Důvěra v ekonomiku v únoru v souhrnném indikátoru ekonomického sentimentu oproti lednu stoupla. A to i přesto, že indikátor důvěry u spotřebitelů poklesl. Celkovou důvěru v ekonomiku tak v únoru podpořili podnikatelé.
A překvapivě pak ti, kteří působí v průmyslu. Dnes [24.2.] o tom informoval Český statistický úřad [ČSÚ]. Podle něj se podíl podnikatelů v průmyslu, kteří hodnotí negativně svou současnou celkovou poptávku, v únoru meziměsíčně snížil. A jejich očekávání vývoje tempa růstu výrobní činnosti v příštích třech měsících se po tříměsíčním poklesu výrazně zvýšila. Vzrostl i stav zásob hotových výrobků.
„V největším tuzemském odvětví – v průmyslu – začíná převažovat optimismus. Firmy očekávají růst výroby v následujících třech měsících i zlepšení jejich finanční situace. Současně stále více věří, že se jim podaří navyšovat ceny. Docela to zapadá do obrázku oživení, které indikují i soft ukazatele za německý průmysl. Teď už zbývá naplnit tato očekávání zakázkami,“ komentuje data hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.
Vláda s vysokými náklady na energie pomůže více průmyslovým firmám
Další dobrá zpráva je, že „lepší náladu“ měli i podnikatelé ve stavebnictví. U nich stoupl podíl firem, které očekávají v období příštích třech měsíců růst počtu zaměstnanců.
„Ve zlepšení v následujících měsících věří i stavebníci, kteří mají za sebou velmi silný rok. I v jejich případě je to o zakázkách, zejména těch veřejných, na které se v návrhu státního rozpočtu nakonec podařilo připravit peníze,“ doplňuje Dufek.
Výstavba i zájem o průmyslové nemovitosti v ČR byly loni rekordní
Tím zprávy o důvěře v lepší zítřky ale končí. Důvěra podnikatelů v odvětví obchodu se meziměsíčně nezměnila. Výrazně se ale snížil podíl podnikatelů, kteří zaznamenali v posledních třech měsících zlepšení své celkové ekonomické situace. V únoru meziměsíčně poklesla i důvěra v ekonomiku u podnikatelů ve vybraných odvětvích služeb. A zde se meziměsíčně snížil podíl podnikatelů, kteří pozitivně hodnotí stávající poptávku po službách, na druhou stranu ale i těch, kteří očekávají zvýšení poptávky v příštích třech měsících.
Důvěra v ekonomiku u spotřebitelů
Oproti letošnímu lednu klesla v měření ČSÚ důvěra v ekonomiku u spotřebitelů. To i přesto, že se mírně snížil podíl těch, kteří očekávají pro období příštích dvanácti měsíců zhoršení celkové ekonomické situace v Česku. Rovněž klesl podíl spotřebitelů, jež hodnotí svou současnou finanční situaci hůře, než tomu bylo v předchozích dvanácti měsících. Nicméně i v únoru zůstal nezměněný podíl Čechů, kteří neplánují v příštích dvanácti měsících pořízení hodnotnějšího majetku.
Splátky hypoték rostou meziročně o 15 %. Stejně jako ceny nemovitostí
„Mezi spotřebiteli se množí skepse z vývoje finanční situace v nadcházejících měsících. Jejich nálada se horší třetí měsíc v řadě,“ říká hlavní ekonom Trinity Banky Lukáš Kovanda.
Přesto dodává, že i tak zůstává v měření ČSÚ blízko maxim od měsíců těsně před pandemií covidu na přelomu let 2019 a 2020. Podle něj u spotřebitelů dochází k určitému vystřízlivění z až příliš velkých očekávání po loňských sněmovních volbách.
Což ostatně potvrzují data ČSÚ, podle kterých v únoru oproti lednu dále poklesl podíl domácností očekávajících zlepšení své finanční situace v příštích dvanácti měsících. Obavy pramení i z rostoucí nezaměstnanosti. I když tyto obavy se v měření ČSÚ v únoru oproti lednu mírně snížily.
Nezaměstnanost je nejvyšší za posledních 9 let. A ještě vzroste
Hlavní důvod, proč v únoru mírně dolů zamířil sentiment mezi spotřebiteli, spočíval hlavně v nižších očekávání ohledně jejich budoucí finanční situace. A to přesto, že se zlepšilo vnímání vlastní finanční situace oproti minulému roku. I se zlepšil výhled na budoucí celkový ekonomický vývoj.
Důvěra v ekonomiku: Jaký je celkový výhled
Hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil hodnotí únorová data ČSÚ „převážně pozitivně“. Připouští mírné zhoršení nálady u spotřebitelů a ve službách. Nicméně zdůrazňuje, že v obou případech nálada zůstává bezpečně nad dlouhodobým průměrem.
„Objektivně se tedy nejedná o tragédii,“ tvrdí a současně velice pozitivně hodnotí data z průmyslu, která podle jeho názoru vyznívají velmi nadějně.
„Zde došlo oproti předchozímu měsíci ke zlepšení prakticky ve všech sledovaných kategoriích. To včetně hodnocení aktuální i očekávané budoucí poptávky. Právě slabá poptávka byla v posledních letech hlavní překážkou a nyní se její hodnocení dostalo nejvýše od září roku 2022,“ říká Hradil.
Stroje a dopravní prostředky loni tvořily 59 % českého exportu
Přesto dodává, že s oslavami „by ještě raději posečkal“. To už kvůli tomu, že ještě v nedávném období měl indikátor průmyslové důvěry tendenci k výrazným výkyvům. Proto nelze v blízké budoucnosti vyloučit opětovnou korekci. Což platí dvojnásob vzhledem k aktuálním turbulencím v obchodních vztazích mezi EU a USA, které do únorového průzkumu ještě nepromluvily.
–DNA–
Takže opět od obecného ke konkrétnímu, ať je jasné, jak v článku to popisované konkrétní chápat.
Je třeba si uvědomit, že i když změníte, a to hodně, vnější podmínky, tak to neznamená, že se i základ, to je to, na čem vše stojí, také změní. Rozhodně ne a i když trochu ano, tak rozhodně ne přímočaře. Podrážky u bot se vám stejně jako dříve ošoupou, nebo boty rovnou rozpadnou, oblečení roztrhá, auto bude opět rezavější a časem nepoužitelné a hlad budete mít stejně tak jako dříve. A protože věci k vyřešení zmíněného se nevylíhnou samy sobě, tak musí se vyrobit. Nedá se tedy očekávat, že ekonomická aktivita za většiny rozdílných vnějších podmínek zhyne. V žádném případě nezhyne. Co se však změní? No hodně.
Je třeba mít na paměti, že v ekonomické oblasti existuje pojem zvaný efektivita. Zkráceně vysvětleno, je to poměr výsledku ku vynaložené námaze. Z matematického hlediska je to zlomek. Čím větší je čitatel (výsledek snažení) a menší jmenovatel (námaha k jeho dosažení), tím je efektivita větší. A efektivita má přímý vztah k životní úrovni.
Pokud byste se spoléhali jen na svou sílu, narazíte na velmi nízké limity. Den má dvacet čtyři hodin a síly lidské jsou omezené. Zlomek by měl velmi malou velikost. Tak si musíte vzít na pomoc stroje. A v té chvíli potřebujete široce dostupnou a levnou energii. Je to jeden ze základů, který vnějšími podmínkami nijak nezměníte. Zákon o zachování hmoty a energie, jako fyzikální zákony, platí univerzálně, nezávisle na lidské vůli. Stroji, když energii nedodáte, ani se nehne.
Proto, pokud mám nějaký údaj o velikosti konkrétní ekonomiky a nedostanu k ní údaj o její efektivitě, je to údaj, pokud mě zajímá životní úroveň, zcela nedostatečný. Můžeme si vzít poučení z minulosti. Za socialismu dělal, kdo měl ruky a nohy. Nebyli skoro žádní nezaměstnaní, protože byli bráni jako příživnící, prostě že jedli, ale na jídlo jim vydělával jiný spoluobčan trávící většinu dne v rachotě, jak se říkalo. Tak skončili buď v base, nebo byli pod pohrůžkou vězení donuceni do nějakého podniku nastoupit. Ale efekt z práce, tedy životní úroveň, za západní kapitalistickou cizinou stále více a více zaostával tak, až to bylo neúnosné.
Pokud by to dnešní takto šlo dále, tak se ekonomika po ukončení války opět silně rozjede, jenže efektivita bude silně pokulhávat. Projeví se to tím, že toho, co bude možné si za mzdu koupit, bude méně než dříve a i když se budou vykazovat přírůstky ekonomiky, nebude tato schopna absorbovat nezaměstnané. Ta klidně může naopak i růst. A pokud se vyskytnou sytémové nerovnováhy, obvykle politicky vytvořené, tak inflace, to znamená znehodnocování úspor, bude souputníkem takové ekonomiky.
Je třeba se na to vždy dívat jako na celek. Protože jednoduše řečeno, co je člověku platné velké procento růstu, když o dobře placenou práci nezavadí. A když nějakou dostane, žije z ruky do úst. Že to možné je, lze snadno dokázat poukázáním na to, že je pomalu čtyřicet let po komunismu a stále nejsme snad ani na průměru EU v paritě kupní síly. A to stejné může postupem času platit i širším světovém porovnání a nejen pro ČR.
Asi třetina Čechů je na hranici chudoby – zbytek jistě důvěru k české ekonomice má, a máme v EU nejnižší porodnost. Někteří žijí v klamu, že deindustrializace Západu neexistuje a že Čína nás ekonomicky nepřeválcuje. Green Deal je neufinancovatelný a tak EU kvůli její reálpolitice hrozí kolaps. Dvourychlostí EU to nezachrání. I ti „vyspělejší“ ve skupině rychlejších mají vážné rozpory mezi sebou a summity to nezachrání. Aspeňák rusofob Macinka šíří názor, že Rusko nemůže s boji proti spiknutým západním velmocím uspět. Uvidíme, jak jeho názor za rok, za dva bude abgrejdován. Podle mě přijde doba velkého převlékání kabíátů. Konformost opět zvítězí, že gumo 107 ?