Nepřímé zdanění práce v ČR dál patří k nejvyšším na světě

2910
prace
Foto: Pixabay.com

Česko mělo v roce 2021 nejvyšší odvody na sociální a zdravotní pojištění ze zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Celkové daňové zatížení práce vůči hrubému domácímu produktu [HDP] je v Česku slabě pod průměrem OECD.

Ve své každoroční brožuře Státní rozpočet v kostce, jejímž cílem je přiblížit problematiku státního rozpočtu široké veřejnosti, to uvádí Ministerstvo financí ČR [MF ČR]. Ekonomové ale i zaměstnavatelé přitom dlouhodobě upozorňují, že vysoké nepřímé zdanění práce v Česku je problém. Už kvůli tomu, že příliš zatěžuje zaměstnavatele. A definuje charakter českého pracovního trhu, jemuž se dlouhodobě vytýká nízká flexibilita.

„Je potřeba snížit zatížení zdanění práce. Pokud by se mělo uvažovat o nějakých [daňových] změnách, zdanění práce je klíčové,“ uvedla v rozhovoru pro FinTag.cz Eva Zamrazilová ještě v době, kdy vedla Národní rozpočtovou radu a nepůsobila jako viceguvernérka České národní banky.

Odvody na povinné pojistné, které platí zaměstnanci, zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné, dosahovaly v roce 2021 v Česku 16,4 procenta HDP. Na stejné úrovni bylo ze zemí OECD v témže roce Slovinsko. Druhé nejvyšší odvody mají firmy a zaměstnanci na Slovensku, kde dosahovaly 15,7 procenta HDP a v Rakousku, kde činí 15,4 procenta HDP.

Celkové zdanění práce v ČR vůči HDP

Z brožury MF ČR dále vyplývá, že složená daňová kvóta, kam patří odvody na sociální a zdravotní pojištění a přímé daně, byla v roce 2021 v mezinárodním srovnání v Česku spíše nižší. I tak dosahovala 33,8 procenta hrubého domácího produktu [HDP]. Ani v tomto případě ale nejde o žádnou „hitparádu“. Průměr OECD činil 34,2 procenta HDP.

Nejvyšší složenou daňovou kvótu ze zemí OECD mělo Dánsko, kde byla 46,9 procenta HDP. Naopak nejnižší vykázalo Mexiko, kde dosahovala 16,7 procenta. Ze zemí OECD, které jsou i členy Evropské unie, ji mělo nejnižší Irsko s hodnotou 21,1 procenta HDP.

Vláda zvažuje vyšší zdanění chudých a střední třídy. Bohaté nechá být

Dále platí, že v letošním roce by složená daňová kvóta v Česku měla dosáhnout 34,5 procenta HDP. Čímž se vrátí na úroveň roku 2018. Proti loňsku by měla vzrůst o 1,5 procentního bodu, uvádí publikace Státní rozpočet v kostce.

Upřesněme, že složená daňová kvóta je komplexnějším ukazatelem daňového zatížení. Zahrnuje v sobě jak daňové příjmy, tak příjmy z povinného pojistného na sociální a zdravotní zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. To celé následně dělí nominálním hrubým domácím produktem.

Kde všude jsou odvody na pojištění nižší

Informace o tom, že nepřímé zdanění práce formou odvodů na sociální a zdravotní pojištění patří v Česku v nejvyšším mezi zeměmi OECD nelze brát na lehkou váhu. Značí to, že zdaňuje práci více než Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, USA, Velká Británie a SRN.

Nemocenské pojištění možná přejde do zdravotního pojištění

A práci nepřímo zdaňuje více než Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Japonsko, Finsko, Austrálie, Nový Zéland, Mexiko, Maďarsko, Polsko, J. Korea či Slovensko. Nižší nároky na odvody z práce vykazuje rovněž Chile, Estonsko, Izrael a Slovinsko. Následně Lotyšsko, Litva, Kolumbie a také Kostarika.

–ČTK/DNA–

3 KOMENTÁŘE

  1. Já osobně v tom problém nevidím. Právě naopak. Komunisti podniky vycucali jak citrón, až na výjimky výrobky nebyly moc konkurence schopné. Z technického hlediska by se jich sice dost našlo, ale zase pro ně nebyly vytvořeny prodejní sítě k solventním zákazníkům. Prakticky vždy podniky neměly na investice a když by i nějaké měly, tak jejich bývalí majitelé (před rokem 1948) už nebyli, aby rozhodli, jak s nimi naložit. Takže vlastně „loď“ neměla majitele. Samozřejmě měla, byl to stát, ale to je ten nejhorší majitel. To proto, že ho řídí lidé, jejichž vrcholná kvalifikace k řízení je často ta, že dostatečný počet lidí hodil do volební urny lístek s jejich jménem. Takže podniky po roce 1989 byly buď rozkradeny, nebo měly štěstí a dostaly se do rukou zavedených firem. Když si vezmete, že zhusta tyto firmy dostávají naše daňové peníze jako pobídky, aby zde investovaly, běžně odložené platby daní ze zisků, sami si různými finančními machinacemi se zahraniční matkou snaží zisk uměle snižovat, tak když už tedy zaplatí mzdu, tak je to až na výjimky jediná velká cesta, jak je finančně podojit. Já bych například to snížení odvodů, jak proběhlo a udělalo sekeru v rozpočtu odhadem sto miliard, rozhodně nedělal. Ale stalo se.
    P.S. Jednou nám jeden komouš ve škole říkal, jak to bylo za první republiky v politické oblasti hrozné, že si všechno mezi sebou rozdělovali jen boháči. Že když byl někdo z chudých poměrů, že se vůbec nechytal. A jako důkaz uváděl, že například, když bylo místo ministra hospodářství, že ho dostal vždy jen takový člověk, který se mohl pochlubit nějakou prosperující továrnou, či firmou. Nějaký politik pocházející z dělnické kolonie, které kolem továren stávaly, prý neměl šanci. No, ovšem jak zažíváme dnes, svět se zřejmě mění k lepšímu a ministra hospodářství může v EU bez problému dělat absolvent Gender school se specializaci na „genderové a sexuální symboliky a kontextualizace“.

  2. V česku se dnes vůbec nevyplatí pracovat. Odjela jsem pracovat do zahraničí a dobře jsem udělala. Jak mentalita lidí jiná – lepší tak pracovní podmínky. Neříkám že to je lehčí ale určitě je přístup zaměstnavatelů férovější a benefity bohatší. Tam nemáte ve zprávách neustále o penězích nebo tak a o tom jak se vše zdražuje. Žiju 15 let v Irsku a neměnila bych. Vždy když jedu do CR za rodinou, musím se měsíc aklimatizovat a poděkovat, že díly bohu tomu tak není tam.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here