FinTag se věnuje počtům a situaci Ukrajinců na východě Slovenska. Za každým statistickým číslem jsou lidské příběhy. A platí to i pro Sergeje. Ten opustil rodný Charkov před 11 lety a zakotvil v Košicích. Dalším je Maksym, ten z Ukrajiny na Slovensko odešel v roce 2024.
Sergej [29], který pracuje jako kadeřník, se plně přizpůsobil Košicím. Chce se i nadále věnovat svému řemeslu jako podnikatel a své rodině. Maksym, který pracuje v Tatravagonce jako svářeč, to vidí podobně. Na Slovensku potkal i svou budoucí ženu. Oba svým příběhem ukazují, že schopnost adaptace a chuť budovat nový život v míru jsou silnější než válka.
—
Sergej se vyhýbá přímému hodnocení ukrajinských politiků, ale jeho slova nesou silnou kritiku: „K současnému vedení se nedokážu nijak vyjadřovat, protože nejsem odborník a nežiji na Ukrajině. Ale vím jistě, že současné vedení rozhodně nedělá vše pro to, aby se občané cítili více chráněni.“
Ukrajinci mimo vlast: Jak vypadá situace na východě Slovenska
Korupce z Ukrajiny podle něj nezmizela. Na otázku, proč válka nekončí, odpovídá rázně: „Válka nekončí, protože to stále někomu vyhovuje.“
Jeho postoj k řešení války je jasný: „Samozřejmě jsem pro její konec. Podmínky podle mě vůbec nejsou podstatné, hlavně aby přestali umírat nevinní lidé.“
Ukrajinci si přejí konec války. Chtějí své blízké živé a konec zabíjení
Sergej na Slovensko přišel v roce 2015 a vzpomíná, že ho tu zaujal klid lidí – výrazný kontrast oproti dynamickému a turbulentnímu prostředí, ve kterém vyrůstal.
Jazyk se učil přes komunikaci se spolužáky a čtením knih: „S tím jsem osobně problém neměl, ale trvalo mi to zhruba rok a půl, než jsem si byl v jazyce plně jistý.“
Sergej dnes vnímá Slovensko jako zemi, která ho přijala, i když adaptace nebyla vždy přímočará. K úřednímu vyřizování říká, že ani to nebyl velký problém. Je ale třeba vždy vědět, co přesně úřady požadují.
„Mohlo by to ale i fungovat lépe,“ dodává.
Jak to vidí Maksym
Vypuknutí války v roce 2022 bylo pro Maksyma, který vyrůstal v malé vesnici Borbyn na západě Ukrajiny a věnoval se podnikání, překvapením.
„Bylo to překvapení pro každého Ukrajince.“
Když v roce 2024 odešel na Slovensko, vzal si online kurzy slovenštiny a dál se jazyk učil hlavně v práci, v komunikaci se spolupracovníky.
„Jako všude jsou tu zlí i dobří lidé. I když je tu hezky a dobře, vím, že tu vždy budu cizinec. Ale děkuji za možnost žít a pracovat,“ říká a dodává: „Nadále chci žít a pracovat na Slovensku, protože jsem tu potkal svou budoucí ženu…“
Maksym má válku, jak říká, v hlavě skoro pořád: „Skoro vždycky o tom přemýšlím a trápí mě, že jsem v bezpečí, mám všechno, a tam lidé žijí bez elektřiny a bez jistoty zítřka.“
Podmínky případného míru vidí Maksym jasně: „Každý psychicky zdravý člověk nechce válku. A důležité je pamatovat, že to Ukrajina válku nezačala. A když ji nezačala, má právo ji ukončit za takových podmínek, jako jsou: Návrat území z roku 1991, obnova oblastí zničených během nepřátelských akcí a návrat všech válečných zajatců.“
Spectator: Nadějí pro Ukrajinu je prezident Trump, nikoliv Zelenský
Podle Maksima prezidentské a ani jiné volby na Ukrajině být teď nemohou, protože jsou všichni na frontě.
„S lecčím nesouhlasím, ale na druhou stranu hodně z toho, co se dělá, směřuje k záchraně nezávislosti a identity Ukrajiny. Volby na Ukrajině nemohou proběhnout. Zaprvé, prezidentské volby jsou za stanného práva zakázány. Zadruhé, velká část lidí se nachází v okupaci a mnozí jsou momentálně na frontě, takže fyzicky to není ani možné.“
Marek Jendrál, spolupracovník redakce FinTag na Slovensku
Když projíždím diskuze, většinou spíše hádačky, a články, ve kterých jsou rozhovory související s válkami, tak neustále nevycházím z úžasu, jaká prázdnota se rozprostírá v chápání základních věcí. Je to tragické proto, protože lidé jsou současně také voliči.
Válka je zkráceně řečeno pokračování politiky násilnými prostředky. Pokud stát, musí jí být schopen vést, není schopen prosadit svou vůli, kterou považuje za životně důležitou, politicky, tak ji protlačuje násilnými prostředky. Tento fakt je třeba přijmout, jinak si už na počátku vyrazím schopnost jevy v politice chápat. Nejen ty minulé, ale i ty současné. Takže operovat pojmy jako agresor a oběť, nemá valného smyslu proto, protože pokud k ní dojde, má jako každý jev své objektivní (na lidské vůli nezávislé) vlastnosti. To znamená, když se skutečně rozjede, je většinou nemožné ji zastavit politickými prostředky. Je to stejné, jako kdy vjedete do jednosměrky se zákazem zastavení. Prostě míjíte domy, každým okamžikem vidíte jiný a nakonec skončíte na zcela jiné křižovatce s jinými směrníky a ani na ni nemůžete zůstat stát. Musíte pokračovat v jízdě. Jinými slovy, válka skončí až jedna nebo druhá, případně obě nebudou schopny ji nadále vést. Pokud nějaký stát není přímým účastníkem konfliktu, ale vyhodnotí si, že válka ohrožuje jeho zájmy, musí si vybrat jednu válčící stranu a tu pak logicky podporovat. Buď skrytě nebo bez obalu. Impéria to dělají za všech okolností. Těm je totiž i celý svět malý. Ovšem musí současně hlídat, aby se konflikt nerozhořel až moc. Další objektivní fakt.
Pak je tu následující objektivní věc. Když válka skončí, má ve své nesmírné špatnosti jednu dobrou objektivní vlastnost. Že vítěz bere vše a je to jeho vůle, která na nové křižovatce rozmístí směrníky svoje. Následuje poslední objektivní fakt, který jde na ruky předchozímu, že smysl života je život sám, i když v něm různí lidé hledají něco mnohem vznešenějšího, takže mír a život sám je víc než právo a spravedlnost, takže se najde málokdo, kdo by chtěl ukončený konflikt znovu rozjet v plné síle, ať už dopadl jakkoliv. Toto vše pak souvisí s poválečným uspořádáním, jak jsme se o tom v nedávných dnech názorně přesvědčili v Brně během důkladně probíraného a diskutovaného sjezdu občanů sousedského státu. Který každý chápal po svém a shoda na tom žádná. Logicky, vítěz bral vše i v reálu, včetně životů a medaili za vítězství mu zpětně odejmout nelze. Nenechá si ji totiž vzít.
To je také důvod, proč je politika na kterou většinou nadáváme tak nesmírně důležitá profese a je třeba, aby jí i voliči trochu porozuměli. Protože než se vystřelí a padne první voják, je vždy násobně více možností tomu všemu zabránit, než pak rozjetou válku ukončovat. Ale když se už válka rozjede, tak ji bez materiální podpory vést nelze. Proto se na ni přes průmyslovou výrobu následně přisají ti, kteří na ni královsky vydělávají. A jiní ji jen platí. Kdyby jen penězi!
Samozřejmě že vyhovuje jak zbroj. mafiím s „politiky“ z EU-EK, tak hlavně Zelenskyj. Pokud se bude válčit bude žít jinak dávno měl stát před soudem v Haagu za rozpoutání bratrovražedné války na východě UA, kterou zradil 20 hodin po svém jmenování .. Tak se aspoň dříve mohlo psát a dnes ?
Západní státy neustále bez ohledu na názor a oběti vlastního obyvatelstva podporují válečný stroj Ukrajiny, ale – přes miliardy dolarů a eur pomoci – Ukrajina, ač o jejích úspěších jsme trvale v médiích informováni, stále Rusko neporazila, jakkoli dnes a denně čteme, jak už Rusko ztrácí, prohrává a ustupuje. Pan Rutte z vedení NATO navrhl, aby členské státy částkou představující 0,25 procenta jejich HDP trvale podporovaly Ukrajinu v jejím válečném úsilí. Je snad překvapující, že právě ty nejvýznačnější západoevropské země (Velká Británie, Francie, Itálie, Španělsko a Kanada) tento návrh odmítly? Proč stále nalévat peníze do bezedné ukrajinské studny proslavené vrcholnou korupcí a zlatými záchody oligarchů. Proč se má občan – plátce daní v Evropě – uskrovňovat ve prospěch nenasytného ukrajinského bumbrlíčka, který za peníze, jež si evropští daňoví poplatníci utrhnou od úst, neumí ani řádně a upřímně poděkovat? Pan Zelenskij svoji přízeň velmi snadno přesouvá na jiné, jakmile není vše podle jeho přání. Dnes již žehrá i na D. Trumpa, jemuž ještě před pár týdny tak podlézavě nadbíhal. Český prezident Pavel v Estonsku kritizoval Babiše kvůli munici pro Kyjev: Nevysílá prý dobrý signál. Pavlova muniční iniciativa byla dříve financována z 19 států, dnes již jen z devíti. Pan P. Pavel by měl být ve svém názoru konsistentní a tedy stejně kritický i k představitelům těch zemí, jež jeho muniční projekt již nadále finančně podporovat nechtějí.
Západní státy podporovat musí i kdyby nechtěly. Celý spor je o tom, kam bude sahat koho vliv. O to tam šlo od počátku. A kdyby to současné neskončilo alespoň plichtou, byla veškerá dosavadní pomoc k ničemu.
Když to skončí plichtou, Ukrajina se rozřízne od severu na jih, západní část připadne do vlivu západu, protože na zabránění toho už Rusko sílu mít nebude a východní část připadne Rusku jako náplast na to, aby vůbec nějaká trvalejší dohoda možná byla. Ukrajiny se nikdo moc ptát nebude. Dá se jí jen dotaz, zda na podporu svého názoru má prostředky a bude to. Sice se tím Rusko přiblíží, ale zase celý západní zbytek Ukrajiny bude dlouhodobě nárazníkovým pásmem mezi EU a Ruskem. To doposud nebylo a ani dnes není. Protože kdyby se zhroutila, Rusko se se svým vlivem dostane až na východní hranici EU.
Ovšem Zelenskému nic nevyčítejte. Není politik, tak mu chybí zkušenosti. To, že se tam dostal, nebylo proto, kam Ukrajina bude směřovat, čímž nás mediální propaganda krmila horem dolem, ale příčinou bylo, že korupce tam byla už i pro korupčnické obyvatelstvo příliš. Něco podobného jak se nedávno stalo v Maďarsku. Když posloucháte Magyára, jako byste slyšel mluvit Orbána. Proto se zákonitě, jako vždy před tím, Maďarsko po anglicku vytratilo ze sluníčkářsky zaměřených médií. A když ke zvolení Zelenského došlo, už bohužel nezaregistroval, že se tím dostal přímo do soukolí globálního spoupeření o vliv, které se roztočilo na plné obrátky. A pak to nabralo téměr samospád. Aby toto vše ustál, to by musel být politickou kapacitou na úrovni slavného pana Henriho Kissingera. Protože zkušenosti neměl, moc naslouchal rádcům z vnějšku, ovšem jejich rady měly v sobě zakomponován hlavně globální zájem. To už nebyl schopen rozlišit.
Osobně si myslím, že principiálně to ani jinak dopadnout nemohlo, protože se tím pro západ vytvořilo okno svůj vliv více prosazovat. Kdyby pan Zelenský jako politik moc neuspěl, vlády by se tam podle tradice opět zmocnil nějaký oligarcha a takoví směřování země řeší jen optikou vlastního prospěchu. Tím by se okno možného vlivu opět uzavřelo. I v politice platí, že kdo rychle dává, dvakrát dává.
Takže podporovat, jiná možnost není. A Ukrajina a její obyvatelstvo? Co dodat? Na to se dějiny neptají. Hledí jen na výsledek.
EUbolševici to jste si teda na pr. hrad zvolili za lumena .. Bezpáteřní vlasti zrádce PP pomlouval vládu a kdekoho kolem sebe na návštěvě v cizím státě … kdo války chtivému narcisovi nekývá jak nemocný osel, tak je jeho třídní nepřítel. Kdepak k tomu komunista přišel ? Přitom vládu sám jmenoval, tak by měl držet s novou vládou a ne furt prosazovat stejné zrádce z 5smečky hye..fialkovců. Jak předvedl s debatou se slizounem Kupkou.