Jdeme do fáze opotřebovávací války, říká vojenský stratég

1
7412
valky
„V každé válce, byť se jedná o válku z ideologických či náboženských důvodů, je vždy přítomný ekonomický podtext," zdůrazňuje v podcastu FinTag.cz Zdeněk Petráš z Oddělení vojenskostrategických studií Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany v Brně. / Foto: Redakce FinTag.cz

„Na Ukrajině nyní vstupujeme do fáze opotřebovávací války,“ říká v podcastu FinTag.cz Zdeněk Petráš z Oddělení vojenskostrategických studií Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany v Brně.

Aktuální cíl Ruské federace je podle něj ovládnutí a kontrola východní části území Ukrajiny. To znamená kontrola na nerostné bohatství bohatého Donbasu a separatistické Doněcké a Luhanské lidové republiky. Přičemž ruské vedení si dle jeho slov určitě bude chtít vytvořit předmostí pro případnou, hypotetickou intervenci směrem do Podněstří.

„Jde tedy o území prakticky od Charkova, přes Mariupol, strategicky důležité město, které představuje přístup do Azovského moře, až po Oděsu. […] A to znamená, že v současné době se zdá, že ruské vedení by se mohlo spokojit s tím, že získá kontrolu ve východní části ukrajinského území.,“ vysvětluje v podcastu FinTag.cz Zdeněk Petráš.

Zároveň dodává, že i když Rusko uspěje, a ovládne východní část Ukrajiny, nemusí to znamenat, že ho bude mít plně pod kontrolou. Na daném území totiž dle něj docela jistě vznikne hnutí odporu proti okupantům a konflikt dostane podobu asymetrické války.

„Z čistě odborně vojenského hlediska si tedy myslím, že se na Ukrajině dostáváme do fáze opotřebovávací války. A to za situace, kdy agresor, v tomto případě Ruská federace, nemá dostatečný vojenský potenciál na to, aby získala plnou kontrolu nad územím východní Ukrajiny,“ upřesňuje.

Jaký bude další vývoj války na Ukrajině

Zdeněk Petráš tvrdí, že i když Rusko ovládne východní část Ukrajiny, ukrajinští obránci budou nadále útočit na strategické body ruských sil na Donbase. Ruská armáda tak nebude mít dostatek sil, aby na dobytém území zajistila plnou vojenskou kontrolu. A Rusko tak nebude moci dobytá území ekonomicky využít.

„V každé válce, byť se jedná o válku z ideologických či náboženských důvodů, je vždy přítomný ekonomický podtext. A Putin určitě nemá v úmyslu srovnat Donbas se zemí a vyhladit obyvatelstvo. To by nemělo žádný ekonomický efekt. A i ta současná agrese má za cíl, kromě těch politických proklamací, získat i ekonomický profit z dobytých území,“ vysvětluje Petráš.

Dodává, že ve chvíli, kdy ruský prezident Vladimir Putin zjistí, že není v jeho silách plná vojenská kontrola východní části Ukrajiny, ale i přesto bude muset doplňovat ztráty a síly, které mu způsobí ukrajinská armáda, aniž by z dobytého území ekonomicky těžil, vítězství je na straně Ukrajiny.

„Naprosto logicky – Putin a jeho administrativa nebude mít důvod dál působit v této oblasti, když z toho nebude mít žádný ekonomický, posléze politický profit. A toto území jí bude prakticky k ničemu,“ říká.

Proč Putin pokračuje ve válce

Na otázku, proč Putin válku na Ukrajině tedy dál vede, Zdeněk Petráš v podcastu FinTag.cz odpovídá, že Putin má bohužel za to, že bude tím, kdo obnoví velkoruskou říši v podobě, jako byla za carského režimu.

„Putin si představuje, že Rusko je euroasijskou velmocí. A tím, že by přišel o sféru vlivu v podobě Ukrajiny a dalších oblastech, tak ona euroasijská velmoc se stává pouze asijskou oblastí. […] Putin se tedy snaží, aby se Ukrajina nestala jinou sférou vlivu než sférou vlivu Ruska,“ tvrdí.

V tomto ohledu zdůrazňuje tradiční vnímání Evropy Ruskem. To na Evropu historicky pohlíží jako na hrozbu pro svou existenci. A proto má Vladimir Putin za to, že je třeba vytvořit velkoruskou říši, k níž z ruského pohledu patří i Ukrajina. V těchto souvislostech pak Zdeněk Petráš v podcastu FinTag.cz vysvětluje rozdílné chápání pojmu „denacifikace“, jak mu rozumí Rusové a Evropané.

„Pojem denacifikace, jak ji používá Putinova administrativa, nespočívá v tom, že chce na Ukrajině odstranit něco, co se váže k nacistickému Německu. Spočívá v tom, že Ukrajina dlouhodobě nechce být součástí velkoruského impéria, které má Vladimir Putin v úmyslu vytvořit,“ vysvětluje.

Dodejme, že jakkoli současné Rusko v dávné minulosti vzniklo na území někdejší Kyjevské Rusi, Ukrajinci jsou samostatný národ a jako samostatný národ dlouhodobě usilují o nezávislost na Rusi. Navíc pouze část Ukrajiny je pravoslavná, jako je Rusko. Naopak západní část Ukrajiny historicky přináleží římsko-katolické církvi.

Proč Putin začal válku

podcastu FinTag.cz Zdeněk Petráš upozorňuje, že nelze současnou válku na Ukrajině vnímat tak – „že se jednoho dne Putin ráno probudil a řekl si, že zahájí vojenskou intervenci na Ukrajinu“.

Současná ruská intervence na Ukrajinu měla dle jeho slov dlouhodobý vývoj. I zde hraje klíčovou roli to, jak Rusko vnímá sebe a ostatní.

„Od rozpadu bipolárního světa, rozpadu bývalého Sovětského svazu, Rusko po Západě požadovalo záruky, že nedojde k ohrožení jeho sfér zájmů. Že se sféra zájmu Spojených států v Evropě neposune dál k ruským hranicím. […] Avšak i navzdory proklamacím, Severoatlantická aliance ne, že by se stala s pádem SSSR více symbolickým paktem, ale naopak se ještě rozrostla blíže k Rusku o další státy,“ říká.

Přičemž země, které do Severoatlantické aliance vstoupily, do ní dle něj nevstoupily proto, aby posílily svůj vlastní vojenský potenciál, schopnosti, prostředky, síly. Vstoupily do ní dle něj hlavně proto, že měly pro alianci a pro Spojené státy výhodnou geostrategickou pozici.

A to způsobilo, že se Rusko mohlo cítit ohroženo. A ten pocit ohrožení zřejmě narůstal a v současné době vyústil do intervence na Ukrajinu,“ tvrdí se zřetelným dovětkem, že pokud se kterýkoli stát ale rozhodne pro vstup do NATO, má na to právo.

„Tomu nemůže, žádná bilaterální dohoda mezi Ruskem a jinou velmocí zabránit,“ a dodává: Důsledky jsou samozřejmě věc druhá.“

Rozšíření války mimo Ukrajinu

Co se týče rozšíření konfliktu, Zdeněk Petráš vyjadřuje názor, že konflikt zůstane na území Ukrajiny. Argumentuje tím, že dle jeho názoru Putin snahou o ovládnutí Ukrajiny sleduje zejména konec rozšiřování NATO a uchování sféry vlivu Ruska na Ukrajině.

„Já musím říci, že naprosto chápu Putina, že se obával toho, že by se Ukrajina mohla stát členem NATO. To by totiž znamenalo z geostrategického postavení aliance a Ruska pro Putina skutečné ohrožení. A další fakt, který je potřeba vnímat, je, že pokud Putin mluví o Rusku jako o globální velmoci, tak on globální velmoc vnímá hlavně jako vojenskou globální velmoc,“ vysvětluje.

A upřesňuje: „Je třeba si uvědomit, že pokud by Ukrajina vstoupila do NATO, bylo na spadnutí to, že by na jejím území mohla vzniknout vojenská základna NATO, základna Spojených států.“

V podcastu FinTag.cz pak vyjadřuje osobní přesvědčení, že i anexe Krymu v roce 2014 Ruskem byla reakcí Ruska na možnost, že by na Krymu mohlo NATO či Spojené státy vybudovat námořní, leteckou či jakoukoli jinou základnu.

Na druhé straně ale i uvádí: „Ruská povaha má respekt pouze k tomu, kdo hrozí silou. Kdo prokáže slabost, ten si nezaslouží respekt. Z toho vychází ruská doktrína.“

Kdo zvítězí ve válce na Ukrajině

Podle Zdeňka Petráše další vývoj války na Ukrajině ukáže až čas. Charakter opotřebovávací války dle něj více nahrává Ukrajině. A to kvůli tomu, že má silnou podporu západních zemí. S touto materiální pomocí dle něj může Ukrajina překlopit vývoj války ve svůj prospěch. A jak říká, pokud nastane pozitivní konstelace hvězd, i do vítězného konce.

„Pomoc Západu Ukrajině je klíčová. A není malá! Včetně pomoci České republiky, která je pro Ukrajinu jednoznačně přínosem,“ upozorňuje.

Zároveň zdůrazňuje, že opotřebovávací válka se vyznačuje tím, že o vítězi nerozhoduje vždy jen situace na bojišti. Důležitá je ekonomická síla protivníků. Odkazuje přitom na protiruské sankce Západu, jeho snahu Rusko izolovat, a naopak potřebu Ruska doplňovat ztráty na bojišti.

„A je tedy otázka, zda právě tyto sankce – při absenci jednoznačného vítězství na bojišti – nezlomí Putinovi vaz. Zda ho nedonutí k tomu, aby přiznal porážku. Což by v tomto případě bylo pozitivní,“ vysvětluje.

I proto musí být dle něj Západ ve svých postojích vůči Rusku rozhodný. Jakkoli vylučuje, že by se měl jakkoli přímo angažovat na ukrajinském bojišti.

Daniel Tácha

Ing. Zdeněk Petráš, Ph.D. [plukovník gšt. v záloze] je akademický pracovník Oddělení vojenskostrategických studií [OdVSS] Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií [CBVS] Univerzity obrany v Brně. Je absolventem VVŠ PV ve Vyškově.

V letech 1989 až 1996 působil na štábních funkcích logistického zabezpečení u protiletadlového raketového vojska. V období let 1997 až 2003 pracoval na Sekci logistiky GŠ, kde řešil procesy standardizace PHM. Následně se stal vedoucím delegace ČR ve výboru NATO pro produktovody. Koordinoval i proces přistupování České republiky ke standardizačním dohodám NATO v oblasti PHM. Poté působil u Sekce plánování sil MO ČR. Zde řešil otázky procesu obranného plánování schopností NATO a EU.

V letech 2003 – 2009 pracoval jako vojenský poradce na Stálém zastoupení České republiky při EU v Bruselu. Tam zastával funkci národního zástupce v pracovní skupině Vojenského výboru EU pro rozvoj vojenských schopností.

Je absolventem francouzské vojenské školy v Paříži [Collègue Interarmée de Défense]. Rovněž studoval na Université Panthéon-Assas Paris problematiku mezinárodních vztahů a strategii vyzbrojování. V roce 2016 dosáhl titulu Ph.D. na Univerzitě obrany v Brně. To ve studijním programu ekonomika a management. Na CBVSS pracuje od roku 2012.

Pozn. red.: V příštích dnech přineseme pokračování rozhovoru s panem Zdeňkem Petrášem na téma bojeschopnost evropských armád.

1 komentář

  1. Mám 83 roků, celý život se zabývám „politikou“. Nejsem žádný rusofil, když zde byli v 68 roce,
    byl jsem jimi zajat a vyšetřován na brněnském Špilberku, tam jsem teprve poznal co tehdejší
    mocní vůbec připravovali, že máme novou vládu, že ta stará s Dubčekem bude souzena a bude
    odstraněna a pod. Když jsem se obhajoval, že nejsem žádný kontrarevolucionář, že takto jako
    já smýšlí celý národ, zahnali „vojáčky“, aby nebrali rozum, tak jsem si uvědomil, co nám také
    hrozilo, nebýt jednoty národa, byl jsem hrdý, že z tohoto národa taká já pocházím, pak začalo
    převlékání kabátů a byl jsem také „odejit“. Před Rusy mě zachránila moje školní ruština.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here