Vysokoškolský systém dlouhodobě upadá. ČR ztrácí budoucnost

Nejvyšší kontrolní úřad [NKÚ] prověřil financování veřejných vysokých škol i kvalitu vzdělávání, které nabízejí. Výsledky kontroly potvrdily chybně nastavený systém financování vysokých škol a pokračující úpadek kvality vysokoškolského vzdělání v Česku. Což má negativní dopady do konkurenceschopnosti celé země.

Od roku 2013 si Česká republika z hlediska výkonu systému veřejných vysokých škol pohoršila v žebříčku Universitas 21 ve všech ukazatelích. V mezinárodním porovnání celého vysokoškolského systému byla loni na 29. místě z 50 zemí. V oblasti výsledků dosáhla dokonce jen asi třetinové hodnoty oproti nejúspěšnější zemi.

Pořadí ČR v celkovém hodnocení žebříčku Universitas 21 [2013 až 2020]

[Zdroj: Universitas21]

Od roku 2016 se ČR propadla o sedm příček. A to i přesto, že do veřejných vysokých škol každoročně míří desítky miliard korun ze státního rozpočtu. V roce 2018 došlo dokonce k jejich nárůstu z 32,7 mld. Kč v roce 2017 na 46,1 mld. Kč. To však hlavně díky navýšení mezd vysokoškolských pedagogů.

Výdaje na studenty jsou nízké, školy hromadí peníze

V roce 2019 stát vydal na financování vysokých škol přes 45 miliard korun. Podle NKÚ avšak způsob financování vysoké školy nemotivuje ke zvyšovaní kvality vzdělání a ani k jejich dlouhodobému rozvoji. Naopak v praxi veřejné vysoké školy hromadí peníze od státu na svých účtech. V mezinárodním srovnání jsou výdaje na jednoho studenta v Česku nízké.

„České vysoké školy každoročně nevyčerpají prostředky, které mají k dispozici, a převádějí je na své fondy. Jen v letech 2014 až 2019 narostly zůstatky těchto fondů o 45 procent. V roce 2019 představoval zůstatek fondů celkem 19 miliard korun. To je přibližně 42 procent objemu peněz, které MŠMT ve stejném roce vyplatilo veřejným vysokým školám,“ uvádí ve své zprávě NKÚ.

Čerpání prostředků veřejných vysokých škol v letech 2014 až 2020 [v %]

  [Pozn.: U roku 2020 jde o odhad, zdroj: MŠMT]

Další problém českých vysokých škol podle úřadu spočívá v jejich nekonkurenceschopnosti. Veřejné vysoké školy, jak uvádí NKÚ, neumějí čerpat peníze z mezinárodních grantů a ani navázat intenzivnější spolupráci se soukromým sektorem.

Kontrola poukázala dále na to, že plány veřejných vysokých škol na jejich dlouhodobý rozvoj jsou mnohdy jen obecné. Což je jeden z důvodů, proč nejsou školy schopny čerpat peníze, které pro ně MŠMT vyčlenilo na dlouhodobé investice.

Vysokoškolský systém financování je zralý na reformu

Zlepšení situace podle NKÚ brání i současně nastavený systém financování veřejných vysokých škol, který vypracovalo MŠMT. Jeho nastavení nepomáhá k tomu, aby se zlepšovala kvalita vzdělání. A to i přesto, že si MŠMT samo zvolilo zlepšení kvality vysokých škol jako jednu z dlouhodobých priorit.

„Ministerstvo v posledních letech přiděluje veřejným vysokým školám stále více peněz v příspěvcích na počet studentů na úkor peněz rozdělovaných na základě výsledků. Postupuje tak zcela opačně, než si samo stanovilo,“ uvádí NKÚ.

To má podle něj dopady i do struktury vysokoškolsky vzdělaných lidí v Česku. České republice se sice daří zvyšovat podíl osob s vysokoškolským vzděláním. Oproti zahraničí ale výrazně převažují absolventi magisterských oborů. Je jich až třikrát více než absolventů bakalářského studia. V zemích EU je tento poměr vyrovnaný.

Veřejné vysoké školy v číslech

• Počet veřejných vysokých škol v ČR: 26
• Podíl vysokoškolských studentů na veřejných vysokých školách: 91 %
• Zastoupení vysokoškoláků na poz. bez potřeby vysokoškolského vzdělání: 15 %
• Výdaje MŠMT na veřejné vysoké školy v letech 2017 až 2019: 124 mld. Kč.
• Výdaje MŠMT na veřejné vysoké školy v roce 2019: 45 mld. Kč

A dále: Průměrný podíl dosaženého bakalářského vzdělání je v EU oproti ČR dvaapůlkrát vyšší a v OECD je vyšší dokonce třikrát.

„V ČR je ve srovnání se zeměmi EU také málo profesně zaměřených bakalářských oborů. Takových, kteří se více orientují na odbornou praxi a přípravu na budoucí povolání. Roste také počet vysokoškoláků, kteří pracují na místech, kde není takový stupeň vzdělání potřeba,“ upozorňuje úřad.

Podle něj zvyšování podílu vysokoškolsky vzdělaných lidí v dosavadní struktuře, kdy jednoznačně převažují absolventi akademické formy studia, vede k nesouladu s požadavky ekonomiky a trhu práce. Téměř každoročně se zvyšuje zastoupení vysokoškoláků na pozicích, které takový stupeň vzdělání nevyžadovaly.

Vysokoškolský systém je bez koncepce

NKÚ ve výše uvedené souvislosti pak konstatuje: „Zvýšení počtu absolventů bakalářského studia na úkor magisterských absolventů by snížilo ekonomickou náročnost získání vysokoškolského vzdělání. Zvýšilo disponibilní prostředky na vysokoškolského studenta a v konečném důsledku mohlo přispět ke zkvalitnění vysokoškolského vzdělání.“

To se však neděje. Naopak dochází k tomu, že českým veřejným vysokým školám se léta nedaří zlepšit postavení v mezinárodním srovnání. Například v nejstarším hodnoticím žebříčku ARWU se z 26 českých veřejných vysokých škol umístilo v roce 2020 jen sedm a pouze jedna dosáhla na místo v první polovině z tisícovky hodnocených škol.

Kontrolované subjekty NKÚ v letech 2017 až 2019

• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
• Akademie múzických umění v Praze
• Česká zemědělská univerzita v Praze
• České vysoké učení technické v Praze
• Univerzita Palackého v Olomouci Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
• Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Z údajů, podle kterých MŠMT hodnotí kvalitu výzkumu na veřejných vysokých školách, vyplývá, že se zhoršuje kvalita i relevance takových výzkumů. Nastavený vysokoškolský systém financování navíc klade důraz na kvantitu, nikoli na kvalitu výzkumu. Což potvrzuje výše uvedený závěr NKÚ, že české školy neumějí až na výjimky čerpat mezinárodní finanční granty na výzkum a vývoj. Více informací z kontrolní zprávy NKÚ je k přečtení zde.

—

Samo MŠMT ve svém stanovisku ke zprávě NKÚ uvedlo: „Obecně je pro ministerstvo školství klíčové potvrzení NKÚ, že jsou veřejné vysoké školy financovány ze strany ministerstva plně v souladu se zákonem. Kromě prorůstového rozpočtového trendu došlo v nedávné době také k implementaci nové metodiky v této oblasti.”

Daniel Tácha