Buď klíčové suroviny máte, nebo nemáte. Ale které suroviny?

453
suroviny
Lithiové baterie pro elektrovozy Audi / Foto: Audi AG

Setkáváme se s nimi všude – v chytrých telefonech, televizorech, solárních panelech a větrných turbínách, v lampách i kardiostimulátorech. Jde o strategické suroviny nezbytné pro výrobu současných produktů.

A nejen to. Bez nich by se staly ambiciózní plány EU na přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku jen cárem papíru. Avšak Evropská unie je zatím závislá na dodávkách těchto surovin z autokratických režimů, zvláště z Číny. I proto Evropská komise [EK] připravila zákon, který míří na kritické suroviny. Norma umožní jejich vyšší těžbu na území Evropské unie a zároveň upravuje podmínky obchodu s nimi.

Ale o čem přesně mluvíme, když zmiňujeme kritické suroviny? Bruselský list Politico sestavil seznam položek, kterým je třeba věnovat pozornost. Patří sem bority, kobalt, germanium, grafit, lithium, magnesium, niobium, platina, vzácné zeminy, scandium, křemík a stroncium. Dodavatelské riziko list kalkuloval na základě odhadu Foresight Study Evropské komise z roku 2020.

Strategické suroviny jsou vzácné zeminy

Vzácné zeminy jsou zásadní pro výrobu mnoha high-tech produktů. Klíčové jsou například pro výrobu permanentních magnetů a jsou nezbytnou součástí chytrých telefonů a televizí. Nutné jsou i pro výrobu turbín pro automobily a větrné elektrárny. V rozporu se svým pojmenováním v přírodě vzácné nejsou, obtížná je však jejich těžba. Obecně platí, že prvky vzácných zemin nebo kovy vzácných zemin jsou skupina prvků, kterou tvoří skandium, yttrium a všechny lanthanoidy. EU rozlišuje mezi 15 těžkými a lehkými prvky vzácných zemin.

Aby Evropská unie plně pokryla svoji potřebu, je nyní závislá na jejich dovozu. Z 99 procent se dovážejí z Číny a z ní se rovněž dováží 98 procent poptávky permanentních magnetů. Jejich největší evropské ložisko objevili geologové v lednu v severním Švédsku. Do zahájení těžby ale uplyne deset až 15 let. Vzácné zeminy se rovněž těží v Austrálii a Spojených státech.

Další surovinou je magnesium

Magnesium je šedivý lesklý kov, který se nalézá v minerálech, mořské vodě a solance. Používá se ve slitinách a je důležitý pro hliníkářský průmysl. Používá se v mnoha průmyslových odvětvích, včetně dopravy a kosmické techniky, ale i ve spotřební elektronice. Patří sem výroba počítačů a mobilních telefonů. Magnesium se používá i ve farmaceutickém průmyslu či výrobě oceli.

Největším producentem magnesia je zatím Čína, z níž EU dováží 93 procent své potřeby. Nízká produkce suroviny v unii je důsledkem čínské produkce a její exportní politiky. Unijní producenti totiž nemohou konkurovat nízké čínské ceně kvůli vyšším výrobním nákladům. Poslední evropští producenti uzavřeli slévárny v roce 2001 a unie disponuje jen malými ložisky tohoto kovu. Magnesium produkují rovněž USA, které se na jeho světové produkci podílejí čtyřmi procenty.

Potřeba je niob i germanium

Šedý, kujný, kovový a poměrně značně chemicky stálý niob se užívá pro dosažení vyšší pevnosti oceli. Díky vyššímu bodu tání a relativně malé hustotě se hodí pro využití při vysokých teplotách, například v leteckých a raketových motorech. Je rovněž důležitý pro high-tech výrobky, nalézá se v magnetech užívaných například v MRI skenerech.

A na jeho dovozu je Evropská unie zcela závislá. 85 procent dodávek pochází z Brazílie a 13 procent z Číny. Ložiska niobu se nacházejí také v USA. Jejich význam je ale mnohem menší než těch brazilských a kanadských. Menší ložiska niobu jsou i v České republice.

Potřeba je rovněž šedobílá, lesklá a křehká látka zvaná germanium. Jde o třpytivý kov využívaný zejména ve vláknech a infračervené optice, v PET lahvích, elektronice a solárních panelech. Je přítomen i ve vojenských přístrojích pro noční vidění, v solárních panelech satelitů a požární technice. Germanium je vedlejším produktem při výrobě zinku a je obsaženo v uhelném popílku.

Evropská unie pokrývá polovinu své potřeby dodávkami z Finska. Asi 17 procent se dováží z Číny a jedenáct procent z Británie. Germanium se těží také v Rusku, asi pět procent celosvětové produkce. Je ale velmi nepravděpodobné, že by unie o jeho dovozu odtamtud uvažovala. Germanium nalezli geologové i ve Francii. Jelikož je možné ho nahradit, poněkud ztratilo na významu. Dodavatelské riziko dosahuje zhruba 80 procent.

I bority a skandium jsou strategické suroviny

Další surovinou na seznamu jsou bority. Bór patří mezi polokovy s vysokým bodem tání i varu. Svými vlastnostmi leží na hranici mezi kovy a nekovy. V přírodě se vyskytují ve formě solí, které obsahují bór. Většinou se využívají při výrobě skla. Důležitou roli ale sehrávají při pěstování rostlin, takže slouží i jako hnojivo. Používají se k izolaci staveb, v bezpečnostních zařízeních automobilů, tedy v airbagech a jako konzervant stavebního dříví, barev a také v lékařství.

Unie disponuje dostatečnými zdroji těchto solí, pokrývá až 98 procent své potřeby. Zbytek dováží z Turecka. Dalšími velkými producenty boritů jsou USA, které se na celosvětové produkci podílejí 24 procenty a s 11 procenty pak Chile. V Evropě se jejich ložiska nacházejí hlavně v Srbsku.

Skandium v současné době výrobci většinou používají ke zpevnění hliníkových slitin v oblasti sportovních nástrojů. A tak ho najdeme v tenisových raketách a v rámech jízdních kol. Poptávka po tomto materiálu stoupá. Mimo jiné se využívá i při elektrolytické výrobě vodíku. Skandium je klasifikováno jak vzácná zemina.

Evropská unie pokrývá svoji potřebu z 98 procent dodávkami z Velké Británie a jedním procentem z Ruska. Další důležitá ložiska se nacházejí v Číně, která se na celosvětové produkci skandia podílí 66 procenty, a následuje Rusko s 26 procenty. Jelikož však má EU dostatečné zdroje tohoto materiálu, není pravděpodobné, že by služeb těchto zemí využila.

Stroncium a kobalt

Stroncium je měkký, stříbřitě lesklý kov, který je klíčovou součástí vrtných kapalin při těžbě ropy a zemního plynu. Je obsaženo i v ohňostrojích a permanentních magnetech určených pro reproduktory a antény.

Evropská unie pokrývá svoji spotřebu stroncia dodávkami z jediného španělského dolu. Což je důvod, proč byl tento kov v roce 2020 přidán na seznam kritických položek. Španělsko je jeho celosvětovým významným dodavatelem. Na celosvětové spotřebě se podílí jednou třetinou. Teoreticky by unie mohla stroncium dovážet také z Íránu a Číny. V tomto případě by unijní firmy ale nechtěly diverzifikovat své zdroje kvůli hrozícímu geopolitickému riziku.

Kobalt byl po celá staletí využíván hlavně při výrobě modrého pigmentu, ale nyní hraje důležitou roli při výrobě digitální techniky a v zelené energetice. Je hlavní součástí nabíjecích baterií chytrých telefonů a elektrických automobilů. Využívá se i při výrobě leteckých turbín, které tak odolávají vysokým teplotám. Prvek je dokonce využívaný v krmivech pro krávy a ovce.

Unie je na dovozu kobaltu závislá z 80 procent. Polovinu nakupuje v Demokratické republice Kongo a zbytek pak z Finska a Francouzské Guayany. Světovému trhu s kobaltem dominuje Demokratická republika Kongo, ale dovoz z této země podmiňuje i stav tamních lidských práv a dětské práce. Unijní produkce kobaltu se zvyšuje a je možné ho dovážet z Kanady a Číny.

Strategickou surovinou je platina a grafit

Dalším důležitým kovem je platina. Tento krásný stříbrolesklý kov se využívá ve šperkařském průmyslu, ale i v katalyzátorech výfukových plynů. Skupina platinových kovů, kde je dále paladium, má široké využití v mnoha oblastech. Od plazmových televizorů až po automobilové airbagy a kardiostimulátory.

V této oblasti je EU na dovozu zcela závislá. Spoléhá na dodávky z Jižní Afriky, Ruska a USA. Dalšími dodavateli by mohla být ještě Kanada a Zimbabwe.

S grafitem se setkáme vždy, když vezmeme do ruky tužku. Tmavošedý uhlík může sloužit k výrobě syntetických diamantů, využívá se i v bateriích a ocelářských pecích. Evropské firmy nakupují polovinu potřebného grafitu v Číně, dodávat ho může i Brazílie, Norsko a Rumunsko. V rámci Evropské unie existují menší ložiska v Rakousku a Německu. Jinak jsou jeho ložiska roztroušena asi ve dvaceti zemích světa. Příkladem na Madagaskaru, Ukrajině nebo ve Vietnamu.

Lithium a křemík

Lithium je dnes jednou z nejžádanějších surovin, a to z dobrého důvodu. Je to nejlepší materiál na výrobu baterií, zvláště pro elektroautomobily. Lithium se rovněž používá při výrobě žáruvzdorného skla, keramiky a psychiatrických léků.

Většina unijní spotřeby suroviny EU pokrývá dodávkami z Chile, ale také z USA a Ruska. Na unijním území jsou potenciální zdroje lithia v Portugalsku, České republice a Španělsku. Avšak jejich využívání brání odpor veřejnosti. Kov je dostupný i v dalších zemích. Například v Argentině, Bolívii, USA, Austrálii a v Číně.

A konečně je tu křemík, který se využívá při výrobě slunečních panelů a polovodičích. Nepostradatelným je tak při výrobě čisté energie a v digitálním sektoru. Pomáhá zpevňovat hliník, proto se využívá i při výrobě automobilů a letadel.

Zdroje křemíku pro Evropskou unii jsou z kritických surovin po světě nejvíce rozprostřené. Evropské společnosti ho nakupují v Norsku, Francii, Číně, Německu a Španělsku. Disponuje jím také Brazílie a Spojené státy.

Michal Achremenko

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here