Dál žijeme na dluh, říká Jan Pavel z Národní rozpočtové rady

0
870
„Nedá se tedy říci, že náš veřejný sektor máme proti zahraničí přezaměstnaný, ale že by mohl fungovat efektivněji, o tom není sporu," říká v podcastu FinTag.cz člen Národní rozpočtové rady prof. Jan Pavel. / Foto: NRR

Národní rozpočtová rada [NRR] spočítala, že takzvaně pro stát pracuje více než 930 tisíc lidí. To je 22,8 procenta všech zaměstnanců. Člen NRR profesor Jan Pavel říká, že to problém není, problém ale je, že Česko hospodaří stále na dluh.

Profesor Jan Pavel to tvrdí v podcastu FinTag.cz. V něm vysvětluje, že základní potíž Česka spočívá ve zvyšujících se výdajích, pro které stát nemá zaručené příjmy. A proto pracuje dlouhodobě s deficitem státních rozpočtů. Problém dle jeho slov nespočívá v tom, že stát přidá například učitelům, ale v tom, že to a mnoho dalšího dělá takzvaně na dluh.

„Totiž, i kdyby nebyla válka na Ukrajině, nebyla by inflace a ekonomika by se krásně vyvíjela, Česko by stejně každý rok hospodařilo s deficitem 220 miliard korun,“ vysvětluje prof. Jan Pavel v podcastu FinTag.cz.

Dopady takzvané strukturální nerovnováhy veřejných financí jsou dle něj zřejmé. V první řadě se zvyšují náklady na obsluhu státního dluhu. To značí, jak roste dluh, rostou náklady na úroky z něj. Podle Ministerstva financí ČR teď dokonce o jednu miliardu korun měsíčně. A dále: V momentě, kdy se peněz nedostává pro rostoucí výdaje, první, kde vláda začne škrtat, jsou investice.

„A když škrtnete investice, podvážete ekonomiku. Ano, mnohé z investic jsou financovány z Evropské unie, to je štěstí, protože je to chrání, kdyby ale nebyly, myslím, že některé z důležitých investic, by vláda škrtla již teď,“ upřesňuje prof. Pavel.

Poslední a vážný problém je, že zvyšující se výdaje oproti příjmům, pokud nedojde ke změně, dříve či později skončí krachem celého systému. A jak říká prof. Pavel v podcastu FinTag.cz, ani tato vláda nepodniká žádné kroky, aby tomu zabránila.

Počet lidí ve veřejné sféře máme srovnatelný s EU

Avšak zpátky k zaměstnancům ve veřejné sféře. Podle Jana Pavla je zhruba 22 procent zaměstnanců v Česku navázaných na veřejné rozpočty srovnatelných s počty těchto zaměstnanců v jiných evropských zemích.

„Když to číslo vztáhneme na zaměstnanost, tedy vezmeme proti tomu i osoby samostatně výdělečně činné, tak jsme někde na 17 procentech. A to je číslo zhruba v průměru Evropské unie. V tomto směru tedy nijak výrazně neulétáme ani na jednu, ale ani na druhou stranu,“ vysvětluje.

Podle něj počet státních zaměstnanců významně ovlivňuje i to, kolik lidí v daných zemích pracuje ve veřejném zdravotnictví. Přičemž v Česku pracuje ve zdravotnictví cca 220 000 lidí, z nichž velká část pracuje ve státních fakultních, městských a krajských nemocnicích.

„Ta hlavní masa zaměstnanců ve veřejném sektoru jsou tedy neúředníci. A asi nepřekvapí, že nejvíce lidí ve veřejném sektoru pracuje v regionálním školství. Těch je zhruba 250 tisíc. Těch klasických úředníků, kteří jsou pod služebním zákonem, je kolem 75 tisíc,“ říká Pavel.

Upřesňuje, že více než polovina ze zhruba 930 tisíců zaměstnanců veřejného sektoru je nějakým způsobem napojena na státní rozpočet. Jde například o zaměstnance na úřadech, policisty nebo vojáky. Ale jsou to i zaměstnanci, kteří oficiálně spadají pod kraje, města a obce. To jsou úředníci, a hlavně učitelé v regionálním školství. Ti sice nejsou placeni přímo ze státního rozpočtu, stát z něj na jejich platy ale posílá peníze nepřímo.

„Loni celá ta skupina lidí ve veřejném sektoru stála na platech zhruba 670 miliard korun včetně pojistného. Ale opět, ani toto číslo nijak nevybočuje z průměru Evropské unie,“ upozorňuje prof. Jan Pavel.

Zlepšeme efektivitu veřejného sektoru

Skutečnost, že lidé ve veřejném sektoru mají vyšší platy než lidé v soukromém sektoru, je dle něj dána strukturou profesí, které vykonávají.

„Když máte ve vládním sektoru zaměstnanou obrovskou masu učitelů, tak ti by logicky měli mít vyšší než průměrné příjmy. Stejně tak doktoři a podobné profese,“ říká s tím, že on osobně nepodporuje tato srovnání příjmů ve veřejné a privátní sféře.

Vláda Petra Fialy si zahrává se sociálním smírem, tvrdí odboráři

Podle něj to jen zbytečně staví bariéry mezi oběma sektory, které se vzájemně potřebují a doplňují. Zároveň tvrdí, že čím vyspělejší je společnost, tím více peněz potřebuje na financování potřeb státu. Náklady na veřejný sektor, kde se navíc obtížně měří produktivita, tak dle něj v čase jen rostou.

„Nedá se tedy říci, že náš veřejný sektor máme proti zahraničí přezaměstnaný, ale že by mohl fungovat efektivněji, o tom není sporu. To ale není problém zaměstnanců ve veřejném sektoru, ale celkového nastavení jeho fungování,“ vysvětluje.

Za příklad dává těžkopádnost stavebního řízení nebo nedostatky v zavádění digitalizace.

Miloslav Kala: IT je dnes to samé, co byly dříve dálnice

Zároveň varuje před hledáním efektivity a úspor v nahrazování takzvaných státních zaměstnanců pracovníky ze soukromého sektoru. Ve výsledku náklady stejně ponese stát.

Česko dlouhodobě hospodaří na dluh, říká Jan Pavel

Profesor Pavel se v podcastu FinTag.cz vyjadřuje i k aktuálnímu vývoji státního rozpočtu. Říká, že dle jeho propočtů skončí letošní hospodaření státu v deficitu ve výši cca 330 miliard korun. To však za předpokladu, že nepřijdou žádné další mimořádné výdaje.

„Pokud bude ale zaveden třeba sociální energetický tarif [vláda na něj odhadla výdaje na více než 50 mld. Kč, pozn. red.] už letos před topnou sezónou, je jisté, že se schodek státního rozpočtu ještě prohloubí,“ tvrdí.

Deficit bezmála 200 miliard je dle Stanjury „obrazem reality“  

Možnosti státního rozpočtu jsou přitom dle něj dlouhodobě velice omezené. A to proto, jak již bylo řečeno, že veřejné finance jsou ve významné strukturální nerovnováze.

„Z logiky věci vyplývá, že jakýkoli další výdaj navíc tu rovnováhu ještě zhorší,“ vysvětluje.

Související problém dle něj je, jak říká v podcastu FinTag.cz, že současná vláda nečiní žádné kroky k tomu, aby hospodaření státu na dluh systémově změnila. Udělala důslednou revizi příjmů a výdajů státu a změnila jejich nastavení.

„Vláda se omezuje jen na ten výdajový kanál. […] Domnívám se, že pokud vláda, politická reprezentace, nechce sáhnout do těch hlavních výdajových bloků, jako jsou důchody, zdravotnictví, školství, a ještě chce zvyšovat výdaje na obranu, tak ten strukturální problém nemůže řešit jinak než zvyšováním daní,“ vysvětluje.

„Jinak se to ufinancovat nedá. V tom rozpočtu ty peníze prostě nejsou. A ten rozpočet se už více seškrtat nedá prostě proto, že tam ty peníze jednoduše nejsou,“ dodává.

Řešení negativního vývoje veřejných financí on sám spatřuje v kombinaci fiskálních restrikcí, zvýšením některých daní spolu s revizí zbytných a nezbytných státních agend. V podcastu FinTag.cz odpovídá i na otázky, v čem tkví příčiny současné inflace, kdo za ni může, ale i na to, proč je zřejmě nevyhnutelné zvýšení věku odchodu do penze nad 65 let.

Daniel Tácha

Prof. Ing. Jan Pavel, Ph.D. je respektovanou osobností akademické sféry. Ve své pedagogické činnosti se dlouhodobě věnuje veřejným financím, teorii rozpočtové a fiskální politiky i problematice efektivnosti fungování veřejného sektoru. V letech 2003 až 2006 pracoval na Ministerstvu financí ČR. Od roku 2005 působí na Vysoké škole ekonomické v Praze na katedře veřejných financí. Je autorem či spoluautorem mnoha publikací, výzkumných studií či odborných článků, a to jak v ČR, tak v zahraničí. Profesorem se stal v roce 2015, do Národní rozpočtové rady jej Poslanecká sněmovna zvolila v lednu 2018 na návrh České národní banky [ČNB] na dvouleté funkční období. Po jeho konci ho Sněmovna na návrh ČNB zvolila do funkce znovu. Mandát má šestiletý a zahájil ho v lednu 2020. 

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here