V Paříži a Berlíně mladí poslanci vyzývají penzisty, aby pomohli udržet penzijní systém v chodu. Systém kolabuje a zkolabuje, pokud se důchodci neuskromní a nepomůžou ho zachránit, tvrdí. Schyluje se snad k válce generací?
Tématem se zabývá server Politico v článku „Generation war“ dogs pension debates in France and Germany. Jaká je výchozí situace?
Klesající porodnost v Německu i Francii znamená, že v budoucnu nebude dost lidí, kteří by v práci nahradili velký počet těch odcházejících do penze. Což se navíc děje za situace, kdy ekonomiky spíše stagnují, než rostou. To stejné platí pro mzdy a kupní sílu. Doba ekonomického boomu obou zemí, zdá se, je pryč. Ale ani tím to nekončí. Bydlení je tak drahé, že se stává pro mnoho mladých lidí nedosažitelné.
Z veřejných financí ukrajují podstatnou část výdaje na podporu Ukrajiny a průmysl obou zemí zrovna nezáří. To i kvůli drahým energiím, o které se zasloužila zelená politika Evropské komise. A pak jsou tu důchodci, o nichž v některých evropských zemích hovoří dokonce jako o hospodářské zátěži. Což se děje i přesto, že drtivá většina z nich po celý život plnila státní kasu a jejím prostřednictvím si odkládala zajištění na penzi.
Napjaté státní rozpočty ukazují na penzisty
Povahu sporu mezi generacemi ovlivňuje kultura, jazyk i politici, ale jak německou, tak i francouzskou ekonomiku sužuje stejný problém. A jím je, jak zaplatit stoupající náklady na penze stále přibývajícího počtu důchodců. Pojí se tu tak problém demografický a finanční. Ale nejenom tyto dva problémy. Penzisté jsou navíc i navýsost politické téma.
„Rozhodně co nechci, je odstartovat mezigenerační válku,“ uvedla minulý měsíc například francouzská ministryně financí Amélie de Montchalinová [Renaissance] před zákonodárci v souvislosti s dalším kolem schvalování více než napjatého státního rozpočtu na příští rok.
Německý důchodce by měl povinně rok pomáhat v sociálních službách
Podobná debata se odehrává i v Německu. Johannes Winkel [CDU] protestuje proti penzijnímu reformnímu balíčku kancléře Friedricha Merze [CDU]. Tvrdí, že současné benefity pro starší lidi jsou příliš štědré. A Německo na ně nemá. A tak žádá vypracování schématu, které by bylo „spravedlivé pro všechny generace.“
On i další se zaštiťují i názorem některých ekonomů, kteří třeba v komentáři deníku Handelsblatt vyjádřili názor, že penzijní balíček navržený vládou „jde na účet mladší generace, která se ocitá pod stále větším finančním tlakem.“
Už před sto lety odcházeli lidé do starobního důchodu v 65 letech
A jaký je výsledek? Představitelé německé vlády přislíbili, že příští rok uvedou důkladnou penzijní reformu. A to takovou, která bude spravedlivá ke všem generacím.
Spravedlivý systém ale neexistuje
Někteří němečtí a francouzští zákonodárci, například zmíněný čtyřiatřicetiletý Johannes Winkel, cítí příležitost k novým pořádkům. Požadují větší „mezigenerační spravedlnost.“ Osmatřicetiletý poslanec Macronovy Renaissance Guillaume Kasbarian ale jde ještě dál.
Podle něj by se měla Francie zamyslet nad spravedlností průběžného systému [stejný jako tuzemský první pilíř, pozn. red.]. A to proto, že v jeho rámci ekonomicky aktivní generace živí pracovně neaktivní důchodce. Což podle něj není správné. To i přesto, že dnešní důchodci takto živili v minulosti jako lidé v produktivním věku zase „své penzisty“.
Avšak, jak říká ekonom ze Sorbonské univerzity Arnaud Lechevalier, žádný spravedlivý systém tady „neexistuje“.
„Demografické a ekonomické poměry se mohou z generace na generaci dramaticky změnit, takže je téměř nemožné vytvořit ´spravedlivý´ penzijní systém,“ říká.
Ale také dodává: „Představa, že každá generace dostane zpátky, co během aktivního života vytvořila, je hodně hloupá představa.“
Přitom platí, že podstatné rozdíly ukazují už i samotné „spravedlivé“ penzijní systémy v unijních zemích. A tak například penzijní benefity ve Francii jsou mnohem štědřejší než v Německu. Ve skupině obyvatel starších 65 let je mnohem menší podíl lidí na hranici bídy než v celé populaci. A také je pravda, že v Německu jsou na tom obyvatelé starší 65 let hůře než obyvatelé mladší 65 let částečně i z toho důvodu, že se veřejné důchody po reformě z nultých let tohoto století relativně snížily.
Důchodci jako politická karta
Vyčítání „něco“ důchodcům se i navzdory ostrým výrokům ukazuje i jako politicky dost nebezpečná záležitost. Důchodci jsou totiž spolehlivými voliči a k volbám chodí ve větším počtu než mladší generace. Navíc inklinují k politickému středu. Konzervativní blok německého kancléře Friedricha Merze dostal v únorových volbách od lidí starších 70 let asi 43 procent hlasů a starší voliči pomohli i Macronovi v prezidentských volbách v roce 2022.
Průzkumy veřejného mínění v Německu a ve Francii ukazují, že veřejnost dává přednost zachování současných penzijních systémů a benefitů. Levicové strany obou zemí se proti zmrazování nebo snižování penzijních benefitů ohrazují s tím, že veřejný penzijní sytém je základním kamenem sociální soudržnosti.
Avšak server Politico také uvádí, že debata o penzích odkrývá mezigenerační rozkol. Penzisté ji odmítají, zatímco ji podporují příslušníci věkové skupiny mezi 18 až 24 lety, cituje server výsledek francouzského říjnového průzkumu veřejného mínění.
Jiný průzkum zase ukazuje, že více než polovina Francouzů v produktivním věku uvádí, že současní důchodci „jsou na tom lépe, protože mohli odejít do důchodu dříve, než odejdou ti, kteří dosud pracují.“
–AM–
