Americký prezident Donald Trump o víkendu překvapil svět, když nechal elitní jednotkou Delta Force vytáhnout venezuelského diktátora Nicoláse Madura z postele, aby ho postavil před soud v USA. A tím, když řekl, že USA potřebují Grónsko.
Přední stránky novin následně zaplnily titulky, kterak Donald Trump svými kroky ohrožuje světový řád. A mnohé z nich dokonce implikují i to, že po Venezuele Trump pošle armádu [snad] i do Grónska. Například veřejnoprávní Česká televize veřejnosti dnes předkládá zprávy na toto téma, které uvádí sdělením, že „Donald Trump Grónsku hrozí anexí“. Aniž by slovo „anexe“ jakkoli doložila jediným Trumpovým výrokem či jakkoli jinak. Prostě to jen takto říkají její moderátoři… Má smysl se „anexe“ obávat?
Odpověď přinášíme v následujícím rozhovoru, který FinTag pořídil už zkraje loňského roku s politologem z Katedry severoamerických studií Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK Janem Hornátem. Už tehdy se mnozí strachovali o osud Grónska.
—
Pane doktore, jak vnímáte výroky Trumpa ohledně Grónska a jeho získání pod americkou vlajku? Zvlášť, když nevyloučil ani vojenskou a ekonomickou sílu?
Výroky vnímám ve dvou rovinách. V první rovině Trump komunikuje s jádrem svých voličů, kteří v rozšiřování amerického území a vlivu vidí hrdost a výjimečnost Ameriky. A tu nastupující prezident Trump opakovaně chce své zemi vrátit.
Zájem Trumpa o Grónsko je racionální, vyplývá z rozhovoru s amerikanistou
A v té druhé rovině?
V té druhé rovině nejde tolik o tento emocionální efekt amerického zájmu o Grónsko, ale o velmi racionální a pragmatickou snahu získat území, které je skutečně klíčové pro americkou bezpečnost. Grónsko bylo strategické za druhé světové války, stejně tak během studené války. A současná nestabilita ve světě tedy přirozeně zvyšuje geopolitickou hodnotu území. V historických učebnicích by se pak Trumpova akvizice Grónska hezky vyjímala. Trump nepochybně už nyní přemýšlí o tom, jak a co se o něm budoucí generace Američanů budou učit ve školních lavicích…
Není to až příliš jednoduché vysvětlení, myslí to znovuzvolený Trump vážně?
Věřím, že zájem Trumpa o území je skutečný, že neblafuje. Avšak zmíněné nástroje, které mu mají dopomoci území získat – sankce, cla, armáda, jsou jen součástí vyjednávací taktiky a není pravděpodobné, že se k nim ve finále přikloní. V otázce Grónska jde o americkou národní bezpečnost, a i když Trump při své tiskové konferenci řekl, že mu vlastně jde o bezpečnost „svobodného světa“, jde mu hlavně o „Ameriku na prvním místě“.
Proč je Grónsko pro USA tak strategické
Čím je Grónsko pro USA strategicky důležité?
Spojené státy již v Grónsku mají svou základnu z dob druhé světové války. Tu nyní provozují Vesmírné síly Spojených států [United States Space Force, USSF, pozn. red.] a slouží mimo jiné jako součást mezinárodní sítě k detekci hrozeb z vesmíru a balistických raket. Zároveň má logistický význam pro americký přístup do Arktidy.
Grónsko jako takové pak má velký potenciál pro těžbu minerálů a zemního plynu, jehož ložiska se rozkládají pod mořským dnem. Globální oteplování do budoucna umožní tyto zdroje získat levněji, a tak v posledních letech můžeme sledovat i zvýšený zájem o Grónsko ze strany Číny. Ta také chtěla získat koncese na těžbu a větší přístup na ostrov. Musíme tedy Trumpovy výroky vnímat i v kontextu čínsko-amerického soupeření.
Pokud přičlenění Grónska k USA odmítne Dánsko, které ostrov spravuje od roku 1814, tak Trump řekl, že na něj uvalí vysoká cla. Jak rozumíte tomuto nátlaku?
Nátlaková metoda v politice má nepochybně klesající výnosy. Spojené státy si mohou dovolit takto přistupovat ke spojencům pouze krátkodobě. Jde o „tanec“, který se opakuje od počátků studené války. Spojené státy chtějí po Evropě větší aktivitu v oblasti regionální a světové bezpečnosti, Evropa se zdráhá, Washington zatlačí, Evropa pohrozí větší autonomií a pak se dosáhne nějakého konsenzu nebo se změní rozložení politických sil a na čas toto pnutí poleví.
Zájem Grónska stát se součástí USA
Měli by obyvatelé Grónska vůbec zájem stát se součástí USA? Jen připomeňme, že v roce 1953 bylo začleněno do Dánska na základě jeho ústavy, čímž z obyvatel Grónska učinila dánské občany.
Obyvatele Grónska – podle jejich slov – zajímá hlavně právo na sebeurčení a vlastní autonomie. Jak jsme mohli slyšet v posledních dnech z ostrova, “Grónsko není na prodej”. Na druhou stranu jsou pragmatičtí a vědí, že samostatná země s 56 000 obyvateli, která má geostrategickou hodnotu a přírodní bohatství, nebude schopná sama přežít mezi mlýnskými kameny amerických, ruských, čínských, ale i evropských zájmů.
Komentář: Když nemůže Trump anektovat Kanadu, anektuje Grónsko
Dánsko samo uznalo, že v posledních letech zanedbávalo bezpečnost Grónska a jeho obyvatel. A pokud by Amerika v tomto ohledu prováděla lepší práci, nelze říct že by tamější obyvatelé kategoricky odmítli jakékoliv propojení s Washingtonem. Grónští politici hovoří i o jakési trilaterální správě ostrova, to znamená Grónsko-Dánsko-USA.
Co by získalo Grónsko, pokud by se přičlenilo k USA? A co by naopak ztratilo?
Nezapomínejme, že Grónsko bylo prvním územím, které vystoupilo z Evropské unie po referendu v roce 1982. A na svou rostoucí autonomii od Dánska je hrdé. Formální přičlenění ke Spojeným státům by tedy rozhodně neobsahovalo výrazné omezení grónské autonomie, ale pravděpodobně ani zpřetrhání vazeb s Evropou.
Nuuk [Nuuk nebo Godthåb je hlavní město Grónska, pozn. red.] bude v dobré vyjednávací pozici a bude moct získávat koncese z obou stran. Jednak co se týče přístupů na oba trhy, jednak v oblasti bezpečnosti a případných financí na rozvoj. Jak nedávno zmínil jeden grónský politik, Trumpův zájem o ostrov může paradoxně přispět k jeho větší autonomii.
Panamský průplav, ten chce Trump také
Když se přesuneme k Panamskému průplavu, proč chce právě jej Trump získat pod svou kontrolu? A jakými prostředky by toho chtěl dosáhnout?
U Panamského průplavu je geopolitické uvažování podobné jako u Grónska – jen ta obchodní linka zde předčí tu bezpečnostní. Washington i v oblasti průplavu soupeří o přístup s Čínou. Potenciální uzavření průplavu z různých důvodů v budoucnosti může výrazně oslabit americkou ekonomiku, a tudíž i bezpečnost. Trump tvrdí, že Panama nedodržuje bilaterální dohodu a že přistupuje k americkým obchodním i námořím lodím jinak, hůře, než přistupuje k lodím jiných zemí. A tak mu v první řadě půjde o revizi této dohody.
Trumpovy nároky jsou podle dohody z roku 1977, kdy Panama získala i díky tehdejšímu prezidentovi Jimmy Carterovi průplav, vlastně neopodstatněné. O jaké argumenty by se teoreticky mohl Trump nyní opírat při svých nárocích?
První argument, o který se opírá a rezonuje u jeho voličů, je, že Amerika, její kapitál, průplav postavila, a tak má na jeho správu nárok. To by ostatně mohla říkat Francie či Británie o Suezském průplavu. Druhý argument je, že by americké lodě měly mít zvýhodněné tarify pro využívání průplavu. To nejen ty obchodní, ale i americké námořnictvo, které se stará o námořní bezpečnost v mezinárodních vodách.
Přistupuje Panama k americkým lodím jinak než k lodím jiných zemí?
Tvrzení, že například čínské lodě mají lepší podmínky při využívání průplavu, se nepotvrdila. Ale pokud by to tak bylo, šlo by o porušení dohody z roku 1977.
Dvě epizody a výdaje na obranu
Ukazuje Grónsko a Panama na to, jakými prostředky bude chtít Trump dosáhnout svých cílů ve svém druhém funkčním období? Nebo je vnímáte jako „ojedinělé výstřelky“ doznívající volební kampaně?
Oba případy zapadají do trendů z jeho minulého období – i tehdy se zajímal o Grónsko a průplav. Protistrana musí vědět, jak vypadají „nejčernější scénáře“, aby byla vůbec ochotna usednout k jednacímu stolu. Rozhodně nejde o „ojedinělé výstřelky“ – je to autentický Donald Trump.
Dovolte mi otázku na závěr. Jak reálný je podle vás Trumpův požadavek, aby členské země NATO vydávaly na obranu nikoliv 2 % hrubého domácího produktu [HDP], ale 5 %? Němci už to odmítli…
Vnímám to jako jediný způsob, jak evropské státy přimět, aby si udržely zmíněné 2 % a aby nepolevovaly v rostoucích výdajích. Asi každý evropský stát, včetně amerického Kongresu, řekne, že 5% HDP na obranu je nereálných – ať už ze strukturálních důvodů, nebo z eticko-morálních.
Anketa: Zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP je mimo fiskální realitu
Dlouho bychom diskutovali, zda je taková masivní militarizace společnosti vůbec zdravá. Na druhou stranu z hlediska odstrašování nepřátel by určitě mohla být efektivní. Existuje však takzvané bezpečnostní dilema. V momentě, kdy jeden stát nebo blok začne navyšovat své výdaje na obranu, ostatní státy to začnou vnímat jako potenciální ohrožení a taktéž navýší zbrojení a systém se dostává do nepřetržité spirály zbrojení.
—
PhDr. Jan Hornát, Ph.D. vede Katedru severoamerických studií Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK. Zaměřuje se na americkou zahraniční politiku, transatlantické vztahy a obchodní politiku USA. Současně je výzkumným pracovníkem při univerzitním centru Peace Research Center Prague. V minulosti působil jako hostující výzkumník na School of Public and International Affairs při North Carolina State University a na Univerzitě v Regensburgu. Před vstupem do akademické sféry vedl oddělení na odboru evropských programů Ministerstva spravedlnosti ČR.
Spojené státy ze sebe nedokázaly udělat za 200 let normálně fungující stát. Když teroristickými akcemi získají další země, bude to po kleknutí USA (dolarová krize), až trapně úsměvné. Mezinárodní právo už Spojené státy pošlapaly dokonale. Jsou s Izraelem a Velkou Británií tím nejhorším, co se na Zemi nachází. Společně se šaríisty, a sionfašisty. Nakonec na Zemi převládne žlutá rasa. Není to to nejhorší řešení.
Pane Hornáte,
tady vůbec nejde o bezpečnost. Poloha Grónska hrála bezpečnost za studené války. S dnešními technologiemi už opravdu nejde o polohu.
Zde jde jen o osobní prospěch, kdy mu jde opět jen o suroviny, pro jeho přátele a jeho vlastní navázané firmy.
Ve Venezuele použil americkou armádu pro osobní podnikatelské cíle. Zde ani není diskuze, že jde o vlastizradu prezidenta a kongres má zcela legitimní právo prezidenta sesadit.
Pan Hornát absolvoval humanitární směr na UK. To vysvětluje mnohé a jistě i rusofobii, kterou je dokonale infikován, i když se v tomto článku tak neprofiloval. Jinak by nemohl mít funkci kterou má. Má to přišité do konce svého života. Tak jako jsou vypláchlí absolventi Bakalova institutu.
Až Spojené státy kleknou na vlastní rozpínavost, diletantskou znalost zákonitostí vývoje světa, globálních procesů, dolarovou krizi, bude pan Hornát jakoby ve vzduchoprázdnu. Jako strategičtí partneři zůstanou jen Rusko a Čína a dvoustranné či třístranné dohody o obchodování ve fiat měnách nebo o výměnném obchodu mezi státy, to nezachrání. MERCOSUR také ne.
Kapitalismus je na konci svého pětisetletého cyklu. Jeho posledním stadiem na konci imperialismu, je fašismus – viz jak postupuje v EU i ve Spojených státech. Libtardi jsou ti výkonní, popletení manstreamem. Unijním i korporátním (nyní Leyenová navýšila o několik stovek procent výdaje na na dezinformační neziskovky). Pro svou „záchranu“ proto kolem sebe tolik fašismus kope, hledá nepřítele, rozumné lidi nazývá dezoláty. Nepřátelé Spojených států jsou i ti, jež odmítají dluhový vyděračský dolar. Ovšem jak jednou řekl haj.líček Klausů správně: Největším nepřítelem Západu je Západ. Svět se bude dál rozvíjet tržně, ale už nepůjde o vedoucí roli nějakého státu jako to předvádějí Spojené státy, ale o síťový model, založený multiazimutově, na vzájemně výhodné spolupráci. Vzroste počet unitárních států se závaznou a vymahatelnou státní ideologií, ve kterých se v rámci mantinelů budou moci realizovat nejrůznější názorové, politické, náboženské proudy. V Rusku bude možno po porážce páté kolony přikročit k celkové industrializaci státu. Rusko nebude nevýhodnou federací, změní se státní symboly, právní prostředí.
Už teď jsou jsou některé státy unitární. Proč se rozrůstá BRICS+ ? Je to hlavně kvůli Rusku, které jedná s členskými státy civilizovaně, nikoho nevydírá, nepředkládá neakceptovatelné návrhy. Je to volné sdružení, i když opatrnost ohledně nových členů musí být. To, že některé státy jako třeba Turecko, částečně Indie, sedí na dvou židlích, se jim může jen vymstít a bude jim stále jasnější, s kým mají/mohou výhodně spolupracovat. Historická zákonitost v reálpolitice. Zvláště když Rusko na Ukrajině zvítězí. Novodobý Hitler – Merz a také rusofobní Poláci, mohou ovšem vývoj zkomplikovat. Vypláchlé mozečky mají dokonale. Rusko buduje celou záložní armádu a zaplňuje své sklady raketami a drony. Naštěstí nelze natvrdo válčit s někým kdo má zbraně posledního soudu. Takový boj by se velmi odlišoval od speciální vojenské operce. Lze ovšem ničit účinně hybridně. Německo má nyní například munici jen na týden bojů, ale do tří let chce vytvořit zásoby a chystá povinnost nastoupit do armády – hodně Němců utíká ze země už teď. Také z důvodů deindustrializace. Stále více se tam propouští a propouštět se bude i v ČR.