Očernit protivníky jako fašisty nebo nacisty je věčné pokušení těch, kterým došly argumenty. Je to poslední možnost nezkušených ignorantů a zoufalců. A nadávky do fašistů a nacistů se objevují znovu a znovu.
Argumentační nouzi, kterou nahrazují nadávky a očernění, případně rovnou úmysl dehonestovat oponenta, rozebírá ve svém komentáři Why Reform’s critics say they’re fascist v britském konzervativním listu The Spectator Patrick West.
V něm mimo jiné tvrdí: „Označit protivníka nálepkou fašisty znamená z něho udělat nenapravitelného původce zla. Označit někoho za nacistu je poslední slovo zoufalců, ale často i jejich první a jediný argument.“
Podle něj je to samozřejmě osvědčená taktika, zvlášť krajní levice, ale dnes už i vládnoucích elit. Tvrdí, že to má svou logiku. Druhá světová válka totiž byla asi vůbec poslední epizodou moderní historie, kdy bylo jasně rozlišeno dobro od zla. Více ve Westově komentáři níže, který pro FinTag přeložil a místy drobně upravil Michal Achremenko.
Příběh starého dinosaura McDonnella
Bývalý stínový ministr financí John McDonnell použil termín „fašista“ zrovna nedávno na Kongresu odborových svazů [TUC]. Prohlásil, že Reformisté [opoziční strana Reform UK Nigela Farageho, pozn. red.] jsou protestní fašistická organizace.
„Už jsme to viděli ve 30. letech. To, co dělají, jejich demagogie, napadání určitých skupin. Ve 30. letech to byli Židé, dnes jsou to žadatelé o azyl,“ uvedl.
Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii
Asi si myslíte, že by zkušený poslanec, jakým je McDonnell, neměl klesnout tak hluboko. To se ale pletete. Je to muž, který v roce 2015 předčítal ve Sněmovně z Maovy Rudé knížky. Což spíše odpovídalo shromáždění levicových studentů než vystoupení poslance v matce všech parlamentů.
Avšak ani McDonnell není zas až takový hlupák. Zná své posluchače, zvláště ty mladší, hyperprogresivní, odkojené antifašistickými narativy, které znají z videí na TikToku. A navíc ví, že s každým úspěchem Reformistů krajní levice ihned provolává „smrt fašismu“ nebo „zastavte krajní pravici.“ To ostatně vidíte na všudypřítomných transparentech Strany Socialistických dělníků i na všech levicových demonstracích. A vidíte to i v [ne]jasných narážkách na Třetí říši, jak to například nedávno předvedl komentátor listu Guardian.
Elon Musk zkritizoval francouzský soud za rozhodnutí o Le Penové
Chci tím říci, že nejde o nic nového pod sluncem. Děje se to běžně a McDonnell se toho „jen“ účastní. Je to totiž to poslední, co mu zbývá. A to proto, že jak palestinské vlajky, červené paruky, tak ale i politici typu McDonnella, se dnes ve většinové britské populaci už prostě nechytají. Dnes se nosí být hrdý na svoji národní identitu. Že v tom hraje roli nezvládnutá imigrace asi není třeba dodávat.
McDonnell v tom nejede sám
Nebylo by spravedlivé omezit se jen na McDonnellovy výroky. Ony totiž odrážejí ducha doby. Gary Lineker před dvěma roky zveřejnil tweet. V něm napsal, že postoj britské vlády k azylové politice není nepodobný tomu, který zazníval ve 30. letech v Německu. A letos v květnu státní zástupce, Lord Hermer, srovnal hrozbu opuštění Evropské konvence o lidských právech s nacistickým Německem 30. let.
Analýza: Je, nebo není Ukrajina nacistická, jak hlásá Rusko?
McDonnell tak zdaleka není jediný, kdo vyvolává ducha druhé světové války. Ostatně o nutnosti denacifikace se rozhovořil ruský prezident Vladimir Putin, když napadl Ukrajinu. A stejně tak se mluví o Rusech v táboře zastánců Ukrajiny [Russáci, Putler, apod. pozn. red.]. Nacisti a fašisti jsou pak i ti, kteří chtějí ukončit rusko-ukrajinskou válku. A to proto, že připouští ústupky Moskvě v jejím sporu s Kyjevem.
V tomto bodě je pak zajímavé, že taková snaha u jejích kritiků vždy vyvolá srovnání s Mnichovem v roce 1938. A slovo „appeasement“ pak okamžitě zní stejně jako „nacista“. Potíž je, že argumenty tohoto typu jinak [skoro] všemi vytoužený mír nepřinesou. Naopak se zdá, že cílem kritiků tohoto úsilí je jen očernit oponenty fašistickou nálepkou. Anebo je spojovat s temnou minulostí. To odhaluje morální a politické vakuum a intelektuální nedostatečnost těch, kteří tohoto využívají.
Všichni jsou jen vystrašení. Bojí se snad voličů?
Politika je těžká věc. Dnes je málokdo s to jasně říci, co je vlastně správné. Otázka té správné míry se z politiky pak vytratila docela. A tak se například debata u nás v Británii o imigraci omezila na to, že buď imigranty jenom přivítáme s otevřenou náručí, nebo je budeme jenom nenávidět. A když nakonec převáží politika vítat, jako je to teď, zas se jen řeší, zda je ubytování imigrantů v bývalých kasárnách lidské, či nelidské. Podstata je ale jinde. Můj názor je, že to vědí i ti, kteří jsou za současný stav zodpovědní.
Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země
Problém je ale v tom, že místo toho, aby se zabývali podstatnou – tím, co je pro nás dobré, a co už ne – stejně jako McDonnell se nás pokouší dostat pod tlak odkazem na nacismus a jen lamentují. Prostě třeba já se někdy ráno raději hned schovávám pod peřinu. Nechci totiž poslouchat ze zpráv další řeči Labouristů o tom, že napadáme žadatele o azyl, a tak jsme všichni nacisti.
Strach a svrab ve vlaku do Prahy. Nastoupili “chirurgové z dovozu”
Že to nefunguje, zřetelně ukázala kampaň Operation Raise the Colours, a hlavně nynější vzestup Reformistů. Abychom použili oblíbené rčení jejich lídra Nigela Farage – všichni jsou z toho jednoduše vystrašení. Smutné ale je, že toto a podobné budeme slýchat v budoucnosti nejspíš stále častěji.
Patrick West, The Spectator
Zlo je jasně rozlišeno od dobra i dnes. Viz existence EU pod vedením sionnacistů, existence NWO s Green Dealem, existence Domu Sion. Viz také nacisti na Ukrajině proti Rusku. Viz izraelská genocida Palestinců a neoprávněně okupovaná území.