Český farmaceutický průmysl se v oblasti moderních léčiv podílí na hrubém domácím produktu [HDP] cca 42 miliardami korun. Což je podle zástupců Asociace inovativního farmaceutického průmyslu [AIFP] hodně, ale ne zase tak hodně, jak by mohlo.
Ve srovnání s podílem ostatních států v regionu střední a východní Evropy má České republika rezervy. Podíl farmaceutického průmyslu na HDP v České republice byl v roce 2016 roven 0,6 %, ale třeba v Maďarsku už 1,5 % a v Rakousku pak 1,4 %.
„Pokud by farmaceutický průmysl dosáhl stejného stupně rozvoje, jaký je v těchto státech, mohlo by národní HDP vzrůst o dalších 150 miliard korun,“ říká výkonný ředitel AIFP Jakub Dvořáček.
Český farmaceutický průmysl v číslech
I přesto farmaceutický průmysl podle aktuální studie AIFP v současnosti generuje významné prostředky hrubého domácího produktu. Svými aktivitami a investicemi generuje obrat v celkové výši 42 miliard korun. A to s relativně vysokým multiplikačním efektem s aktuální hodnotou ve výši 2,4.
„To jinými slovy znamená, že každá koruna utracená inovativními farmaceutickými společnostmi generuje v národní ekonomice dalších 2,4 koruny,“ říká makroekonom a jeden ze spoluautorů studie Miroslav Zámečník.
Podle něj je přínos tuzemského farmaceutického průmyslu srovnatelný s oblastí informačních technologií [koeficient 2,3], výroby chemikálií [koeficient 2,5], či telekomunikací [koeficient 2,1].
Zanedbaná péče
Podle zástupců farmaceutického průmyslu potenciál inovativního farmaceutického průmyslu není v České republice dostatečně saturován. Celkové přímé investice do farmaceutického výzkumu a vývoje [na základě klasifikace NACE] jsou ve srovnání s ostatními zeměmi V4 relativně nízké. Chybí mimo jiné odpovídající regulatorní podmínky, ale zejména potřebné investice do vědy a výzkumu.
„Na přímé investice do farmaceutického výzkumu a vývoje vynakládáme pouze 0,6 % HDP. Ta investice, která by měla jít do základního výzkumu, by měla být významně vyšší. Apeluji na to, abychom se probudili,“ vysvětluje Jakub Dvořáček.
Jako příklad dobré praxe přitom uvádí Ústav organické chemie a biochemie, který dokázal při nesrovnatelně nižších nákladech v minulosti vydělat 15 miliard korun.
Podle něj je kromě definování vhodného regulačního prostředí pro investice do výzkumu a vývoje důležitá také podpora využití současných vědeckých zařízení. Na druhé straně se ale kvalita výzkumné infrastruktury v Česku zvyšuje. A to i s finanční podporou soukromého sektoru, státních fondů a fondů EU. Od roku 2010 byl v České republice podpořen z evropských fondů vznik čtyř evropských center excelence.
Farmaceutický průmysl zaměstnává 14 500 lidí
Český farmaceutický průmysl zaměstnává přibližně 14,5 tisíce lidí a další pracovní místa stále přibývají. Z toho je více než sedm tisíc přímých pracovních míst, dalších sedm tisíc je nepřímých a indukovaných. To ale zdaleka nejsou jediné přínosy farmaceutického průmyslu v Česku. V oblasti spolupráce s nemocnicemi se jedná především o aktivity související s klinickým hodnocením.
„Hrazené náklady klinického hodnocení jen v roce 2017 dosáhly výše 1,6 miliardy korun, náklady na související alternativní léčbu se vyšplhaly k jedné miliardě korun,” vysvětluje Jakub Dvořáček.
Přesto ale podle něj Česká republika stále více zaostává v počtu nově zahájených klinických studií. Mezi roky 2015 a 2017 došlo k poklesu nových studií z 81 na 67. Za poslední roky se snížil i počet pacientů, kteří se klinických studií účastní. Zatímco ještě před pár lety jich bylo více než 26 tisíc, teď jich je sotva 20 tisíc.
Slevy zdravotním pojišťovnám
Významné efekty přináší český farmaceutický průmysl ale i systému financování zdravotní péče v České republice. A to i přesto, že náklady na moderní léky stále stoupají. Což platí zejména pro takzvané centrové léky, tedy léky užívané v nemocnicích a speciálních zdravotních centrech. Moderní léčiva totiž mohou předepisovat většinou jen nemocnice, které mají statut vysoce specializovaného centra pro konkrétní nemoc.
„Farmaceutické firmy poskytují nemocnicím slevy a finanční podporu ve výši 1,5 miliardy korun. Zároveň v mnoha ohledech vycházejí vstříc zdravotním pojišťovnám, kterým ročně jenom na slevách sníží náklady o 3,7 miliardy korun,“ říká Jakub Dvořáček.
Výše slev přitom podle něj odpovídá celoročním nákladům největší české zdravotní pojišťovny Všeobecné zdravotní pojišťovny [VZP] související s léčbou všech pacientů s karcinomem prsu, HIV a idiopatickými střevními záněty.
Nezanedbatelné jsou podle něj i výdaje farmaceutických firem směrem k regulátorům, jako je například Státní ústav pro kontrolu léčiv [SÚKL]. Na poplatcích český farmaceutický průmysl ročně zaplatí skoro 91 milionů korun.
Moderní léky šetří státní kasu
I přes mnoho slev ze strany farmaceutických společností, náklady na léky v České republice stále rostou. Zatímco v roce 2013 za moderní léky pojišťovny zaplatily 9,4 miliardy korun, tak loni už 16,4 miliardy. Užívalo je zhruba 64 000 lidí.
Podle výrobců inovativních léků je třeba nákladovou efektivitu léku posuzovat komplexně. Klíčový je reálný pohled na celkové spektrum nákladů. A to nejen v oblasti zdravotnictví, ale i v oblasti výdajů na sociální péči či důchodového pojištění. Což potvrzuje i ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR [ÚZIS] Ladislav Dušek.
„Z našich dat vyplývá, že při léčbě moderními léky klesá nutnost hospitalizace i ambulantní péče. Lidé tak obvykle tráví v nemocnicích kratší dobu. Téměř u všech diagnóz je zaznamenán nárůst počtu pobytů v nemocnici do jednoho týdne a skoro u všech diagnóz uvedená kategorie roste nad 50 procent hospitalizací,” říká.
Jeho slova ve finančním vyjádření potvrzuje i Jakub Dvořáček: „Jen na kratších hospitalizacích a nižším počtu invalidních důchodů u roztroušené sklerózy v období 2010 až 2017 ušetřil stát minimálně 560 milionů korun.”
Úspory pro systém pojištění přitom přinášejí takzvaná generická léčiva, tedy levnější náhrady léků, u kterých skončila patentová ochrana. U biologické léčby, která se zaměřuje na opravení vlastní imunitní obrany organismu, může jít o stovky milionů korun. Tento druh léčiv se používá například u autoimunitních chorob, jako jsou lupénka, revmatoidní artritida a roztroušená skleróza, nebo i u rakoviny.
