„Pokud by se mělo zvažovat zrušit daň z nabytí nemovitosti, muselo by se to zasadit do celkové reformy majetkových daní,” říká v rozhovoru pro Fintag.cz místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. A nejenom to. Podle ní je například daň z nemovitých věcí v Česku jedna z nejnižších v unii.
Myslíte si, že daň z nabytí nemovitosti ve výši čtyř procent je při dnešních cenách realit rozumně nastavenou daní. Neuvažujete například o jejím snížení či zrušení?
Takové návrhy se čas od času opakují. Kuriozní je, že se opakují od opozičních stran, které naopak tuto daň zvýšily. Tuším v roce 2012. A to ze tří procent na čtyři procenta.
Lidé, kteří tuto daň platí třeba ve chvíli, kdy si třeba na hypotéku pořizují bydlení, opoziční strany neřeší. Řeší tu daň. Přemýšlíte, že byste ji snížili či zrušili?
Zrušení této daně by znamenalo výpadek státního rozpočtu 13 miliard korun. To znamená, musel by se ten výpadek někde sanovat. Zároveň bych chtěla i upozornit, že ta daň má celou řadu osvobození. Například se neplatí pro novostavby. To znamená ten prvonákup. Navíc jsme i teď prosadili, podpořili poslanecký návrh pana poslance Karla Raise [za ANO], který navrhl, aby byly od daně osvobozeny byty v rodinných domech. To znamená, že ulevující změny a úpravy ta daň už má.
Zeptám se vás úplně obecně, vnímáte tuto daň jako problémovou z hlediska dostupností vlastního bydlení v ČR, která je jednou z nejhorších v EU?
Určitě je jedním z témat. Bydlení sama o sobě nevyřeší, ale je to jedno z témat, které by tomu mohlo pomoci. S tím určitě souhlasím.
Daň z nabytí nemovitosti je téma, ale zůstane
Přesto ale ta daň, jak vyplývá z vašich slov, zůstává a zůstane…
Pokud by se mělo zvažovat o zrušení této daně, muselo by se to zasadit do celkové reformy majetkových daní. Anebo to spojit s dalšími reformami, aby se výpadek příjmu z této daně nějak vyřešil. Tato vláda to určitě neplánuje. Nemáme to ani v programovém prohlášení. Pokud by se o tom uvažovalo, tak by to bylo téma pro příští vládu.
Je podle vás vůbec snížení nebo zrušení této daně kvůli jejím dopadům téma pro současnou nebo i příští vládu, jak říkáte?
V tuto chvíli ne. Ale myslím si, že téma to je. Když bych to tedy posuzovala jako daňová expertka, protože se daním věnuji celý život. Ale je to i podstatně komplexnější téma, než je jen samotná daň z nabytí nemovitosti. Já bych se apriori zrušení této daně nebránila. Ale dle mého čistě expertního názoru – teď nemluvím jako členka vlády, protože to nemám probráno s ostatními členy vlády – bychom museli uvažovat o celkovém kontextu majetkových daní.
Jak konkrétně?
Naše majetkové daně, to znamená i daň z nemovitých věcí je v Česku jedna z nejnižších v Evropské unii. Ale naopak tu máme zase daň z nabytí nemovitosti, která budí určité rozpaky. To znamená, že je potřeba o tom uvažovat komplexněji. Je důležité tu debatu zasadit do celkové reformy majetkových daní. Pak by mi dávala smysl debata o zrušení či snížení daně z nemovitosti.
Daň z nemovitých věcí je v ČR oproti EU nízká
Zmínila jste výši tuzemských daní z nemovitých věcí, která je ve srovnání se zeměmi EU nízká. Myslíte si, že v této věci se i obyvatele České republiky dočkají v budoucnosti „nápravy“? Že je na místě počítat se zvyšováním daní z nemovitých věcí?
To my dáváte velmi komplexní otázku. Ptáte se na všechny daně, nikoliv na majetkové daně. Já bych si musela udělat benchmark. Fakt je, že v mnoha západních zemích se platí podstatně vyšší daně, než se platí u nás. Ale nemůžete brát jenom tu daňovou zátěž.
Jak to myslíte?
Tak si vezměte třeba klasický příklad důchodce. V některých zemích západní Evropy jsou důchody vyšší než u nás, ale tamější penzisté z nich také platí daně, odvádí sociální zabezpečení, které se u nás neplatí, platí i zdravotní pojištění. To se u nás neplatí. V ČR máme i slevy na jízdné jako další benefit pro penzisty. Máme tu snížené doplatky na léky. Tím chci říci, že když toto nasčítáte, tak se dostaneme do debaty, kde bychom neporovnali stejná čísla. Tedy nejde se bavit jen výši daní, abychom se dobrali věrných srovnání.
Změny u daně z nabytí nemovitosti a její výše
Osvědčila se podle vás v praxi změna, ke které došlo u daně z nabytí nemovitosti. Tedy, kdy povinnost její úhrady přešla z prodávajícího na kupujícího?
Ano, to určitě dává smysl. Já jsem letitý daňař, tu problematiku velice dobře znám. A situace byla taková, že poplatníkem byl prodávající a ručitelem byl kupující. Velice často se stávalo, že se ta povinnost přenášela na toho ručitele. To znamená, že se stejně domlouvali a pak se o to navyšovala cena, protože prodávající řekl – ty to zaplatíš. Navíc, když se uplatňovala ručitelská víza, bylo to velice složité i procesně. Věc provázelo mnoho soudních rozhodnutí. Bylo to velice komplikované. To, co se udělalo, že se přenesla daňová povinnost na kupujícího, tyto procesní problémy, které přinášela praxe, naprosto eliminovalo.
Není to tak dlouho, kdy médii rezonoval váš výrok o tom, že pokud mají města a obce málo peněz, mohou zvýšit právě daň z nemovitostí. Sklidila jste za to mnoho nevole. Stále si za tím stojíte.
Já jsem řekla, že výše daně z nemovitých věcí, a za tím si stojím, je v kompetenci jednotlivých municipalit. Tedy jednotlivých měst a obcí, které je mohou upravovat svojí vyhláškou. A to je celé. A to tak skutečně je. Protože tato daň, teď se bavíme o dani z nemovitých věcí, jde celá do příjmu obce. A jsou to obce, které rozhodují o její výši.
Daniel Tácha
