Muži a ženy v sešívaných rodinách výrazně odlišně posuzují spravedlnost vůči dětem. Nejčastějším zdrojem napětí v novém partnerském vztahu přitom nejsou peníze, ale právě rozdílný přístup k výchově dětí.
Podle kvalifikovaného odhadu je v České republice zhruba 100 až 130 tisíc sešívaných domácností. A více než tři čtvrtiny lidí žijících v sešívaných rodinách tvrdí, že se v jejich domácnosti přistupuje stejně k vlastním i nevlastním dětem. Vyplývá to z aktuálního průzkumu agentury MindBridge pro finanční skupinu Partners mezi 800 lidmi žijícími v českých sešívaných rodinách.
„Celkové číslo 78 procent však zakrývá výrazný rozdíl mezi pohledem mužů a žen. Zatímco rovný přístup vnímá 86 procent mužů, mezi ženami je to pouze 71 procent. Zvýhodňování biologických dětí naopak pozoruje 29 procent žen, ale jen 14 procent mužů,“ říká finanční poradkyně skupiny Partners Stanislava Lišková.
V průzkumu podle ní odpovídali respondenti ve věku 30-60 let. Všichni přitom žijí v partnerství či manželství. Oba z partnerů, manželů nebo jen jeden z nich má vlastní nezaopatřené dítě nebo děti z předchozího vztahu.
„Výsledky průzkumu neznamenají, že muži realitu záměrně zlehčují a ženy jsou pouze citlivější. Ukazují, že obecná představa o spravedlnosti nemusí oběma partnerům stačit. Že se liší v pohledu na spravedlnost. Nejdůležitější není společný účet, ale společná dohoda, které oba partneři rozumějí,“ vysvětluje Lišková.
Rozdílné pohledy žen a mužů na spravedlnost
Rozdílný pohled mužů a žen na spravedlnost se týká oblasti, která je už sama o sobě nejčastějším zdrojem napětí v sešívaných rodinách. Rozdílný přístup k výchově dětí řeší občas nebo často 40 procent domácností. Následují domácí práce se 37 procenty a finance a hospodaření domácnosti s přibližně 35 procenty.
Srovnání s průzkumem Partners z roku 2025, který monitoroval finanční chování párů ve věku 18-65 let, znovu potvrdilo, že sešívané rodiny se v četnosti jednotlivých typů partnerských sporů od ostatních párů zásadně neliší. Nicméně největší napětí nevzniká kolem účtů, ale právě kolem dětí.
„Peníze v sešívané rodině nejsou jen peníze. Často se stávají odpovědí na otázku, kdo do rodiny skutečně patří. Kdo koho má rád. Muži a ženy přitom mohou oba pravdivě popisovat stejnou domácnost, jen ji vidí z jiného místa. Ten, kdo je blíž každodenní péči, si zpravidla dříve všimne drobných nerovností. Kdo platí obědy, komu se koupí boty či komu se řekne ne,“ říká Markéta Šetinová, psycholožka a vztahová terapeutka z Institutu Moderní láska.
Podle ní se ukazuje problematická i představa, že finanční příspěvek automaticky zakládá právo rozhodovat o výchově partnerových dětí. Finanční dohoda je, jak říká, věcí obou partnerů, ale výchovné kompetence nastavují rodiny odděleně a s ohledem k roli biologického rodiče.
Nejčastěji se neshodnou rodiny na běžných výdajích
Pokud už se stávají finance zdrojem nesouladu, nejde většinou o investice nebo dlouhodobé finanční plánování. Více než polovina dotázaných, kteří finanční neshody ve vztahu připouštějí, uvádí jako jejich hlavní příčinu měsíční hospodaření a pravidelné výdaje domácnosti. Větší nákupy, například auto, rekonstrukci nebo dražší dovolenou, označilo za problém 33 procent respondentů.
Investice a dlouhodobé spoření jsou hlavním zdrojem sporů ve 13 procentech případů. Tři čtvrtiny sešívaných rodin přitom hospodaří prostřednictvím dvou oddělených účtů. Jeden společný účet využívá 25 procent domácností. Z párů s oddělenými účty jich 58 procent přispívá na společný provoz podle výše příjmů, zatímco 42 procent rozděluje výdaje rovným dílem. Asi osmi z deseti respondentů jejich současný model hospodaření vyhovuje. Zatímco společné účty jsou podle respondentů hodnoceny v souladu mezi partnery, samostatné účty s sebou nesou rozdíl v hodnocení z pohledu obou partnerů. A vyšší potenciál nespokojenosti či nesouladu v dané oblasti mezi partnery.
Výsledky nepotvrzují, že by snad existoval jeden správný model rodinných financí. Důležité je spíše to, zda partneři pravidla zvolili vědomě. A oba je považují za spravedlivá a průběžně je upravují podle měnící se situace rodiny.
Do nového vztahu vstupují i dluhy, majetek a staré závazky
Finanční dohoda se ale netýká pouze každodenního provozu. Zvlášť při uzavření nového manželství se nabízí vyjasnění si, jaký majetek a závazky si každý z partnerů přináší. A co bude v budoucnu společné.
„Do nového manželství nevstupují jen dva lidé, ale také jejich majetek, dluhy, podnikání a závazky vůči dětem nebo bývalým partnerům. Prvním krokem by proto měla být otevřená inventura. Teprve potom dává smysl rozhodnout, zda konkrétní rodině vyhovuje zákonný režim společného jmění manželů, jeho zúžení či rozšíření, režim oddělených jmění nebo jiné smluvní nastavení,“ upozorňuje Lukáš Vacek, právník finanční skupiny Partners.
Odborníci proto sešívaným rodinám doporučují tři základní kroky. Jmenují jasně a otevřeně si pojmenovat majetek a závazky z minulosti. Dohodnout pravidla pro běžné i mimořádné výdaje a pravidelně je revidovat. Největším rizikem je ponechat majetkový režim vzniknout bez společné dohody a začít ho řešit až při rozvodu nebo úmrtí jednoho z partnerů.
„Totiž děti rostou, náklady se mění a situace, která fungovala při sestěhování, nemusí odpovídat situaci rodiny o několik let později,“ uzavírá Lukáš Vacek.
–Amdan’s Choice–
