Definitivní výsledky voleb v Izraeli ukázaly, že pokud nedojde k zásadní změně, současný premiér Netanjahu zůstane u moci. Tak proč izraelský velmistr politické strategie i po volbách dál vede kampaň?
Žádný nemá jasnou cestu ke koalici. Netanjahu, kterému je 77 let, tak nereaguje na výsledky voleb už jako obhájce titulu. Proč ale trvá na tom, že výsledky aktuálních parlamentních voleb nemůžou být legitimní? Může to být příprava dalších voleb, protože se nyní ukázalo, že aliance, kterou Netanjahu vede, se mu rozpadá pod rukama. Uvádí to v komentáři Bena Salese server Times of Israel.
Izraelské volby z konce října do tamějšího jednokomorového parlamentu [120 křesel] dopadly následovně: Blok stávajícího premiéra Netanjahua [koalice pravicových a ultraortodoxních stran] má 53 křesel. Další židovské, ale opoziční strany mají 48 mandátů. Arabské strany získaly 19 křesel.
Ukradené volby v Izraeli
Netanjahu ihned po volbách do Knesetu protestoval, že volby „byly ukradené“, že hlasování nebylo nelegitimní. Požadoval vyšetřování a útočil na rekordních 19 nových křesel pro arabské strany. Proč to ale dělá?
Pravděpodobným vysvětlením může být to, že si napadením svých protivníků připravuje půdu pro opakování voleb v nadcházejících měsících. Věří, že by v nich zlepšil svůj stávající výsledek. A možná si i uvědomil, že se jeho koalice rozpadá. A že i když zůstane v čele vlády, jen obtížně prosadí svou dosavadní politiku.
Netanjahuova tvrzení o ukradených volbách už při sčítání hlasů založená na podezření ze zahraničního vměšování se výhradně zaměřila na arabské strany. Ty mu prý ukradly volby, jak i sám napsal na síti X. Ultraortodoxní strany, charedi strany, vynechal.
Neúprosné démonizování protivníků Netanjahuem slouží ke dvěma účelům.
Dál brání možnosti, aby opozice složila vládu v modelu židovsko-arabské koalice. Což také může, protože počtem mandátu by získala většinu v Knesetu [61 poslanců]. Tato varianta se ale sama o sobě nejeví jako pravděpodobná. Většina opozičních stran vedených Židy již prohlásila, že s arabskými stranami by nespolupracovala.
V palestinských bankách leží miliardy izraelských šekelů. Chyba!
A kdyby k tomu přece jen došlo: Netanjahu by z toho vytěžil v případných dalších předčasných volbách. V nich by se dalo očekávat jak ochlazení volební účasti Arabů, tak současně další aktivizace židovských voličů. Současně by dostal premiér hůl na Židy vedenou opozici. Při každé její kritice by poukázal na její spojení s arabskými stranami. A těm v Izraeli většina Židů nedůvěřuje.
Pokud má tedy v tuto chvíli Netanjahuův blok v Knesetu 53 křesel, v případných opakovaných volbách by dostal nejspíš více hlasů. Odhadem by mohlo jít celkem o 57 nebo 58 křesel. A to může být dost na to, aby už složil koalici. Ale aby bylo jasno: Izraelská ústřední volební komise i ministr Shin Bet jasně deklarovaly, že jakýkoliv zásah do regulérnosti uskutečněných voleb byl omezený. A na jejich výsledku se nic nezmění, uvedli.
Sionistické strany v Knesetu
Podívejme se na věc trochu blíže. Mnoho povolebních komentářů se zaměřovalo na to, zda strany, které uspěly ve volbách, jsou sionistické [víra v židovský stát a jeho obrana, pozn. red.]. A to docela správně, protože tento pohled nabízí i „další“ výsledek voleb.
V Netanjahuově bloku patří pouze 40 křesel otevřeně sionistickým stranám – Likudu a krajně pravicovému Náboženskému sionismu a Otzmě Jehudit [Židovská síla]!
Zbytek Knesetu, 32 křesel, tvoří ultraortodoxní židovské strany Šas a Sjednocený judaismus Tóry a pak arabské strany. Všechny tyto strany přitom důrazně odmítají vojenskou službu. A mnohé z nich jsou rozpolceny také u myšlenky židovské státnosti.
Rozdělení mandátů v izraelském Knesetu po volbách 27. října 2026:
- Sionisté proti Netanjahuovi: 48 křesel.
- Sionisté pro Netanjahua: 40 křesel.
- Charedim [ultraortodoxní] a arabské strany: 32 křesel.
To znamená, že pouze 88 ze 120 křesel v Knesetu je výslovně sionistických. A dále to, že většina z nich patří Netanjahuovým odpůrcům. Premiér Netanjahu tak moc dobře ví, že ve hře je i prohra a odchod z postu premiéra.
Stojí i za zmínku, že vzhledem k vysoké účasti v těchto volbách jsou výsledky poměrně přesným obrazem situace v zemi. Takoví jsou Izraelci, ať už v dobrém či zlém.
Co jen zbývá Netanjahuovi
Netanjahu se více než deset let jako premiér spoléhal na pravicové a ultraortodoxní voliče, aby si udržel moc. Jeho politický blok se však zmenšil a rozpadá se kvůli vnitřním rozporům. Hlavním kamenem úrazu i nadále zůstává povinnost pro ultraortodoxní Židy vstupovat do armády. Zatímco ti požadují uzákonění jimi využívané výjimky, ostatní židovské strany jsou pro povinnou službu. Zkrátka a dobře: Premiér Netanjahu má nyní na výběr z následujících možností. Buďto být premiérem menšinové vlády, bez možnosti cokoliv prosadit, anebo iniciovat další volby.
Michal Achremenko
