Izrael čelí bezpečnostnímu riziku, na které si sám zadělal. Jeho bankovky v hodnotě 17 miliard šekelů [cca 117 mld. Kč] leží bez využití v trezorech palestinských bank situovaných na Západním břehu Jordánu. A to je problém.
Tyhle peníze se totiž nedají půjčovat, nemohou být využity k investování, není možno jimi zaplatit. Jsou dokonale izolovány mimo finanční systém. Uvádí to v článku pro The Times of Israel The billions of shekels languishing in Palestinian bank vaults americký velvyslanec v letech 2021 až 2023 Tom Nides.
A pokračuje: Když jsem v Izraeli sloužil jako americký vyslanec, slyšel jsem o tomto problému z obou stran – od Izraelců i od Palestinců. Palestinci se zmiňovali o sejfech přetékajících šekelovými bankovkami, které nebylo možné nijak použít. Ani je půjčit, ani je utratit. Izraelci zase zmiňovali právní a reputační riziko. Pravdu měly obě strany. Obě si byly také vědomy, že pokud se nenajde řešení, oslabí to Izrael.
Podle Pařížského protokolu z roku 1994 spočívalo palestinské hospodářství na šekelu. Palestinci se s ním potkávali každý den – vydělávali ho, platili jím a spořili si ho. Ale jelikož je to izraelská měna, palestinské banky nemohou jednoduše vracet nadbytečnou hotovost do izraelské centrální banky Bank of Israel. Mohou je vracet pouze přes dvě izraelské banky – Bank Hapoalim a Israel Discount Bank. Ty totiž mají od ministerstva financí záruku, že stát za ně převezme riziko ztráty.
Dlouhá léta tento systém fungoval a záruka se každoročně obnovovala. Hotovost proudila zpět, obchodování pokračovalo. Izraelští obchodníci dostali zaplaceno včas, palestinské firmy mohly dovážet a obě vlády vybíraly daně.
Teď je to ale jinak
Tento systém však nyní zkolaboval a na obou stranách Zelené linie se vrší problémy. [Zelená linie je označení pro hranice příměří z roku 1949. Vznikla po první arabsko-izraelské válce a oddělila Izrael od Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy a sousedních arabských států, pozn. red.] Repatriační limit, což je suma, kterou centrální banka dovoluje deponovat, se nyní pohybuje okolo 4,5 miliardy šekelů [cca 31,5 mld. Kč] na každé čtvrtletí. To však sotva pokrývá polovinu toho, co by bylo zapotřebí. Výsledkem je hromadění bankovek, které nelze použít. A to ochromuje bankovní sektor.
V praxi to značí, že fyzické bankovky nelze poslat elektronickou cestou. Nejde investovat, platit jimi faktury izraelských dodavatelů, splácet hypotéku, nebo úvěrovat malé podniky. Šekely nejenže leží ladem, ale jejich hodnota je uvězněna v trezorech, píše Tom Nides.
Izraelský HDP letos neporoste o 5 procent, ale jen o 3,7 procenta
A dodává: Peníze přinášejí užitek, když jsou v pohybu. Když leží v trezorech, neznamenají nic. Když se hotovost nachází mimo bankovní systém, nemůže obíhat, nikdo si ji nemůže půjčit a obchod na obou stranách skomírá. Je to jako kdyby se náhle ztratilo 5,5 miliardy dolarů z palestinské ekonomiky. To i přesto, že ty se neztratily, ale leží v trezorech, zabírají místo, spotřebovávají peníze na jejich ochranu a pojištění, ale jinak jsou docela k ničemu.
Miliardy šekelů bez využití je problém
Nedávné rozhodnutí Izraele zcela zrušit záruku udělalo z vleklého problému akutní krizi. Ohledně snah Izraele o vlastní bezpečnost nejsem naivní. Strávil jsem tam dva roky a chápu, proč jsou středobodem izraelské politiky. Izrael má pravdu, když se obává, že kdyby tento bankovní transfer povolil, usnadnil by praní špinavých peněz a finanční terorismus.
Avšak zásadní otázkou je, zda současná politika, která přerušuje bankovní kanály a uvězňuje miliardy v hotovosti mimo finanční systém, opravdu postihuje ty, kterých se to týká. Odpověď je, že nikoliv. Situaci to jen zhoršuje.
Izrael vyváží zbraně v rekordních objemech. To i díky válce s Íránem
Když hotovost nemůže protékat regulovanými bankovními kanály, najde si cestou jinou. Sledovat směnárny a doručovatele hotovosti je mnohem složitější, než sledovat transfery mezi bankami. Mezinárodní měnový fond, Finanční akční skupina a Světová banka se shodují v tom, že odstranění bank [de-banking] neznamená snížení nezákonného finančního rizika – jen nasměruje transakce do podzemí, kde je nemohou sledovat ani izraelští, ani palestinští regulátoři.
A dále: Zákaz repatriace šekelů je z bezpečnostního hlediska oprávněný, ale v praxi sebezničující. Léčba je horší než nemoc. Po izraelských bankách nikdo nechce, aby se vzdaly dohledu. Ale současná politika Izrael je oslabuje. A to z těchto důvodů.
Existují minimálně tři důvody, proč to změnit
Zaprvé, palestinské území bylo v roce 2022 pro Izrael třetím největším vývozním trhem. Palestinskými bankami proteklo v roce 2023 zhruba 53 miliard šekelů [cca 371 mld. Kč]. Stavební firmy, vývozci potravin, výrobci pohonných hmot a technologické firmy byly závislé na palestinské kupní síle.
Avšak nyní palestinské banky nemohou zprostředkovat platby, nemohou platit účty převozem hotovosti na trakaři. Izraelští dodavatelé nedostanou zaplaceno. To není teorie, to je dnes každodenní bolest izraelské platební bilance.
Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden
Zadruhé, Izrael má zájem, aby palestinské úřady byly schopny vládnout. Hospodářský kolaps podkopává jejich legitimitu, oslabuje instituce a ohrožuje bezpečnost. Proto se izraelské bezpečnostní síly tomu rozumí. Izraelské ozbrojené síly, Shin Bet a Mossad se proti zrušení záruk ozvaly. Varovaly, že propad palestinského hospodářství povede k propuknutí násilí, k ukončení bezpečnostní spolupráce a posílení Hamásu.
Když jsem byl ve funkci velvyslance, shodovali se washingtonští politici na tom, že fungující palestinská ekonomika je základem bezpečnosti Izraele. A tento pohled se nezměnil.
Zatřetí, uvěznění miliard šekelů mimo bankovní systém vytváří neregulované finanční prostředí, což znesnadňuje boj s terorismem. Všichni analytici a instituce se shodují na jednom: Finanční izolace nesnižuje riziko financování terorismu. Naopak ho zvyšuje.
Podívejme se na to i z té lepší stránky
Světová banka aktuální stav pojmenovala doslova jako past na likviditu už v září 2025. Uvolnění těchto 17 miliard šekelů není humanitárním gestem. Je to příležitost k ekonomickému oživení. Oživení, které nevyžaduje zahraniční pomoc, žádné rozpočtové závazky. Jen to, aby Izrael přijal zpět svoji měnu.
Přínos pro palestinskou ekonomiku by byl značný. Nastartovaná ekonomika by zvýšila hrubý domácí produkt o 1,5 – 2,5 miliardy dolarů [cca 32 – 53 mld. Kč]. Zisk bank by ročně dosahoval 250 milionů dolarů [cca 5,32 mld. Kč]. Během tří let by vznikly desítky tisíc pracovních míst, a to v prostředí, kde dnes činí míra nezaměstnanosti více než 50 procent. S tímto ekonomickým oživením by vzrostla i bezpečnost Izraele.
Komentář: Obrana svobody je víc než její zajištění. Obnovuje v ní víru
Požadavek je jasný. Izrael by měl obnovit záruky na víceleté bázi a nikoli je jen prodlužovat vždy o pár dní. Důvod je, že to celý palestinský finanční systém udržuje v trvalé nejistotě. Izrael by měl zvýšit čtvrtletní kvótu na repatriaci své měny, aby odpovídala současné situaci. To by umožnilo palestinským bankám vrátit fyzickou měnu, která je koneckonců vlastní legální měnou Izraele.
Přesně po tom volají Spojené státy, skupina G7 a Mezinárodní měnový fond. A vyhoví Izraeli, pokud bude požadovat mezinárodní dozor třetí strany.
—
Chápu problémy uvnitř izraelské vládní koalice. Rozumím, že bezpečnostní kolaps někdo vidí jako selhání vlády. Ale z různých rozhovorů vím, že naprostá většina izraelských odborníků na bezpečnost, podnikatelé i zahraniční partneři vidí, že ekonomická zbraň proti Západnímu břehu Jordánu je strategickým omylem.
Komentář: První AI byl Golem. Jak to s ním dopadlo, všichni víme
Sedmý říjen v roce 2023, kdy provedlo hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy brutální a nečekaný teroristický útok na jižní Izrael, poučil zemi v mnohém. I v tom, že bezvládí a zoufalí lidé za hranicemi nejsou zárukou bezpečnosti. Jsou naopak zdrojem ohrožení. Krize spojená s repatriací šekelu má řešení. Není třeba žádných nových smluv, žádných územních požadavků, žádné diplomatické úsilí. Stačí jen, aby Izrael přijmul zpět svoji vlastní měnu.
Michal Achremenko
