Představte si na okamžik svět, kterému jsme tak tak unikli. Svět, v němž by Joe Biden, slabý a vytrácející se, s pomocí tisku a za podpory jedné části polarizované veřejnosti vyhrál v roce 2024 volby a vrátil se do Bílého domu.
Joe Biden by se proklopýtal kampaní a zajistil si výsledky, které by znamenaly jeho vítězství. V komentáři listu The Spectator Thank God for Donald Trump o tom spekuluje Jonathan Secerdoti.
Podle něj by byly následky hodně vážné. A to nejen pro Spojené státy, ale pro celý svět, který je stále ještě závislý na srozumitelnosti, síle a morálce. Přičemž zejména na Středním východě by to znamenalo další krok ke katastrofě.
Izrael šokovaný masakrem ze 7. října by se ocitl v dusivém sevření. Administrativa Bidenova druhého funkčního období by zastavila nebo omezila dodávky zbraní a vytyčila izraelským ozbrojeným silám červené linie. Nevyslovený, ale nepochybný cíl: Omezit izraelské válečné úsilí, a tak promeškat strategickou výhodu.
Italové odstavili kamiony se zbraněmi do Izraele. Údajně českými
Biden by rovněž nikdy neodsouhlasil vojenskou akci „Půlnoční kladivo,“ společný izraelsko-americký útok na íránský jaderný program. Írán by následně překročil kritickou hranici jaderného vyzbrojení a sebevědomě by se postavil silám Západu. Hamás, podporovaný diplomatickým úsilím a propagandistickou lží, by posílil. Rukojmí by byla stále ještě v zajetí. Íránský vliv by sílil v Libanonu, Sýrii a Jemenu a neobával by se odplaty. Mezitím by antisemitské síly v USA dál zvyšovaly svůj vliv.
Co by se dělo v USA
Na univerzitách v Americe by se konala shromáždění, aniž by zakročila federální vláda. Židovští studenti a jejich rodiny by byli přinuceni odejít z veřejných institucí. Útoků na ně by přibývalo. Židé by začali odcházet. Nejenom jinam, ale do zahraničí.
Analýza: Írán je finální izraelský cíl. Tamější režim hraje o přežití
Uznání Palestiny, státu bez struktur a právních základů, evropskými institucemi by bylo v USA sotva zaznamenáno. Místo toho, že jsou Spojené národy označeny jako stát, který schvaluje násilí, by byly oslavovány jako mezinárodní morální autorita. Nic takového se ale nestalo. Protože se vrátil Donald Trump!
—
To, co jsme v pondělí viděli, kdy se Donald Trump objevil v Knessetu, bylo objetí s americkým medvědem. Žádná symbolika. Nic běžného. Čirá ukázka síly, solidarity a pevného spojenectví. Amerika, globální supervelmoc, stojí za Izraelem, nikoliv ale v roli vzdáleného pozorovatele, ale jako oddaný bratr. Poselství regionu bylo jednoznačné: Spojené státy jsou tu a stojí pevně tam, kam patří.
Státy, které podporují Izrael, porušují mezinárodní válečné právo
A výsledek je už zřejmý. Katar, dlouhodobý útulek teroristů z Hamásu a tichý patron regionálních rozporů, mění pozici. V důsledku izraelsko-amerického útoku na Írán se změnil postoj v Dauhá. Když izraelské stíhačky zasáhly proti Hamásu na katarském území, nebyly v této akci osamoceny. Akce nesla stopy amerického souhlasu, a to je signál pro Záliv, že se změnila pravidla hry. Katar se nyní vzpamatoval. Nikoliv z morálních důvodů, ale kvůli snaze přežít. Je mu jasné, že stranou, která vítězí, není Írán. Americké a izraelské síly v úzké spolupráci jim ukázaly, kdo by měli být jeho spojenci.
Arabské státy se nedostavily, aby protestovaly…
Poté, kdy nechal Trump 30 národních vůdců čekat v Šarm aš-Šajchu, protože tou dobou vyjadřoval podporu Izraeli a Netanjahuovi, dorazil stylově se zpožděním na svůj historický summit. Avšak arabské státy se nedostavily, aby protestovaly, ale aby naslouchaly. Aby si vyslechly zdvořile, ale odhodlaně to, co Trump a USA očekávají a co požadují. Čas pro strategické instrukce podpořené nejenom slovy, ale i činem.
Dokonce i Trumpovo zpoždění bylo určitým signálem. Prezidentova podpora Izraeli byla všem zřejmá. Ať si svět počká, a uvidí ji v plné síle. Jaké jsou nyní možnosti? Hamás zanikne a zmizí. Palestinské hnutí bude konečně přinuceno se reformovat, tedy vzdát se teroru, odmítání sebezáhubných a sebevražedných tendencí a bude muset vytvořit něco, do čeho se vyplatí investovat.
Státy Zálivu stále zřetelněji vnímají Izrael nikoliv jako překážku, ale jako pilíř. Jejich vize stabilního, moderního a prosperujícího Středního východu závisí na integraci Izraele. A pokud Palestinci budou znovu toto úsilí ohrožovat bombami, ať již doslova, nebo politicky, nebudou s nimi mít shovívavost. A opět se ocitnou na okraji.
Joe Biden vs. Donald Trump
Představy paralelní historie mohou být zábavné, ale lehkomyslnost problémy nevyřeší. A zde je kontrast mezi současným a minulým prezidentem [a Trump by řekl i tím předchozím, pozn. red.] užitečný. Protože jsme žili na samém okraji temné verze shora popsaného světa. Byli jsme už velmi blízko.
Jenom díky hrstce lidí s vizí, vůlí a strategií se tak nestalo. Trump, Witkoff, Kushner, Netanjahu, Dermer – muži reálné politiky bez iluzí. Porozuměli terénu, hráčům a nebezpečí. Věděli, kdy zatlačit, kdy nabídnout dohodu a kdy ukázat sílu. Pokud kariérní diplomaté pohrdali „obchodníky s realitami,“ kteří vtrhli do geopolitiky, tak nyní vidí, že někdy je zapotřebí stavitelů, kteří přebudují svět.
Pokud Trump zvládne Blízký východ, nejspíš dostane Nobelovu cenu míru
A tady je zakopaný pes. Když nám chce realitní makléř prodat velký projekt ještě dříve, než se kopne do země, ví, že nám musí ukázat něco velkého. Ukáže nám počítačem vytvořenou skutečnost a prodá nám sny. Jenom pak, když je koupíte, je může začít naplňovat. A i když je výsledek jiný, počítá se síla, dohoda je podepsaná a projekt nabývá na obrysech.
Tvůrci snů, v tomto případě developeři, umí přesvědčit. A svět se pohne vpřed. Proto to může fungovat. Úspěch není zaručený, ale šance tady je. Je to lepší verze historie, která tu dnes vzniká. Nikoliv však náhodně, ale díky činům. To, co nastane, bude vyžadovat další úsilí, odhodlání a práci.
Pondělní představení šoumenského talentu, znovusjednocení, které mění život, a srdcervoucí splacení dluhu je nejzřetelnějším projevem technické diplomacie a politických čar. Nejlepší představení, které jsem kdy v životě viděl. V sobotu jsem si myslel, že je to bláznivé a postavené na bláhových snech a fantaziích. Ale jak zakladatel moderního sionismu Theodor Herzl prohlásil – pokud si to přejete, pak to není sen.
Pro FinTag přeložil Michal Achremenko
Rád bych podotknul, že v historii neexistuje žádné KDYBY. Takže celý tento článek je jeden velký nesmysl. Historické události obsahují tolik proměných, že změnit teoreticky jeden předpoklad a myslet si, že by to tím pádem bylo tak a tak je jemně řečeno naivní. Už v nadpisu je nesmysl. Protikandidátem Trumpa přece nebyl Biden. Takže to samo o sobě je nesmyslná konstrukce. Asi jako „Co kdyby vyhrál Havel a ne Trump“. Jako kecání v hospodě dobrý, ale jako seriozní článek v novinách?
Přesně tak!
Klíčové jsou události jako rozbouřené moře a ty na povrch vyplavují konkrétní politiky. Skutečně se nedá uvažovat opačným směrem, jak by se moře vlnilo, kdybychom na břeh pohodili jiné vyplaveniny.
Globalistika. Nebezpečí vzniku až globálního vojenského konfliktu: Bidena ani Trumpa vojáci, Pentagon, neposlouchá.
Proč americká generalita Trumpa nenávidí:
Hrozí, že americká generalita se utrhne ze subordinace Trumpa i ministra války a začnou bojovat proti Rusku a dokonce i Číně, nebo/a zejména, se přímo zapojí do bojů na Ukrajině. Tak chtějí Rusko porazit; jde o jeho bohatství, zdroje. Trump se nechce dát odstrčit, proto slíbil dodávku dalekonosných zbraní, ale přímo se války nechce zúčastnit. V podmínkách, kdy bylo zapotřebí podnikat přípravné akce, aby mohl být podniknut úder proti Rusku, před pár dny svolal Trump důležitější generály a admirály a vydělával jim kůži. Byly jim sděleny určité ideologické postoje. Bylo jim sděleno: Komu se to nelíbí, ať odejde; odešel jeden. Část generálů se na svá stanoviště nevrátí, protože se o nich ví, že jsou nespolehliví. USA jsou uměle vyprojektovaný stát, budovaný jako firma. Proto má například viceprezidenta. Tam, kde se řízení neopírá o státní kulturu obyvatelstva, ale o byznys-banditskou kulturu, tam je vidět projev toho, co je známo z dějin: V období slabosti státu, se jeho řízení ujímají generálové. Kolika vojákům velíte, tolik moci můžete urvat. Podle principu: „Moc je na konci pušky“, jak řekl Mao Ce-tung. A tak získával kontrolu nad regiony. Jde o epochu generálů militaristů v dějinách Číny. V USA měli vekou roli šerifové, ale velkou převahu získala armáda. Byly formovány Spojené státy, ale vztahy zůstaly vojensko-silové: Kdo má koho pod kontrolou. Fakticky je to tak, že každý americký generál už není vojákem, ale politickou figurou, která podle svého zařazení má politickou moc nad příslušným územím. Takže těch 800 vojenských základen jsou fakticky diecéze těchto drobných vládců. Směřování k tomu, aby se z USA stal obyčejný, normální, stát (byť rozpadlý do pěti států) znamená, že všichni přijdou o své postavení a možnosti, a to jak z pohledu svého vlastní obohacování i z pohledu vlastní moci. Proto Trumpa nenávidí. A Trump musí obnovit moc nad armádou. Armáda je nyní semknutá na stejném principu jako americké státní „elity“: „Proti komu se kamarádíme?“ A kamarádí se proti Trumpovi. Když se to nepovede, je tu riziko, že se sama armáda zapojí do vojenského konfliktu bez ohledu na Trumpa. Pro odvrácení právě proto svolal Trump generály a admirály.
Ještě nedávný šéf Pentagonu Miley se například veřejně přiznal, že telefonoval Si do Číny a řekl mu:“Kdybych dostal rozkaz abych zaútočil na Čínu, rozkaz byl neuposlechl a zavolal vám.“
Po přeformátování SSSR mělo následovat přeformátování USA. To se nestalo. Proto není v bídném stavu jen infrastruktura USA, ale i armáda. Nejmladší jaderná hlavice byla vyrobena v roce 1989. Před pár dny Pentagon najednou zveřejnil fotografie F-117, jak tankuje ve vzduchu z tankového speciálu KC-46A. Tato letadla už byla vyřazena, jenže je znovu zařazují do výzbroje a provádějí jejich certifikaci. Letadla – ať už B2 nebo B-117 nejsou pro ruskou PVO žádnými obtížnými cíly. Ale při vyřizování si účtů s různými státními útvary, které mohou vzniknout na území USA, v případě rozpadu USA, což je ve výhledu, neboť v plánu to bylo už tehdy, když se plánoval rozpad SSSR. Ten rozpad ale musel být tehdy odložen kvůli lidové iniciativě SSSR, na základě státní kultury ruského národa. Proto se nepodařilo obrodit marxismus ani, nastolit monarchii. Rusko kráčelo dál po své cestě evolučního vývoje. Tehdy byly nad národním řízením dány USA k ledu až do doby, až se to dá do pořádku s Ruskem, i když USA tehdy měly dostatek zdrojů. Ale USA nikdy státem nebyly. Vždy jen nástrojem. Státní aktivity USA začaly se strukturálním řízení dominovat. Jsou to vysloveně státní „elity“, hluboký stát. A ty si myslely, že ví, jak se řídí státy, a proto se pokusily rozpoutat konflikt v Evropě podle mustru z 1. a 2. světové války. Myslely si, že to zase v klidu přečkají za oceánem. Mluvil o tom dokonce Trump. V USA sázeli na to, že díky vnitřním zrádcům Ruska – známí podpindostníci – se bude válčit jen v Evropě. Do toho se Trump nechtěl nechat zatáhnout, proto svolal generály. V informačním prostředí Zápasu nyní panuje absolutní schizofrenie. V rusofobii už dospěli tak daleko, že akce v Kodani vyzněla naprázdno. Nebyla přijata žádná konkrétní rozhodnutí. Pokusili se unést ruský tanker, ale stačilo Putinovo slovo, že se jedná o pirátství a piráti se věší. A tanker byl propuštěn.
Už titulek nestojí za zlámanou grešli. Proti Trumpovi kandidovala Harrisová, ne Biden. Dál jsem to nedal.