
Aktuální politický boj o financování veřejnoprávních médií je pouhým špatným vyvrcholením problému, na který si zadělala veřejnoprávní média sama. Pokud by opravdu plnila veřejnou službu, nebyla by v situaci, v níž se dnes ocitla.
Financování veřejnoprávních médií prostřednictvím koncesionářských poplatků je dobrý model. Nicméně se k naší škodě neosvědčil. Loni totiž padl poslední argument pro jeho zachování. A jím byla údajná nezávislost veřejnoprávních médií na politicích. Nezávislost pracovníci veřejnoprávních médií tehdy prodali vládě Petra Fialy [ODS], která jim za ni na popud činitelů TOP 09 prosadila zvýšení koncesionářských poplatků. I když tendence veřejnoprávních médií stavět se na stranu politických stran, ale i takzvaně nezávislých spolků, jež se dlouhodobě vymezují proti hnutí ANO, je zřejmá roky, loni přetekla spolu s válkou na Ukrajině pověstná mez. Příklady porušení veškerých etických principů skutečně nezávislé novinařiny najdete v odkazech v tomto článku.
Veřejnoprávní služba v plné kráse. ČT jako pracovnice Úřadu vlády ČR
S nezávislostí veřejnoprávních médií ale byla a je potíž dlouhodobě. To proto, že nad každým veřejnoprávním médiem bdí jeho mediální rada. Rada České televize a Českého rozhlasu. A pak tu máme ještě takzvanou velkou mediální radu. Problém byl a stále je ve jmenování lidí do těchto rad. Tyto lidi jmenovaly do funkcí politické strany a pak profesní a takzvaně nezávislé spolky spojené s veřejnoprávními médii. Nic jako konkurz, nic jako výběrová řízení se nekonalo. Jen kamarádšofty a politické i soukromé kšefty, kdybychom to měli zjednodušit, určovaly personální složení těchto rad. A ten, kdo byl kam dosazen, pak zpíval píseň toho, koho chleba jedl. A nebyla to veřejnoprávní média. Ta se stala jen dojnou krávou nejen pro vedení, ale i pro spolupracující subjekty a samozřejmě také umělce.
Veřejnoprávní média jsou toxická
Výsledek byl takový, že atmosféra ve veřejnoprávních médiích se stala toxická. A kariéru v nich udělal a udělá zejména ten, kdo ochotně „zamňouká“, když se mu řekne. To platí jak pro řadové pracovníky, tak vedoucí. Každý „mňouká“ sice v pokleku před jiným pánem, ale mňouká. Což se samozřejmě promítá do kvality většiny produkce veřejnoprávních médií. Mňouká se na televizní obrazovce i před rozhlasovým mikrofonem. A pohříchu přitom mňoukají vždy „ti správní“ lidé. Podobně jako to bylo za komunistů, mňoukají ti prověření. Ti, kteří nepřekvapí a důvěru v nich vloženou nezklamou.
Glosa: Zvýšení poplatků ČT a ČRo fedruje spolek placený ministerstvem
Kdo nemňouká jako všichni, vzepřel se, či se vzepře, skončí. Buď ho vyhodí z práce nebo z obrazovky či éteru. Veřejnoprávní média nouzí o zaměstnance a mluvicí hlavy nikdy netrpěla. Ve výše uvedeném vyniká zejména Česká televize, což se dá vysvětlit tím, že oproti Českému rozhlasu už přímo vznikla jako nástroj komunistické propagandy. A to v ní zřejmě zůstalo „jako v koze“, pokud bych si mohl dovolit příměr.
—
Při životě tento relikt z minulosti navíc udržuje i falešné smýšlení mnohých, že co televize či rozhlas neodvysílá, jako by neexistovalo. A naopak to, co jejich pracovníci vyberou do vysílání, je ta naše jediná a skutečná realita. To je samozřejmě omyl. Lidem v televizi a rozhlasu to ale bohužel dodnes nikdo neřekl. A tak mají pocit, že mají patent na rozum. A jsou bez pokory k těm, kteří je živí, tedy koncesionářům. To je vůbec základní problém. Kdyby toto věděli, zůstali by nezávislí. Dbali by o zájmy koncesionářů.
Co se děje teď
Premiéra Andreje Babiše [ANO] musí z České televize, s níž má dlouhodobě napjaté vztahy, určitě bolet hlava. Mám za to, že bez řešení veřejnoprávních médiích by se jistě obešel už třeba kvůli tomu, že v jeho zájmu jsou docela jiné „byznysy“. Avšak lze mu rozumět, protože v minulosti se od ČT, ale i rozhlasu moc dobrého nedočkal. A ani jeho političtí kolegové ne. Příkladem je naprostá neprofesionalita moderátorů, kteří se nechtějí od dnes vládních politiků něco dozvědět [pro koncesionáře], ale jen často velice hloupě, protože prvoplánově, hledají střet. Pravý opak předvádějí u politiků, kteří jsou proti Babišovi. V těchto případech se z rozzuřených hlídajících psů demokracie stávají spící pandy.
Pokud zůstaneme u zpravodajství, tak kredit pracovníci veřejnoprávních médií ale ztratili definitivně loni v březnu. To tehdy vládní strany protlačily najednou hned několik sporných politických témat. Jednak si zvedly platy, pak odsouhlasily více peněz na podporu Ukrajiny a také zvýšily a rozšířily poplatky pro veřejnoprávní Českou televizi a rozhlas. Tomu předcházela intenzivní masáž veřejnoprávních médií, jak v nich není ani na chleba. Aniž by se ale někdo seriózně zamýšlel nad fungováním veřejnoprávních médií. Ne, jen peníze navíc bylo to hlavní téma.
Proti zvýšení koncesionářských poplatků se stavěla většina veřejnosti. Proti byly i firmy a další subjekty, kterým stát naordinoval novou nebo vyšší koncesionářskou platbu. To vše ale veřejnoprávní média pomíjela. A naopak protlačovala Fialovu vládu a zvýšení poplatků. Hrozila propouštěním… Škoda, že k němu nedošlo… Šlo o sprostý obchod, vy nám poplatky, my vám vliv. Ti, co teď nejvíce křičí o zachování nezávislých médií, ti se na jejich zničením nejvíce podíleli. Zabili veřejnoprávní média, protože se zpronevěřili jejich poslaní.
Veřejnoprávní média jsou skutečně asi přežitek
Veřejnoprávní média, která neplní řádně svou veřejnou službu, nemají nárok na existenci. To zaprvé. Zadruhé, svět se změnil. Každý, kdo má dnes mobilní telefon, by přece neměl mít automaticky povinnost každý měsíc posílat svoje peníze na to, aby si ředitelé v televizi nebo rozhlase a jejich kamarádi vypláceli rok co rok mnohamilionové odměny. A to za to, že řídí molochy, kterým na účet každý rok přistanou jisté miliardy korun.
Komentář: Náš Český rozhlas znovu ukradli političtí hochštapleři
Problém celé akce, které jsme nyní svědky, a která bude otravovat zdejší vzduch ještě dlouho, je současně i v tom, že neběží debata o úloze veřejnoprávních médií. A to by měla, protože i když skončí koncesionářské poplatky, jejich provoz budeme dál hradit z daní. Minimálně by měla být řeč o personální výměně těch, kteří ve veřejnoprávních médiích sedí dlouhé roky a selhali. Anebo jim vůbec vzít veřejné peníze, ať se ukáží za tržních podmínek.
Komentář: Veřejnoprávní média jsou mrtvá. Mohou za to „deadheads“ v nich
Také by se ale měla nastolit otázka financování České tiskové kanceláře [ČTK]. Ta je totiž ze zákona rovněž veřejnoprávní médium. Oproti povykujícím pracovníkům televize a rozhlasu lidé z ČTK nedostávají od státu ani koncesionářů ani korunu. Žijí jen z prodeje práv ke svému zpravodajskému servisu a fotografiím. A jaký je výsledek?
ČTK, která měla v minulosti dokonce dva stálé zpravodaje ve Spojených státech, ve Washingtonu a New Yorku, nemá dneska v USA žádného zpravodaje. Z historicky rozsáhlé sítě zahraničních poboček ČTK aktuálně zbyli tři zpravodajové, a to v Bruselu, Bratislavě a Berlíně. Agentura na ně nemá peníze… A to není dobrá vizitka státu jako státu moderního s prstem na tepu doby. Pro stát, který pěstuje myšlenku veřejnoprávních médií.
Peníze na Radu ČTK stoupnou, ale ta nezaplatí ani zpravodaje v USA
A tudíž, když už je řeč o potřebě skutečně nezávislého zpravodajství, stálo by za to vyřešit hlavně financování České tiskové kanceláře. Vzhledem k tomu, jak tam se lidé otáčejí, mám za to, že by i financování ze státního rozpočtu přijali s velkým potěšením. Navíc pro nás příjemce zpráv by to bylo jednoznačné plus. Protože ČTK hraje prim i v obsahové náplni veřejnoprávní televize a rozhlasu.
S celou StarDance jděte k čertu
Co se týče pořadů typu StarDance, klidně bych se bez nich obešel. A kdybych náhodou měl potřebu, pustil bych si ho na komerční televizi. Tam bych ostatně i pochopil, proč protagonista veřejnoprávního pořadu těsně před jeho začátkem prodává v reklamním bloku hrnce. Anebo to bylo pojištění? Teď nevím. Rozhodně ale i to bylo porušení etiky veřejnoprávního média. A než taková veřejnoprávní média, tak to už raději klidně jen fungující Českou tiskovou kancelář.
Daniel Tácha











































Tenhle článek popisuje naprosto pravdivě realitu s těmi „veřejnoprávními medii“. Řekl bych, že pravdivější článek jsem už dlouho nečetl. A proto taky neměl šanci na Seznamu pobýt trochu delší dobu. V podstatě je to o tom, za jak dlouho ho tamější cenzor objeví a následně smaže.
Souhlasím – včera jsem to podobně rozebírala s manželem.
ČT i ČRO jsou relikty minulosti, na které doplácí jedině manipulovatelný občan, který nesundá klapky z očí, jakkoli jede na mrtvém koni 🤦
Konečně někdo napsal, že král je nahý. Takhle si představuji opravdovou žurnalistiku. Díky.
Zcela se shoduji s nazorem v clanku. Mozna si hloupy Fiala ani neuvedomil, ze to byl vlastne on, kdo svym neomalenym zvysenim poplatku zapalil tu robusku, po ktere se jejich spolecne umele nazorove imperium zacne hroutit.
Do loňského roku jsem neměl s placením KP žádný problém.Situace se změnila po loňském
navýšení poplatků.Hůře to provedeno být nemohlo.Navýšit poplatky firmám a za mobily se
nedá nazvat jinak než prasárna.Teď ať ČT poděkuje Baxovi aTOP 09.
Bez jejich zásahu to nemuselo dojít až tam,kde to je teď.Že televize,rozhlas a hlavně umělci
nabalení na peníze koncesionářů budou protestovat se dalo očekávat.
Výsledek je ten,že naprosto zpofanovaný spolek který si dal do názvu“demokracie“ se probudil
ze čtyřleté letargie a žene lidi do ulic.Můj názor je ČT by měla mít dva kanály placené z rozpočtu a ostatní kanály za pay-wall.Pokud je lidé opravdu chtějí,jak je nám podsouváno,tak o svou existenci nemusí mít obavy.
Já bych se nejen našich oficiálních médií, dokonce i předchozí vlády, jakož i této vlády zastal. Jestli se divíte proč, vysvětlím.
Realita je tato. Abyste mohli vládnout, tedy spravovat zemi, nemůžete mít společnost jako pytel blech. Když máte společnost o počtu mnoha miliónů jedinců, tak to je směs extrémně různorodá už sama o sobě. Natož, aby ještě jedinci jeli jeden proti druhému. Společnost jako celek musí někam směřovat, aby měla výsledky. Takže veřejnoprávní média jsou vlastně taková hlásná trouba, kam a jak se vydat a řekněme takový „uklidňovatel“, že vám to vlastně šlape dobře, i kdybyste až po krk vězeli v bahně. S tím musí volič počítat, nelze si na to stěžovat. Pokud by tato média zmizela, nic se tím nevyřeší. Uvolněný prostor vyplní jiný a známé pořekadlo, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř, platí univerzálně. Takže tato média už z principu vždy budou zpívat něčí píseň. Týká se to vlastně všech médií. A čí píseň?
Na to není složitá odpověď. Je třeba však rozdělit.
Média na vládě nezávislá: Pokud se dostanete do pracovní fáze svého života, jste již v základu naformováni. Máte obvykle jistý světonázor a vštípené vzorce nejen jednání, ale i uvažování. To samozřejmě v průběhu života zraje a proměňuje se, avšak velmi pomalu. Týká se všech jedinců v dané organizaci, od spodku, až po vršek. To se nemůže na výsledku neprojevit. Jinými slovy, výsledek, co se týká výsledku práce, nemůže být jiný, než že je poplatný rčení, jaký pán (tam pracuje), takový krám (probíhá informování).
Média na vládě přes financování závislá: Netřeba rozebírat. Koho chleba jíš……
Co to znamená pro nás jako voliče?
V případě na vládě nezávislých veřejnoprávních medií viditelná změna nastane až s další generací, která si do této oblasti přinese zase jiné své naformování, které bude dáno její vlastní osobní životní zkušeností, lépe řečeno – bude dáno hlavně vlastním od života natlučeným nosem.
V případě na vládě závislých médií je to ještě zřetelnější. Po každých volbách nastane, že odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil.
Závěr? Netřeba se zabývat způsobem financováním, podstatu to nezmění. Stále bude platit to, co platí i dnes, že co si člověk neudělá sám, to nemá. I v oblasti informací! Šlo to i za rudých komoušů, kdy nebyl ani zlomek dnešních možností se k informacím dostat, musí to jít i dnes. Příliš spoléhat na druhé, že to někdo jiný za mě udělá, že mi dodá hotový informační balíček k okamžité konzumaci, se rozhodně nevyplácí.
A naši občané typu ovce? Na ty si nestěžujte! Třeba mně se podařilo přesvědčit velké množství lidí, aby volili konkrétní stranu. U jasně názorově vyprofilovaného voliče by se mi to nepodařilo ani náhodou. Ten by se mnou vyběhl hned, jen bych otevřel ústa. V informacích postupujte podle pozměněného rčení – nespoléhej na to, co může druhý pro tebe udělat, přemýšlej o tom, co ty můžeš udělat pro druhého, což pak může ovlivnit společnost celou.
Moc pěkné shrnutí. Došla jsem k podobnému závěru. Mnoho lidí tady demonstruje za nezávislost veřejnoprávních médií a vůbec si neuvědomují, že nikdy nezávislá nebyla. K objektivnosti, vyváženosti a nestrannosti mají daleko. Tito lidé se ohánějí demokratickými principy a pak podporují televizi, která nejen umlčuje lidi s pro ně „nesprávným“ názorem, ale dokonce je haní a nálepkuje, a to všechno demokracii popírá. Je to neskutečné pokrytectví.