Letošní Nobelovu cenu za ekonomii získali američtí vědci Robert E. Hall a Michael Woodford za výzkum mikroekonomických základů makroekonomické stabilizace. Dnes [12.10.] to oznámila Švédská královská akademie věd.
Robert E. Hall [Robert Ernest „Bob“ Hall / 1943] je americký makroekonom, profesor ekonomie na Stanfordově univerzitě a vedoucí vědecký pracovník v Hooverově institutu. Michael Woodford [Michael Dean Woodford / 1955] je americký makroekonom, profesor politické ekonomie na Kolumbijské univerzitě. Platí za jednoho z nejvlivnějších světových odborníků na měnovou politiku.
„Letošní laureáti v oboru ekonomických věd, Robert E. Hall a Michael Woodford, vyvinuli nové makroekonomické modely, které výrazně zlepšily naši schopnost uplatňovat účinnou stabilizační politiku. Na základě těchto modelů mohou včasná opatření fiskální a měnové politiky zmírnit výkyvy ekonomiky – tedy její vrcholy i propady,“ zdůvodnil svou volbu výbor Švédské královské akademie věd.
Nobelova cena za ekonomii nepatří mezi původní ceny určené vynálezcem dynamitu Alfredem Nobelem v jeho závěti z roku 1895. Uděluje se od roku 1968 a naprostá většina nositelů tohoto ocenění připadá na Američany. V loňském roce Nobelovu cenu za ekonomii obdrželi tři vědci. Joel Mokyr, Philippe Aghion a Peter Howitt a dostali ji za výzkum vlivu inovací na hospodářský růst.
Co zjistili ocenění ekonomové
„Nobelovu cenu získali ekonomové, kteří vysvětlují, proč o inflaci a nezaměstnanosti rozhodují také očekávání lidí. Jejich poznatky využívají i centrální banky,“ komentuje letošní nositele prestižní ceny hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Podle něj ocenění za přínos k mikroekonomickým základům makroekonomické stabilizace zní na první pohled poněkud nesrozumitelně. Ve skutečnosti se však týká něčeho, co denně řeší prakticky každý člověk:
- Proč zdražuje zboží?
- Jak to, že se mění úroky hypoték?
- Proč firmy někdy propouštějí?
- Jak to, že hospodářství střídavě roste a upadá do problémů?
„Základní poselství oceněného výzkumu lze podat poměrně jednoduše. Ekonomika není stroj, který lze řídit pouhým otáčením několika knoflíků. Je výsledkem milionů jednotlivých rozhodnutí domácností, zaměstnanců, podnikatelů a investorů. A tato rozhodnutí závisí nejen na tom, co se děje právě teď, ale také na tom, co lidé očekávají od budoucnosti,“ vysvětluje dále Kovanda.
Co vyzkoumal Michael Woodford
Ekonom Woodford podle Švédské královské akademie věd významně přispěl k pochopení toho, jak centrální banky ovlivňují ekonomiku nejen samotnou změnou úrokových sazeb, ale také tím, co říkají o svých budoucích krocích.
ČNB zdražila úvěry lidem i firmám. Víc zaplatíme i za státní dluh
„Představme si třeba člověka, který se rozhoduje, zda si pořídí byt na hypotéku. Pokud očekává, že úroky výrazně klesnou, může nákup odložit. Jestliže naopak uvěří, že sazby zůstanou dlouho vysoké, může se rozhodnout jinak. Podobně firma zvažující investici do nové výrobní haly reaguje nejen na dnešní cenu úvěru, ale i na to, jaké náklady financování očekává za několik let,“ přibližuje Kovanda.
Někdejší ředitel u Morganů Warsh vede FED. Chce být jako „maestro“
Centrální banky tímto způsobem, jak uvádí, ekonomiku ovlivňují ještě předtím, než úrokové sazby skutečně změní. Za určitých okolností může být důvěryhodné oznámení jejího budoucího postupu téměř stejně důležité jako samotné rozhodnutí o sazbách. Tomuto přístupu se říká řízení očekávání. Jeho konkrétní podobou je takzvaná forward guidance [signalizace měnové politiky, pozn. red.]. To je komunikace centrální banky o předpokládaném budoucím směřování měnové politiky.
Ne vždy to ale tak dopadne. Například nový šéf americké centrální banky Kevin Warsh letos odmítl dosud běžný model zmiňované forward guidance [a další předvídatelné užívání reakční funkce centrální banky [mechanické snižování a snižování sazeb podle makrodat bez zapojení vlastního úsudku, pozn. red.].
„Není to ovšem žádná kouzelná hůlka. Pokud centrální banka něco slibuje, ale veřejnost jí nevěří, účinek její komunikace slábne. Důvěryhodnost se přitom nedá získat tiskovou konferencí. Buduje se dlouhodobě, především tím, zda centrální banka dokáže dostát svému hlavnímu poslání, tedy udržovat cenovou stabilitu,“ pokračuje Kovanda.
Komentář: Centrální banka dostala pokyn. A mohli bychom ho vidět?
Právě proto má Woodfordův výzkum podle jeho názoru velký význam i pro Českou národní banku. Rozhodování bankovní rady totiž nepůsobí jen prostřednictvím aktuální repo sazby. Ovlivňuje také očekávání finančních trhů, výnosy dluhopisů, úrokové swapy, cenu úvěrů a v konečném důsledku chování domácností a podniků.
Co vyzkoumal Robert Hall
Robert Hall podle Švédské královské akademie zase zásadně přispěl k poznání, jak se domácnosti rozhodují o spotřebě a jak funguje trh práce během hospodářských výkyvů. Ani domácnosti se totiž nerozhodují jen podle výše poslední výplaty.
„Důležité je také to, jaké příjmy očekávají v budoucnosti. Člověk, který získá jednorázovou prémii, zpravidla nemusí okamžitě utratit celou částku. Jestliže však získá trvale lépe placené zaměstnání, může svou spotřebu zvýšit mnohem výrazněji,“ říká Lukáš Kovanda.
Podle něj ekonom Hall pomohl tento způsob uvažování převést do ekonomických modelů. Jeho výzkum současně přispěl k pochopení nezaměstnanosti a fungování pracovního trhu. Ten není dokonale promazaným strojem, kde každý člověk bez práce okamžitě najde odpovídající volné místo.
„Pro českou ekonomiku jsou tyto poznatky zvlášť aktuální. Tuzemské hospodářství je citlivé na vývoj průmyslu, zahraniční poptávky i nálady spotřebitelů. Stejná změna příjmů nebo úrokových sazeb přitom nemusí pokaždé vyvolat stejnou reakci. Záleží na důvěře lidí, jejich očekáváních a situaci na pracovním trhu,“ doplňuje hlavní ekonom Trinity Bank.
Letošní Nobelova cena tak podle něj připomíná jednu důležitou věc: Dobrá hospodářská politika nespočívá pouze ve správném nastavení úrokové sazby, daně nebo výdajů státního rozpočtu. Musí také rozumět tomu, jak na její rozhodnutí zareagují konkrétní lidé.
Důvěra v ekonomiku v září klesla. Obavy vyjadřují podnikatelé
„A právě zde se ekonomie stává skutečně praktickou vědou. Neučí politiky a centrální bankéře, jak poručit ekonomice. Pomáhá jim pochopit, proč ekonomika na jejich rozhodnutí někdy reaguje úplně jinak, než čekali,“ uzavírá svůj komentář ekonom.
–RED–
