Je pár dnů po volbách, ale hospodaření vlády Petra Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury [oba ODS] se ukazuje v plné kráse. Reálný deficit státního rozpočtu na příští rok vychází podle kandidáta na premiéra Andreje Babiše [ANO] minimálně o 80 miliard korun vyšší.
Tedy o 80 miliard korun vyšší než 286 miliard korun deficitu státního rozpočtu na příští rok. Deficitu, který už schválila vláda Petra Fialy. To znamená, že reálný schodek státního rozpočtu šplhá k nepěkným 366 miliardám korun. Přitom po covidu nebo energetické krizi už není vidu ani slechu. A to je problém.
Zajímavé na věci je i to, že za problém to považuje hlavně Andrej Babiš. A už o něco méně to za potíž považuje premiér Petr Fiala spolu s ministrem Stanjurou. Ti dva se spolu a s dalšími svými stranickými a koaličními kolegy totiž tváří, jak jen oni to umějí, že to není problém jejich, ale Babiše.
Pravda je ale taková, že tento problém je problém nás všech. To proto, že jen v příštím roce zaplatíme my všichni na úrocích [při schváleném deficitu 286 mld. Kč] za státní dluh zhruba 110 miliard korun. A pokud platí to, co redakci FinTag řekl před časem ředitel odboru řízení státního dluhu ministerstva financí Petr Pavelek, že deset miliard korun dluhu nás na úrocích stojí až 600 milionů korun ročně, tak za schodek ve výši 366 miliard korun na úrocích zaplatíme podstatně víc, než jsme dosud počítali.
Brzy se tu tedy nepobavíme o částce 110 miliard korun ročně, ale třeba rovnou o dvou stovkách miliard korun ročně na úrocích. A možná ještě víc, protože i když úrokové sazby České národní banky a Evropské centrální banky v poslední době klesly, stále jsou relativně vysoko. Ostatně české státní dluhopisy stále nesou investorům necelých pět procent ročně.
A co bude dál…
Vzhledem k všeobecnému a dnes můžeme říci i dlouhodobému rozvalu státních veřejných financí i sektorů, které na nich závisí, se teď velmi těžko odhaduje, jak to s deficitem státního rozpočtu na příští rok dopadne. Pracujme však s variantou, že schodek rozpočtu na příští rok nebude schválených 286 miliard korun, ale bude vyšší. A to proto, že zástupci ANO tvrdí, že je pro ně prioritou nastartování české ekonomiky.
Říkají, že rozhodně nechtějí udělat stejnou chybu, jakou udělal kdysi Miroslav Kalousek [tehdy ještě jako člen TOP 09], když společně s výraznými fiskálními škrty zaškrtil i růst českého hrubého domácího produktu [HDP]. To znamená, že to poslední, co by chtěli, je zastavení například výstavby připravených dopravních staveb „jen kvůli tomu“, že se nám na ně nedostává peněz. A těch se i po čtyřletém hospodaření Zbyňka Stanjury a spol. skutečně nedostává.
Kauza Motol ani neutichla, ale k fakultním nemocnicím jdou další miliardy
Chtít a mít na to, však není to stejné. Zvlášť, když Fialova vláda, která se k zatnuté sekyře v příštím roce, ale ani k sekerám z minulých let, které udělala navzdory rekordním příjmům a výběrům od firem a domácností, nehlásí, v minulosti schválila takzvaný zákon o rozpočtové odpovědnosti. A právě ten dostává novou vládu do takříkajíc patové situace.
Pokud nová vláda tento zákon nezmění, deficit státního rozpočtu na příští rok vyšší být nemůže. Zákon říká, že deficit státního rozpočtu nesmí přesáhnout 1,75 procenta HDP. A Stanjurou navržený deficit je už nyní na hranici 1,7 procenta HDP. Správně tak podotýká například ekonom České spořitelny Michal Skořepa, že i jen zvýšení schodku o pět miliard korun už by bylo nelegální. Nebyli bychom ale v Česku, kdybychom si nenašli cestu.
Jaká se tedy nabízejí řešení
Avšak i ony další možné cesty, jak pokračovat třeba v těch nových silnicích, jimž hrozí, že nebudou, se neukazují příliš schůdně. Jednou z nich je například zázrak v podobě podstatně optimističtější makroekonomické predikce růstu HDP ministerstva financí. Pokud by ta odhadla, že ekonomický růst bude v příštím roce vyšší a takový růst skutečně nastane, mohl by být i vyšší schodek. To je sice krásná představa, ale jak správně podotýká v tomto punktu například hlavní ekonom společnosti Portu Jan Berka, taková změna k lepšímu neodpovídá dosavadním predikcím institucí veřejného ani soukromého sektoru.
Další cesta, jak se dobereme k vyššímu schodku, jsou půjčky a kouzlení s výdaji. Pokud by dodatečné výdaje nová vláda označila jako jednorázové nebo mimořádné, do zákonného limitu by se nepočítaly. Podle Michala Skořepy ale má i tento postup háček. Například standardní investice do dálnic podle něj rozhodně nelze označit za jednorázové nebo snad mimořádné výdaje.
—
A co se týče půjček, i tam je to ošemetné. Fialova vláda si na dopravní infrastrukturu v minulosti totiž už zhusta napůjčovala. Jednou to bylo téměř 30 miliard korun, jindy zas 65 miliard korun. A i když se tyto peníze ve schodcích rozpočtů neobjevily, stále jde o dluhy. A dluhy, jak dobře víme, se musí platit. Přičemž půjček už máme víc než dost. A to nejen na dopravní infrastrukturu.
Ministr Kupka říká, že půjčka 65 miliard korun je pro stát výhodná
Další možností by snad mohlo být, kdyby nová vláda dodatečné výdaje vedla jako náklady na obranu. Ty jsou teď v kurzu, a tak se u nich loni schválila výjimka ze zákonného limitu pro rozpočtový schodek. Avšak podle ekonoma Skořepy ani to tak snadné není. To proto, že by musela nová vláda nějak řádně zdokumentovat, že výdaje na výstavbu například takové dálnice mezi Jaroměří a Trutnovem jsou výdaje obranné.
A i když v tomto duchu v minulých měsících s přesvědčivostí prodavačů na zázračný růst vlasů argumentoval jak ministr dopravy Martin Kupka [ODS], tak ministr Stanjura, kteří tvrdili, že dálnice přece využívá i armáda, je otázkou, zda by stejně tak pružná v myšlení byla i horká kandidátka na ministryni financí Alena Schillerová [ANO].
—
Problém ale je, že pokud by byla, lepila by státní rozpočet podobně neumětelsky, jako ho poslední roky lepil ministr Stanjura. Byť ten, ať jsme vyvážení, ve své setrvalé aroganci tvrdí, že mu rozpočet vždy správně vyšel a vychází. A to přesto, že Národní rozpočtová rada ho dlouhodobě upozorňuje, že mu v rozpočtu sedí a sedělo jen máloco. Opravdu chceme opět takového strážce státní kasy?
Co dál se nabízí?
Dále se nabízejí už jen dvě možnosti, jak se dostat ze současné šlamastiky ohledně státního rozpočtu. První se nabízí zastavení třeba již zmíněných nových dopravních staveb a šetření. Druhá spočívá ve změně zákon o rozpočtové odpovědnosti a zvýšení schodku státního rozpočtu. Obojí je možné.
Zatímco první možnost se svým způsobem ukazuje jako jasná a rovněž správná, pokud neušetříme na nových silnicích a zároveň jinde vyhodíme za nesmysly, druhá je složitější.
Pokud by to dopadlo pouze dobře: Přežili jsme už podstatně vyšší schodky státních rozpočtů, než jak by vyšel ten, který by umožnila změna zákona o rozpočtové odpovědnosti ze strany nové vlády. Měli-li bychom životaschopný plán, jak pokračovat v konsolidaci veřejných financí a nastartovat ekonomiku, a tento plán úspěšně realizovali, sice bychom zaplatili zase o něco víc na úrocích za dluh, ale půjčené peníze bychom investovali řádně, a tak by se nám nakonec i vrátily.
Pokud by to dopadlo jako vždycky: Riziko je zřejmé. Můžeme být bez plánu, nebo se špatným plánem, případně můžeme i dobrý hospodářský plán v praxi zkazit. V tomto případě bychom měli zase jen vyšší dluh a úroky z něj, a kde nic tu nic. Byli bychom na tom podobně, jak jsme teď. Přičemž ti chytřejší z nás nejspíš docela dobře vědí, kde přesně se nyní nacházíme v oblasti hospodářství.
—
Říká se, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Také se říká, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Současná otázka ale i zní, zda Andrej Babiš a spol. najdou odvahu k risku půjčit si ještě víc, než si půjčila Fialova vláda. A jiná otázka zní, zda nejen politici napříč politickými stranami a hnutími, ale i všichni lidé v České republice, nebo alespoň většina, potáhnout za jeden provaz s vidinou společného úspěchu. Anebo zase jen pokřičí a poblábolí, abych použil slovník končícího prvního místopředsedy ODS a ministra financí Stanjury o tom, že Babiš zase jen zadlužuje naši zemi astronomickými deficity.
V kauze špinavých bitcoinů jede dál Stanjura, ale nově i Benda z ODS
V tomto punktu záleží na každém z nás, jak se postaví k celému problému absence peněz v české státní kase. Určitě je ale dobré vědět, jaká je naše výchozí pozice. A ta je taková, že Fialova vláda i navzdory rekordním příjmům, vyšším daním a odvodům a všem těm jejím parametrickým změnám českým veřejným financím nijak výrazně neprospěla. Jen nasekala další zřejmé i skryté dluhy a sebrala peníze jak českým domácnostem, tak firmám. Což ale nic nemění na oprávněné úvaze. A ta zní, zda to může být s vládou Andreje Babiše a vyšším státním dluhem už v příštím roce ještě horší.
Daniel Tácha
Kulhavý: Desítky až stovky miliard zmizely v modrožluté díře a zpět se jich vracelo jen pár, a to do soukromé sféry spravované vládnoucími stranami. Zdevastované národní hospodářství tak přebírá nová vláda. Nejen, že chybí hromada peněz, které by měly být ještě na účtech státu, ale navíc je na příští rok připraven rozpočet, který Stanjura a jeho tým totálně zbastlili. Jinak se to ani nazvat nedá.Pokud neponesou politici hmotnou odpovědnost, budou krást ve velkém. Absolutní většina vládních úředníků po skončení volebního období a odchodu „nečekaně“ zbohatla. Fiala nebude výjimkou. Naopak nová vláda bude muset hledat nové zdroje. Už jsme zaslechli, že se vrátí EET, což bude stát plno podnikatelů nemalé náklady na opětovné zavedení a spuštění systému. Jenže dokud vláda nezastaví odliv nezdaněných peněz velkých hráčů na našem trhu do zahraničí a zároveň nepřestane dotovat obrovské množství neziskových organizací, nezruší nesmyslnou podporu války na Ukrajině, neeliminuje dopady Green Dealu pokud možno jeho ukončením, bude bojovat s rozpočtem jedině tím, že bude shánět peníze mezi občany. Daně se tomu říká.
Vidlák: Petr Fiala končí. Jeho role v příběhu končí, ale s následky jeho vládnutí se tu budeme potýkat ještě hodně dlouho. U Babiše se teď totiž střídají šéfové státních úřadů a hlásí mu, že na nic nemají peníze. Chybí peníze na dálnice, chybí peníze na dobrovolné hasiče, chybí peníze na všechno. Konsolidační balíček ministra Stanjury totiž nic nezkonsolidoval. Jen sehnal prachy na větší mejdan. Daně stouply a výdaje také. Především ty na Ukrajinu… O státním dluhu raději ani nebudu mluvit. Většina vlád se dohaduje o sociálních dávkách pro nepracující, ale Fiala to dokázal – za jeho vlády se zavedly sociální dávky pro pracující. Příspěvek na bydlení, třeba. Nemáte se stydět si o něj zažádat. Asi to zafungovalo, holky na úřadě mi říkaly, že bych nevěřil, kolik lidí o něj žádá. Muniční iniciativa se už zastavovat nebude (Babiš ji pochválil a řekl, že je proti finanční pomoci Ukrajině ze státního rozpočtu), jen se „zreviduje.“ To znamená, že se nezmění vůbec nic. Vlastně tak nějak čekám, že se ani nedozvíme, kolik peněz se v ní utopilo a kolik se v ní ještě utopí. Také se mluví o tom, že SPD by v budoucí vládě s chutí nahradili Lidovci. Marek Výborný teď někde prohlásil, že jsou připraveni se podílet na změně politické kultury v zemi. Málem jsem ukousnul roh monitoru, když jsem to četl. Ti, kteří se čtyři roky podíleli na kriminalizaci politických oponentů, kteří svítili Foltýnovským praktikám, kteří byli nejagilnější ve strhávání volebních plakátů, ti se teď chtějí podílet na změně politické kultury. Lidovci… vždycky v každé vládě. Od Národní fronty podnes.