Ukrajina válku nejspíš nevyhraje, ale Rusko také ne

Válku na Ukrajině nejspíš ukončí jedna ze dvou možností. Je to dohoda o příměří, nebo politická dohoda o míru, případně kombinace těchto dvou způsobů, jimiž se většinou ukončují války, které nemají absolutního vítěze.

Sdělení stojí v aktuální zprávě americké poradenské společnosti Rand Corporation. FinTag.cz nyní předkládá, poté kdy publikoval její tři části, závěrečnou čtvrtou pasáž. V ní američtí poradci analyzují, jak ukončit válku na Ukrajině i vyhlídky na absolutní vítězství Ukrajiny, či Ruska. Podle autorů zprávy ale je absolutní vítězství tou nejméně pravděpodobnou variantou ukončení války. Ať už by ho mělo dosáhnout Rusko, nebo Ukrajina.

Co se skrývá pod pojmem absolutní vítězství. Tento stav zahrnuje formu „trvalého odstranění [mezinárodní] hrozby ze strany nepřítele.“ Absolutní vítězství je definováno jako „výsledek války, který poražené straně znemožňuje obnovit stát v původní podobě.“ Vítězstvím tohoto typu je vítězství spojenců nad Japonskem nebo Německem. Absolutní vítězství, jak poznamenává americký politolog Dan Reiter, v praxi většinou vypadá následovně:

• Vítěz nastolí novou vládu v poražené zemi.
• Okupuje či anektuje protivníkovo území.
• Vyhladí obyvatelstvo protivníka.

Když začala válka, Moskva uvažovala o absolutním vítězství. Plánovala nastolení nového režimu v Kyjevě a „demilitarizaci“ země. Jelikož se Rusku nepodařilo Kyjev dobýt, Moskva plány změnila. Putinova prohlášení se pak často měnila, ale plán na dobytí Kyjeva v nich už nebyl. Ačkoliv je možné Moskvu podezírat, že se tohoto plánu nevzdala a Kreml dál aspiruje na absolutní vítězství, realita napovídá, že toho není země schopna.

Rusko válku absolutně nejspíš nikdy nevyhraje

V době vzniku této studie se zdá být hlavním cílem Moskvy ovládnutí území, které nyní prohlašuje za vlastní. Avšak i kdyby se jí to podařilo, nemohla by být řeč o absolutním vítězství. Mělo by to vliv na základní změny ukrajinského politického systému a zabránilo by to dosažení absolutního vítězství Ukrajiny. Je tu ale několik háčků.

• Ukrajinský vládní systém je ještě pevnější než před válkou. Brutalita ruské armády přesvědčila i ty Ukrajince, kteří původně s Ruskem sympatizovali.
• Ukrajinská armáda by se stala pro Rusko trvalou hrozbou na okupovaných územích. A dokonce možná i na hranicích s Ruskem.

Absolutní vítězství Ukrajiny je ale také nepravděpodobné. Byť prezident Zelenský v prosinci loňského roku vyhlásil jako ukrajinský „absolutní cíl“ znovuzískání celého území Ukrajiny včetně Krymu a území Donbasu okupované od roku 2014.

Rand Corp.: Dobrý konec války na Ukrajině je nepravděpodobný

Ale ani dosažení tohoto cíle, neznamená dosažení absolutního vítězství. Splnění tohoto cíle by sice značně degradovalo ruskou armádu, na druhé straně Rusko má v záloze ještě mnoho možností. Řeč je zejména o námořnictvu a leteckých sílách, které zatím žádné velké ztráty neutrpěly. To Rusku umožňuje nadále zasahovat cíle na území Ukrajiny. Ruské pozemní síly by se mohly snadno přeskupit a podniknout rozsáhlou ofenzivu.

Aby Ukrajina vyhrála válku, dosáhla absolutního vítězství, musela by získat převahu v pozemních bojích. To analytici Rand Corporation nepovažují za pravděpodobné: „Ačkoliv Ukrajina překvapila svojí schopností bránit své území, je nemožné si představit, že by přemohla ruskou armádu. K tomu by byla nutná změna režimu v Moskvě a vítězství na frontě, které by odstranilo trvalé nebezpečí opakování invaze.”

Výměna vedení Ruska, Rusko většinou nezmění

Někteří analytici, pokračuje zpráva, se domnívají, že by neúspěchy ruské armády a mobilizace mohly vést k politické nestabilitě v Rusku, k odstranění prezidenta Vladimira Putina a nastolení nového režimu, jenž by boje ukončil. Historie nás ale poučila, že změny režimu v Rusku nutně nenásledují po vojenském neúspěchu. Představitelé ruského režimu často zůstávají na svých místech i po porážce. Navíc neexistuje záruka, že by byl nový režim ochotnější k uzavření míru s Ukrajinou.

Jak uvádí Shawn Cochran: „Je těžké a pravděpodobně nesmyslné v případě Ruska předvídat změny ve vedení války na Ukrajině po výměně politických špiček. Avšak Západ by neměl předpokládat, že by změny ve vedení vyústily v ukončení války, přinejmenším v blízké budoucnosti, protože Putinova válka může pokračovat i bez Putina.“

Rozpadlé Rusko s jadernými zbraněmi by byl vážný problém

Kyjev změnu režimu v Rusku navíc nepovažuje za svůj cíl, i když v něj mnoho Ukrajinců doufá. Z pohledu amerických zájmu změna režimu v Rusku ani nesníží konkurenční boj mezi USA a Ruskem v jiných oblastech.

Rand Corp.: Válka na Ukrajině oslabuje USA proti Číně

Protože nejspíš ani jedna z válčících stran nemá možnost dosáhnout absolutního vítězství, skončí válka pravděpodobně jednáním, uvádí zpráva americké společnosti. Vyjednané ukončení války na rozdíl od absolutního vítězství ale vyžaduje, aby válčící strany přijaly riziko, že podmínky míru mohou být porušeny. Dokonce i relativní poražený si zachovává schopnost opět vyvolat válku.

Rand Corporation: Jak se vyhnout dlouhé válce

„V každém případě je důležité rozlišovat mezi dlouhodobým klidem zbraní, dohodě o příměří na jedné straně a politickou dohodou na straně druhé,“ tvrdí autoři studie.

Od roku 1946 byla mírová jednání mnohem méně využívána než smlouvy o příměří. Mírová jednání vycházejí i jako účinnější ve snaze dosáhnout trvalé ukončení bojů, snižují napětí a řeší alespoň některé ze sporů, které vedly k válce nebo se během ní objevily.

Jak by ukončila válku dohoda o příměří

Dohody o příměří, které obsahují mechanismus monitorování a dodržování podmínek, aby se snížilo riziko konfliktu, jsou účinnější než ty, které tyto mechanismy neobsahují.

Ve smlouvách o příměří, jako například v té, která ukončila v roce 1953 válku v Koreji a konflikt v Podněstří v Moldávii v roce 1992, se dvě strany zavazují ukončit boje a vytvořit mechanismus, například demilitarizované pásmo. To proto, aby zabránily opětovnému vypuknutí bojů.

Příměří na Ukrajině by zmrazilo frontové linie a na dlouho by zastavilo aktivní boje. Rusko by neusilovalo o okupaci dalšího ukrajinského území a přestalo by ostřelovat ukrajinská města a infrastrukturu. Ukrajinská armáda by zastavila útoky na Ruskem obsazená území Ukrajiny i na Rusko samotné. Ale stále by existovaly nevyřešené územní nároky mezi Kyjevem a Moskvou, to znamená rozdílné názory na umístění hranic Ukrajiny. Tyto nároky by se řešily politicky a ekonomicky, nikoliv silou.

Hospodářská spolupráce by neexistovala a hranice by byly neprodyšně zavřené. Pohraniční linie by byla obsazena silnou armádou podobně jako kdysi na vnitřní německo-německé hranici v době studené války. Mimo území by se stala klíčová otázka platby ruských reparací.

Smlouvy o příměří mohou být poměrně dlouhé a podrobné. Například korejská smlouva má téměř 40 stran. Obvykle ale nezmiňují politické příčiny konfliktu, takže napětí přetrvává. Vzájemné diplomatické a ekonomické vztahy znepřátelené strany proto často udržují na minimální úrovni.

Co by přinesla politická jednání

Politické řešení neodstraní všechny spory mezi zeměmi, ale pojmenovávají je a pokouší se zlepšit vzájemné vztahy bývalých nepřátel. V případě rusko-ukrajinské války by toto řešení znamenalo jednat o kompromisech v zásadních politických postojích mezi oběma stranami.

Rusko-ukrajinská jednání v počátečních týdnech války, která vyvrcholila Istanbulským komuniké, skončila koncem března. Nedávná vyjádření politiků naznačila okruhy, kterých by se měla týkat. Pro Rusko se stává zásadní slib, že se Ukrajina nepřidá k žádnému svazku. Naopak Ukrajina by chtěla posílit bezpečnostní vztahy se Západem, protože nevěří, že Rusko dohody neporuší. Jednání by se mohla týkat i dalších problémů, jako fond rekonstrukce, vzájemný obchod, kulturní vztahy a volnost pohybu a podmínky uvolnění sankcí proti Rusku.

Politická řešení ne vždy toto všechno zahrnují, výsledkem by ale měl být návrat na určitou úroveň normalizace vztahů mezi bývalými nepřáteli. Obě strany by se mohly dohodnout na statutu určitých území výměnou za dohodu v jiných záležitostech. Sovětský svaz a Japonsko například normalizovaly své diplomatické a obchodní styky v roce 1956, ale územní spory mezi Moskvou a Tokiem se dosud nevyřešily.

Politická jednání vs. dohody o příměří

Mezi politickými jednáními a dohodami o příměří jako možnostmi, jak ukončit válku, v praxi neexistuje jasná hranice. Mnohá zastavení palby rovněž zahrnují politické otázky a některé smlouvy, jak patrno, zásadní politické rozpory neřeší. Vyjednaný konec války na Ukrajině by se pravděpodobně odehrál mezi těmito dvěma  – v současné době – ideálními případy.

Michal Achremenko

—

Poz. red.: Autoři Samuel Charap a Miranda Priebeová ve své studii Perspective – Expert Insight on a Timely Policy Issue Rand Corporation upozorňují: Náš pohled se zaměřuje na americké zájmy, které jsou často stejné, ale nejsou synonymem ukrajinských zájmů. Víme, že Ukrajinci bojují a umírají při obraně své země proti nevyprovokované, ilegální a nemorální ruské invazi. Ukrajinská města Rusko rozbořilo. Ukrajina se potýká se zdecimovanou ekonomikou a lidé se stávají oběťmi ruských válečných zločinů. Avšak americká vláda má závazky vůči svým občanům, jimž se zodpovídá za to, jak tento konflikt ovlivňuje americké zájmy a prověřuje možnost, jak válečný konflikt ovlivnit, aniž by tyto zájmy porušila.