Poslední týdny přinášejí velmi vážně obavy z dalšího růstu inflace kvůli válce na Blízkém východě. A situace se už zřetelně promítla i do výnosů státních dluhopisů. Co to znamená, řeší na FinTag hlavní ekonom Argos Capital Kryštof Míšek.
Trvale vyšší ceny ropy se postupně přenášejí do cen konkrétních statků v ekonomice, a to se projevuje v plošnějším růstu inflace. Vedle toho nyní můžeme pozorovat ještě jeden zajímavý jev. Ten potvrzuje obavy ekonomů z nástupu výraznějšího růstu cen. Je jím nejvýraznější růst dluhopisových výnosů za poslední roky. Růst výnosů státních dluhopisů je pro ekonomiku zásadní, protože zdražuje financování prakticky všude — od hypoték přes firemní úvěry až po samotné financování amerického dluhu. Dluhopisový trh tak často funguje jako nejcitlivější indikátor budoucích inflačních očekávání.
Válka v Íránu se přelila do dluhopisů. Finanční domino je na spadnutí
Upřímně, není to žádné překvapení. Eskalace konfliktu na Blízkém východě si prostě začala v globální ekonomice vybírat svoji daň. Co mělo být původně několikadenním vojenským konfliktem, se proměnilo v reálnou hrozbu vleklé krize, která přinesla mohutný nabídkový šok do ekonomiky. Výnosy dluhopisů byly v tomto směru nějakou dobu stranou. Americký klíčový desetiletý dluhopis dlouho na situaci nereagoval. Po sérii útoků na Blízkém východě dosahoval výnos desetiletých amerických vládních dluhopisů přibližně čtyř procent. To tehdy odráželo relativně stabilní očekávání investorů ohledně inflace i dalšího vývoje americké ekonomiky.
Pak ale přišel růst výnosů státních dluhopisů
Postupným prodlužováním konfliktu a rostoucími obavami z narušení dodávek ropy a dalších komodit přes Hormuzský průliv ale začala prudce růst inflační očekávání i nervozita na finančních trzích. Výnos desetiletých amerických dluhopisů se tak následně vyšplhal až na 4,64 procenta. To znamená na úrovně srovnatelné s obdobím před hypoteční a následně finanční krizí v roce 2007.
Výnosy státních dluhopisů stouply. Spolu s tím i náklady na státní dluh
Co trh vede k tak prudkému přecenění výnosů? Jsou to zejména velmi negativní inflační data předních světových ekonomik, která potvrdila obavy ekonomů. Čínská výrobní inflace PPI vyskočila na 2,8 procenta, čímž se země – pro změnu naštěstí – definitivně dostala z deflačního prostředí. Americká CPI inflace vzrostla na 3,8 procenta. Tamní výrobní inflace PPI dokonce stoupla na 6 procent. Inflace už přitom není tažena pouze energiemi, ale stále více se propisuje i do služeb, bydlení a širších výrobních nákladů.
Analýza: Vyplatí se pořídit Dluhopisy Republiky? Jak se to vezme…
Za současného vývoje na dluhopisovém trhu a růstu inflačních očekávání lze navíc říct, že část trhu začíná vnímat politiku americké centrální banky FED jako „behind the curve“, tedy „za křivkou“. To znamená, že centrální banka reaguje pomaleji, než jak rychle rostou inflační tlaky a dlouhodobé výnosy. A to i přesto, že FED stále drží základní sazby beze změny s odkazem na to, že část inflačních tlaků za dočasné. Ale na jak dlouho?
Dluhopisové trhy zažívají masakr. Svět obchází riziko stagflace
Trh nyní už na 36 % počítá s tím, že sazby půjdou už letos o 25 bazických bodů výše. Nově nastupující guvernér americké centrální banky Kevin Warsh tak už teď má před sebou těžkou Sofiinu volbu. Buď podpoří ekonomiku a nechá ji zvyknout si na inflaci, která je vyšší než dvě procenta, anebo okamžitě začne zvyšovat úrokové sazby s rizikem výrazného zpomalení ekonomiky.
Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital
—
Pozn. red.: Což se děje za situace, kdy jeho rozhodování silně ovlivňuje i tlak na snížení sazeb od amerického prezidenta Donalda Trumpa, který si ho do čela FEDu vybral. Ale pak je tu i Warshův velký idol, někdejší šéf americké centrální banky, jíž vedl bezmála 19 let, Alan Greenspan.
Někdejší ředitel u Morganů Warsh vede FED. Chce být jako „maestro“
A ten upřednostňoval flexibilní přístup založený na včasné reakci FEDu na ekonomické hrozby. Předvídal inflační tlaky a včas zasahoval. Cenovou stabilitu vnímal jako stav, kdy je inflace tak nízká a stabilní, že ji domácnosti a firmy při svých rozhodnutích prakticky ignorují, nepociťují. Což ale už neplatí jak v USA, Evropě, tak Asii.
