V Evropské centrální bance se údajně chystá personální zemětřesení. Christine Lagardeová v jejím čele totiž nejspíš brzy skončí, uvádí agentura Reuters. Nad důvodem spekuluje na FinTag hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Evropskou centrální banku [ECB] může již v nejbližších týdnech zasáhnout zásadní personální otřes. Její prezidentka Christine Lagardeová by se totiž mohla stát novou předsedkyní Světového ekonomického fóra, známého především každoročními setkáními politických a ekonomických elit v Davosu. Podle aktuálních informací agentury Reuters by o jejím jmenování mohlo být rozhodnuto 2. listopadu. Znamenalo by to předčasný konec jejího působení v čele ECB, kde jí řádný mandát vyprší ale až v říjnu 2027.
Na první pohled jde o kariérní přesun jedné z nejvlivnějších žen světové ekonomiky. Ve skutečnosti však může mít výrazné politické a ekonomické důsledky. Ve hře totiž není pouze personální obsazení ECB, nýbrž také budoucí směřování evropské měnové politiky a způsob, jakým se eurozóna vypořádá s rostoucím zadlužením některých členských států.
Všechny oči se upírají na Francii
Zásadní roli přitom hraje Francie a její prezidentské volby plánované na jaro 2027. V nich může uspět krajní pravice, která dlouhodobě kritizuje některé aspekty evropské integrace. Pokud by Lagardeová odešla předčasně, otevřela by se možnost dohodnout jejího nástupce ještě před francouzskými volbami. Současný francouzský prezident Emmanuel Macron by tak mohl výrazně ovlivnit personální podobu ECB i pro období, kdy již sám nebude v Elysejském paláci.
To samozřejmě neznamená, že by francouzský prezident mohl nového šéfa ECB jednostranně jmenovat. O obsazení funkce rozhodují představitelé členských zemí eurozóny v rámci širších evropských procedur. Politické dohody největších ekonomik typu Francie však při výběru tradičně sehrávají důležitou úlohu.
Mezi hlavní kandidáty na nástupnictví po Lagardeové patří někdejší šéf nizozemské centrální banky Klaas Knot a bývalý guvernér španělské centrální banky Pablo Hernández de Cos. Knot byl v minulosti považován za představitele přísnějšího přístupu k inflaci. Kritizoval například mimořádně uvolněnou měnovou politiku ECB v období předchozího prezidenta Maria Draghiho.
Co by přineslo toto střídání stráží
Jeho případný nástup by proto mohl finanční trhy vést k očekávání zdrženlivějšího snižování úrokových sazeb, než jaké by předpokládaly při pokračování současného vedení. Takový posun by mohl podpořit euro, ale zároveň prodražit financování domácností, podniků i vlád. Samotná výměna prezidentky ovšem automaticky změnu sazeb neznamená. O nich rozhoduje celá Rada guvernérů ECB a rozhodující zůstává především vývoj inflace a hospodářství.
Evropa se řítí do problémů. Jinak by euro tak prudce neoslabovalo
Ještě důležitější než samotné sazby může být přístup nového vedení k zadluženým zemím eurozóny. Zejména Francie čelí zvýšené nervozitě investorů kvůli stavu veřejných financí a politické nejistotě. Přísnější vedení ECB by mohlo být méně ochotné využívat mimořádné nástroje k tlumení napětí na trzích státních dluhopisů.
Zadlužování zemí EU pokračuje dál v řádu bilionů korun co tři měsíce
Předčasný odchod Lagardeové by navíc mohl urychlit rozsáhlejší obměnu vedení ECB. Německá členka Výkonné rady Isabel Schnabelová odchází do Mezinárodního měnového fondu a hlavnímu ekonomovi Philipu Laneovi končí mandát v květnu 2027. Evropské vlády tak mohou během relativně krátké doby zásadně proměnit personální obsazení instituce, která určuje měnové podmínky pro stovky milionů Evropanů.
Co to značí pro Českou republiku
Pro Česko má celá záležitost význam především nepřímý. Změna očekávané úrokové politiky ECB může ovlivnit kurz eura vůči koruně, úročení evropských dluhopisů i podmínky financování českých podniků. České hypotéky ovšem budou nadále záviset především na domácích úrokových sazbách, korunových swapech a politice České národní banky.
Možný odchod Lagardeové tak představuje mnohem více než pouhou personální rošádu. Jde o součást širšího zápasu o podobu evropské měnové politiky v době, kdy se eurozóna potýká s fiskálními problémy a rostoucí politickou nejistotou. Paradoxně právě obavy ze změny politických poměrů ve Francii mohou urychlit nástup centrálního bankéře, který bude vůči zadluženým evropským vládám méně vstřícný.
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
