Země G7 zaútočily na Čínu kvůli emisím. Samy ale selhávají

0
34
G7
Foto: Group of Seven

Země G7 vyzvaly Čínu a další země, aby podstatně omezily výrobu elektřiny v tepelných elektrárnách a ukončily těžbu uhlí. Cíl je, jak uvedli ministři pro životní prostředí z klubu nejbohatších demokratických zemí, dosáhnout dekarbonizace energetického sektoru do roku 2030. Už v momentě vyslovení tohoto požadavku bylo jasné, že to tak snadné nebude.  

Ministři životního prostředí zemí G7, tedy Německa, Kanady, Spojených států, Francie, Itálie, Japonska a Velké Británie, se na svém jednání v tomto týdnu shodli, že do konce letošního roku zastaví přímou mezinárodní finanční a technologickou podporu tepelným elektrárnám i těžbě uhlí. Jejich cílem je co nejrychlejší celosvětová dekarbonizace energetického sektoru.

Jak si ale všímá list Politico.eu v článku „G7 moves to isolate China on coal“ celá záležitost má několik háčků. Tím prvním jsou rozpory v energetické politice samotných zemí G7.

„My, jako vyspělé průmyslové země, nemůžeme očekávat, že se k našemu záměru ostatní země připojí, pokud se nezachováme stejně,“ řekla německá ministryně životního prostředí Svenja Schulze s tím, že slabé odhodlání G7 poněkud relativizuje cíl svého prohlášení.

Do brzkého odstavení uhelných elektráren se podle listu přitom nikterak nehrne Japonsko, ale ani například již zmíněné Německo. Ani u něj nepanuje jistota, že odstaví své tepelné elektrárny do roku 2038, jak si předsevzalo. V případě Japonska problém spočívá v tom, že je třetí světový nejvýznamnější dodavatel jak financování, tak technologií právě pro tepelné elektrárny. Japonsko posledních deset let investovalo do zahraničních uhelných projektů v průměru 3,7 miliardy dolarů ročně. Na faktu přitom nic nemění, že tato suma loni klesla na 474 milionů dolarů.

Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde

Podle listu Politico.eu aktuální prohlášení G7 tak spíše napovídá ataku vůči Číně, která je zodpovědná za více než polovinu celosvětové roční spotřeby uhlí. Nové údaje publikované Carbon Brief totiž ukázaly, že Čína vyprodukovala v letošním prvním čtvrtletí meziročně o 15 procent více emisí oproti stejnému období loni. Což lze pochopit, protože právě na začátku loňského roku byla Čína jako první zasažena pandemií covidu-19 a významně tehdy utlumila ekonomiku. Na druhou stranu, jak uvádí Carbon Brief, je to stále nejvyšší přírůstek emisí za posledních deset let.

Samotnou Čínu avšak výše uvedená data nikterak neznepokojují. Čínský prezident Si Ťin-pching v této souvislosti naopak znovu potvrdil, že jeho země dosáhne vrcholu úrovně emisí CO2 už v roce 2030. A následně bude emise jenom snižovat.

Podle britského ministra pro mezinárodní rozvoj a prezidenta COP26 Aloka Sharma je však otázka, zda se dá čínským představitelům věřit.

„Závazek Číny je vítaný, ale upřímně, chceme také vidět její krátkodobou politiku, která by naznačila cíle té dlouhodobé,“ uvedl.

Podle listu Politico.eu „vyděračská rétorika G7“ avšak nemíří jenom na Čínu. Zvýšit má tlak také na Indii, Austrálii, Jižní Koreu a Jihoafrickou republiku, jejichž ekonomiky jsou závislé na spalování uhlí. V této věci list citoval amerického vyslance pro boj za lepší klima Johna Kerryho. Ten uvedl, že G7 osloví nejen Čínu, ale vůbec všechny země G20, aby se přidaly k plánu zákazu mezinárodního financování využívání fosilních paliv.

Logiku takové prohlášení má, protože skupina zemí G20 se na globální emisi skleníkových plynů podílí více než čtyřmi pětinami. Dodejme, že představitelé těchto zemí se mají setkat koncem října před konáním klimatických rozhovorů UN COP26.

Problém je i v samotném přístup G7

„Máslo na hlavě“, co se týče emisí, avšak nemá jen Čína nebo rozvojové země. Ze svých cílů slevuje i samotná skupina G7. Ta si stanovila rok 2050 jako termín nulové emise skleníkových plynů. I zde sehrálo významnou roli Japonsko. To zablokovalo Londýnem vedené úsilí, aby ministři schválili zákaz spalování uhlí v elektrárnách do roku 2030.

Japonský ministr hospodářství Hiroshi Kajiyama prohlásil, že ostrovní povaha jeho země je pro zajištění stabilní dodávky energie problematická.

„Také musíme vzít v úvahu, zda to japonský průmysl může přežít,“ uvedl s odkazem na snahu dosáhnout nulové úrovně emisí.

V podobném duchu hovořili zástupci Německa, ti uvedli: „Pro německou vládu je obtížné předpovídat, kdy nastanou pro opuštění uhlí vhodné podmínky, i když existuje tlak na to, aby se tak stalo dříve, než stanoví oficiální termín.“

V případě Spojených států zase hraje roli vlažná klimatická direktiva G7 z posledních čtyř let, kdy se Trumpova administrativa postavila proti ambicióznějším plánům.

Financování odklonu od uhlí

Kromě otázky uhlí se na jednání skupiny G7 rozpoutala diskuze o tom, kolik má být poskytnuto peněz na podporu přechodu od fosilních paliv rozvojovým zemím a zemím s takzvaně středním příjmem. Zde může jako příklad posloužit Srbsko.

Všichni ministři sice potvrdili závazek podpory ve výši 100 miliard dolarů ročně. Otázka, kde vzít peníze, však vedla k tomu, že každá země ukazovala na druhou. Zástupci EU se v této souvislosti postavili za Německo, když řekli, že i ostatní bohaté země by v této věci mohly přispět více.

I přesto britští organizátoři listopadového jednání COP26 o klimatu doufají, že se na červnovém setkání G7 v Cornwallu najdou nové finanční prostředky. Bez nich, obávají se, rozvíjející se ekonomiky jako Indie, nové emisní cíle neodsouhlasí. Což jim už nyní potvrdil indický ministr pro životní prostředí Prakash Javadekar.

„Další peníze na odklon od fosilních paliv jsou pro Dillí klíčové,“ vysvětlil zcela jasně.

–AM–

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here