FinTag pořídil rozhovor s politologem z Katedry severoamerických studií Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK Janem Hornátem. Co míní o snaze Donalda Trumpa získat Grónsko a Panamský průplav?
Pane doktore, jak vnímáte výroky Trumpa ohledně Grónska a jeho získání pod americkou vlajku? Zvlášť, když nevyloučil ani vojenskou a ekonomickou sílu?
Výroky vnímám ve dvou rovinách. V první rovině Trump komunikuje s jádrem svých voličů, kteří v rozšiřování amerického území a vlivu vidí hrdost a výjimečnost Ameriky. A tu nastupující prezident Trump opakovaně chce své zemi vrátit.
A v té druhé rovině?
V té druhé rovině nejde tolik o tento emocionální efekt amerického zájmu o Grónsko, ale o velmi racionální a pragmatickou snahu získat území, které je skutečně klíčové pro americkou bezpečnost. Grónsko bylo strategické za druhé světové války, stejně tak během studené války. A současná nestabilita ve světě tedy přirozeně zvyšuje geopolitickou hodnotu území. V historických učebnicích by se pak Trumpova akvizice Grónska hezky vyjímala. Trump nepochybně už nyní přemýšlí o tom, jak a co se o něm budoucí generace Američanů budou učit ve školních lavicích…
Není to až příliš jednoduché vysvětlení, myslí to znovuzvolený Trump vážně?
Věřím, že zájem Trumpa o území je skutečný, že neblafuje. Avšak zmíněné nástroje, které mu mají dopomoci území získat – sankce, cla, armáda, jsou jen součástí vyjednávací taktiky a není pravděpodobné, že se k nim ve finále přikloní. V otázce Grónska jde o americkou národní bezpečnost, a i když Trump při své tiskové konferenci řekl, že mu vlastně jde o bezpečnost „svobodného světa“, jde mu hlavně o „Ameriku na prvním místě“.
Proč je Grónsko pro USA tak strategické
Čím je Grónsko pro USA strategicky důležité?
Spojené státy již v Grónsku mají svou základnu z dob druhé světové války. Tu nyní provozují Vesmírné síly Spojených států [United States Space Force, USSF, pozn. red.] a slouží mimo jiné jako součást mezinárodní sítě k detekci hrozeb z vesmíru a balistických raket. Zároveň má logistický význam pro americký přístup do Arktidy. Grónsko jako takové pak má velký potenciál pro těžbu minerálů a zemního plynu, jehož ložiska se rozkládají pod mořským dnem. Globální oteplování do budoucna umožní tyto zdroje získat levněji, a tak v posledních letech můžeme sledovat i zvýšený zájem o Grónsko ze strany Číny. Ta také chtěla získat koncese na těžbu a větší přístup na ostrov. Musíme tedy Trumpovy výroky vnímat i v kontextu čínsko-amerického soupeření.
Pokud přičlenění Grónska k USA odmítne Dánsko, které ostrov spravuje od roku 1814, tak Trump řekl, že na něj uvalí vysoká cla. Jak rozumíte tomuto nátlaku?
Nátlaková metoda v politice má nepochybně klesající výnosy. Spojené státy si mohou dovolit takto přistupovat ke spojencům pouze krátkodobě. Jde o „tanec“, který se opakuje od počátků studené války. Spojené státy chtějí po Evropě větší aktivitu v oblasti regionální a světové bezpečnosti, Evropa se zdráhá, Washington zatlačí, Evropa pohrozí větší autonomií a pak se dosáhne nějakého konsenzu nebo se změní rozložení politických sil a na čas toto pnutí poleví.
Zájem Grónska stát se součástí USA
Měli by obyvatelé Grónska vůbec zájem stát se součástí USA? Jen připomeňme, že v roce 1953 bylo začleněno do Dánska na základě jeho ústavy, čímž z obyvatel Grónska učinila dánské občany.
Obyvatele Grónska – podle jejich slov – zajímá hlavně právo na sebeurčení a vlastní autonomie. Jak jsme mohli slyšet v posledních dnech z ostrova, “Grónsko není na prodej”. Na druhou stranu jsou pragmatičtí a vědí, že samostatná země s 56 000 obyvateli, která má geostrategickou hodnotu a přírodní bohatství, nebude schopná sama přežít mezi mlýnskými kameny amerických, ruských, čínských, ale i evropských zájmů.
Dánsko samo uznalo, že v posledních letech zanedbávalo bezpečnost Grónska a jeho obyvatel. A pokud by Amerika v tomto ohledu prováděla lepší práci, nelze říct že by tamější obyvatelé kategoricky odmítli jakékoliv propojení s Washingtonem. Grónští politici hovoří i o jakési trilaterální správě ostrova, to znamená Grónsko-Dánsko-USA.
Co by Grónsko získalo, pokud by se přičlenilo k USA? A co by naopak ztratilo?
Nezapomínejme, že Grónsko bylo prvním územím, které vystoupilo z Evropské unie po referendu v roce 1982. A na svou rostoucí autonomii od Dánska je hrdé. Formální přičlenění ke Spojeným státům by tedy rozhodně neobsahovalo výrazné omezení grónské autonomie, ale pravděpodobně ani zpřetrhání vazeb s Evropou. Nuuk [Nuuk nebo Godthåb je hlavní město Grónska, pozn. red.] bude v dobré vyjednávací pozici a bude moct získávat koncese z obou stran. Jednak co se týče přístupů na oba trhy, jednak v oblasti bezpečnosti a případných financí na rozvoj. Jak nedávno zmínil jeden grónský politik, Trumpův zájem o ostrov může paradoxně přispět k jeho větší autonomii.
Panamský průplav, ten chce Trump také
Když se přesuneme k Panamskému průplavu, proč chce právě jej Trump získat pod svou kontrolu? A jakými prostředky by toho chtěl dosáhnout?
U Panamského průplavu je geopolitické uvažování podobné jako u Grónska – jen ta obchodní linka zde předčí tu bezpečnostní. Washington i v oblasti průplavu soupeří o přístup s Čínou. Potenciální uzavření průplavu z různých důvodů v budoucnosti může výrazně oslabit americkou ekonomiku, a tudíž i bezpečnost. Trump tvrdí, že Panama nedodržuje bilaterální dohodu a že přistupuje k americkým obchodním i námořím lodím jinak, hůře, než přistupuje k lodím jiných zemí. A tak mu v první řadě půjde o revizi této dohody.
Trumpovy nároky jsou podle dohody z roku 1977, kdy Panama získala i díky tehdejšímu prezidentovi Jimmy Carterovi průplav, vlastně neopodstatněné. O jaké argumenty by se teoreticky mohl Trump nyní opírat při svých nárocích?
První argument, o který se opírá a rezonuje u jeho voličů, je, že Amerika, její kapitál, průplav postavila, a tak má na jeho správu nárok. To by ostatně mohla říkat Francie či Británie o Suezském průplavu. Druhý argument je, že by americké lodě měly mít zvýhodněné tarify pro využívání průplavu. To nejen ty obchodní, ale i americké námořnictvo, které se stará o námořní bezpečnost v mezinárodních vodách.
Přistupuje Panama k americkým lodím jinak než k lodím jiných zemí?
Tvrzení, že například čínské lodě mají lepší podmínky při využívání průplavu, se nepotvrdila. Ale pokud by to tak bylo, šlo by o porušení dohody z roku 1977.
Dvě epizody a výdaje na obranu
Ukazuje Grónsko a Panama na to, jakými prostředky bude chtít Trump dosáhnout svých cílů ve svém druhém funkčním období? Nebo je vnímáte jako „ojedinělé výstřelky“ doznívající volební kampaně?
Oba případy zapadají do trendů z jeho minulého období – i tehdy se zajímal o Grónsko a průplav. Protistrana musí vědět, jak vypadají „nejčernější scénáře“, aby byla vůbec ochotna usednout k jednacímu stolu. Rozhodně nejde o „ojedinělé výstřelky“ – je to autentický Donald Trump.
Dovolte mi otázku na závěr. Jak reálný je podle vás Trumpův požadavek, aby členské země NATO vydávaly na obranu nikoliv 2 % hrubého domácího produktu [HDP], ale 5 %? Němci už to odmítli…
Vnímám to jako jediný způsob, jak evropské státy přimět, aby si udržely zmíněné 2 % a aby nepolevovaly v rostoucích výdajích. Asi každý evropský stát, včetně amerického Kongresu, řekne, že 5% HDP na obranu je nereálných – ať už ze strukturálních důvodů, nebo z eticko-morálních. Dlouho bychom diskutovali, zda je taková masivní militarizace společnosti vůbec zdravá. Na druhou stranu z hlediska odstrašování nepřátel by určitě mohla být efektivní. Existuje však takzvané bezpečnostní dilema. V momentě, kdy jeden stát nebo blok začne navyšovat své výdaje na obranu, ostatní státy to začnou vnímat jako potenciální ohrožení a taktéž navýší zbrojení a systém se dostává do nepřetržité spirály zbrojení.
—
PhDr. Jan Hornát, Ph.D. vede Katedru severoamerických studií Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK. Zaměřuje se na americkou zahraniční politiku, transatlantické vztahy a obchodní politiku USA. Současně je výzkumným pracovníkem při univerzitním centru Peace Research Center Prague. V minulosti působil jako hostující výzkumník na School of Public and International Affairs při North Carolina State University a na Univerzitě v Regensburgu. Před vstupem do akademické sféry vedl oddělení na odboru evropských programů Ministerstva spravedlnosti ČR.
