Zvýšení minimální mzdy nemá jen pozitivní dopady. To při lednové výplatě pocítilo mnoho lidí pracujících na zkrácené úvazky u jednoho zaměstnavatele. Musí totiž ze svého dorovnat odvody na sociální a zdravotní pojištění, jako by měli příjem v minimální výši, který ovšem nemají. Navíc jsou to často lidé nemocní a postižení. 

Upozorňuje na to spolek Amelie, který se specializuje na pomoc [nejen] onkologickým pacientům. Mezi klienty Amelie patří hlavně nemocní a lidé se zdravotním postižením. Přestože se minimální mzda od ledna 2020 zvýšila z celkem 13 350 na 14 600 korun a lidé mohou dostat vyšší plat za svou práci, pro některé je to naopak.

„Počátek roku 2020 nepřinesl onkologicky nemocným i jiným osobám se zdravotním postižením zlepšení v možnostech vracet se po nemoci do práce,“ říká Šárka Slavíková, sociální pracovnice Amelie.

Podle ní totiž stát těm nejzranitelnějším lidem s nejnižšími příjmy kvůli navýšení minimální mzdy totiž další peníze ještě vezme.

„A s každým zvýšením minimální mzdy to bude horší,“ dodává.

Nemocní a postižení lidé doplácejí zdravotní pojištění

Statut minimální mzdy je používán k výpočtu dalších sazeb pojištění. A to jak odvodů na sociálním, tak zdravotním pojištění. Zaměstnavatel odvádí za zaměstnance stále stejnou výši pojištění, dopočet minimálního zdravotního pojištění se strhává pouze z platu zaměstnance. Pokud zaměstnanec pracuje na jeden malý úvazek a jeho mzda nedosahuje výše minimální mzdy, odvádí zdravotní pojištění jako by minimální mzdu dosahoval.

„Pracovat na velmi malý úvazek se tak stává demotivující a může vést ke zvýšenému čerpání sociálních dávek,“ vysvětluje Šárka Slavíková.

Dodává, že výjimku tvoří osoby ve 3. stupni invalidního důchodu. Ti, pokud pracují, odvádí zdravotní pojištění odpovídající skutečně vyplácené mzdě. To samé ale neplatí pro ty, kteří pracují na zkrácené úvazky, tedy nejčastěji osoby se zdravotním postižením. Jde o takzvané OZP, OZZ a osoby s invaliditou v 1. nebo 2. stupni, ale i ženy po rodičovské a osoby, které pečují o svého blízkého.

„Stát svým postojem a při minimální dostupnosti zkrácených úvazků nutí lidi, kteří se po dlouhé nemoci vrací do práce a třeba i musí změnit své zaměření, jít do velkého úvazku. A to znamená i rizika,“ vysvětluje Šárka Slavíková.

Zároveň dodává, že stát svým rozhodnutím o razantním navýšení minimální mzdy [tu pobírá v Česku asi 250 tisíc lidí, ale tato mzda zvyšuje i takzvané zaručené mzdy, pozn. red.] vytvořil dvojí past pro ty osoby, které jsou v evidenci Úřadu práce, kdy si nesmí přivydělávat na dohodu o provedení práce.

„Důvod je, že by tím porušily pravidla. Lidé si nemohou vyzkoušet míru zatížení, kterou zvládnou,“ upřesňuje.

Výjimku mají pouze invalidé III. stupně

Podle spolku Amelie výsledkem je, že i přes rekordně nízkou nezaměstnanost, jsou počty OZP v evidenci Úřadu práce stále vysoké. A i jejich zařazení na trhu práce je velmi složité.

„Anebo po zaplacení povinných srážek pracují za velmi nízkou mzdu a stávají se tak závislými na sociálních dávkách. Lidem, kteří se na nás ohledně tohoto problému obrací je více, ale prakticky jim poradit nelze,“ říká Šárka Slavíková.

Dodává, že související problém je i to, že řešit tuto problematiku, jak vyplývá ze zkušeností spolku, není prioritou ani jediného ministerstva, kterého se to týká [MPSV, MF ČR, MZ ČR pozn. red.]. A nejen to, podle Šárky Slavíkové, se problém bude s každým dalším zvýšením minimální mzdy více prohlubovat.

–RED–

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here