V Evropě loni přibyly větrné elektrárny o výkonu 15 temelínských bloků. Pokrývají
tak 15 procent evropské spotřeby elektřiny. V České republice dají větrníky méně než jedno procento. Jejich celkový výkon na konci loňského roku činil 340 MW.
Loni bylo v Evropě celkem nainstalováno 15 369 megawattů [MW] větrných elektráren [1 temelínský blok má výkon 1 000 MW]. To je o 27 procent více než v roce 2018, ale o deset procent méně než v rekordním roce 2017. Jejich celkový výkon dosáhl v Evropě 204 814 MW. Největší část spotřeby elektřiny pokrývají větrníky v Dánsku [48 %], Irsku [33 %] a Portugalsku [27 %]. Celoevropský průměr je 15 procent.
„Větrníky dodávají 15 procent evropské elektřiny, ale v Evropě se nestaví dost nových větrných elektráren na to, aby zajistily polovinu elektřiny v roce 2050, jak si Evropa vytyčila. Pro dosažení klimatické neutrality a Zelené výzvy je potřeba zdvojnásobit tempo roku 2019. To vyžaduje nový přístup k plánování, povolování a investicím do větrných elektráren,” říká Giles Dickinson z CEO WindEurope [dříve: Evropská asociace pro větrnou energii; EWEA].
Větrníky loni nejvíce přibyly ve Velké Británii, Španělsku, Německu, Švédsku a Francii. Zhruba tři čtvrtiny z nově instalovaného výkonu bylo postaveno na pevnině.
Větrníky v Česku
V Česku loni vzniklo jen 23 megawattů větrných elektráren a celkový výkon na konci roku činil 340 MW. Větrné elektrárny u nás pokrývají méně než jedno procento spotřeby elektřiny. Podle analytiků je v evropském srovnání Česko zcela marginální. Hlavním důvodem je dlouhodobě nepříliš vstřícný vztah k využívání větrné energie. Při svém současném tempu by se Česko na úroveň využívání větrných elektráren, jaká je dnes v zemích se srovnatelnou větrností a charakterem krajiny, dostalo v roce 2040. Podle středního scénáře rozvoje větrných elektráren by jich ale podle Komory obnovitelných zdrojů [Komora OZE] v roce 2030 mohlo v Česku stát 1 600 MW.
„Za dvacet let může Česko využívat větrnou energii tak, jako v zemích, které mají porovnatelné větrné podmínky, charakter krajiny a stav sítí. Musíme ale chtít a opravdu se i ze strany státu snažit, ne přešlapovat na místě, na chvostu vyspělých zemí. To není ironie, to je apel státní správě, aby se začala větrnou energetikou vážně zabývat,” říká předseda Komory obnovitelných zdrojů Štěpán Chalupa.
Komora OZE má k dispozici rozpracovanou analýzu dosavadního využití větrné energie a potenciálu v Česku a v zahraniční. Z nich vyplývá, že ČR má porovnatelné podmínky pro větrné elektrárny, jaké má jižní Německo a Rakousko. Z analýzy dále vyplývá, že v roce 2040 by se Česko mohlo dostat na stejnou úroveň využívání větrné energetiky jakou dnes dosahuje jižní Německo a Rakousko. Celkově by všechny obnovitelné zdroje mohly v roce 2030 pokrýt nejméně 80 procent spotřeby elektřiny, kterou dnes v Česku zajišťuje uhlí, jak již dříve spočítala Komora OZE.
„V okolních státech se každoročně staví několikanásobně víc větrných elektráren, než kolik jich v Česku vzniklo za posledních deset let. Důvodem samozřejmě není, že by v Česku nefoukalo, nebo tu byly dražší elektrárny než v Rakousku, Bavorsku nebo Bádensku-Württembersku. Důvodem je dlouhodobě nízký zájem státu větrnou energetiku rozvíjet,” uvádí předseda České společnosti pro větrnou energii [ČSVE] Michal Janeček.
Česká republika cílí na jádro
Fakt je, že oficiální politikou České republiky je podpora jaderné energetiky. To potvrzuje i místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu a dopravy Karel Havlíček [za ANO]. Podle něj je klíčové vědět, čím uhlí Česká republika nahradí a v jakém poměru. Na výběr má z jádra, obnovitelných zdrojů a zemního plynu.
„Právě na rozšiřování nových zdrojů včetně jádra bude záležet rychlost útlumu využívání uhlí. Rychlejší cesta může nastat například kvůli rychle rostoucí ceně emisních povolenek. Důležité je kompromisní řešení. Na něm se uhelná komise, kde jsou zástupci ze všech oblastí, jichž se dekarbonizace týká, ale shodne,“ řekl.
Dále dodal, že práce uhelné komise jde ruku v ruce se Státní energetickou koncepcí a Národním energeticko-klimatickým plánem. I to, že jízdní řád výstavby nového jaderného zdroje je už poměrně dobře známý.
OZE a přínos pro Českou republiku
Podle zastánců obnovitelných zdrojů by cíl České republiky navýšit do roku 2030 podíl obnovitelných zdrojů energie mohl být ambicióznější, než stanoví Národní klimaticko-energetický plán [NKEP] z roku 2018. Ten přitom předpokládá podíl OZE na energetickém mixu České republiky v roce 2030 ve výši 20,8 %. S navýšením podílu OZE do roku 2030 počítá i Ministerstvo průmyslu a obchodu [MPO]. A to na 24 a více procent. Otázka ale stojí, jaké obnovitelné zdroje ČR ve svém energetickém mixu zvolí. V obtížné situaci je například solární energie. Ta byla vyloučena z plánovaných energetických aukcí po roce 2020. A to přesto, že technologie solárních elektráren v posledních letech výrazně zlevnila.
Více: Solární energie zaslouží podporu, tvrdí SP ČR
Přitom právě základními přispěvovateli navýšení OZE by podle studie Rozvoj obnovitelných zdrojů do roku 2030 společnosti Delloite ČR měla být solární a větrná energetika. Podle této studie lze tak nutnou modernizaci a ekologizaci české elektroenergetiky provést za poměrně rozumné finanční prostředky. Navýšení podílu OZE by podle autorů studie výrazně prospělo modernizaci energetického sektoru i podpořilo českou ekonomiku. Odhady hovoří o zvýšení hrubého domácího produktu [HDP] o sedm a více procent.
–RED–
