Každý den miliony Evropanů využívají software firmy Microsoft, topí si americkým plynem a kupují americké akcie. A na druhé straně oceánu Američané pracují s německým softwarem, pijí francouzská vína a polykají léky, jež vyrobila Evropa.
Nad vztahem obchodních partnerů se zamýšlí článek The Leverage That Europe Has Over the U.S. Economy listu The New York Times [NYT]. Podle něj se každý den mezi USA a Evropskou unií odehraje obchodní výměna zboží a služeb v hodnotě za více než 5,4 miliardy dolarů [111,56 mld. Kč]. Mezinárodní investice vytvářejí miliony pracovních příležitostí.
I když americký prezident Donald Trump stáhl svoji hrozbu několika evropským zemím na uvalení cel za to, že nepodpořily jeho snahu zmocnit se Grónska, byl to pro evropské lídry rozhodující moment, píše NYT. Přišli totiž na to, že by tento obrovský proud zboží, služeb a investic přes Atlantik, mohl být pákou, kterou EU drží v rukou proti USA.
„Evropští politici se nemohou tvářit, že se v posledních týdnech nic nestalo,“ uvedl Ian Bond, zástupce ředitele Centra pro reformu Evropy a dodal: „To byla největší krize transatlantických vztahů. Ale dokud je Trump v Bílém domě, tak nebude poslední.“
Trump v Davosu: Když se bude dařit USA, bude se dařit celému světu
„Evropané ale také mají v rukávu silnou kartu,“ říká Peter Chase z německého Marsallova Fondu se sídlem v Bruselu.
Otázkou však podle něj je, zda po jejím vynesením něco získají, nebo se jenom poškodí.
„USA se nacházejí na neudržitelné dluhové trajektorii,“ doplňuje kolegu Richard Portes, profesor ekonomie na London Business School a myslí si: „To je právě teď zásadní ekonomická slabina USA.“
Proto tvrdí, že největší síla Evropy spočívá v jejím finančním sektoru. Evropští investoři drží ohromnou sumu amerických finančních aktiv. Jsou to americké státní dluhopisy, včetně pokladničních poukázek, a to v hodnotě dvou bilionů dolarů [cca 41,5 bilionu Kč].
Americký dluhopisový trh
I když se nyní díky Trumpovým clům a inkasu z nich daří americké administrativě brzdit tempo zadlužování, Amerika vykazuje dlouhodobě velký deficit, který financuje stejně jako jiné země prostřednictvím státních dluhopisů nebo pokladničních poukázek. Co by se ale stalo, kdyby je věřitelé přestali nakupovat?
„Pak by kapitálové náklady americké vlády stouply,“ myslí si Peter Chase a pokračuje: „A to je něco, čemu mu by lidé měli věnovat pozornost.“
Analýza: To bylo křiku kvůli clům Trumpa. A výsledek? Nic než křik
A to už kvůli tomu, že tomu stejnému věnuje pozornost i americký prezident Trump. Ten se k této možnosti dokonce vyjádřil. Pohrozil protiopatřením, pokud by evropské země začaly prodávat americké dluhopisy.
„Pokud ano, tak ano, ale vězte, že kdyby k tomu došlo, došlo by z naší strany k odplatě, protože karty máme v ruce my,“ řekl prezident v rozhovoru pro Fox Business.
Americký ministr financí Scott Bessent, mimochodem správce a zakladatel několika hedgeových fondů, následně celou evropskou hrozbu ale otupil.
Denní výnosová křivka amerických státních dluhopisů k 23.1. 2026
[Zdroj: U.S. Department of the Treasury]
„To je zcela falešný příběh,“ řekl tento týden v Davosu s tím, že americký dluhopisový trh tvoří základ globálního finančního systému.
Význam amerických státních dluhopisů a pokladničních poukázek, které drží centrální banky, fondy a správci aktiv na celém světě, podle něj znamená, že by problémy při jejich prodeji pocítil celý svět, včetně Evropy.
Existují však náznaky, že někteří Evropané zpochybňují důvěryhodnost Spojených států. Dánský penzijní fond Akademiker Pension uvedl, že do konce ledna prodá pokladniční poukázky v hodnotě zhruba 100 milionů dolarů [cca 2,06 mld. Kč].
[Pozn. red.: Amerika ročně jen na úrocích zaplatí přes bilion dolarů [cca 20,5 bilionu Kč]. A aktuálně jsou na trhu americké státní dluhopisy za cca 38,5 bilionu dolarů [cca 790 bilionu korun]. Současný trh s dluhovými cennými papíry USA je tak téměř pětkrát větší než celkový trh všech ostatních vládních emitentů dluhopisů s ratingem AAA. A je téměř čtyřikrát větší s ohledem na země s převažujícím ratingem AAA. Jinými slovy, americký dluhopisový trh je největší na světě, je globální, a vůči němu není z pohledu investorů žádná jiná obdobná alternativa.]
Přestane Evropa z USA nakupovat IT a AI nástroje
Evropská unie má více než 450 milionů obyvatel a americké firmy jim prodávají značný objem pokročilých služeb. Loni EU nakoupila z USA služby za 300 miliard dolarů [cca 6,2 bilionu Kč]. To je podle amerických údajů mnohem více, než vyvezla do USA. To bylo 200 miliard dolarů [4,13 bilionu Kč]. Současně aktuálně klesá evropský vývoz zboží do USA.
Závislost Česka na čínském dovozu dál roste. Stejně tak nominální dluh
Tento přebytek činí USA zranitelnými, protože „je to případná páka EU na to, aby řekla NE službám, které nakupuje evropský trh“, jak uvedl Erik van der Marel, šéfekonom Evropského centra pro mezinárodní politickou ekonomiku.
Ale zároveň i varuje: „Pokud bychom tyto služby bojkotovali, mohlo by to vést ke snížení konkurenceschopnosti našeho průmyslu.“
Digitální služby poskytované americkými společnostmi by podle něj bylo velmi obtížné nahradit. Jen těžko by mohly být nahrazeny evropskými. Portes před omezováním amerických technologických služeb, včetně umělé inteligence, rovněž varoval. Jelikož jsou v Evropě velmi populární. Ale mohl by se vyvíjet tlak na zvyšování cel na digitální služby.
Evropské země straší závislost na americkém LNG, zjistil list Politico
[Pozn. red.: I to zmínil ve svém projevu v Davosu americký prezident Donald Trump. Podle něj USA vedou světový vývoj umělé inteligence a v jiné souvislosti u zbrojního průmyslu řekl, že „Rusko a Čína by se měly vrátit k výkresům“. To proto, že jejich obranné systémy při nedávné akci amerických jednotek s novým typem zbraní ve Venezuele docela selhaly. I tady vidí Trump dominanci USA.]
Evropská panická pracovní skupina
Několik evropských zemí, včetně Británie a Francie, zavedlo poplatky z příjmů onlinových obchodníků, inzerentů a vyhledavačů. To Trumpovu administrativu, která to považuje za neférovou diskriminaci Spojených států, pozlobilo.
Americký ministr Scott Bessent v Davosu zesměšnil evropský často komplikovaný proces rozhodování. Prohlásil, že její činitelé vytvořili spíše „panickou evropskou pracovní skupinu“, než by se zmohli na silnou reakci na Trumpův požadavek zmocnit se Grónska.
Dány většina Gróňanů nesnáší. To jistě ví i viceprezident J. D. Vance
Toto omezení se projevilo minulou středu, kdy Evropský parlament hlasoval o odkladu ratifikace dlouho projednávané obchodní smlouvy mezi EU a čtyřmi jihoamerickými zeměmi. Čímž zmařil úsilí unie diverzifikovat své obchodní vztahy.
„Rozhodnutí to bylo absolutně nezodpovědné. Byl to gól do vlastní brány,“ uvedl Bernd Lange, předseda mezinárodního obchodního výboru Evropského parlamentu.
Michal Achremenko
Poslyšte lidi, nevěřte, že Evropa na USA něco má. Nemá nic.
Po druhé světové válce vznikla zajímavá situace. To byl ještě průmyslově vyspělý západ pupkem světa a Evropa svojí brutální idskou snaživostí sanovala válečné škody. Navíc se v šedesátých letech začala západními investicemi (vývoz kapitálu) industrializovat Asie, což podnítilo tamní pracovní sílu a tvorbu bohatství.
Jenže ten vývoj u zdroje toho všeho, západu, neprobíhal symetricky, ale nesymetricky. V USA se v podstatě toho moc nezměnilo, stále se tam do značné míry zachoval kapitalismus, jenže v Evropě tomu bylo jinak. Do USA v minulosti vždy odcházeli ti snaživí, zpočátku anglosasští protestanti, asketičtí dříči a vlivem národnostní směsice v Evropě a vlivem už velmi rozvinutého kapitalismu se v Evropě začaly pevně uchycovat levicové směry. To nakonec zažíváme na své kůži. Dříve rudí, dnes zelení komouši. S různě tvrdou politikou. Od měkké, té sociálně demokratické v západní části, až po tvrdou na východě. A tak vzniko následující uspořádání. V USA se dřelo a dělalo podle obvyklého scénáře, že kdo chce něco mít, musí se sám snažit a dělat, nikdo nikomu nic zadarmo nedá, na zbrojení se dávaly patřičné prostředky, v poslední době až 3,7% HDP, ale vlivem investic v Asii, jim výroba začala mizet. V EU se zelenilo, prostředky na to se braly z peněz na obranu, stylem, však to USA jistí. Tento styl vidíte i na panu Zelenském. Já válčím s Ruskem a když mi to nechceš platit, tak si naliskej (dnešní spor s Orbánem).
Výsledkem byl Trump v politice, který měl a má upřímnou snahu to změnit. Začal jezdit po EU a prosil, zbrojte také a s tím deficitem v obchodní bilanci nutně musíme něco udělat. V EU si klepali na čelo, v USA mu házeli politické klacky pod nohy. Jenže marazmus pokračoval (v USA mizela výroba, v EU se sluníčkařilo, zelenilo a vojenskou ochranu stále platily USA) a tak jak v USA mizela střední třída, Trump byl zvolen znovu, vyhrnul si rukávy a poučen z minulosti, že řeči nikam nevedou, začala dnešní jízda.
A protože tato dnešní jízda má hlubší příčiny, jak jsem je popsal výše, jedná se totiž o ekonomiku, na které vše stojí a s ní i padá, i politická moc, což si v USA od zelenosluníčkářské EU dobře uvědomují, nemůže EU nejen dělat nic, i když prostředky samotné má, ale navíc z toho ještě vyjde poražená. A naše životní úroveň s ní.
Je to zkrátka dějinný proces narovnání té zmíněné asymetrie a nikdo tomu nemůže zabránit, jako nemohl zabránit pádu komunismu. A řeči, co kdyby v USA zvítězili demokraté? Jen řeči. Co zavedl v zahraniční a ekonomické politice Trump, to Joe nejen ponechal, ale často i přitvrdil. Je také Američan. Tak to je! Například všemi mastmi mazaný kšeftmon Babiš to dobře rozeznává, proto se v zahraniční politice jeví takový nemastný, neslaný. Dobře rozlišuje, že v dějinných zvratech toho moc ovlivnit nemůže, ale pro ČR toho pokazit může hodně. Předchozí vládě se toho v tomto špatném směru podařilo více než dost.