Od ledna se podle České diabetologické společnosti [ČDS] ČLS JEP rozšíří úhrada glukózových senzorů i na část diabetiků 2. typu. Půjde o pacienty, kteří inzulín užívají injekčně několikrát za den, a nedaří se u nich nemoc dostat pod kontrolu.
Odhadem se změna dotkne 10-20 tisíců pacientů. Podle dat diabetologů se u nás s cukrovkou léčí asi 900 tisíc mužů a žen, dalších 200 až 300 tisíc pacientů pak má metabolickou poruchu. Na diabetes 1. typu, který je autoimunitním onemocněním, připadá asi 30-35 tisíc diabetiků. Zbývající část pacientů trpí cukrovkou 2. typu. A zatímco diabetici 1. typu mají glukózové senzory v úhradách ze zdravotního pojištění, pacienti s cukrovkou 2. typu si je buďto hradí ze svého, nebo používají jiné nástroje ke kompenzaci nemoci. Například glukometry s následným injekčním podáním inzulínu.
Od ledna 2026 ale dojde k významné změně, kdy i část těchto pacientů, to je diabetiků 2. typu, dosáhne na úhradu senzorů z pojištění.
„Po letech úsilí se naší společnosti podařilo prosadit úhradu senzorů pro diabetiky 2. typu, kteří jsou léčení několika injekcemi inzulínu denně. A splní i některá další kritéria,“ potvrdil na tiskové konferenci [21.10.] České diabetologické společnosti [ČDS] ČLS JEP Jan Šoupal, diabetolog, endokrinolog, vědecký sekretář ČDS a předseda její Technologické sekce.
Mimo injekční podávání inzulínu vícekrát za den je podle něj podmínkou pro úhradu senzorů to, že u pacienta se nedá jinými nástroji dosáhnout kompenzace onemocnění.
Úhrada senzorů se dotkne 10-20 tisíců pacientů
Další novinkou je, že nárok na úhradu glukózových senzorů z pojištění budou mít od příštího roku také ženy s takzvanou těhotenskou cukrovkou.
Nápojáři oznámili výsledky. Jenom s cukrem ve vodě už nevystačí
Podle odhadu doktora Šoupala se může novinka úhrady senzorů nově týkat 10 až 20 tisíců pacientů s diabetem 2. typu.
„Týká se to ale třeba i pacientů po odstranění slinivky břišní,“ upozornil.
Takový počet pacientů není s ohledem na to, že v Česku má cukrovku 2. typu už skoro milion lidí zvlášť velká skupina pacientů. Na druhou stranu, jak upozornil doktor Šoupal, trvalo jednání České diabetologické společnosti se zdravotními pojišťovnami o uvolnění této úhrady několik let. A tento první krok dává naději i dalším diabetikům na změkčení parametrů úhrady senzorů s tím, jak budou postupně zlevňovat pořizovací ceny těchto moderních přístrojů.
Glukózové senzory kontrolují cukr skoro bez přestání
Úhradu těchto senzorů vnímá předseda ČDS prof. Martin Prázný jako tu nejlepší investici do zdraví pacientů, ale i pro rozpočty zdravotních pojišťoven. Léčba pacientů s diabetem vyjde pojišťovny na 15 až 16 miliard korun ročně. Po započtení nákladů na jejich hospitalizace, zdravotnické prostředky, nemocenské dávky, sociální podpory a pracovní neschopnost se pak podle profesora dostane systém na náklady v celkové výši kolem 120 miliard ročně.
Proč se Singapurci dožívají vysokého věku ve zdraví? Dbají na pravidla
„Cukrovka je nákladná, cukrovka je problém pro všechny rozpočty na celé planetě,“ uvedl prof. Prázný.
Pacientů s diabetem je, jak zdůraznil, hodně. A minimálně do roku 2040 jich bude jenom přibývat.
„A my neušetříme určitě na lécích. Ale na tom, že když nyní zainvestujeme, tak se nám sníží náklady na hospitalizace, následnou péči, sociální propisy a další položky,“ upozornil.
Přínosy glukózových senzorů jsou podle nespočtu odborných studií pro udržení cukrovky pod kontrolou, navíc s lepším pohodlím pro pacienta, nezpochybnitelné. Ve srovnání s glukometry zajišťují pacientům téměř nepřetržitou kontrolu hladiny cukru v těle, dávkování inzulínu včas a ve správné dávce. To na rozdíl od glukometrů.
„Glukometry určitě neposkytují komplexní obraz,“ upozornil doktor Šoupal.
Ze své praxe ví, že někteří diabetici si mají cukr pro udržení správných hodnot měřit i čtyřikrát za den. Ale dodržuje to 10 nanejvýš 15 procent z těchto pacientů.
Úhrada senzorů ženám s gestačním diabetem
Mimo to dobře kompenzovaný diabetes bez častých výkyvů, což zajišťují právě zmiňované senzory, vede podle odborných studií k významnému snížení spotřeby inzulínu. Pacienti s nimi vykazují o více než pětinu méně hospitalizací. Ve více než 40 procent snižují riziko amputace dolní končetiny kvůli diabetu. Mimo to vykazuje skupina pacientů užívající senzory o desítky procent nižší riziko onemocnění ledvin, neuropatie či infarktu myokardu. To jsou onemocnění, která úzce souvisí s diabetem a jeho dlouhodobě špatnou kompenzací.
„To jediné, co se zvýší, je kvalita života diabetiků,“ podotkl doktor Šoupal.
Upozornil, že od ledna 2026 ze zavedené úhrady glukózových senzorů vytěží i ženy s diagnostikovanou těhotenskou cukrovkou neboli gestačním diabetem.
„Výrazně se u těchto žen sníží riziko preeklampsie [vysoký krevní tlak, pozn. red.],“ uvedl.
Novo Nordisk propouští. Trh s léky na hubnutí mu v USA bere Eli Lilly
Mimo to se díky neustálému monitoringu hladiny cukru v těle u těhotných žen snižuje riziko předčasného porodu nebo porodu císařským řezem. Odborné studie podle Šoupala hovoří také o významně nižším riziku, že žena porodí dítě s vysokou porodní hmotností. Anebo naopak nízkou porodní váhou.
„Těch věcí, benefitů, je skutečně hodně. A trvalo opravdu dlouho, aby pojišťovny nějakou formu úhrady akceptovaly,“ uvedl závěrem doktor Šoupal.
Veronika Táchová
Toto může mít význam jen u diabetiků, kterým inzulín (jinak i pěkné svinstvo – zvyšuje chuť k jídlu, ničí játra) skutečně hladinu cukru sníží. Inzulín se běžně, jako na běžícím pásu, předepisuje. Přitom asi 74 % diabetiků se postupně stává na inzulín alespoň částečně rezistentní a někteří jsou na něho zcela rezistentní, jako třeba já. Buňkyho odmítají přijmout. Ale jsou léky jako například Prolong 500, který odmítavost buněk neguje. Lze účinně hladinu cukru snížit i pomocí Ozempiku (v USA mu zjistilli i jeho tři hlavní nedostatky – způsobuje motání se člověka, jakoby vrávoral, jídlo udržuje dlouho v žaludku a tím hrozí až hnití; Ozempic se proto začal testovat a pár let si budeme muset počkat na výsledky) a ještě způsobuje hubnutí. Ale tyto dva uvedené léky nejsou levné. Běžní diabetologové by jejich předepsáním překročili finanční limit na pacienta, a kontrola by je vzala po létech. Takže kvůli nějakému zdraví pacientů neriskují. Proto běžní diabetologové stále předepisují jen inzulín (světově nejvíce prodávaný a pro výrobce brutálně ziskový lék) a tím se stávají s pojišťovnami v zádech (státem), sériovými vrahy. Přitom rezistence se dá snadno zjistit. To jsem si udělal sám – když na den vysadíte inzulín a uvidíte, zda se hladina cukru zhoršila. U mně se nezhoršila, nebo jen nepatrně. Ale pozor, aby se hladina nezvyšovala až někam nad dvacet – mohlo by dojít až k omdlévání třeba. Mně se z této vražedné smyčky podařilo vyklouznout k lékaři internistovi, který pracuje v nemocnici a jeho poměry umožňují léčit. Dříve jsem měl cukr třeba 15 – 17 a původní sériová vražedkyně mi jen opakovala, abych málo jedl a pohyboval se. Ani půlku zeleného jablka nebo rohlík, jsem prý nesměl. Viníkem vysoké hladiny cukru jsem byl podle ní – jako u blbejch na dvorečku – pouze já. A nyní mám hladinu cukru poloviční. Na příjmu stravy do také záleží hodně – omezit tučné a sladké je jistě až kriticky důležité. Také omezit přílohy jako brambory, rýže, těstoviny – obsahují škroby, uhlovodany. V metabolismu se mění na cukr a to je pro diabetika problém. Největší škodič v každém státě je stát. Vždy si vzpomenu na Josefa Švejka: Na chudej lid musí bejt přísnost.
Víte, co by mě zajímalo? Jaká je statistika údajů o hmotnostním indexu u lidí, u kterých se nedaří cukrovku dostat pod kontrolu.
Dobře si pamatuji, když ještě doznívaly poslední dozvky druhé světové války, kdy se odhalovalo, co všechno se na nešťastnících v koncentračnáích táborech zkoušelo. Lékařské pokusy nebyly výjimkou. Nebyli to jen Němci, týkalo se to i Japonců. Ti se nakonec s USA dohodli (globální politika), že se ustoupí od požadavku na spravedlnost, když jim Japonci výsledky zvých zvrácených pokusů předají. Jen pro dokreslení. Byly tam takové záznamy, že japonský lékař popisoval, jak na americkém zajatci poprvé viděl na živo, jak pracuje lidský žaludek, protože nešťastníka přivázali a rozřízli mu břicho.
No a také jsem četl článek z té doby, že v těch evropských koncentračních táborech se sledovaly nemoci. A zjistilo se, že prakticky vymizela cukrovka. Je jasné, že to bylo zkresleno tím, že nemálo těch nevyléčitelně nemocných bylo zabito hned, ale i tak.
Tím chci říci, že když se v dnešní době zdravotnictví potýká s nedostatkem peněz, jestli není lepší cestou, aby si člověk s tragickým BMI léčbu curovky platil také i trochu ze svého. Ne, že se mu bude na následky jeho obžerství ještě přispívat.
Ale je to jasné, je to politická otázka. Možná, že později ani ne politická, ale pak už ryze ekonomická.