Spolek Šalamoun se ve své více než třicetileté činnosti jen výjimečně setkává s případy osob označených za psychiatrické pacienty. Nyní ale o jednom takovém informuje. Po případu Martina Pavlaty je to případ psycholožky Karly P.
Oba případy spojuje alarmující skutečnost: Systematické selhání ochrany základních práv osob, které se dostaly do soukolí psychiatricko trestního systému, uvádí zástupci spolku, který se věnuje případům osob trestně stíhaných, obžalovaných či odsouzených, u nichž existuje vážné podezření, že došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces. Anebo k zásahu do jiných základních lidských práv.
Případ paní Karly P. začal v nemocnici
Paní Karla P. se obrátila na Spolek Šalamoun v době, kdy byla už několik let držena v zabezpečovací detenci, tedy v nejtvrdším ochranném opatření, jaké české trestní právo zná. Z toho devět měsíců strávila na samotce. Paní Karla P. je přitom již osm let zbavena osobní svobody. To v souvislosti s přečinem, jehož horní trestní sazba činí jeden rok.
„Případ Karly P. není selháním medicíny. Není excesem jednotlivce. Je to selhání státu,“ uvádí zástupci spolku v tiskové zprávě.
- Zabezpečovací detence představuje mimořádně razantní zásah do základních práv, srovnatelný jedině s uložením výjimečného trestu odnětí svobody. Trestní soud může zabezpečovací detenci uložit pouze na základě dostatečného a objektivně zhodnoceného dokazování, z něhož jednoznačně vyplývá existence všech zákonných předpokladů pro uložení tak přísného ochranného opatření. / Zvláštní pozornost je třeba věnovat otázce nezbytnosti uložení detence a nemožnosti jejího nahrazení ochranným léčením.
Spolek Šalamoun popisuje případ paní Karly P. takto: Je vystudovaná psycholožka, která vykonávala odbornou praxi v krajské nemocnici. Ve své praxi důsledně vyžadovala dodržování zákonných limitů péče, práv pacientů a povinností zdravotnických zařízení. Na zjištěné problémy opakovaně upozorňovala své nadřízené i další odpovědné osoby, převážně písemně, elektronickou cestou. Na dodržování práva neústupně trvala. Avšak její výkon zákonných práv a povinností autority interpretovaly jako patologické chování.
„Nejde o laika ani o osobu bez orientace v právu. Naopak – velmi dobře znala jak dřívější zákon o péči o zdraví lidu, tak i současný zákon o zdravotních službách a související právní předpisy,“ říká Václav Peričevič ze spolku Šalamoun.
Začalo to obviněním z pronásledování
Proti Karle P. bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 trestního zákoníku. Jde o přečin s horní hranicí trestní sazby do jednoho roku odnětí svobody. U osoby bez trestní minulosti je v takovém případě předvídatelně vyloučen nepodmíněný trest.
„Přesto se tento marginální přečin stal vstupní branou k dlouhodobému zbavení osobní svobody prostřednictvím ochranných opatření, která fakticky obcházejí základní principy trestního práva – proporcionalitu a subsidiaritu,“ uvádí zástupci spolku.
V rámci trestního řízení byl vypracován znalecký posudek, který dospěl k závěru, že snaha Karly P. domáhat se dodržování zákonných postupů ze strany nemocnice, konkrétního lékaře a orgánů činných v trestním řízení, je projevem bludného myšlení. Řešilo se i údajné fyzické napadení.
A právě na základě tohoto posudku bylo rozhodnuto o uložení ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 5. 2018.
Karla P. odmítala předepsanou medikaci s ohledem na své odborné znalosti a zdravotní stav. Odmítání zdůvodňovala kontraindikacemi. Postupovala v souladu s právem pacienta na informovaný souhlas i odmítnutí zdravotní péče.
Lékaři to vyložili jako prohloubení její poruchy. Následovalo její přesouvání mezi psychiatrickými zařízeními, až došlo k zásadnímu zlomu. Tím se stal návrh na přeměnu ochranného léčení v zabezpečovací detenci. Údajně proto, že léčba neplní svůj účel.
Paní Karla P. hledá cestu ven
Rozhodnutí o přeměně ochranného léčení na zabezpečovací detenci nabylo právní moci v prosinci 2022. A tak paní Karla P. po čtyřech letech ústavní léčby nastoupila do detenčního zařízení v Brně.
Až na podzim roku 2025 se po třech letech pobytu v detenci obrátila na Spolek Šalamoun. Naši zástupci ji navštívili v detenčním zařízení. Setkali se s klidnou, křehkou ženou, která svůj případ popsala věcně, odborně a bez známek psychotické dezorganizace,“ popisuje Václav Peričevič.
Podle něj příslušný vychovatel detenčního zařízení potvrdil, že je bezproblémová. Pomáhá ostatním pacientům. Pracuje na zahradě. Jezdí na víkendy domů a nikdy nedošlo k žádnému incidentu.
A dále: Dne 13.1. 2026 se zástupci Spolku Šalamoun dostavili k veřejnému zasedání Městského soudu v Brně ve věci prodloužení detence. Na slyšení Karla P. uvedla, že po přijetí do detenčního ústavu strávila devět měsíců na samotce.
Dále uvedla, že v detenci mohla otevřít či zavřít okno pouze na pokyn, uklidit celu pouze na pokyn, a zejména že jí byl omezován přístup k pitné vodě.
- Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání přitom dlouhodobě doporučuje maximální délku samovazby v řádu dnů, nejvýše 14 dní.
„Tyto skutečnosti již nespadají do oblasti medicíny ani ochranného opatření, ale nepochybně vstupují do trestně právní roviny a vyvolávají vážné podezření ze spáchání trestných činů ze strany osob, které se na takovém zacházení podílely,“ uvádí spolek.
V rámci téhož veřejného zasedání znalec MUDr. František Honzák, který ve svém písemném posudku ze srpna 2025 navrhoval pokračování detence, své závěry při ústním jednání najednou revidoval a konstatoval, že Mgr. Karla P. není nebezpečná sobě ani okolí.
–RED–
—
FinTag požádaly spolek Šalamoun o bližší informace k tomuto případu. Odpověď je následující: Případ se odehrává v České republice a v současné době je stále procesně živý. Z tohoto důvodu jsme v poskytování detailních informací obezřetní, zejména pokud by mohly mít dopad na další průběh řízení nebo na postavení samotné paní Karly P.
Obecně však můžeme uvést, že jde o mimořádně závažný případ dlouhodobého zásahu do osobní svobody, který vyvolává vážné otázky ohledně fungování systému ochranného léčení a zabezpečovací detence v České republice. Právě tyto systémové souvislosti považujeme za klíčové. A dlouhodobě se jim věnujeme.
