Naivně se i očekávalo, že nedávný telefonický rozhovor prezidentů Donalda Trumpa a Vladimira Putina se bude týkat nebezpečí možného výskytu plicního moru v Rusku. Jeho výsledkem ale bylo uzavření dohody Ameriky s Ruskem.
Tématu se věnuje v komentáři The true cost of Trump´s diesel deal with Putin britského časopisu The Spectator Alexander Koljandr, ředitel Eurasia Group zaměřené na politiku a hospodářství Ruska, Ukrajiny a širšího euroasijského regionu. Jeho text pro FinTag přeložil Michal Achremenko.
—
Americký prezident Donald Trump potvrdil, že v telefonickém rozhovoru s ruským prezidentem Vladimirem Putinem mluvil hlavně o okamžité dodávce více než 300 tisíc tun nafty, dalších 500 tisíc tun v listopadu, a dokonce o dalších třech milionech tun „ve velmi krátké době.“ Americké ministerstvo financí pak ochotně vydalo licenci na výjimku ze sankcí na vývoz nafty uvalených na Rusko. A to až do dubna 2027.
Spectator: Nadějí pro Ukrajinu je prezident Trump, nikoliv Zelenský
Jedním dechem Trump rovněž vyhlásil další energetické příměří mezi Moskvou a Kyjevem, už druhé v tomto měsíci. Současně znovu zkritizoval ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, že odmítá uspořádat nové volby. Rusko příměří vzápětí porušilo útokem na elektrárnu v charkovské oblasti, uvedla Ukrajina.
Politico: Zelenskyj vede politické procesy a likviduje oponenty
Ošidnost naftové matematiky je zřejmá každému, kdo se o věc zajímá. První dodávka 300 tisíc tun nafty, asi 2,2 milionu barelů, představuje zhruba poloviční denní kapacitu amerických rafinérií, které produkují asi čtyři miliony barelů denně. I kdyby k dodávce 3,8 milionu tun nafty skutečně došlo, je třeba uvést, že by takové množství pokrylo stěží devítidenní poptávku po tomto produktu.
Amerika ruskou naftu nepotřebuje
Jak známo poptávka po naftě se nemůže přizpůsobovat nabídce [a cenám], jelikož kamiony a kombajny nemohou jednoduše zůstat stát, to kvůli vyšší ceně. Proto je objem ruské nafty, která by takto přišla na americký trh, zanedbatelný.
Navíc Amerika ruskou naftu vůbec nepotřebuje, neboť sama je její čistý vývozce. To, co Trump chce, je, aby na světový trh dorazilo více nafty, aby její cena před listopadovými volbami klesla. Z politického hlediska je to pochopitelné, ekonomy to ale nepřesvědčí.
Trump trvá na tom, že za světovým nedostatkem nafty je spíše než jeho válka v Íránu, válka na Ukrajině. Ukrajinské drony určitě splnily svůj úkol. Rusko, které vyváželo zhruba 600 tisíc barelů nafty denně, nyní neexportuje skoro nic. Tento výpadek je srovnatelný s tím, k jakému došlo ze zemí Perského zálivu. V červenci se odtud vyvezlo jen 165 tisíc tun nafty oproti dennímu vývozu 800 tisíc tun před vypuknutím války. Důležitá je i časová posloupnost. Už od poloviny července, kdy Moskva zakázala vývoz nafty, stála v Americe třikrát tolik, tedy dříve než dopadly první bomby na Írán. Kyjevské drony ovlivnily trhy v době, kdy už je „vysušil“ Teherán.
Proč Rusko zastavilo vývoz nafty
Rusko navíc vývoz nezastavilo proto, že by mu došly zásoby nafty. Vždy jí produkovalo mnohem víc, než jí doma spotřebovalo. Tento přebytek vyváželo do evropských zemí. Zákaz vyvážet naftu byl preventivním opatřením, došlo k němu po ukrajinských útocích na rafinérie. Rusko se totiž obávalo nedostatku nafty při sklizni. To vládní výnos o zákazu vývozu zcela otevřeně přiznává. Po skončení žní bude její vývoz opět uvolněný, neboť by kapacita zásobníků nafty nestačila objemu její výroby a rafinérie by byly nuceny omezovat výrobní kapacitu právě z tohoto důvodu.
Nafta, kterou Trump dostane, je tedy nafta, kterou by Rusko po ukončení žní prodalo tak jako tak. Třeba Turecku, Brazílii nebo Západní Africe, tedy kvůli nižší domácí poptávce a zvolnění ukrajinských útoků na rafinérie. Přesměrováním dodávek nafty do Ameriky se mění pouze adresát na konosamentu spíše než objem jejích dodávek na světový trh.
Kolik Rusko vydělá na prodeji nafty
Vysvětlení dohody ale má i další trhliny. Putin na prodeji nafty Americe a dalším zemím příliš nevydělá. A to i přesto, že zrušení sankcí docela jistě sníží logistické a pojistné náklady. To je dobrá zpráva nejen pro ruské ropné společnosti. Avšak stát získává na daních jen čtvrtinu z mimořádného zisku a pouze třetina dorazí do ruského federálního rozpočtu. Zbytek připadne regionům. Během šesti měsíců tak může Kreml počítat s desítkami milionů dolarů, přinejlepším s nižšími stovkami milionů. Což jeho válečný rozpočet rozhodně nevytrhne.
Prezident Trump tlačí na zlevnění ropy. Volá i po konci Zelenského
Trumpovo energetické příměří nemá velké vyhlídky, protože jak Kyjev, tak Moskva si už účinnost útoků na infrastrukturu ověřily. Ukrajinské údery na rafinérie nahlodávají ruské zisky, ceny a objem vývozu, zatímco ruské útoky hrozí ztížit Ukrajině přežití zimního období. Proto se Putin útoků před blížící se zimou nevzdá. Zářijové „příměří“ trvalo sotva jediný den, když Moskva zaútočila na kyjevské čerpací stanice a Ukrajina zasáhla další rafinérii. Kyjev si uvědomil, že Trumpova příměří jsou pro Moskvu pouze jednostranná a že je nebude dodržovat.
O čem je celá ta dohoda
Důležitější než barely nafty je signál, který vysílá dohoda obou prezidentů. Pokud ústupek Ameriky měl Putina přimět k serióznímu jednání o Ukrajině, pak má daleko k tomu, aby přesvědčil muže, který považuje trpělivost za strategii. Myslí si totiž, že si jednotu Západu může koupit za několik tankerů s naftou.
Americký plán nabízí mír. Ukrajina přijde o území, Rusko o peníze
Amerika mu tedy paradoxně posloužila jako hůl na Kyjev. Washington Zelenskému může hrozit zastavením zpravodajských informací, které ho chrání před balistickými raketami, a zastavením dodávek amerických zbraní, které evropské vlády dodávají na Ukrajinu. Ukrajina by mohla přežít obojí, dokud jí bude pomáhat Evropa. Buduje si svůj obranný průmysl, na zaměření rafinérií nepotřebuje americké satelity. Ale přesto: Bez včasného varování budou balistické střely dál zabíjet Ukrajince.
Naděje na řešení vyhasíná. Kyjev potřebuje Starlink ke sledování ruského území, aby ničil mobilní raketové rampy. Avšak podpora Elona Muska Trumpova volání po novém vedení Ukrajiny naději na tuto pomoc vzdaluje.
Útoky na sociální síť X přišly i z Ukrajiny, uvedl její majitel Musk
Zelenskyj se může utěšovat jednou věcí. Jen málo věcí sjednocuje Ukrajince tak efektivně jako požadavek amerického prezidenta uspořádat volby ve válečném stavu, myslím si. A navíc znechucení z korupčních skandálů na straně amerického prezidenta může ukrajinského lídra posílit v zahraničí.
Lidé kolem Trumpa opět jednají o nákupu aktiv Lukoilu mimo Rusko
Reálné škody jsou však jinde. Sankce měly prezidenta Putina oslabit. Jakmile se objevily ústupky s cílem zlevnit před volbami naftu o pár centů, staly se předmětem obchodování, kdo nabídne nejvýhodnější podmínky. Každý obchodník, pojišťovatel a kupec ruských barelů se poučil, že se o sankcích dá jednat. A to pro Kreml znamená mnohem víc, než to, co vydělá na naftě.
Alexandr Koljandr, The Spectator
—
Pozn. red.: Alexandr Koljandr je ředitel společnosti Eurasia Group, kde se zaměřuje na politiku a ekonomiku Ruska, Ukrajiny a širšího regionu Eurasie. V minulosti působil jako novinář pro The Wall Street Journal a jako bankéř v Credit Suisse. Narodil se v ukrajinském Charkově a žije v Londýně.
