Boje o ukrajinské město Bachmut jsou stejně vyčerpávající jako zpravodajství o nich. Ukrajinci vytlačují nepřítele, zatímco čelí těžkému bombardování, dlouho informovala média. Město nyní ale dobyla Wagnerova armáda.
Situaci v ukrajinském městě Bachmut popisuje na stránkách amerického serveru ABC News agentura AP v článku ‘Exhaust them’: Why Ukraine has fought Russia for every inch of Bakhmut, despite high cost. Dříve než se pustíme do shrnutí jejího zjištění, vraťme se do roku 2014.
Média tehdy přinesla zprávu o tom, jak ukrajinští vojáci ve městě Artermivsk u Doněcka na východě Ukrajiny v noci 23.4. odrazili útok neznámých ozbrojenců na svou jednotku střežící sklady zbraní. Podle tehdejšího ministra vnitra Arsena Avakova [Avakova letos prošetřovala ukrajinská tajná služba SBU kvůli korupci, v roce 2017 Ukrajinský národní protikorupční úřad zadržel jeho syna za zpronevěru, pozn. red.] útok skupiny 70 lidí v Artemivsku vedl ruský voják. Zároveň vyzval obyvatele východních regionů Ukrajiny, aby se nepodíleli na provokacích ozbrojených separatistů. Přičemž ti, jak informovala média, již tehdy ovládli více než desítku měst na jihovýchodě země.
Nikoho asi nepřekvapí, že město Artemivsk, rusky Arťomovsk, které se nachází vzdušnou čarou asi 55 kilometrů severně od Doněcka, je nám všem dobře známý Bachmut. Bachmut je jeho původní název. Na Artemivsk se město přejmenovalo v roce 1924 podle známého ruského bolševického vůdce Fjodora Sergejeva-„Arťoma“. Přičemž ukrajinské zdroje hovoří o jeho přejmenování na Bachmut po jeho „dekomunizaci“ v roce 2016.
Proč se vedou zarputilé boje o Bachmut
Agentura AP ve svém článku nastoluje otázku, proč Ukrajina navzdory vysokým ztrátám podstupuje devět měsíců nelítostného boje s ruským vojskem o každý centimetr Bachmutu. Odpovědí podle ní je, že jde o „ukázku ukrajinské strategie vyčerpání armády“. I když se tato strategie vzhledem k aktuálnímu dobytí Bachmutu ruskými silami ukázala jako neúčinná, podle velitele pozemních sil ukrajinské armády generálplukovníka Oleksandra Syrského není stále nic ztraceno.
„I když nyní kontrolujeme jen malou část Bachmutu, smysl jeho obrany neztrácí na významu. Dává nám možnost vstoupit do města v případě změny situace a k tomu určitě dojde,” říká.
I ukrajinští velitelé ale přiznávají, že Moskva nově kontroluje více než 90 procent území. Což však podle ukrajinských politiků ještě neznamená ztracenou bitvu.
„Naše jednotky obsadily město v polokruhu, což nám dává možnost nepřítele zničit,” tvrdí náměstkyně ukrajinského ministra obrany Hanna Maliar.
Podle ní ukrajinské síly významně postupují v blízkosti strategických silnic vedoucích za městem a „po metrech odlamují ruské severní a jižní křídlo s cílem obklíčit ruské bojovníky uvnitř města“. Rusové podle jejích slov sice kontrolují město, ale ne jeho okolí.
Přesto dodává: „Pokračující postup našich jednotek na předměstí značně komplikuje přítomnost nepřítele.”
Ukrajinští vojenští představitelé tvrdí, že jejich několikaměsíční odpor se vyplatil, protože omezil ruské možnosti v jiných oblastech a umožnil ukrajinský postup.
„Hlavní myšlenkou je vyčerpat je a pak zaútočit,” řekl ve čtvrtek [18.5.] ukrajinský plukovník Jevhen Meževikin, velitel specializované skupiny bojující v Bachmutu.
Jaká je realita v Bachmutu
Satelitní snímky zveřejněné minulý týden ukazují infrastrukturu, obytné bloky a hlavní budovy města, z nichž se valí dým a proměňují se v trosky. To odpovídá informacím o tom, že město i ukrajinské jednotky se dostaly pod zničující ruskou dělostřeleckou palbu. Což pro AP potvrdil velitel speciální jednotky ukrajinského dobrovolnického praporu Taras Deiak. Ani on však neztrácí naději.
„Význam našeho úkolu zůstat v Bachmutu spočívá v odlákání značné nepřátelské síly. A to přesto, že jsme za to zaplatili a stále platíme vysokou cenu,” tvrdí.
Podle AP ruská dělostřelecká převaha byla a je natolik drtivá, že obranné pozice Ukrajinci nemohli udržet. Zvlášť, když se k ní přidaly nepřetržité útoky ruských žoldnéřů.
Agentura přesto konstatuje, že Ukrajina stále ovládá silnice, které vedou do Časov Jar, města deset kilometrů vzdáleného od Bachmutu. Trasa slouží jako klíčová logistická zásobovací spojka, které se přezdívá “cesta života”. Podle AP ale byl v minulých dnech problém v tom, že ukrajinské jednotky, které je využívají, se dostávaly pod palbu Rusů rozmístěných na strategických náhorních výšinách.
„Obrněná vozidla a pickupy jedoucí směrem k městu, aby doplnily zásoby ukrajinským jednotkám, Rusové často zničili,“ uvádí.
Na protézu končetiny čeká na Ukrajině přes 15 tisíc vojáků a civilistů
Důležité podle ní je, že náhorní výšiny jsou nyní, poté, kdy se ukrajinské jednotky stáhly z města, znovu pod kontrolou Ukrajiny. Ukrajinské síly mají prostor ke znovuobnovení sil a přeskupení jednotek. Obdobně hovořil ještě v minulém týdnu i Deiak.
„To nám pomůže navrhnout nové logistické řetězce, abychom mohli dopravit munici dovnitř a evakuovat zraněné nebo zabité chlapce,” uvedl dva dny předtím, než Rusko prohlásilo, že je město pod jeho kontrolou.
Co bude dál
To, že nyní Rusko slaví vítězství v Bachmutu, neznamená podle ruské analytičky Kateryny Štěpanenkové ruský strategický úspěch.
„Vítězství v Bachmutu nemusí Rusko nutně přiblížit k dobytí Doněcké oblasti. Což je Putinem deklarovaný cíl války. Spíše otevírá dveře k dalším bitvám směrem na 20 kilometrů vzdálený Slovjansk nebo Kosťantynivku,“ tvrdí.
I podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského není situace zdaleka ztracena. Už kvůli tomu, že Rusové neobsadili celý Bachmut. Cíl ukrajinské armády tak zůstává stále stejný. Chce vyčerpat ruské síly a pak je přemoci v dlouho plánované protiofenzivě.
Město Bachmut před válkou platilo za důležité průmyslové centrum regionu. Obklopovaly ho solné a sádrovcové doly. Žilo v něm asi 80 tisíc lidí. Bachmut byl známý i pro své šumivé víno vyráběné v podzemních jeskyních. Pyšnil se honosnými stavbami z 19. století. To vše je dnes pryč. Jak píše agentura AP, z města se teď stala jen doutnající pustina.
–DNA–
Těžko mohu posoudit Bachmut, ale jedna věc je jistá a je to velký problém. Tím je roztříštěnost jednotlivých zájmů. USA mají jediný, a to oslabit Rusko a mít NATO co nejblíže ruským hranicím. O Ukrajinu jim jde jen optikou těchto zájmů. Rusko vždy hlásilo, už i za Bushe, že nikdy nepřipustí NATO na hranicích Ukrajina-Rusko. Svět konflikt vidí optikou svých zájmů s ohledem na historii. Koloniální, nebo spřízněnou se západními státy. Proto se ke konfliktu staví různě. Čína, tu zajímají jen její ekonomické zájmy a problém s Tchaj-wanem a to, jak dopadne tlak na ni od USA, který začal už za Doníka a úspěšně pokračuje i za Bidena. Evropa, to je kapitola sama pro sebe. Ta je zahleděna jen do svého Green Dealu. Například Němcům Ukrajina neleží ani v patě. Její členství v Unii a v NATO je jen rétorika. Obávají se vzrůstajícího vlivu východních zemí na chod unie a dokud se nezmění způsob hlasování, tak nebude nic a nyní sčítají škody ze ztráty ruského trhu. Východní země ji podporují s ohledem na svou vlastní historickou zkušenost s Ruskem. A podpora Ukrajiny od západních zemí je jen z toho zájmu, že agresor musí cítit tlak takový, že se mu agrese rozhodně nevyplatí, ale pořád si hlídají, aby to nepřerostlo v konflikt s Ruskem. To vše i s ohledem na Čínu a její problém s Tchaj-wanem, kde se obávají podobného scénáře. Ukrajinský zájem je jasný a tím je obnova hranic ve stavu před ruskou agresí. Ovšem bez peněz podpory, tedy souhlasu podporovatelů, si nemohou prosadit nic. A tenhle guláš zájmů bude hrát roli v tom, jakým politickým uspořádáním ozbrojený konflikt skončí. Mně se to jeví doslova jako politická hrůza.