Pandemie moru zatnula tipec nevolnictví. Co přinese covid?

0
811
pandemie
Ilustrační foto: Pixabay.com

Téměř před 700 lety zažila Evropa „velké umírání“. Morová rána v letech 1347 až 1351 zahubila téměř polovinu populace v Evropě a citelně ji ovlivnila na další léta. Co přinese pandemie covidu-19?

Dopady pandemie moru na sklonku středověku s dopady současné pandemie covidu-19 srovnávají v článku listu Politico profesoři Daniel W. Gingerich z Virginské univerzity a Jan P. Vogler z Univerzity of Konstanz. Došli přitom k závěru, že Černá smrt byla příčinou zrušení nevolnictví, čímž výrazně změnila poměry na tehdejším trhu práce. Zároveň se zamýšlejí nad tím, co přinese “naše” pandemie covidu-19.

Jako vůbec první společný jmenovatel obou pandemií uvádějí, že stejně jako covid-19 vstoupila i Černá smrt do Evropy z Asie. A dále: Černá smrt, stejně jako covid-19, pustošila tehdejší populaci v sezonních vlnách. Zesilovala a poté oslabovala.

Uvádějí ale i rozdíly. Zatímco dnes jde úmrtnost na covid-19 ruku v ruce s mírou proočkovanosti podle vyspělosti jednotlivých zemí, v období Černé smrti nebyla úmrtnost závislá na daných politických, ekonomických a kulturních podmínkách. Středověká medicína totiž nevěděla, jak se mor šíří, ani jak ho léčit.

Dnes již víme, že se mor na lidi přenáší z infikovaných krysích blech, ale doktoři ve 14. století shodně přisuzovali tuto nemoc otrávenému vzduchu. Dnes by se nakažený morem snadno vyléčil s pomocí antibiotik. Tehdy byla ale léčba neefektivní a nebezpečná. Spočívala totiž v pouštění žilou. Mor tak bez ohledu na středověkou léčebnou terapii způsoboval vysokou smrtnost. Zemřelo na něj 60 až 70 procent nakažených.

Pandemie moru změnila trh práce. Změní ho i covid-19?

Podle profesorů dopady Černé smrti překonávají všechno lidské utrpění. V některých případech byly vesnice zcela vylidněny a postupně je opět pohltily lesy. Dosud nevídaná pandemie přitom nezdevastovala v oblastech, které zasáhla, pouze populaci. Zničila celé sociální a ekonomické ukotvení. A v tomto ohledu zapůsobila pozitivně. Tvrdě totiž zasáhla do systémů, které před ní omezovaly svobodu lidí a bránily prosperitě. Nikoli však plošně.

„Zajímavé je, že v oblastech s nejvyšší úmrtností se sociální postavení pracujících lidí rychle zlepšilo. A zároveň jim i klesla robotní povinnost,“ uvádějí v článku What the 14th Century Plague Tells Us About How Covid Will Change Politics profesoři Daniel W. Gingerich a Jan P. Vogler.

Odvolávají se na výzkumy, jež porovnávají vývoj oblastí, kde Černá smrt působila největší škody, s regiony, které víceméně minula. Území, která na pandemii doplatila nejvíce, se podle jejich zjištění staly demokratičtější. To se navíc projevovalo i v následujících staletích.

Podle obou profesorů se nacházíme v počátečních fázích obdobného vývoje. Za příklad dávají nedávný odliv zaměstnanců z málo placených profesí, kteří v době svého návratu získali lepší mzdy a pracovní podmínky. Za příklad zde dávají covidem-19 stále těžce zkoušené pohostinství nebo cestovní ruch.

Trocha historie nikomu neublíží

Vliv masového vymírání v době Černé smrti byl podle obou profesorů na ekonomické postavení pracujících značný. Před vypuknutím moru byla Evropa feudální, tedy s hierarchickým sociálním a hospodářským systémem ovládaná vojenskými aristokraty a církví. Na opačném pólu byla velká masa nevolníků. Jelikož hospodářství stálo převážně na zemědělské výrobě, hlavním kapitálem bylo téměř bez výjimky vlastnictví půdy. K té byli rolníci připoutáni nevolnickým systémem nucených prací. Majitelům půdy nevolnictví zajišťovalo dostatek pracovních sil a pracujícím zároveň bránilo ve volnosti pohybu.

Španělská chřipka zabila více lidí než I. světová válka

Avšak demografický kolaps způsobený Černou smrtí byl zásadní zásah do tehdejšího systému. V oblastech, kde pandemie zasáhla nejvíce, nebyla pracovní síla. Půdu ve vlastnictví vyšší třídy tak neměl kdo obdělávat. Výsledek bylo zdražení práce a pokles ceny půdy, která ležela ladem. Jen tím to však nekončilo. Od té doby měli nevolníci silnější vyjednávací pozice s pány. Mohli diskutovat lepší pracovní podmínky, získat přístup k půdě a migrovat do měst. Proto bezprostředně po řádění Černé smrti nevolnictví zkolabovalo a bylo nahrazeno svobodnou prací za mzdu.

Změny přišly hlavně tam, kam mor dopadl největší silou

Transformace ale nepostupovala rovnoměrně. Prsty v tom měla opět Černá smrt. V místech, kde silně zasáhla, se změny uskutečnily rychleji než tam, kde její dopady nebyly tolik citelné.

„Většina území západní Evropy, včetně toho, o kterém dnes mluvíme jako o Německu, utrpěla v důsledku moru zvlášť velké škody. A právě ty podstatně posílily vyjednávající pozici pracovní síly. Naopak východní Evropa, která nebyla tak rozvinutá a měla řidší osídlení, nebyla morem tak postižená. Proto ve východních částech Evropy, včetně východní části německy mluvící střední Evropy, systém nevolnictví přetrval o několik století déle než na Západě,“ uvádějí profesoři Daniel W. Gingerich a Jan P. Vogler.

Svá tvrzení dokládají argumenty. V západní a střední Evropě, která utrpěla vysokou úmrtnost, se na místní úrovni vyvinuly nové politické instituce. Například se zde začaly uplatňovat volby městských představitelů. To samé platilo pro venkov, kde byly elity donuceny – vzhledem k nedostatku pracovní síly a celkově špatné situaci – decentralizovat každodenní kontrolu řízení zemědělství do rukou rolníků. Zemědělské vesnice tak začaly vyžadovat právo volit si vlastní představitele.

Transformace se samozřejmě neobešla bez konfliktů. Příkladem může být jihozápadní region dnešního Německa. Tam se proti elitám rolníci ozbrojili, vytvořili armádu a oblehli hrady. A byli úspěšní, jak dokládá výsledek Selské války v roce 1525, o níž bude ještě řeč.

„Podobná dynamika se ale neprojevila tam, kde byla nízká úmrtnost. Tam naopak robotní povinnost skončila mnohem později. A co hůře, nevolnická pouta elity z obav ze změn v těchto oblastech ještě utužily,” dodávají profesoři.

Württembergsko jako příklad „dobré praxe“

Za příklad “dobré praxe” pak dávají jihoněmecký stát Württembergsko. Ten byl Černou smrtí postižen obzvlášť těžce. Důsledkem bylo rychlé nahrazení roboty místní selskou samosprávou. Württembergsko se tak stalo prvotní, nejrannější a nejdůležitější ohnisko již zmíněné Selské války, v níž si sedláci obhájili svou svobodu proti šlechtě.

„Náš výzkum ale ukázal i na dlouhodobé efekty tohoto jevu. Občané z regionů, které mají dlouholetou demokratickou tradici, odmítli počátkem 70. let 19. století antidemokratické strany. Jako byla například Konzervativní strana císařského Německa či Národně socialistická německá dělnická strana v době Výmarské republiky v roce 1930 a ve volbách v roce 1932,“ přidávají profesoři.

A své tvrzení dokládají statistikou. Při založení německého císařství získala ve volbách v roce 1871 silně antidemokratická Konzervativní strana ve Württembergsku jen 2,3 % hlasů. To ostře kontrastuje s výsledkem v ostatních státech, kde zisk dosahoval dvouciferných čísel.

A znovu: Nejvíce hlasů strana získala ve východních částech císařského Německa, které nebyly morem zasaženy tak silně. A proto tam lidé neměli dlouhodobé zkušenosti s podílem na vládě, což vedlo k úspěchu antidemokratických sil.

A podobně to dopadlo ve volbách v roce 1930. I v nich občané Württemburgu odmítli Hitlerovy nacisty, kteří tam získali jen 9,3 % z celkového počtu hlasů. Šlo o druhý nejnižší výsledek Národně socialistické německé dělnické strany ze všech větších volebních okrsků Výmarské republiky. Celostátní průměr byl dvakrát vyšší. Činil 18,3 %.

Vědět, co přinese pandemie covidu-19, je brzy

Podle obou profesorů zkušenost s Černou smrtí naznačuje, že i pandemie covidu-19 přispěje ke změnám. Jsou toho názoru, že minimálně ovlivní podobu pracovního trhu.

„Avšak jsme dost skeptičtí, že současná pandemie by mohla vést k tak razantním a dlouhodobým změnám, jako pandemie Černé smrti. Důvod je, že destruktivní síla současné pandemie, ale ani technologický tlak na ekonomiku, není srovnatelný,“ tvrdí.  

Hlavní důvod podle nich je, že na rozdíl od středověké Evropy je dnešní nedostatek pracovních sil způsobený kombinací sekundárních důsledků pandemie, nikoliv smrtí pracujících. Všechny aktuální změny se proto podle nich prozatím jeví jako krátkodobější než nedostatek pracovních sil, který způsobil demografický kolaps v době Černé smrti.

Michal Achremenko

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here