Sorry, Vladimíre. Ukrajině nepošleme žádné Tomahavky. Putin a Trump si popovídali po telefonu a Trump rozhovor označil za „velmi produktivní.“ Co ale vlastně domluvili, je tajemství.
Ale zdá se, že výsledkem byla shoda na setkání v Budapešti. Putin přetrumfnul prezidenta Zelenského, který se měl v pondělí, den na to, setkat s Trumpem v Bílém domě. V pro britský časopis The Spectator to komentuje Jacob Heilbrunn v komentáři Has Trumpfallen into Putin´s trap – again?
Trump je transakční prezident a má zájem sjednávat transakce s Ruskem, včetně, ale ne nezbytně, míru mezi ním a Ukrajinou. Trump totiž chce konečně získat Nobelovu cenu, která už mu letos unikla. A tak usiluje o to, stát se prezidentem zahraniční politiky.
Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden
Létá po světě, snaží se řešit konflikty, ať už kdekoliv a mezi kýmkoliv, a nevynechá žádnou příležitost. Jestli uspěje, je už něco jiného. Pro Trumpa je umění vyjednávat vším. Bez ohledu na to, jak nejistý výsledek je. A pak se přesune do další zóny konfliktu.
Zelenskyj zase ostrouhal
Pro Zelenského nemohla Putinova iniciativa přijít v horší čas. Ukrajina se vyhřívala v paprscích vycházejících z Bílého domu. Trump se nechal opakovaně slyšet, jak je „Vladimírovým“ jednáním a odmítáním ukončit válku rozčarovaný. Nyní mu Putin předhodil další návnadu, i když pokračuje v ničení ukrajinské energetické infrastruktury a připravuje jí velmi studenou zimu.
Analýza: Protesty proti Zelenskému připomněly Trumpova slova
Zelenskyj doufal, že Trumpa přiměje k činu, aby na Rusko zatlačil ještě důrazněji. Po summitu na Aljašce Trump schválil další spolupráci mezi americkou a ukrajinskou výzvědnou službou a přislíbil mu informace, které by pomohly efektivněji zasahovat ruskou energetickou infrastrukturu.
Ani 30% cla USA neudělají víc škody v EU než covid či válka na Ukrajině
Ale dodávka Tomahavků, které mohou zasáhnout cíle hluboko v ruském týlu, by konflikt eskalovala a Kreml pohrozil, že by to svět posunulo k jadernému konfliktu. Každému, komu se z těchto vyhlídek ještě nestahuje žaludek, doporučuji, aby si zašel do kina na film A House of Dynamite, který ukazuje, jakou paseku natropí jediná jaderná hlavice.
Putin jako mistr taktických kliček
Existuje naděje, že by mohl Trump vypracovat nějakou formu životaschopné dohody mezi oběma stranami, která by vedla k další spolupráci při kontrole jaderných zbraní. I přesto, že všechny podobné smlouvy uzavřené během studené války a po ní ztroskotaly. Putinova historie jen stěží tuto naději podporuje. A mistr taktických kliček, jakým je ruský prezident, určitě odradí Trumpa od dodávek účinných zbraní na Ukrajinu.
Zelenskyj bude ohledně setkání ve Washingtonu určitě optimistický, s prezidentem, který se zoufale potřebuje s Putinem na něčem domluvit. Zelenskyj by měl mluvit o míru a Putinovi opět umožnit, aby se projevil jako ten, kdo o dohodu nestojí. Je to jen a jen Putin, který stále říká k ukončení konfliktu „nět“ ve svém šíleném plánu obnovit ruské impérium včerejška.
Jacob Heilbrunn, pro FinTag přeložil Michal Achremenko
Trump nikdy Novelovu cenu nezíská, protože by jej to posílilo. Proto Deep State tuto cenu zkompromitoval. Prosadil, aby cenu získala válečná štváčka a už před tím za nic Obama. Mimichodem obdobnou cenu, svou, může udělit i Čína.
Ohledně jednání mezi Trumpem a Putinem je kromě pozitiva o raketách tomahawk pozitivní také to, že došlo k předběžné dohodě o dodávkách vzácných zemin z Ruska do Spojených států, po čínské stopce na dodávky těchto zemin. A Trump hodnotí jako zajímavý návrh Ruska o postavení podmořského tunelu pod Beringovým průplavem, s pomocí Muskovy vyspělé technologie. Trump dokonce uvedl, že by se tam měla postavit i silnice. Od čtvrtečního telefonického rozhovoru Trump úplně ožil.
Poklud byste šli od obecného ke konkrétnímu, jasně vidíte, co možné je, co není a jak to skončí.
Extrémně důležitá je role politiků, když zásadní problém začíná rašit. Tam se dá udělat velmi mnoho. Ty Ukrajina, pro ni bohužel, neměla. Stala se kořistí zkorumpovaných struktur, který si ze země za nezájmu obyvatel vytvořily koruptstát a to jakékoliv smysluplné rešení problému vylučovalo. A tak se stala, v důsledku své klíčové geografické poloze v Černém moři, hříčkou velmocenských záměrů globální politiky.
Další obecnou věcí je, že když se v zásadním (když ho takto jedna, nebo obě strany chápou) záměru vystřelí, neexistuje cesta zpět. Řízení dalšího vývoje událostí pak převezmou obecné sociální a ekonomické zákony a ty jak známo, fungují na lidské vůli nezávisle.
Takže dít se bude jen jedno. Bude se rozhořelý požár řešit pouze tak, aby se oheň ještě více nerozšířil a nanapáchal tím nevratné škody na budoucnosti globální politiky. To se zatím daří velmi dobře. Žádné zásadní negativní budoucí projevy, co se týká globální politiky, vidět nejsou. Ale už se rýsují. Třeba Severní Koreji narostl hřebínek a stává s vzpurnou. Rusko nevyhraje takovým způsobem, aby si z toho Čína vzala příklad pro vyřešení svého boláku v Jihočínském moři. Takže zatím se neděje nic zásadního a pro globální politku problematického. Ale mohlo by se to vymknout z ruky.
Pokud se tedy účastníci jednání ubezpečí v tom, že nic takového nehrozí, že věc je, dá se říci, v klidu, což se dá očekávat, nezmění se nic. Orbán se bude moci pochlubit a to je vše. Tak funguje globální politika.
Možná je škoda, že obyvatelé EU necítí potřebu, přistupovat při své volbě politiků takovým způsobem, aby i EU k tomu také měla, když už nic udělat nemůže, alespoň něco říct, nad čímž se globální politka vážně zamyslí. Snad se toho někdy dočkám.