Únava a skepse Čechů z dalšího vývoje války na území Ukrajiny narůstá. Uvádí to aktuální průzkum STEM z června. Průzkumníci upozorňují, že lidé odpovídali na otázky v době, kdy USA ještě pozdržovaly dodávky zbraní na Ukrajinu.
Zatímco na začátku letošního roku Češi jednoznačně za nejpravděpodobnější scénář považovali ukončení bojů výměnou za ztrátu východních území ve prospěch Ruska spolu se získáním bezpečnostních záruk pro Ukrajinu, nyní za nejpravděpodobnější považují scénář vleklé války s nižší intenzitou bojů.
„Zájem veřejnosti o vývoj konfliktu na Ukrajině neopadává. Zdá se, že se příliš nemění ani pohled na to, kdo za konflikt může. Co však klesá, je optimismus Čechů ohledně možného brzkého ukončení bojů. Což má zřejmě souvislost s faktickým krachem prvotních plánů nového amerického prezidenta Donalda Trumpa na rychlý konec války,“ říká analytik STEM Jiří Táborský.
Až přijdou ukrajinští veteráni, buďme připraveni, tvrdí experti
Aktuální postoj USA vůči válce představuje tvrdší přístup k Rusku jak z hlediska případných sankcí, tak zejména průchodu amerických zbraní na Ukrajinu. Jejich dodávky administrativa Donalda Trumpa v posledních týdnech zmrazila. Poté, kdy Ukrajina a následně západní evropské státy vyjádřily připravenost za tyto dodávky platit, Amerika začala na Ukrajinu zbraně opět posílat.
Platí to hlavně pro nejpotřebnější střely systému Patriot. Ty Ukrajina nyní potřebuje nejvíce, protože ji chrání před ruskými útoky drony a balistickými střelami. Obdobně útočí na ruské území i Ukrajina. Finanční závazky za americké zbraně převzalo Německo, Itálie a další země. Státy jako Česká republika a Francie uvedly, že mají vlastní iniciativy na vojenskou podporu Ukrajiny.
Vývoj na Ukrajině podle Čechů
Češi aktuálně nejčastěji za nejvíce pravděpodobnou možnost ukončení války na Ukrajině uvádí, že válka ještě mnoho let neskončí. A dále se v očích Čechů výrazně propadla šance Ukrajiny na vstup do NATO. Zatímco v lednu možnost ukončení bojů výměnou za vstup Ukrajiny do NATO a postoupení východních území Rusku označilo za pravděpodobnou 18 procent populace, nyní je to už jen deset procent.
Na velmi nízkých hodnotách, nyní osm procent, se drží ta část populace, která považuje za pravděpodobné, že Ukrajina zcela zvítězí a získá zpět celé své území.
Skepse ohledně dalšího vývoje ale neprovází pokles zájmu o válku jako takovou. Naopak se zájem stále drží nad 50 procent těch, kteří deklarují, že se o dění nějak zajímají. Od začátku války se prakticky nezměnil ani pohled na to, kdo je viníkem této války.
„Nadále jasně převažuje názor, že Rusko je hlavním viníkem války,“ říká Táborský.
Co dál si myslí lidé o vývoji války na Ukrajině
Průzkum potvrdil i takzvané „ruské narativy“. Část Čechů si myslí, že Ukrajina je umělý stát, jehož hranice nemají historické opodstatnění. Nebo že válku zavinily USA, především NATO [snaha o jeho rozšíření o Ukrajinu, pozn. red.], jelikož ohrožovalo a provokovalo sousední Rusko.
K oběma těmto narativům se kloní necelá třetina české populace. A i zde jsou posuny od začátku konfliktu minimální.
V Česku se perou špinavé peníze ze zemí bývalého Sovětského svazu
Postupující skepse se podle průzkumu promítá do klesající ochoty Čechů posílat na Ukrajinu vojenskou pomoc, uvádějí výzkumníci. Aktuálně dosahuje podíl té části populace, která naši vojenskou pomoc považuje za příliš velkou, bez jednoho procentního bodu 50 procent.
„Postupný pokles podpory pro posílání vojenské pomoci je nevyhnutelný výsledek zvyšující se skepse ohledně dalšího vývoje konfliktu. Jelikož v úplné vítězství Ukrajiny věří jen minimum lidí a čím dál tím méně lidí věří také v nějaké rychlé vyřešení situace, nespatřují v posílání vojenské pomoci přílišný smysl,“ shrnuje postoj veřejnosti Táborský.
Ani 30% cla USA neudělají víc škody v EU než covid či válka na Ukrajině
V tomto ohledu výzkum zvýrazňuje názor vyslovovaný některými z politických činitelů, že válka na Ukrajině „nemá vojenské řešení“.
Jak moc lidé věří médiím
Průzkum STEM se zabýval i tím, jaká je důvěra české veřejnosti v různé mediální zdroje informací o konfliktu. Čímž se dotýká situace na mediální scéně, která vykazuje rozdělení na dva tábory: Média, která nekriticky podporují oficiální politiku vlády, a pak ta média, která jsou zas docela protivládní. Což odpovídá i rétorice politiků.
Ve výsledku to vede k tomu, že relativní informace se dostávají k veřejnosti se zpožděním, protože informování o válce má často „ideologický podtext“. V každém případě veřejná diskuze, jejímž znakem je vzájemné osočování názorových protivníků, brání k racionální debatě o válce na Ukrajině, jejích dopadech a možnostech řešení.
„Zda lidé informace o konfliktu z daného média považují za důvěryhodné, je nepřekvapivě podmíněno tím, zda věří danému médiu. Proto Češi v souvislosti s Ukrajinou upřednostňují veřejnoprávní média, která mají obecně nejvyšší míru důvěry,“ vysvětluje Táborský.
Jedná se o zajímavé zjištění, protože veřejnoprávní média se podle jiného průzkumu společnosti STEM, co se týče důvěryhodnosti, propadají mezi ty nejméně důvěryhodné subjekty ve společnosti.
ČNB vede žebříček důvěryhodnosti. Členové vlády ho uzavírají
Z dubnového průzkumu STEM vyplynulo, že zcela jistě nedůvěřuje například České televizi [ČT] 29 procent veřejnosti. A dalších 29 procent veřejnosti jí „spíše nedůvěřuje“. Spíše jí důvěřuje 39 procent dotazovaných a devět procent jich ČT důvěřuje plně.
–DNA–
Na tom všem vidíte, jak je svým způsobem důležitá propaganda. Existovala vždy. Nakonec i výchova jedince a vštěpování mu konkrétní postoje a formování jeho osobnosti je v principu totéž. Jde jen o to, kde je ta hranice mezi žádoucí a škodlivým. Bohužel žádná ostrá hranice není a plynule to přechází z jednoho do druhého. Od bílé přes tmavnoucí odstíny šedé až to končí zcela černé. Musí tomu tak být, protože kdyby tam byl naprosto jasný předěl, svět by se nemohl vyvíjet. Tak se vyvíjet může, protože existuje vždy určitý prostor mezi, kde se lze pohybovat a tak zaběhlé věci pozvolna měnit. Měnit se a vyvíjet tak, že co dříve moc možné nebylo, nově už tak trochu možné je. To je charakteristická vlastnost vývoje. Není to rozhodně vlastnost revoluce.
Fakt je ten, jak jsem to sledoval, že se situace na Ukrajině vůbec neřešila. USA si jely svoji politiku, tu globální, stejně jako Rusko a Čína. A EU je zahleděna do sebe, do svého hospodářského harakiri, se neangažovala vůbec. A když, tak spíše slovně. Vyzývala. Tak to tam nabralo samospád.
Ovšem nedá se říct, že následující vývoj bude zcela černý. Kdyby totiž Ukrajina zůstala celistvá, těžko by mohla do EU vstoupit. Je možné, že ruská enkláva na východě by s tím problém neměla, ale pak, kdyby došlo na kokrétní parametry, už by to bylo jiné. Tak tyto východní části zůstanou Rusku a homogenější Ukrajina už nebude mít národnostní problém, který by přijetí znemožňoval. Těžko by samotné členství v EU Ukrajince naučilo Rusy milovat. A pak menší Ukrajina bude pro rekonstrukci levnější.
Ovšem je fakt, že když se náš západ ohání evropskými hodnotami a podobně, jestli byl tento výsledek nutný, aby se Ukrajina mohla stát členem EU a NATO. Je otázkou, zda se nemohlo klidně počkat, protože Putin tam nebude věčně, mezi tím zemi trochu nakolejit, aby se odkorumpizovala, k tomu lépe vyzbrojila a poté už by to byla jiná káva. I lidé se mění a další generace je vždy jiná než ta předchozí.
Jenže pokud to má dopadnout tak, jak to nejspíše dopadne, tak se tento postup bez patřičné propagandy směrem k obyvatelstvu rozhodně neobejde. Jsem ale spíše zvědav na tu propagandu, která nastoupí, a ona nastoupí, když bruselská administrativa bude chtít další porci národních pravomocí. Bez jejich uzurpace stávajícím EU státům se Ukrajina členem EU nikdy nestane. I kdyby ji hrozilo kompletní schlamstnutí Ruskem.
Tuto snahu o další uzurpaci národních pravomocí ovšem nekritizuji, naopak vyzdvihuji, aby bylo názorně vidět, jak neochvějně si stojí zakládající státy EU na tom svém, jak trvdošíjmě se za ně budou rvát, aby stále měly otěže vývoje EU v ruce a jak tragicky v tomto směru vychází naše alpinistická vláda. Nejenže se nestydí, ale ještě se naváží do okolních států, které dělají totéž co bruselská adminitrativa. Prostě si jen prosazují to svoje. Aby když se o něčem rozhodne, jim nezůstal černý Petr v ruce.