Prezident Emmanuel Macron jmenoval svého pátého ministerského předsedu. Země ale zažívá protesty nejen proti Macronovi, ale celému establishmentu. Ani tím její problémy ale nekončí, Francie je čím dál víc na mizině.
Prezident Emmanuel Macron jmenoval [9.9.] svého pátého ministerského předsedu. A stal se jím Sébastien Lecornu. Stalo se tak poté, kdy předchozí premiér, Francois Bayrou, neustál hlasování o důvěře vlády.
„Tento vývoj může Francii zavést do dalšího období nestability porovnatelné s otřesy Páté republiky, kdy se od roku 1946 do roku 1958 vystřídalo více než dvacet vlád,“ popisuje situaci ve Francii komentátor britského konzervativního listu The Spectator Gavin Mortimer.
Podle něj Bayrousova koaliční vláda nedosáhla ničeho jiného než dalšího zklamání a opovržení voličů.
„Francouzi jsou zkrátka ze svých politiků otráveni. A ještě víc ze svého prezidenta. Byl to právě on, který svým rozhodnutím uspořádat v červnu 2024 mimořádné volby, odstartoval chaos. Prý aby zprůhlednil situaci,“ doplňuje Mortimer.
Elon Musk zkritizoval francouzský soud za rozhodnutí o Le Penové
Upozorňuje na to, že průzkum veřejného mínění ukázal, že se Macronova oblíbenost pohybuje u samého dna. Jen 15 procent dotázaných se domnívá, že odvádí dobrou práci.
„Kdo jsou ti, kteří mu věří? Jak mohou voliči vidět svoji zemi, která se jim rozpadá před očima, a myslet si, že je Francie v lepší ekonomické a sociální oblasti než v roce 2017?“ Ptá se Mortimer.
Velice těžko, zní odpověď. Aktuální zadlužení Francie vůči hrubému domácímu produktu [HDP] dosáhlo rekordních 114 procent [vyšší zadlužení má Řecko nebo Itálie, pozn. red.]. V absolutním vyjádření jde o částku 3,35 bilionu eur, tedy asi o 84 bilionů korun. Nemalé částky země přitom stále častěji vydává na to, aby zvládla nepokoje v ulicích svých měst.
Ekonom: Francie nereformuje, protože se veze s Němci
To, že je Francie na mizině, dokládá další zpráva. Na konci minulého týdne mezinárodní ratingová agentura Fitch snížila její hodnocení úvěrové spolehlivosti ze stupně AA- na A+. Snížení zdůvodnila rostoucí dluhovou zátěží Francie a nedostatkem jasných kroků pro její stabilizaci. Druhá největší ekonomika eurozóny tak klesla na svůj dosud nejhorší rating.
„Nestabilita oslabuje schopnost politického systému přijmout dostatečná konsolidační opatření veřejných financí,“ uvedla agentura Fitch ve své zprávě.
Úvěrové hodnocení Francie od roku 2010 a Emmanuel Macron
[Zdroj: Bloomberg]
Podle Reuters krok ratingové agentury zvyšuje tlak na nově jmenovaného premiéra Sébastiena Lecornua. Rozpočtové škrty se musí následně pokusit prosadit ve výrazně rozděleném parlamentu.
„Horší rating Francie znamená, že tato země nyní vykazuje vyšší pravděpodobnost bankrotu veřejných financí než Česko. Děje se tak úplně poprvé v moderní historii. Dosud měla Francie vždy rating lepší, přinejhorším stejný, jako Česko,“ komentuje aktuální situaci na FinTag hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
„Situace s veřejným zadlužením je špatná napříč zeměmi OECD, zvláště zlá je ovšem ve třech z nich: v USA, Británii a právě ve Francii,“ uvádí s tím, že Francie, druhá největší ekonomika eurozóny, z hlediska ratingu klesla na úroveň Malty nebo Slovinska.
Moody’s snížila rating Slovenska i Francie. Důvody jsou podobné
I se ptá, jak se to mohlo stát, a tak rychle. Vysvětluje to přijetím eura. Tvrdí, že Francie udělala „deal“ s Německem. Kývla na jeho znovusjednocení výměnou za to, že získá „německou“ měnu, tedy euro. Jenže euro je na Francii až moc „pevné, moc „silné“, zkrátka moc „německé“.
„Francouzi přitom nemají německou organizaci výroby. Postupně proto dochází k deindustrializaci zejména severní části země, to s neblahým dopadem do daňového inkasa,“ vysvětluje Kovanda.
Podle něj Francie zároveň díky euru ale platí za svůj dluh „německý úrok“. To znamená, že náklady na něj jsou nižší, než kdyby měla frank. A právě v tom je podle něj jádro pudla. Tvrdí, že Paříž o to déle hospodaří rozhazovačně a oddaluje bolestivé, ale nutné reformy veřejné správy.
„Kdyby Francie setrvala při franku, má dnes silnější průmysl, reformovanou veřejnou správu a zdravější veřejné finance. Dost možná by stále měla rating AAA,“ myslí si hlavní ekonom Trinity Bank.
Macrone, zabal to a jdi domů
Podle Gavina Mortimera z britského The Spectatoru volání po Macronově rezignaci zaznívá ve Francii z celého politického spektra. Od Marine LePenové na pravici až po levičáka Jeana-Luca Mélenchona a od veteránů centristů Jeana-Francoise Copého, ministra vlády Jacquese Chiraca. Ti všichni věří, že Francii může pomoci jenom nový prezident. Většina lidí je stejného názoru. Průzkum veřejného mínění ukázal, že se 58 procent dotázaných domnívá, že by měl Macron rezignovat.
„Pokud by Macron držel slovo, pak by musel. V debatě skupiny intelektuálů v roce 2019 kritizoval předešlé prezidenty, kteří zůstávali ve funkci i přesto, že ztratili důvěru voličů,“ uvádí Mortimer a připomíná slova samotného Macrona z té doby: „Prezident republiky by neměl zůstat v úřadu, kdyby ztratil důvěru většiny.“
Ale také dodává, že Macron ztratil parlamentní většinu už ve volbách roku 2022. Tehdy jeho strana ztratila 105 křesel. A v loňských mimořádných volbách přišla o dalších 95.
„Stále ještě funguje na mezinárodní scéně. Potřásá si rukou a objímá své stejně neschopné evropské lídry. Ale mimo západní Evropu Macrona nikdo vážně nebere. Ani Trump, ani Si, ani Putin,“ píše Mortimer.
Podle něj tak s každým dnem, kdy Macron zůstává v úřadu, prestiž Francie klesá. Ten se však své funkce drží pevně a rezignovat nehodlá. Řešení je přitom nasnadě. Macron musí rozpustit parlament a vyhlásit nové volby. Což je přesně to, k čemu ho dlouhodobě nabádá Marine LePenová. Jistě, přesně to jí hraje do karet, protože všechny průzkumy potvrzují značný náskok její strany. Na druhou stranu, taková je vůle voličů.
Analýza: Volby ve Francii jsou důležitější víc, než si myslíte
A zdaleka si to nemyslí sám. Prezident Francouzské republiky v letech 2007–2012 Nicolas Sarkozy minulý týden uvedl, že řádné volby jsou „jediným řešením.“ Podpořil LePenovou s tím, že její strana má právo se jich zúčastnit.
Macron se drží křesla zuby nehty
Problém ale je, že Macron si myslí, že nové volby řešením nejsou. A dal přednost sestavení třetí koaliční vlády. Vysloužil si za to ovšem hlavně protesty. Aktuálně se ve Francii prosadilo protestní hnutí Bloquons tout [Blokujme všechno]. To protestuje hlavně proti politice prezidenta Macrona, ale obecně i proti vládnoucím elitám.
Státy EU bojují s obrovskými dluhy, důsledky mohou být fatální
Hnutí Bloquons nemá centralizované řízení, organizuje se na sociálních sítích. Přesto francouzské ministerstvo vnitra uvedlo, že jen v posledních několika málo dnech zaznamenalo celkem 550 protestních shromáždění a 262 blokád, kterých se účastnilo kolem 175 000 lidí. Informovalo také o téměř 500 zatčených. V Paříži vláda použila slzný plyn proti mladým lidem blokujícím vchod do jedné ze středních škol a hasiči odstraňovali ohořelé předměty z barikády.
„Očekávala jsem buď rozpuštění parlamentu, nebo levicového premiéra, a my nemáme ani jedno, je to frustrující,“ citovala agentura Reuters 18letou studentku Lisu Venierovou.
Ani 30% cla USA neudělají víc škody v EU než covid či válka na Ukrajině
Podle expertů Bloquons tout vzešlo od krajně pravicových skupin, ale postupně ho převzala levice a krajní levice. Nyní je hnutí přirovnáváno k protestům takzvaných žlutých vest z roku 2018. Ty původně reagovaly na zdražení pohonných hmot, ale jejich aktivita přerostla v širší hnutí proti Macronovi a jeho plánům na ekonomické reformy. Zpětně viděno ale zůstal jenom Macron, žádné reformy se nekonaly.
–AM/DNA–
