Každá supervelmoc v historii přišla o své postavení, když rezignovala na svoji hospodářskou sílu. Amerika se nyní musí tomuto nebezpečí vyhnout. Jinak jako velmoc skončí a Američané se se zbytkem světa začnou učit čínsky.
Pro agenturu The Free Press o tom v článku America Won’t Exist If We Can’t Build Things píše Chris Power, zakladatel startupu, který se specializuje na automatizaci v průmyslu. Více k tématu v jeho následujícím textu, který pro FinTag přeložil Michal Achremenko.
—
Každá velmoc, Holandsko, Británie a konečně i Amerika, dosáhla svého času velikosti díky silné průmyslové základně. Silný průmysl byl zárukou silné armády a posilování globálního hospodářského vlivu. Je rovněž základem světové rezervní měny. Není to jenom víra, která udržuje dominantní postavení dolaru. Je to víra, že Amerika může uplatnit svoji sílu, vyrábět to, co potřebuje a zvládat válečné krize. Pokud přijdeme o hospodářskou převahu, riskujeme ztrátu dolaru jako rezervní měny světové ekonomiky.
Z tohoto důvodu je dolar dosud rezervní měnou. Ne kvůli burze na Wall Street, ale díky Detroitu, Pittsburghu a dalším průmyslovým oblastem, které z Ameriky udělaly světovou velmoc. Pamatujme, že druhou světovou válku bychom nevyhráli, kdybychom nebyli největší průmyslovou velmocí. Neměli jsme nejlepší tanky, ale měli jsme největší kapacity na jejich výrobu. A zhruba každých 120 let se těžiště moci přesouvá.
Proč? Protože každý úspěch vede k sebeuspokojení. Velká společenství, podobně jako velké země a firmy, zpohodlní. Usnou na vavřínech. Přesouvají výrobu za hranice do rozvojových zemí, protože dávají přednost blahobytu před houževnatostí. Je snadné jít za nižšími náklady v zahraničí, když se nebezpečí zdá být daleko. Ale když je za branami, tyto společnosti zjišťují, že ztratily schopnost vyrábět to, co hlavně potřebují.
V konečné fázi dominance má přednost pohodlí před nutností. Jak upozorňuje spisovatel a publicista Rob Henderson, mocnosti v úpadku mají tendenci domnívat se, že jsou neporazitelné. Myslíme si, že jsme jako Mike Tyson na počátku své kariéry. Ve skutečnosti ale jsme tímto boxerem toho večera, kdy prohrál s Busterem Douglasem. Jsme nepřipravení, namyšlení a šokovaní, že se věci vyvíjejí jinak, než jsme čekali.
Jsou tu ale i další srovnání
Pokud vám připadá toto srovnání příliš abstraktní, podívejte se na Británii na počátku 20. století. Kdysi průmyslová velmoc světa a vládkyně moří se postupně vzdávala své průmyslové převahy a námořní síly ve prospěch USA. Důvod byl ten, že se soustředila na finanční a imperiální agendu.
Nebo například Holandsko v éře svého zlatého věku v 16. a 17. století. Blahobyt skončil, když jiné země získaly převahu na oceánech stavbou lodí a budováním průmyslu.
Nedělejte si iluze, že Čína zaostává, řekl šéf společnosti Microsoft
Příklady z historie zkrátka ukazují, že velmoci ztrácejí svoji převahu každých sto až 120 let. Amerika ji převzala od Británie v polovině 20. století. A dnes je na řadě ona. Pracovní síla stárne, porodnost klesá a stagnuje zaměstnanost v průmyslu. Čína dnes vyrábí skoro 30 procent světové produkce průmyslového zboží, každým rokem vychází ze škol 3,6 milionu studentů. Což je čtyřikrát více než v USA.
Čína investuje do klíčových odvětví, od stavby lodí přes nové energetické technologie až po výrobu řízenou umělou inteligencí. Pokud je průmyslová síla základem moci, dělí nás od přesunu světové dominance 10 až 20 let.
Schyluje se k boji mezi USA a čínskou komunistickou stranou. Pokud nezačneme jednat teď, pak nebudeme mít šanci na vítězství.
Globalizace byla dobrá, ale přinesla problémy
Od 70. let do 20. let tohoto století USA přesunuly do zahraničí velkou část svého průmyslu, který nepodléhal bezpečnostním zárukám. Ztratili jsme schopnost vyrábět. Zdecimovali jsme střední třídu a nejlepší pracovní místa jsme vyvezli.
Své bohatství jsme odvezli z průmyslových center do měst, protože jsme uvěřili, že globalizace učiní svět bezpečnějším. Protože jsme věřili, že služby a software mohou nahradit ocel a lodě. Protože jsme si mysleli, že obchodování zjemní autoritářské režimy.
Tato očekávání, zcela v souladu s desetiletími trvající dominance, zlikvidovala průmyslovou základnu země a nyní ohrožuje i samotnou dominanci.
Dnes USA zaostávají za Čínou. Loni se tam postavilo více než tisíc lodí. My jsme jich postavili pouhých pět.
V USA za deset let postavili 37 obchodních lodí, v Číně 6 765
Čína zautomatizovala výrobu munice a její továrny mohou vyrobit více než tisíc raket denně. Pokud bychom šli s Čínou do války, modelové hry Centra pro strategické a mezinárodní studie ukazují, že by nám munice došla za sedm dní. Vybudovat znovu tuto zbrojní výrobu bude trvat čtyři až 12 let.
S potížemi vyrábíme spotřební elektroniku, drony, léky. Ano, disponujeme silnou vývojovou základnou farmaceutického průmyslu, ale výrobu klíčových surovin jsme přesunuli do zahraničí. USA jich dnes dovážejí 88 procent. Většinou z Číny, Evropy a Indie. Pokud spoléháte na výrobu zboží a léků v jiných zemích, z nichž některé vás nenávidí, můžete se považovat za velmoc?
Globalizace se vymkla kontrole, říká americký ministr obchodu
USA jsou stále velmocí v oblasti technických talentů a softwaru. Ale generační úbytek kvalifikovaných dělníků znamená, že se většina naší průmyslové základny nachází v rukou malé skupiny patriotů, kteří stále ještě vyrábět dovedou. Ostatní to už zapomněli.
Ani obranný průmysl v USA není to, co býval
Bývali jsme zbrojnicí světa. Světová průmyslová velmoc. Nyní nám dělá problémy dodávat zbraně vlastním spojencům. Stahujeme se z Ukrajiny. Tchajwanu dlužíme vojenské dodávky v hodnotě více než 21 miliard dolarů [cca 440 mld. Kč].
Naše námořnictvo zaostává. Výroba ponorek se natolik snížila, že si musíme rozmyslet, zda si můžeme dovolit je prodat Austrálii v rámci smlouvy AUKUS [trojstranný vojenský pakt pro oblast Indo-Pacifiku uzavřený mezi Austrálií, Velkou Británií a USA, pozn. red.].
USA se blíží momentu, kdy Buster Douglas porazil Mika Tysona. Naším úkolem v příštích pěti až deseti letech je ujistit se, že máme průmysl, který nám umožní zvítězit.
I pro USA je politika D. Trumpa velký hazard, říká šéf české firmy, která v USA vyrábí
Pokud nic nepodnikneme, prohrajeme. Prohraje Tchajwan, protože mu nedodáme zbraně včas. Budeme vyrábět rakety, ale Čína opanuje bojiště drony. Letadla zůstanou na zemi, protože budou čekat na čipy v hodnotě dvou dolarů, které jsme zapomněli vyrábět.
Porážka jsou americké továrny neschopné vyhovět požadavkům v čase války. Antibiotika nebudou včas, protože jejich komponenty budou zadrženy v čínských přístavech. Spojenci budou uzavírat obranné pakty bez nás. Naši diplomaté nebudou mít co nabídnout, jen prosit Čínu o dodávky oceli a polovodičů. Nedojde k tomu naráz, bude to trvat dlouho.
Jaká je šance na vítězství?
Začíná to reindustrializací, budováním jaderné energetiky, výstavbou moderních továren, zaměstnáním milionů lidí, kteří zůstali bez práce, když jsme výrobu a technologie poslali do Číny.
Vítězství znamená, že průmysl bude mít přednost přede vším. I malé firmy musí dostat šanci. A především to, že zpracovatelský průmysl není jen ekonomickou záležitostí, ale základem národní bezpečnosti.
Šéf maloobchodní sítě Made in America vítá nová americká cla
Na rozdíl od minulosti, kdy se globální průmyslová dominance přesunula z Holandska přes Británii do USA, neexistuje už místo se západními hodnotami, kam by se mohla přesunout. Přesun z Británie do Ameriky prospěl světovému obchodu. Teď je ve hře komunistická Čína. Jiná Amerika už totiž není.
Tak je to. V tom spočívá rozhodnutí, zda Západ bude v éře umělé inteligence, klimatických změn a dobývání kosmu jednat v rámci Pax Americana, nebo zda se budeme učit čínsky.
Pár dobrých zpráv a jedna špatná
Dobrou zprávou je, že se věci dávají do pohybu. Američané se probouzejí a Britové snad taky. Rok 2025 je startem reindustrializace Ameriky. Bílý dům označil za svoji prioritu stavbu lodí a budování energetiky. Trumpova administrativa ustanovila National Energy Dominance Council a podporuje domácí produkci ropy, plynu, jádra a kritických minerálů. Kongresmani si vyhrnuli rukávy a podporují prorůstovou politiku. Talent, kapitál a politika se po desetiletích opět sjednotily.
USA ztrácejí jako bezpečný přístav, říká investiční šéf Amundi Petr Zajíc
Špatná zpráva ale je, že chybí tajný hlavní plán, že neexistuje zásadní strategie. A nejde o raketovou vědu. Například moje společnost se na cestu reindustrializace Ameriky už vydala. Budujeme národní síť továren řízených umělou inteligencí vybavených moderními technologiemi. Umíme vyškolit dělníky, aby za 30 dní desetkrát zvýšili svoji produktivitu. Vyrábíme součástky, kompletační linky a výrobky pro ponorky, stavbu lodí, kosmických raket a muniční sektor. Pokud bychom 20. století definovali jako kolébku demokracie, chceme, aby 21. století bylo ve znamení domácí výroby řízené umělou inteligencí.
Rockefeller, Ford a Carnegie vybudovali impéria, protože žili v éře rychlého rozvoje infrastruktury, mizivé regulace a potřeby vybudovat národní bezpečnost. Dnešní podnikatelé čelí červené linii nerealistických regulací a kapitálovému trhu, který upřednostňuje software před ocelí.
K čemu vydělávat peníze, když je země nedovede použít? Jaký má smysl sektor služeb, když nevíme, čemu mají především sloužit? K čemu máme politiku, která nedefinuje problémy a způsob jejich řešení?
Čas letí, hra pokračuje. Amerika má málo času na to, aby opět zaujala pozici světové průmyslové velmoci a vrátila práci milionům kvalifikovaných dělníků. Amerika je totiž potřebuje a nikdy o ně neměla přijít.
Chris Power, CEO Hadrian
