Informace o tom, že prezidentka Evropské centrální banky [ECB] Christine Lagardeová 7. února předčasně odstoupí z funkce, se potvrdily. A to i přesto, že osmiletý mandát Lagardeové vyprší až na konci října příštího roku.
Informaci o odchodu Christine Lagardeové z vedení ECB, jíž se v minulosti pro nezvládnutí inflační vlny v eurozóně přezdívalo „madam inflace“, potvrdila dnes [29.10.] ve svém prohlášení sama ECB. Ta v něm sice neuvádí, kam Lagardeová půjde, ale podle již dříve zveřejněných informací nastoupí do funkce šéfky Světového ekonomická fóra. To pořádá pravidelná setkání lídrů v Davosu.
Předseda Evropské rady António Costa už dnes oznámil, že neprodleně zahájí proces hledání nástupce Christine Lagardeové.
„Aby bylo zajištěno hladké předání vedení ECB, už dnes zahájíme proces jmenování jejího nástupce. Ten bude probíhat bez průtahů s cílem, aby Evropská rada dospěla k rozhodnutí včas,“ uvedl Costa na síti X.
Za hlavní kandidáty na nového šéfa ECB jsou podle agentury Reuters považováni bývalí guvernéři centrálních bank Nizozemska a Španělska, Klaas Knot a Pablo Hernández de Cos. Jejich případné jmenování by mělo význam nejen pro směřování úrokových sazeb, ale také pro přístup ECB k dluhopisovým trhům a finanční stabilitě eurozóny.
Média i agentury odchod Lagardeové spojují i s velmi pravděpodobnou intervencí ECB ve prospěch předlužené Francie. Odchod Lagardeové totiž umožní francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi a německému kancléři Friedrichu Merzovi rozhodnout o obsazení jedné z nejdůležitějších vrcholných pozic v Evropě ještě před dubnovými volbami ve Francii. V těch má velkou šanci zvítězit euroskeptická radikálně pravicová politička Marine Le Penová. A to by znovuobsazení postu mohlo ztížit, uvádí například agentura DPA.
Co na změnu v ECB říkají analytici
Podle hlavního ekonoma Trinity Banky Lukáše Kovandy potvrzení změny v čele ECB značí, že stávající francouzský prezident Macron může odstřihnout Marine Le Penovou a její stranu od výběru nového šéfa evropské měnové politiky.
„Tím může připravit Marine Le Penovou a její Národní sdružení o možnost promluvit do obsazení jednoho z nejmocnějších ekonomických postů Evropy. Nový šéf ECB přitom získá osmiletý mandát, takže bude evropskou měnovou politiku spoluutvářet až do roku 2035,“ uvedl Kovanda.
Potvrzuje, že na první pohled jde o personální změnu jenom v čele ECB, ale ta může mít dalekosáhlé politické důsledky. Klíčové je načasování. Francouzské prezidentské volby se uskuteční 18. dubna a 2. května 2027. Macron se jich již nemůže jako kandidát účastnit, protože absolvoval dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období. Francii tak čeká výměna hlavy státu, která může zásadně proměnit její evropskou politiku.
„Předčasný odchod Lagardeové situaci mění. Umožňuje zahájit a případně také dokončit výběr jejího nástupce ještě za Macronova prezidentství. Pokud se evropské státy na novém šéfovi ECB dohodnou před francouzskými volbami, případný nový prezident spojený s Národním sdružením už nebude mít příležitost výběr ovlivnit,“ vysvětluje Kovanda.
Prezidenta ECB ale nejmenuje francouzská hlava státu samostatně. Rozhodují představitelé zemí eurozóny v Evropské radě kvalifikovanou většinou. Je třeba souhlasu nejméně 16 z 21 zemí eurozóny, které zároveň zastupují alespoň 65 procent její populace. Francie tedy disponuje významným politickým vlivem, nikoliv však právem prosadit vlastního kandidáta bez podpory ostatních.
Změna v ECB v kontextu doby
Podle analytiků význam celé záležitosti zesiluje současná hospodářská situace. Evropa čelí novému energetickému inflačnímu šoku, který souvisí s válkou na Blízkém východě. Cena zemního plynu v Evropě překonala hranici 100 eur za megawatthodinu. Současně rostou výnosy státních dluhopisů a zadlužené evropské země, zejména Francie, čelí nákladnějšímu financování svého dluhu.
„Budoucí prezident ECB tak bude stát před složitým úkolem. Bude muset tlumit inflační tlaky, aniž by příliš vysokými úrokovými sazbami prohloubil hospodářské problémy evropských států a jejich veřejných financí,“ dál uvádí Kovanda.
Evropa se řítí do problémů. Jinak by euro tak prudce neoslabovalo
Zejména Francie aktuálně čelí zvýšené nervozitě investorů kvůli stavu veřejných financí a politické nejistotě. Přísnější vedení ECB by mohlo být méně ochotné využívat mimořádné nástroje k tlumení napětí na trzích státních dluhopisů. To platí i pro francouzské státní dluhopisy, jejichž výnosy rychle rostou kvůli rozvratu veřejných financí v zemi. Ekonomové proto spekulují o možné pomoci předlužené zemi od ECB.
Zadlužování zemí EU pokračuje dál v řádu bilionů korun co tři měsíce
Předčasný odchod Lagardeové ale může urychlit i rozsáhlejší obměnu vedení ECB. Německá členka Výkonné rady Isabel Schnabelová odchází do Mezinárodního měnového fondu a hlavnímu ekonomovi Philipu Laneovi končí mandát v květnu 2027. Evropské vlády tak mohou v docela krátké době zásadně proměnit personální obsazení instituce, která určuje měnové podmínky pro stovky milionů Evropanů. Což platí kvůli dopadům vývoje eura na českou korunu i pro české občany.
–DNA–
