Vlády na celém světě se snaží udržet svoje ocelárny v chodu, od Británie přes Francii, Ameriku i Austrálii, a teď nově i Evropská komise. Domácí ocel válcují dodávky z Číny a nově i cla amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Píše o tom server Politico v článku Save Our Steel: Trump´s tariffs and Chinese overcapacity force governments to act. A podle něj dlouhé roky evropské vlády upřednostňovaly dovoz levné „špinavé“ oceli z Číny, Jihovýchodní Asie a Severní Afriky. Ocelářství jako obor poslaly na druhou kolej. Situace se ale změnila, když prezident Trump na ocel uvalil 25% dovozní clo. To znamená, že dokonce i subvencované oceli dodávané z Číny, Indonésie, Turecka a Egypta se vrátka na americký trh zavřela. A nejen jí…
Aktuálně Británie zestátnila svoji jedinou ocelárnu British Steel ve Scunthorpe, která vyrábí ocel ze šrotu. Schválil to britský parlament na mimořádném zasedání. Firmu vlastní čínská firma Jingye Group, která se ji rozhodla uzavřít. Minulý měsíc Evropská komise [EK] zveřejnila Steel Action Plan, aby odvětví evropského ocelářství oživila a zabránila jeho totálnímu kolapsu. Austrálie nyní investuje miliardy, aby vyráběla ocel v souladu s ochranou životního prostředí.
Co obsahuje unijní Steel Action Plan
V Evropské unii se na podporu ocelářství v posledních letech vynaložilo asi devět miliard eur [cca 225 mld. Kč]. Evropský Steel Action Plan přinese další peníze. Podpoří výrobu oceli zejména pro obranný průmysl. A dokonce 100 miliard eur [cca 2,5 bil. Kč] má jít na podporu zvýšení zelené, čisté, výroby oceli. Tyto pobídky by měly pomoci přesvědčit odběratele, aby nakupovali dražší, ale čistěji vyrobenou ocel, píše Politico.
„Musíme jít ještě dále,“ uvedl francouzský ministr průmyslu a energetiky Marc Ferracci při návštěvě ocelářského regionu v Alsasku.
Zachování výroby oceli je národní zájem, zdůrazňuje britská vláda
Tamní největší výrobce oceli, společnost AcelorMittal, oznámila, že ve Francii sníží stav zaměstnanců o 600 míst a v Belgii to má být ještě více. Souvislost je podle Ferracciho zřejmá. Čínská ocel je silně dotovaná a zaplavuje Evropskou unii mnoho let a snižuje podíl evropské oceli na unijním trhu.
Jsou tu i nová americká cla
Problémy evropského ocelářství akcelerovala i cla americké administrativy. Prodat ocel tak není vůbec snadné.
„Ocelářský sektor není na budoucnost zjevně připravený,“ říká Boris Jankowiak z Climate Action Network, federace nevládních organizací.
„Teď tu máme ocelářský průmysl založený na fosilních palivech. Za tohoto stavu to lepší nebude,“ uvedl pro Politico.
Závody 14 a 15 Liberty Ostrava ožily. Podnik zachová 1 350 míst
Nákup ocelárny, jak to udělala britská vláda, podle něj nevyřeší cenu energií, klesající poptávku a ani závislost na uhlí nebo plynu. Pochvaluje si ale akční plán EK. V něm stojí, že EK donutí mnohé sektory nakupovat čistější evropskou ocel. A také to, že se sníží ceny energií třeba kvůli lepší recyklaci.
„Všechny díly skládanky jsou zřejmé. A tak nyní musíme prokázat rozhodnost a věnovat se transformaci, rovněž ze strany společností,“ tvrdí Jankowiak.
Unijní ocelárny, například italská Taranto, znečišťují ovzduší, vody a půdy, zdůrazňuje. A ne všichni lidé, pochopitelně, jsou spokojeni s tím, že mají za humny takovýto provoz.
Ocel nadále zůstává klíčovou v mnoha oborech
Když eurokomisař pro evropský průmysl Stéphane Séjourné představoval Steel Action Plan, zdůraznil, že je důležitým kolečkem „ekonomické a surovinové suverenity celého evropského kontinentu.“ A vyzdvihl, že tento akční plán mimo jiné zdůrazňuje, že na výrobu tanku je zapotřebí 60 tun oceli.
Jeho slova ocenili zejména zástupci průmyslu z Německa, kteří se na výrobě oceli v EU podílí čtvrtinou, pak Itálie [10% podíl], ale i Francie, Polska a Rumunska [shodný cca 7% podíl]. Ocelářské odvětví je rozprostřeno téměř ve všech členských zemích EU, jen v pěti z nich se nevyrábí.
Ostrava byla pro Mittal jen dojnou krávou, říká odborář Slanina
V unijním ocelářském průmyslu pracuje na 300 000 lidí a dalších 37 000 ve Velké Británii. I když to není velký podíl z celkového počtu pracovních sil v EU, když přijdeme o ocel, postihne to mnoho dalších průmyslových oborů. Výrobu automobilů, ale hlavně obranný průmysl a zelenou energetiku, píše Politico.
Jankowiak z Climate Action Network přesto varuje před „ošidnou“ aplikací v případě záchrany oceli.
„Má výroba tanků skutečně vytvořit dostatečnou poptávku po oceli? A má být odvětví v dlouhodobém výhledu závislé na tancích, dělostřelecké munici a na válce? To není to, po čem voláme,“ uvedl.
Česko loni vyrobilo nejméně oceli v historii. Klesl vývoz i spotřeba
Naštěstí i podle listu Politico je ocel důležitou surovinou pro mnoho dalších výrobků a je jí zapotřebí bez ohledu na to, co zrovna vyžaduje duch doby.
Michal Achremenko
Na co ocel! Zelení komouši to měli komplexně promyšlené. Kdyby sem náhodou vtrhly ruské tanky, tak na ně stačí uvalit emisní povolenky, pak přijede STK a nehnou se z místa. Ne?