USA narazily na limit zadlužení. V přepočtu dluží téměř 700 bil. Kč

17393
zadluzeni
Někdejší šéfka americké centrální banky a dnes ministryně financí Janet Jellenová [vpravo] podepisuje nové dolarové bankovky natištěné americkým vládním úřadem The Bureau of Engraving and Printing [BEP] v texaském městě Fort Worth. / Foto: BEP

Spojené státy ve čtvrtek večer [19.1.] vyčerpaly stanovený limit pro zadlužení, který činí 31,4 bilionu dolarů [cca 694,2 bil. Kč]. Demokraté a republikáni se nedokázali shodnout na jeho zvýšení. Zemi tak hrozí fiskální krize.

Informovala o tom agentura Reuters. V praxi to podle ní značí, že bez politické shody na dalším zvýšení limitu zadlužení se vláda USA dostane do situace, kdy nebude mít dost peněz na financování své agendy a na provoz všech vládních úřadů.

Ministryně financí Janet Yellenová informovala kongresové lídry včetně předsedy Sněmovny reprezentantů Kevina McCarthyho, že její úřad už začal k řízení hotovostních toků využívat mimořádná opatření. Díky nim Spojené státy mají čas do 5. června, aby situaci vyřešily, pokud se chtějí vyhnout platební neschopnosti.

Od 60. let minulého století Spojené státy limit pro zadlužení zvýšily zhruba osmdesátkrát. Svým finančním závazkům země vždy dostála. Stále tak platí podle Reuters za jednoho z nejspolehlivějších dlužníků na světě. Nicméně rychlé zadlužování je problém. A nejen USA.

Kreditní riziko se zhmotňuje nejen v USA

Podle analytika společnosti Conseq Michala Stupavského dluh v globální ekonomice aktuálně dosahuje 350 procent světového hrubého domácího produktu [HDP]. Ve finančním vyjádření to je 300 bilionů dolarů. V praxi to podle něj značí, že se každoročně celosvětově refinancuje neboli přeroluje dluh v objemu 70 bilionů dolarů.

„To znamená, že absolutní globální dluh je 3,5x vyšší než globální ekonomika. To mimo jiné ukazuje, že pozice centrálních bankéřů, jak krotit aktuální inflaci, je a bude velice obtížná,“ uvedl Michal Stupavský v zářijové debatě ABCD investora.

Trhy čekají další propady, říká Michal Stupavský

Podle něj i proto hlavní světové centrální banky budou spíše déle tolerovat vyšší inflaci, protože si nebudou moci dovolit vůči ní odpovídajícím způsobem zvýšit základní úrokové sazby. V této souvislosti odmítl návrat k nekompromisní měnové politice dnes tolik zmiňovaného guvernéra [1979 až 1989] amerického FEDu Paula Volckera.

„Když Volcker zvedal sazby na začátku osmdesátých let na 20 procent, deficit amerického státního rozpočtu se pohyboval kolem 1,5 procenta HDP. Absolutní vládní dluh k HDP byl kolem 25 až 30 procent. Dnes je schodek amerického státního rozpočtu šest až sedm procent HDP a absolutní dluh je 120 procent. Tedy tu není prostor pro nějaké drakonické zvyšování úroků, protože ten objem dluhů by vyšší zvýšení úroků neunesl,“ uvedl.

Británie plán na další zadlužení neustála

Na kreditní riziko na konci minulého roku tvrdě narazila Velká Británie. Tamější centrální banka musela intervenovat ve prospěch státních dluhopisů, aby předešla krachu britských penzijní fondů. Ty totiž z velké části investují právě do státních dluhopisů. To se stalo ve chvíli, kdy tehdejší britská premiérka Liz Trussová představila návrh na snížení daňové zátěže a na růst pomoci domácnostem a celé ekonomice. Finanční trhy program s nebývalou nevolí odmítly právě kvůli dalšímu zadlužení země.

„Jeho základ, snížení daní, nezněl vůbec špatně. Přišel ovšem ve špatnou dobu. Británie má za sebou rekordní nárůst zadlužování. V absolutní hodnotě se její dluh blíží k ročnímu výkonu celé její ekonomiky. Země na tom navíc není ekonomicky vůbec nejlépe a podobně jako zbytek Evropy si prochází energetickou krizí,“ okomentoval pro FinTag.cz dění v Británii analytik XTB Jiří Tyleček.

Analytik: Daně musí jít nahoru, jinak přijde bankrot

Podle něj nereálný ekonomický plán, a hlavně další zadlužování dostaly stopku od finančních trhů. Britové podle jeho slov narazili na limity, které se ještě před pár lety zdály velmi vzdálené.

„Jsou důkazem toho, že se nelze do nekonečna a za jakékoliv situace zadlužovat. Výkon britské ekonomiky je značně omezený a velmi obtížně se bude z dluhu jen růst. Přišel tak čas platit dluhy. Neurčili ho politici ale finanční trhy,“ dodal.

Zpátky do Ameriky

Co se týče aktuálního dění v USA, agentura Reuters uvedla, že republikáni, kteří nově mají ve Sněmovně reprezentantů těsnou většinu, si počkají, až americké ministerstvo financí své nouzové nástroje vyčerpá. Doufají, že pak si dokáží u prezidenta Joea Bidena a v Senátu snáze vynutit navrhované výdajové škrty. Senát mají nadále pod kontrolou lidé z Demokratické strany.

Republikáni mají Sněmovnu. Chtějí vyšetřování Bidena Jr.

Šéfové firem a nejméně jedna ratingová agentura varovali, že pokud se spory o zvýšení limitu pro zadlužení potáhnou příliš dlouho, může to zneklidnit finanční trhy a zhoršit vyhlídky globální ekonomiky. Ta se teprve vzpamatovává z dopadů pandemie a mezitím čelí zvýšenému geopolitickému napětí.

–ČTK/DNA–

9 KOMENTÁŘE

  1. O Spojené státy bych se nebál ani v nejmenším. Snad o kurz jejich měny ano, ale o jejich zemi ani náhodou. Tím, jak mají hospodářsko-politický systém nastavený tak, že nikdo nikomu nic nedá (jen prodá), tím pádem nikdo od nikoho, ani od státu toho moc nečeká, tak aktivita, hlavně ta ekonomická, je jim zakódovaná v genech. S těmi Latinos, jak k nim migrují se to postupně zhošuje, ale pořád to tam je. A jak k tomu mají vyspělý průmysl, vědu a výzkum, který si, jak vidět, nehodlají různými výstřelky prznit, tak jsou hospodářsky extrémně životaschopné. Mimochodem, abyste chápali o čem mluvím. Od jednoho známého žije jeho zeť v Kanadě, což je v tomto směru skoro totéž, a už před dávnou dobou mi říkal, že když tam dělali rekonstrukci úřadu, která byla naplánovaná na půl roku, tak na tu dobu dostali všichni výpověď s tím, že se za ten naplánovaný čas, a skutečně to prý stihli, můžou zase o pracovní smlouvu přijít přihlásit. Což prý všichni udělali. Ten půl rok, byl jejich boj, ne finanční a administrativní starost státu. Starosti mi však dělá Evropa, protože ta se o lidi skutečně stará od vyspání až po vys…., ale současně si zdroj financí na to záměrně a plánovitě, už má dokonce konkrétní data, devastuje.

      • Aby to bylo přesné. Stát není nějaká vnější subjektivita, někým dána. Je to společenství lidí, kteří ho chtějí a přes volby ovlivňují dění v něm. A ti lidé tam, voliči, se nechtějí starat o druhé. Mají, na rozdíl od Evropanů, doslova v genech, že se má každý v prvé řadě postarat sám o sebe. I když uznávám, že se to tam mění, že začínají silně strkat nos do cizích věcí, do kterým jich nic není. Myslím tím, že sluníčkaří a tím otravují život ostatním lidem. Proto tenkrát s velkým přehledem zvítězil Trump.

    • O tom jsem zde právě psal. Zatím co u nás je už naplánované vystěhování průmyslu, aniž by si tento důsledek v tom původním zeleném nadšení uvědomili, dnes tedy pro částečném procitnutí přemýšlí, jak a koho ještě více zdanit, aby tyto peníze mohli zmíněnému průmyslu dát (sice ještě neví komu a kolik) a ten si odstěhování rozmyslel, tak tam za vodou jedou, jak dobře namazaný stroj. Byl tady o tom dříve perfektní článek. Objednávky na průmyslový výrobek vyspělého strojírenství, mám na mysli konkrétně F-35 za těžký balík peněz, mají objednávky na léta dopředu. Tak velké, že s úsměvem oznámili nezanedbatelné zvýšení částky za něj, aniž by o zakázky přišli. A další zákazníci určitě přibudou. A v těch továrnách dělá, kdo má ruky a nohy. A podívejme se naopak například na evropský automobilový průmysl, tahoun jejích ekonomik. Jak mohutně roste, staví se nové továrny. Jak mu rostou silně objednávky. Jak tyto firmy plánují zvyšování mezd a nabírání nových lidí, jinak by tu smršť zájemců o tento výrobek nezvládli. A také jak můžou státy počítat s velkým výběrem daní ze zisku od těchto firem vyrábějící dnem i nocí výrobek podobě vyspělého strojírenství. že? Pamatuji si, že se říkávalo: „Kdo umí, ten umí a kdo neumí, ten čumí“.

  2. tak to by jsme měli ty chudáky z Usa přijmout do eu ,eu je združení nejzadluženějších ekonomik světa a nejhloupějších lidí světa to by se k nám Usa hodila.

  3. USA narazíly na limit zadluzeni, jsou velkou zemi a mají co prodávat se ziskem. Florida, Luisitanie, Aljaška, všechny tyto státy získaly USA tak, že je koupily. Některé získaly intervencí mezi ně patří Kalifornie, Texas, Nové Mexiko a další. Za Aljasku zaplatily minimum 7000000 dolarů, ano taková je historie, prodal to rusky car praded MikulaseII, kterého bolsevici postrileli s celou rodinou, naše legie byly blízko, získaly carsky poklad pod kontrolu. Pár beden se ztratilo, jak poukazují sovětští historici, možná i ztráta PR po válce hrála v uvažování batusky Stalina, který jednal s vedením legii o odchod z Ruska. To jsou ty historické cachry,ktere se nedají dokázat.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here