Mohlo by se to stát u nás? Ptá se Douglas Murray v komentáři o násilnostech ve Francii v britském časopisu The Spectator. Podle něj nám aktuální události ve Francii ukázaly, kam míří většina zemí, které migrantům otevřely dveře dokořán.
Jsem dost starý na to, abych si pamatoval, jak počátkem tisíciletí Francie sloužila jako vzor integrace. Ale už v roce 2005 se rozhořela předměstí a oheň se rozšířil do centra Paříže a dalších velkých měst. Francouzskou specialitou byl Citroën na grilu a spolu s ním vybledl obraz i příkladného postavení Francie.
Ve stejném roce se osm teroristů cizího původu, ale narozených v Británii, pokusilo vyhodit do povětří londýnskou hromadnou dopravu. Čtyři z nich uspěli. A nám zmizel poněkud blazeovaný britský pocit, že jsme chytřejší než Francouzi. V roce 2011 se už rozhořela naše vlastní města, ale vůbec jsme se z toho nepoučili.
Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii
Rád bych se na moment zdržel u období počátku tisíciletí, protože šlo o důležitý moment, i když se odehrál daleko od nás. V roce 2004 v Iráku unesli islámští extrémisté britského občana Kena Bigleyho. Drželi ho v zajetí a popravili ho v přímém přenosu. A i když se za něj lidé v jeho rodném Liverpoolu intenzivně modlili, Al-Kajda je nevyslyšela. Ubohému Bigleymu sťala hlavu.
Kdybyste mi tehdy, před dvaceti lety, řekli, že člen stejné buňky, která ho popravila a která má na svědomí mnoho dalších zločinů, se bude procházet kolem Windsoru a nakupovat v Coopu, i já zavilý pesimista, bych se vám vysmál.
Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet
Minulý týden jsme se však dozvěděli, že člen této buňky, Mohammed Yaseen, dělal právě to. Yaseen je jedním z mnoha tisíců lidí, kteří do naší země připluli ilegálně na člunech. Politici nám tvrdili, že jsou to hlavně doktoři, inženýři a děti prchající před násilnostmi.
Zamysleme se nad tím na okamžik
Co je to za zemi, co je to za civilizaci, která je tak bláhová, že poté, kdy jednomu z jejích občanů uříznou teroristi hlavu, přivítá člena této skupiny a přispívá mu penězi daňových poplatníků? Až zase budete platit daně, tak si připomeňte, že přispíváte Yaseenovi a mnoha dalším jemu podobným.
Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet
Podívejte se na jakákoliv zvěrstva teroristů a máte před sebou stále stejný obraz. Británie za vlády Labouristů i Konzervativců trvale odmítá udělat jasnou věc. Deportovat ilegální migranty a zavřít hranice. Místo toho opakovaně přijímá lidi, zjevné nepřátele naší země. Vezměte jakoukoliv teroristickou organizaci, Británie jí otvírá dveře, místo aby ji poslala tam, kam patří.
Nevěříte? Tak poslouchejte!
Kde žije oficiální činitel íránského režimu, Atáolláh Mohadžerání, jenž sepsal knihu obhajující fatvu namířenou proti Salmanu Rushdiemu?
- Žije v Londýně!
A bývalý vojenský šéf Hamásu na Západním břehu?
- Žije v Londýně!
Nebo bodyguard Mohammed a vůdce teroristů Ismáíla Haníja?
- Dostal azyl v Británii, než ho zadrželi, coural se tu a plánoval útoky.
Většina těchto případů vyšla najevo pouze díky malému počtu novinářů, a ještě menšímu počtu periodik, které měly tolik kuráže nahlédnout pod sukně našemu azylovému a imigračnímu systému a pokládat otázky. Ale tento systém nikomu účty skládat nemusí. Zatímco pilně pracuje na tom, aby perzekuoval členy našich Special Air Service [SAS] a dalších vojenských organizací za jejich působení ve válečných operacích, očividně vynakládá jen malé úsilí na to, aby sledoval teroristy toulající se po naší zemi.
To snad nemůže být ani náhoda…
Někdo si myslí, že jde o naprostou nekompetentnost. Jiní zase, že jde o perfektní plán. Obě strany to mohou doložit mnoha důkazy. Nedávno si někteří lidé konečně uvědomili, jak zkompromitované jsou naše státní instituce. Za normálních okolností bych si řekl, že Jonathan Powell [Labour Party], poradce premiéra pro bezpečnost státu, má právo na soukromí. Ale Powell se oženil s nejodpornější ženskou v Británii.
Pokud Starmer táhl Británii doleva, Burnham ji tam zavede docela
Aktivistkou Sarah Helmovou. Měl jsem tu smůlu, že jsem se s ní potkal před dvaceti lety. Říci, že je to fanatička, je eufemismus. Nedávno se i ukázalo, jak krutá je. Ihned po masakru 7. října v Izraeli si pospíšila a věnovala svůj čas obhajobě zabíjení. Později dokonce zpochybňovala masové znásilňování členy Hamásu.
Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země
Proč si myslíme, že jsme země, která přežije všechny tyto věci? Vždyť vítáme teroristy, ale lidé, kteří nás mají chránit doslova spí s našimi nepřáteli. A co uděláme my? My odsoudíme našeho člověka, Brita, Danny Tomma [zakladatel protiimigrační platformy, pozn. red.]. A zatímco se Yaseen prochází kolem Windsoru a Coopu, Tommo je ve vězení za zločin spáchaný rozřezáním gumového člunu kriminálního pašeráckého gangu, na kterém ilegálně připlouvali lidé do Británie.
Francie nám buď výstrahou
Události ve Francii mají mnoho příčin. Ale jednou z nich, proč Francie hoří, jsou lidé, kterým Francouzi dovolili přijít do jejich země. Nebouří se proto, že by jim Francouzi nedávali dárečky nebo, že by byli rasisti. Pozvali si domů zkrátka lidi, kteří je nenávidí. Co je na Velké Británii tak jiného, že se to neděje u nás? Nic! Čekáme jen na to, až i u nás první škrtne sirkou.
Ze všech věcí, které říkám vůbec nejméně rád, je tahle nejsmutnější: Naše civilizace není nesmrtelná. Nemá na existenci právo, pokud trvá na tom, že spáchá harakiri. Někteří z lidí, které jsme přivítali v naší zemi, pracují ve státní správě a vedou politické strany, včetně té, která by bez mrknutí oka naši zemi spálila. Budou se nám dívat do očí a zabíjet nás. A i když toto už i my musíme vědět, protože se tak děje jinde, stále to tolerujeme.
Komentář: Jak mě zradikalizoval stát, i když jsem vůbec nechtěl
Proč? Protože čas na naši porážku ještě nenazrál. Ale až nepřátelé usoudí, že ano, začnou jednat. A v tomto okamžiku už se lidé budou muset rozhodnout, zda chtějí být hosty na svém pohřbu, nebo ne. Už teď je ale za pět minut dvanáct.
Douglas Murray, The Spectator
Pozn. red.: Douglas Kear Murray je britský spisovatel, novinář a pravicově orientovaný politický komentátor. Je dlouholetým editorem konzervativního týdeníku The Spectator a přispívá i do dalších médií, jako je The Wall Street Journal. Jeho text pro FinTag přeložil Michal Achremenko.
Britove/Anglicane by meli prijmout odpovednost nejen za svuj stav, ale predevsim za skutecnost, ze naprosto neomalene sirili a vnucovali svuj zvraceny ideologicky pohled na svet pomoci financovani neziskoveho sektoru i velmocenske natlakove politiky v dalsich zemich. Mozne skutecnou „odmenou“ bude tomuto pokleslemu imperiu jeho vlastni rozpad na ostrovech nebo nejaka forma rozvolneni bez kurately Londyna.Ostatnim narodum bych to moc pral, stejne jako Anglicanum, aby si uvedomili, ze svet jejich nadvlady je definitivne pryc a ze je potreba starat se o problemy vlastnich lidi doma.