Dluhopisy netransparentních firem jsou čím dál častěji nabízeny i na tuzemském trhu. Investorům garantují vysoké zúročení investovaných peněz. Často ve výši šesti, deseti i více procent ročně. Problém ale je, že tyto dluhopisy investorům nic negarantují. A i riziko 100% ztráty při krachu emitenta nese investor.
Dluhopis je dlužní úpis, který se při krachu emitenta stává bezcenným. A nic negarantuje, natož výnos. Pokud firma zkrachuje [může i cíleně], pak investor, který nakoupil dluhopisy netransparentních firem, realizuje ztrátu.
„Investování obecně přináší riziko ztráty investovaných prostředků a nejedná se o alternativu ke spořicím produktům, jako jsou např. termínované vklady nebo spořicí účty v bance,” upozorňuje v aktuálním vlogu České národní banky [ČNB] viceguvernér Tomáš Nidetzký.
Podle něj investice do korporátních dluhopisů je vhodná pro zkušené investory, kteří jsou schopni posoudit rizika s nimi spojená.
Dluhopisy netransparentních firem v praxi
Ne všichni investoři jsou schopni vyhodnotit kreditní kvalitu emitenta firemních dluhopisů. Jeho schopností dodržet závazky dané prodejem dluhopisu. Zejména pak vrátit vypůjčené peníze. Dluhopisy netransparentních firem jsou většinou nabízeny prodejci mimo regulované investiční zprostředkovatele, kteří mohou nabízet pouze dlužní úpisy s takzvaným prospektem, který schvaluje Česká národní banka. To ale ještě není garancí kvality.
Dluhopisy netransparentních firem pro investory často představují takzvané nekompenzované riziko. Investor podstupuje enormní riziko, za které ani nabízený výnos nestojí. Kdo si totiž koupí dluhopis jediné firmy, sází na to, že se tato firma nedostane v dalších letech do vážných finančních problémů. A bude tedy schopná včas a v plné výši dluhopisy splatit včetně výnosů. Což se ale v reálu ne vždy musí ukázat jako správný předpoklad. A to hlavně tehdy, když firma nemá funkční byznys model, je předlužená nebo dlouhodobě ztrátová.
Podle analytiků u těchto dluhopisů platí, že stejně, jako má být jasně daný [většinou velice atraktivní] výnos, stejně tak má být jasně daná maximální ztráta, pokud se firma dostane do vážných problémů. A maximální ztráta je sto procent investovaného kapitálu. Příkladem mohou být třeba dluhopisy firmy Zoot, u nichž jejich držitelé ztratili devadesát procent investovaného kapitálu.
Podle odhadů byly do současnosti na českém trhu prodány rizikové dluhopisy od netransparentních firem v řádu vyšších desítek miliard korun. Jde právě o dluhopisy s vysokým předpokladem ztráty.
Kdy vydávají firmy dluhopisy
Firmy vydávají firemní dluhopisy tehdy, když je to pro ně výhodnější než úvěr v bance. V případě, že je firma nabízí na veřejně obchodovaných burzách, musí předložit všechny informace o svém hospodaření. To se ovšem týká dluhopisů s nominální hodnotou v řádu vyšších sta tisíců a milionů korun. Což je ostatně i důvod, proč většina poučených investorů pro investice do korporátních dluhopisů zvolí spíše dluhopisový podílový fond než firemní dluhopis, který není veřejně obchodován.
–RED–
