V Praze i na dalších místech republiky občané oslavovali výročí 17. listopadu 1989. Přidali se i politici a neziskový sektor. Jeho nejviditelnější akcí byla demonstrace na Staroměstském náměstí, jíž se účastnily tisíce lidí.
Tam zaznělo mnoho pozoruhodného. Například, když část davu spustila: „Ať žije Havel!“ Druhá: „Ať žije Pavel!“ V tomto ohledu si při uctění 17. listopadu 1989 nelze nevzpomenout na divadelní hru Václava Havla z roku 1975 Audience.
—
Na scéně je Sládkova kancelář. Nalevo jsou dveře a nad nimi na zdi visí jakýsi zarámovaný diplom; napravo je skříň a registratura a na nich sbírka lahví od piva s různými vinětami; na zadní zdi je velká neumělá malba, znázorňující Švejka a hostinského Palivce, pod malbou je ozdobný nápis „Kde se pivo vaří, tam se dobře daří“.
V centru scény je kancelářský stůl a tři židle, na stole je hromada různých listin, několik prázdných lahví od piva a několik skleniček. […] Když se otevře opona, sedí u stolu Sládek v pracovním plášti, hlavu má položenou na stole a hlasitě chrápe. Po chvilce se ozve zaklepání. A do místnosti vstoupí alter ego Václava Havla, postava jménem Vaněk. Zapřede hovor se Sládkem, vedoucím. A v něm mimo jiné zazní.
- SLÁDEK: Ale stejně, to jste si nemyslel, co?
- VANĚK: Co jsem si nemyslel?
- SLÁDEK: No že budete jednou koulet sudy v pivovaře…
- VANĚK: Hm –
- SLÁDEK: To jsou paradoxy, co?
- VANĚK: Hm –
Uvedený výňatek zlidověl. I proto, že se v textu divadelní hry věta „To jsou paradoxy, co?“ několikrát opakuje, a jednou dokonce v obměně: „Ale stejně: jsou to paradoxy, co?“ Pokud bychom dialog „přesadili“ do včerejších oslav 17. listopadu a doplnili reálné osoby, mohl by vypadat takto:
- PAVEL: Ale stejně, to jste si nemyslel, co?
- HAVEL: Co jsem si nemyslel?
- PAVEL: No že budete jednou koulet sudy v pivovaře…
- HAVEL: Hm –
- PAVEL: To jsou paradoxy, co?
- HAVEL: Hm –
A pokud bychom chtěli celý děj dokončit: Všechno bude dobrý, Vaňku! Nemusíte se bát, já vás nedám! Jste tichej, pracovitej člověk, chodíte každej den, nemáte kolem všeho blbý řeči jako ostatní dělníci, vejplata vám stačí – a při tom nedostatku lidí, že jo?
V textu jsou ale i další pasáže, jež lze vztáhnout k letošním oslavám 17. listopadu:
- SLÁDEK: Co dnes děláte? Koulíte 82?
- VANĚK: Přikuluji83 —
- SLÁDEK: Přikulovat je lepší než koulet, že jo?
- VANĚK: Ano —
—
- SLÁDEK: Kdo dnes koulí?
- VANĚK: Šerkézy84
- SLÁDEK: On přišel?
- VANĚK: Ano, před 85 chvílí —
- SLÁDEK: Je ožralej86?
- VANĚK: Trochu —
Plyne z toho, že i letošní oslavy 17. listopadu si minimálně v mediálním prostoru přisvojila skupina, v níž prorůstá politika s neziskovým sektorem. A v případě dění na Národní třídě pak jde o ostudu v tak významný svátek a zároveň o velmi špatný příklad pro mládež.
–RED–











































Hmmm, ať žije Havel, ať žije Pavel. To je fakt bizár, dav oslavuje normalizační agenty. Jeden byl agent StB s krycím jménem „Tomis“ a druhý agent rozvědčík s krycím jménem „Pávek“. Viděl jsem kdysi rozhovor s agentem Zifčákem alias mrtvým studentem šmídem a ten naplno řekl, že sametový převrat byla operace StB. Taky většina tzv. disidentů byli agenti StB, kteří donášeli jeden na druhého. A mainstream má tu drzost obviňovat slovenského premiéra Fica, že prej šíří konspirace když říká, že 17 listopad byl řízen StB. Kdo chce vědět, jak to všechno bylo ať si přečte dokument „Analýza 17 listopadu 1989“ od skutečného disidenta Miroslava Dolejšího.
Kastelána pražského hradu Pávka i Babiše s Fialou na Národní slušní lidé vypískali a poslali do … Tak toto bylo fér. Zbytek si upravují nutelová media jak chtějí a to posledních 5. let. Tak tomu bylo i roky po silvestru89, kdy si na hrad komouši zvolili své kámoše z ch.try77 s véno*áhev
Uvedení dva taképrezidenti byli agenty StB. Oba byli v KSČ. Havel byl zednář. Zpronevěřil se svým některým dobrým myšlenkám z doby, kdy byl ještě prezidentem ve svetru. Byl ikonou 17. listopadu. Nebyl sice vůbec státník a ani nebyl moc dobrým dramatikem. Instalovali jej, protože byl všeho schopný a možná i proto, že byl Žid. S Klausem se nesnášeli, ale to narcis klas s kde-kým a s kde-jakou zemí. S Ruskem ano, protože vlastní jeho spis StB, který se nepodařilo skartovat.
17. listopad ? Destabilizace socialistických zemí ale přece začala dříve. Zpolehounka. Někdy v roce 1980 k nám přicestoval Mitterand popovídat si s Havlem. Gorbačov se setkal s Tatcherovou. Havel si podal ruku s Husákem a v dobrém se rozešli. Po listopadu byl vydán pokyn neuspořádávat hon na čarodějnice (zarazil to Havel – jedna z mála jeho zásluh; vysvětlili mu to v Moskvě, kam byl povolán). Pod vějičkou lidské tváře uskutečnili trockisté z KGB a z CIA převrat. Výkoným subjektem byla StB. Lidé se v prvních těchto pohnutých dnech v televizi solidárně vyslovovali za postoj svazáků, odborářů a studentů. Ani zmínka, že by chtěli zrušit socialismus, Varšavskou smlouvu, RVH, nebo že by odsuzovali Sovětský svaz. Ale uvedeným státním bezpečnostem se podařil cíl – dostat nás do největší teroristické organizace zvané NATO a pak i do sion-fašistického protektorátu EU. Mnoho „komunistů“ (byli tedy jen U komunistů) vstoupilo do destruktivní ODS. Nemáme tedy co oslavovat a krize EU na to ukazuje. Máme údajné evropské hodnoty… pokud možno bez národních států. Z nějakého snu nám zůstala jen zahořklost a možnost cestovat do zahrani, a možná i něco kritizovat můžeme – pozor třeba na předsudečnou nenávist a na evidované agenty – bonzáky pod hlavičkou ministerstva vnitra. Porodnost je nízká. V televizi ukazovali policejní bití demonstrantů na Národní třídě, politicky pronásledované a zpovědi těch, kteří před socialismem (ti hloupější mluví o období komunismu, přestože nikdy niky žádný nikde nebyl. Například umělci trpěli snad více, než Češi za Bachova absolutismu. Když dostával Filipovský titul Národní umělec, moc děkoval. Po listopadu na tento titul naplival. Umělci se mají nazpaměť naučit text, ten reprodukovat a politickou notu by měli uplatnit jen při volbách. To druhé platí i pro naše začasto politikařící kněží.
Celkově k listopadovému puči (nebyla to revoluce): Kdy se začalo pískat na politiky, kteří přišli sedmnáctého listopadu na Národní třídu a přinesli tam květiny? Kdy se našel první aktivista, který ty květiny vzal a hodil je do popelnice? Tento letopočet bychom si měli připomínat úplně stejně jako rok 1989 i jako rok 1939. Je to totiž začátek konce naší demokracie a možná i začátek konce našeho národa. Od té doby to šlo sice pozvolna, ale jednoznačným směrem, který vyústil do stavu, kdy sice aktivisté volají po tom, aby Okamura jako třetí nejvyšší ústavní činitel na Národní třídu přišel, a on myslím přišel, ale chtějí to jen proto, aby na něj mohli pískat, křičet a samozřejmě ostentativně vyhodit jeho pugét. Vyústilo to do stavu, kdy Oganesjanův gang zničí pietní místo za Charlieho Kirka, kdy se pravda a láska může zalknout žlučí v den smrti Dominika Duky a kdy Foltýn volá po příkopech a plotech.
Národní třída už dávno není národní. Je rozdělující. Liberální demokracie si nepřeje, aby nakonec všichni přišli, všichni se stali liberály a zamilovali si evropské hodnoty. Liberální demokracie, včetně pražské kavárenské stoky, to chce rozdělit na ty, kteří jsou hodni a kteří nejsou hodni. Nemají radost z toho, že se k jejich hodnotám chce přihlásit Andrej Babiš. Nemají radost z toho, že toto výročí považují za svůj i konzervativci. Listopad vnesl totiž naděje. O ty se ale brzy přišlo. Kryl – už zase ryjeme držkou v zemi.
Klanět na Národní třídu se nechodí ti, kteří pochopili, že byli jen zneužitým křovím. A dokonce už ani ne ti, kteří se pokoušeli vést zemi po převratu ke svobodě proti havlistické ideologii nové totality jen pod jinou barvou praporů a hvězd. Například Václava Klause tam určitě nepotkáte. Ale zato přijdou kriminálníci, kteří v posledních čtyřech letech zemi totálně vybrakovali, zasekli biliónovou (!) sekeru státního dluhu a dovedli ji na pokraj imperialistické války – při pokusu o reprízu Hitlerova Drang nach Osten, války proti Rusku.