je to lepší verze historie, která tu dnes vzniká. Nikoliv však náhodně, ale díky činům. To, co nastane, bude vyžadovat další úsilí, odhodlání a práci.
Pondělní představení šoumenského talentu, znovusjednocení, které mění život, a srdcervoucí splacení dluhu je nejzřetelnějším projevem technické diplomacie a politických čar. Nejlepší představení, které jsem kdy v životě viděl. V sobotu jsem si myslel, že je to bláznivé a postavené na bláhových snech a fantaziích. Ale jak zakladatel moderního sionismu Theodor Herzl prohlásil – pokud si to přejete, pak to není sen.
Pro FinTag přeložil Michal Achremenko
