Parlament nyní projednává návrh zákona o zálohovaném výživném, které by samoživitelům platil stát a pak by jej vymáhal od dlužníků. Pokud ovšem stát nezvýší svoji schopnost vymáhat dluhy, může ročně skončit s nedobytnou pohledávkou ve výši 734 miliónů korun.

Zákon o zálohovaném výživném by měl začít platit počátkem roku 2021. Zažádat o něj si budou moci samoživitelé a samoživitelky, kterým druhý rodič neplatí alimenty po dobu čtyř měsíců. Podmínkou bude také podání trestního oznámení pro neplacení alimentů.

Změny v zálohovaném výživném se podle odhadů budou dotýkat zhruba 24 tisíců dětí. Měsíční dávka na jedno dítě bude maximálně tři tisíce korun a poskytována by mohla být po dobu jednoho roku. Ministerstvo práce a sociálních věcí [MPSV] by tak ročně vyplatilo částku ve výši zhruba 864 miliónů korun.

Tak snadné to ale asi nebude

Někteří odborníci ovšem upozorňují na to, že tak snadné to nebude. A to kvůli tomu, že státu se dlouhodobě nedaří vymáhat pohledávky u neplatičů.

Pomoc samoživitelům je správná věc. V Německu či Rakousku zálohované výživné funguje efektivně již roky. U nás ale, bez změny podmínek inkasa dlužného výživného, bude většina záloh nedobytnou pohledávkou,“ říká provozní ředitel M.B.A. Finance Jakub Zetek.

Podle něj by stát měl myslet i na to, jak pohledávky z neplatičů vymůže. Dodává, že ty by měly vymáhat Finanční úřad nebo Celní správa, které dnes řeší dluhy ze správních poplatků a pokut. Což jsou automaticky exekuční tituly, bez nutnosti posouzení soudem. Úředníci většinou rychle dohledají v registru obyvatel dlužníka, a jestliže má účet, nebo majetek, mohou mu jej obestavit. Ačkoliv mají relativně snadné případy, u exekucí dosahují úspěšnosti pod 15 procent, zatímco exekutoři vymůžou přes 25 procent. U předlužených neplatičů výživného se úspěšnost vymožení dluhu pohybuje pod 10 procenty a naprostá většina z nich neplatí opakovaně.

Celníci, nebo jiní úředníci provedou standardní procesní kroky, tedy obešlou dlužníka výzvou k úhradě na jim známou adresu. Když dlužník nereaguje, aktivně ho nevyhledávají a nesnaží se jej přinutit dluh zaplatit, protože na to nejsou zařízení. Dohonit a přinutit takové lidi platit dluhy vyžaduje téměř detektivní pátrání týmu specialistů a znalost psychologie vyjednávání,“ vysvětluje Jakub Zetek, proč bude pro stát obtížné vymáhat pohledávky za zálohované výživné.

Upřesňuje, že pověřené úřady by musely masivně navýšit počet lidí, investovat do jejich odbornosti a vybavit je výkonným ICT systémem na dohledávání a komunikaci s dlužníky, což by stálo další stovky milionů korun z kapes daňových poplatníků.

Zákon o zálohovaném výživném v praxi

Velká část notorických neplatičů výživného nemá trvalé bydliště, čelí vícečetným exekucím, když pracuje, tak „načerno“. Zároveň nemá majetek, který by bylo možné postihnout. Na tyto lidi příliš neplatí ani nástroj zadržení řidičského průkazu. Od roku 2014, kdy je možné uplatnit tuto sankci, bylo zabaveno jen něco přes osm tisíc řidičáků. Přitom neplatičů alimentů je téměř 120 tisíc. Zaplatit výživné je nedonutí ani hrozba vězení. V roce 2019 šetřila Policie ČR 10 176 trestných činů zanedbání povinné výživy s celkovým nedoplatkem přes 410 milionů korun.

„Soudy sice vynášejí podmíněné tresty, ale okolo tisíce odsouzených k tomu každoročně přidá jiný trestný čin, a do vězení nastoupí. To situaci jen zhoršuje, protože pobytem za mřížemi narůstají neplatičům další dluhy vůči státu a snižuje se šance na jejich zařazení do normálního života. Podle údajů Exekutorské komory je exekučně vymáháno deset miliard korun nezaplaceného výživného,“ vysvětluje advokát Adam Vrbecký.

Zlepšit vymahatelnost práva

Stát by tak podle něj měl i legislativně posílit vymahatelnost, a například zákonem umožnit postoupení pohledávky výživného. Což je v okolních západních zemích možné. Samoživitelé by se tak nemuseli pouštět do zdlouhavého a finančně náročného boje o výživné.

„Zákon by měl stanovit minimální nominální hodnotu odkoupené pohledávky a určoval by i okruh subjektů, které jsou odborně způsobilé pohledávku odkoupit. Ty by na sebe převzaly riziko nedobytné pohledávky, bez nároku na ručení za trvání pohledávky od samoživitele, který u jiných typů pohledávek zákon zajišťuje,“ upřesňuje Adam Vrbecký, jak pomoci samoživitelům získat dlužné výživné.

Podle něj by stát měl proti neplatičům alimentů uzákonit nové povinnosti a sankce. Například povinnost pracovní rekvalifikace, zákaz požívání alkoholu a drog, hraní hazardních her či vstupu do nevhodného prostředí. Opatření by měla mít hlavně preventivní účinek a dohled nad jejich dodržováním by mohla zajistit Probační a mediační služba.

–RED–

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here