USA se diví Evropě, když větší hrozba pro ni je Rusko než Čína

1388
USA
Ilustrační foto: Pixabay.com

Zvýšenou pozornost vyvolal v USA průzkum v jedenácti evropských zemích o postojích jejich obyvatel vůči Číně a Rusku. Vyplynulo z něj, že i když většina Evropanů vnímá Rusko jako protivníka, proti Číně se tak ostře nestaví.

Průzkum zadal think tank Evropské rady pro zahraniční vztahy [ECFR]. Podle něj Rusko vidí jako protivníka a soupeře 64 procent dotázaných. Což je zhruba o třetinu více než ve stejném průzkumu z roku 2021. A 55 procent Evropanů Rusko označilo za „protivníka, s nímž jsme v konfliktu“.

„Názor na Rusko se vyostřil. Většina Evropanů ho vidí jako protivníka. Obavy z Moskvy stoupají i v dříve sympatizujících zemích, jako je Francie nebo Itálie,“ říká autor zprávy k výsledkům průzkumu Pawel Zerka.

Přidává i další zjištění. Zhruba polovina všech respondentů si myslí, že i po dosažení míru na Ukrajině by země EU měly mít s Ruskem omezené vztahy. Jen v Bulharsku a Maďarsku, jak vyplývá z průzkumu, většina respondentů Rusko stále vnímá jako „spojence“ nebo „partnera“. A kloní se k poválečné spolupráci s ním. Za „nutného partnera“ Rusko pak považuje 19 procent dotazovaných Evropanů.

Zjištění v případě Číny už tak jednoznačná ale nejsou. 43 procent Evropanů Čínu považuje za „nutného partnera, s nímž musí Evropa strategicky spolupracovat“. A jen 24 procent ji označilo za „rivala, s nímž Evropa musí soutěžit“.

NYT komentuje pozici Francie a Německa

Průzkumu ECFR se v článku Europeans Now See Russia as an Adversary, but Not China blíže věnuje americký list The New York Times [NYT]. Doplňuje ho o další souvislosti. Zmiňuje například nedávnou „separátní přátelskou návštěvu“ Číny německým kancléřem Olafem Scholzem i francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. A tepe je „tvrdě“.

„K hrůze jejich kolegů v Evropě a Washingtonu se ukázalo, že spíš než Čínu považují za nebezpečí Rusko,“ uvádí NYT.

Putine, Si tvůj kamarád není, píše Guardian

List se odvolává i na kritiku, která se snesla na Macrona, jenž i přes čínskou strategii Partnerství bez hranic směrem k Rusku nazval Čínu „strategickým a globálním partnerem.“ A dodává: „Místo aby ji označil za protivníka“.

NYT se odvolává na výsledky průzkumu ECFR a dovozuje z něj, že Evropané souhlasí jak s Macronem, tak Scholzem. Závěr pak podle NYT zní, že Evropané si nepřejí podporovat Spojené státy v jejich ostrém postoji vůči Číně. Což platí i v případě eskalace vojenského napětí mezi těmito velmocemi.

„Evropané dávají přednost neutrálnímu postoji,“ konstatuje NYT s odvoláním na průzkum.

Rusko, Čína, USA a Evropané

Podle autorky zprávy doprovázející výsledky průzkumu evropského think tanku Jany Puglierinové nelze ale jeho výsledky vnímat zcela jednoznačně.

„Evropané jasně vidí spojenectví Ruska a Číny namířené proti Západu, ale vnímají obě země rozdílně. To se změní jen tehdy, pokud bude Čína Rusku dodávat zbraně,“ říká.

Argumentuje tím, že podporu ekonomickým sankcím proti Číně by zvažovalo 41 procent dotázaných tehdy, pokud by Čína Rusku poskytla významnou pomoc v jeho vojenském tažení na Ukrajině. Na druhou stranu ale zdůrazňuje, že 33 procent Evropanů by bylo proti takovým sankcím.

Rand Corp.: Válka na Ukrajině oslabuje USA proti Číně

„Evropané považují neutralitu za jednu z možností,“ tvrdí výzkumnice, která dodává: „Věnuje se malá pozornost podpoře USA poté, kdy tolik v Evropě investovaly.“

Přesto se podle ní chápání Spojených států jako spojence Evropy od roku 2021, kdy byl prezidentem Donald Trump, zlepšilo. Zhruba 56 procent dotázaných totiž v průzkumu uvedlo, že znovuzvolení Trumpa americkým prezidentem by oslabilo transatlantické vztahy.

„Evropané jsou připraveni chválit transatlantické vztahy a připisují jim víc přínosů než rizik. Ale nevidí, že to znamená i závazky. Nevidí, že Tchj-wan USA považují za základní prvek americké strategie. Anebo, že to má souvislost i s Ukrajinou, s ochranou tichomořských námořních cest, na nichž závisí obchodování Evropy,“ komentuje Puglierinová.

Co řekl Macron. A jak to vnímají USA

Už bez hodnotících soudů Puglierinová sděluje další zjištění průzkumu. Většina Evropanů se domnívá, že by Evropa měla snížit svoji bezpečnostní závislost na Spojených státech. Což znamená zvýšení investic do své vlastní obrany.

NYT si ve svém článku všímají i Macronova prohlášení po jeho dubnové návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Macron prohlásil, že by Evropa neměla podporovat Tchaj-wan nebo se „přizpůsobit americkému rytmu a strašení Čínou.“ Podle francouzského prezidenta se Evropa při volbě opačného postoje dostane do pasti. Stane se účastníkem krize mezi USA a Čínou, která podle jeho slov ale není její záležitostí.

„Evropané by měli dále rozvíjet svoji samostatnou strategii a stát se ´třetím pólem´ světového uspořádání a neriskovat podřízené postavení v konfrontaci mezi USA a Čínou,“ vysvětlil své tvrzení Macron.

Americký list pak Německo a Francii dokonce označuje za hlavní partnery Číny. A tvrdí, že Macron, který označil Čínu za strategického a globální partnera Evropy, zlehčuje podobně jako německý kancléř Scholz rivalitu Číny vůči Západu.

V této souvislosti cituje Philippa Le Correho z francouzského institutu Centra pro čínské analýzy: „Fakt je, že francouzští obchodníci jsou z čínského trhu zklamaní a dlouhodobý výhled na čínsko-francouzskou hospodářskou spolupráci vidí spíše v černých barvách.“

Sázka na odpor proti Macronovi i Scholzovi?

Philippe Le Corre komentuje i výsledky průzkumu ECFR. Přes rozkolísanost veřejného mínění v Evropě potvrdil, že francouzští a němečtí respondenti mají oprávněně negativní pohled na Čínu. Odvolává se na to, že pouze 31 procent Francouzů a 33 procent Němců vidí Čínu jako partnera. Naopak 50 procent Němců a 41 procent Francouzů považuje Čínu za soupeře nebo protivníka.

Podle NYT by právě toto mohlo proti Macronovi a Scholzovi vzbudit odpor domácí veřejnosti. V Německu by ale byl tento odpor slabší kvůli jeho velké závislosti na obchodu s Čínou. Což platí podle listu zejména kvůli německému automobilovému průmyslu.

„Evropané si nepřejí zvyšování čínských přímých investic,“ myslí si Le Corre a za příklad dává čínskou snahu investovat do výstavby přístavů, železničních tratí a telekomunikačních sítí. Obdobně jako Čína investuje například v Srbsku.

Řecko si ponechá podíl v přístavu Alexandrupoli

Zároveň ale dodává, že „všude jinde“ jsou Evropané vůči Číně většinou lhostejní. Příkladem jmenuje čínské přímé investice do evropské infrastruktury, technologických společností a médií.

Jak to vidí Evropská unie

NYT se zabývá i pozicí Evropské unie. Podle něj se její spolupráce s Pekingem odehrává zejména v globálních otázkách, jako například v oblasti hrozeb klimatických změn. Zdůrazňuje, že evropští lídři oficiálně Čínu ale považují za „systémového protivníka“ a „ekonomického konkurenta.“ Cituje šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyenovou.

Ta letos v březnu vyjádřila pevný postoj vůči Pekingu, když uvedla, že Čína vstupuje do nové éry „bezpečnosti a kontroly“. Anebo jinak, že zaujímá politiku „rozděl a panuj“. A také to, že Evropa musí zajistit bezpečnost klíčových sektorů před závislostí na Číně.

Evropa říká ne otrocké práci v Číně zákazem dovozu

Tyto její postoje jsou podle NYT bližší Bidenově administrativě, zatímco Evropa, jak uvádí americký list s odvoláním na slova Jany Puglierinové, sdílí spíše názor prezidenta Macrona.

Michal Achremenko

1 komentář

  1. Dle mého názoru to Evropa dělá přesně opačně, než by měla. V článku se píše: “ Macron prohlásil, že by Evropa neměla podporovat Tchaj-wan nebo se přizpůsobit americkému rytmu a strašení Čínou. Podle francouzského prezidenta se Evropa při volbě opačného postoje dostane do pasti. Stane se účastníkem krize mezi USA a Čínou, která podle jeho slov ale není její záležitostí.“ Klíčová věta pro pochopení podstaty věci. Přesně toto měla dělat, tedy nezúčastnit se a nepodporovat snahu tlačit NATO co nejblíže ruským hranicím. Alespoň do doby, než se Ukrajina postaví na nohy. Myslím tím dekorumpizuje, bude mít vyspělejší ekonomiku a modernější a vycvičenější armádu a samozřejmě klidnější vnitropolitickou situaci v souvislosti s ruskou menšinou. Mluvím o době před anexí Krymu, kdy to vypuklo. Ale současně být naopak s USA za jedno ve věci s Čínou. Protože Čína je ekonomický konkurent a na ekonomice stojí všechno, včetně politiky. Je to základ. Rusko Evropu ekonomicky nikdy neohrožovalo, naopak, zboží se tam valilo horem dolem, ale Čína, to je už jiná káva! Ekonomicky velká a dnes už poměrně vyspělá země a což je pro západ problém, je politicky velmi sebevědomá. No, jo, no. Evropa, která dnes vidí hlavně zeleně, není tím pádem na tom ekonomicky dobře a navíc plánuje, že na tom oproti světu bude ekonomicky ještě hůře, se přes Ukrajinu nechala vtáhnout do globálního soupeření, místo toho, aby se tomu snažila účinně bránit. Ale v tom hlavním a důležitém globálním soupeření, kde by naopak měla hrát jednu z klíčových rolí (myslím s Čínou) se chová jak ustrašený ratlík a té leze někam. Diplomaticky se pro toto v článku používá obrat „být lhostejný k tomu a tomu“. Na USA lze vidět ledacos, nadávat na ně, hodně i oprávněně, ale jejich uvažování ať už v politice, či ekonomice, je mi mnohem bližší, než uvažování „mé domoviny“, myslím EU. A tato má domovina by si ještě chtěla ukousnout další pravomoci národních států, jako například pravomoci v zahraniční politice a změnu hlasování z jednomyslného na většinové v některých oblastech. Je mi z toho smutno.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here