Nový šéf Bundesbanky Joachim Nagel se hned po svém uvedení do funkce vymezil proti Evropské centrální bance [ECB]. Podle jeho názoru je inflace v eurozóně dlouhodobějšího rázu, než ECB předpokládá.
„Střednědobý cenový výhled je výjimečně nejistý. Vidím velké riziko, že by růst míry inflace mohl trvat déle a inflace být vyšší, než nyní očekáváme. Monetární politika musí být proto v každém případě ostražitá,“ řekl po svém uvedení do funkce Joachim Nagel.
Jeho komentář podle analytiků naznačuje, že Nagel půjde ve šlépějích svého předchůdce Jense Weidmanna. Ten patřil v radě guvernérů ECB k takzvaným jestřábům, kteří naléhají na zpřísnění její měnové politiky. Výsledek Weidmannova úsilí byl, že ECB svou měnovou politiku nezpřísnila a on po deseti letech rezignoval na funkci. Údajně z osobních důvodů. To vše za situace, kdy zejména v Německu sílí odpor k měnové politice ECB, která nikterak nezasahuje proti inflaci požírající úspory spořivých Němců. Mezitím inflace v eurozóně stále roste. Loni v prosinci dosáhla rekordních pěti procent.
„Lidé v Německu oprávněně očekávají, že Bundesbanka bude volat po období stability. Mohu vás ujistit, že tomu tak bude. Přijdeme s důvěryhodným a přesvědčivým receptem na řešení potíží,“ prohlásil tento týden Nagel.
Šéf Bundesbanky jistě chápe, že ECB má svázané ruce
Dlouhodobý růst inflace si ale docela jistě uvědomuje i samotná ECB. Ta si však trvá na svém. Podle ní míra inflace klesne již v letech 2023 až 2024 pod dvě procenta. Což si stanovila jako svůj inflační cíl. A i když oznámila snížení kvantitativního uvolňování, zvyšovaní úrokové sazby zatím nepřipouští. Podle investičního bankéře Tomase Michálka k tomu má své důvody.
„ECB má ve věci úroků velice svázané ruce. Sever se jí přehřívá. Naopak jih je ekonomicky nestabilní. A pak je tu střední Evropa, kde sazby již prudce rostou. Vyvažování tohoto je velice těžké,“ tvrdí s tím, že severem myslí všechny evropské země nad Alpami, jihem naopak ty pod Alpami.
Dle jeho názoru ECB v budoucích měsících jistě sleví z nákupu dluhopisů, tedy z kvantitativního uvolňování. Úrokové sazby ale ponechá na nule.
„Totiž, když zvednou sazby, utlumí přehřátý sever a poškodí zadlužený jih. Když sazby nechají dole, poškodí sever, ale udrží jih. […] Tady je velký rozdíl mezi ECB a FED. Amerika je mnohem více schopna dynamicky řídit měnovou politiku,“ myslí si.
Situaci si uvědomují i v ECB. Avšak politiku hlavní evropské banky nemění. Co ale mění jsou jejich čtvrtletní odhady. A to ve smyslu rostoucí inflace a revize svých mylných předpokladů. To za situace, kdy je před rizikem inflace tradičně opatrná Bundesbanka opakovaně varovala.
Atmosféra kolem ECB stále houstne
V zákulisí ECB není žádné tajemství, že někdejší šéf Bundesbanky Weidmann se v názorech neshodoval s někdejším šéfem ECB a nynějším italským premiérem Mariem Draghim. Napětí vyvrcholilo s příchodem současné šéfky ECB Christine Lagardeové.
Úterního vystoupení Nagela bývalý šéf banky Weidmann ostatně využil k tomu, aby ji poděkoval, ale jedním dechem i vychválil Draghiho za vybudování toho, co nazval cíleným hledáním řešení a otevřeností.
Lagardeová mu pro změnu poděkovala za „mimořádně plodnou spolupráci“ a slíbila, že se „lidé mohou spolehnout, že ve snaze dosáhnout cenové stability banka nepoleví.“
A zatímco ti dva se “provokovali”, nový šéf Bundesbanky Nagel si ve své řeči kladl klíčové otázky k řešení současné situace.
- Jak dlouho bude trvat vysoká inflace?
- Je uvolněná politika ECB ještě oprávněná? A pokud ano, jak dlouho ještě?
- Jak mohou v boji s inflací pomoci politici?
Otázka nyní je, co ale v radě guvernéru ECB se svými názory na řešení inflace v Evropě skutečně zmůže. Prozatím jen poznamenal, že jeho nová role v Bundesbance a ECB neznamená, že by neměl dbát na jiné názory. Směrem ke Christine Lagardeové poznamenal, že se těší na plodnou diskuzi. A to se stejnou dávkou „upřímné laskavosti“, s jakou se rozloučila s Weidmannem a přivítala jeho do rady guvernérů ECB.
–AM/DNA–
