Důvěra v ekonomiku v září v Česku klesla. Směrem dolů souhrnný indikátor ekonomického sentimentu poslali podnikatelé. Naopak důvěra v ekonomiku u spotřebitelů v září rostla, to po předešlém dvouměsíčním poklesu.
Dnes o vývoji informoval Český statistický úřad [ČSÚ]. Podle něj souhrnný indikátor důvěry, vyjádřený bazickým indexem, se v září meziměsíčně snížil o 1,0 bodu na hodnotu 99,5 bodu. Zatímco indikátor důvěry podnikatelů se snížil o 1,8 bodu na hodnotu 98,4, tak indikátor důvěry spotřebitelů vzrostl o 2,8 bodu na hodnotu 105,1 bodu.
„Důvěra podnikatelů v ekonomiku se v září meziměsíčně snížila ve všech sledovaných odvětvích s výjimkou obchodu. Za tímto vývojem stálo zejména výrazné snížení poptávky v průmyslu a zhoršení sentimentu ve službách,“ shrnul aktuální data u podnikatelů vedoucí oddělení konjunkturálních průzkumů ČSÚ Jiří Obst.
Trump jede. Zítra v Bílém domě přivítá prezidenta Si Ťin-pchinga
Dodal, že k růstu důvěry v ekonomiku u spotřebitelů přispělo zejména snížení jejich obav ze zhoršení hospodářské situace v České republice.
„Zároveň se mírně zvýšil podíl respondentů, kteří v následujících dvanácti měsících očekávají zlepšení své finanční situace,“ doplnila kolegu Anastasija Neradová z oddělení konjunkturálních průzkumů ČSÚ.
Tím však dobré zprávy končí. Podíl spotřebitelů, kteří hodnotí svou současnou finanční situaci hůře, než tomu bylo v předchozích dvanácti měsících, se oproti srpnu téměř nezměnil. Počet respondentů, kteří neplánují v příštích dvanácti měsících pořizovat velké nákupy, se v září snížil jen nepatrně.
Důvěra v ekonomiku u podnikatelů
„Zatímco podnikatelé krotí svůj dřívější optimismus, spotřebitelé hledí do budoucna pozitivně,“ komentuje výsledky konjunkturálního průzkumu hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.
I když nálada ve firmách postupně uvadá, není podle něj rozhodně dramaticky špatná.
„Spíš je vidět, že si firmy uvědomují rostoucí nákladové tlaky a nejistoty spojené s prodlužujícím se konfliktem v Perském zálivu. Ten se promítá do vyšších cen energií a může ovlivnit i budoucí poptávku,“ říká.
Výrobní inflace akceleruje. A už nejen kvůli benzinu a naftě
Firmy v průmyslu podle něj hodnotí současnou poptávku dobře, ale přece jen o něco méně pozitivně než před měsícem. Současně věří v její další růst, zároveň však počítají se zvyšováním cen své produkce.
„Zvýšená inflační očekávání nepanují jen v průmyslu, ale i dalších odvětvích,“ tvrdí Dufek.
Chuť nabírat nové zaměstnance podle něj mírně převažuje pouze ve stavebnictví. To si však podle něj dalším vývojem zakázek až tak jisté není. Jako důvod uvádí nejistotu kolem veřejných rozpočtů a vysoké ceny stavebních materiálů.
Důvěra v ekonomiku u spotřebitelů
I když důvěra v ekonomiku v září u spotřebitelů rostla, inflační očekávání domácností nijak zvlášť nepolevila. Obavy spotřebitelů z růstu cen a stejně tak obavy z dalšího růstu nezaměstnanosti se ve srovnání s minulým měsícem prakticky nezměnily, uvádí ČSÚ.
„Na druhou stranu nikdo nepodléhá skepsi ani depresi, takže průzkum stále nahrává scénáři pozvolného ekonomického růstu vykoupeného vyšší inflací,“ doplňuje Dufek s tím, že to platí jak pro podniky, tak domácnosti.
Ekonom Komerční banky Kevin Tran Nguyen přesto upozorňuje na další důležitý fakt. A to ten, že důvěra v českou ekonomiku se v září snížila pod svůj dlouhodobý průměr na 99,5 bodu. Zaostala tak nejen za tržním konsensem.
„Nálada se oproti srpnu zhoršila v průmyslu, službách i stavebnictví, zatímco v obchodě vzrostla. S výjimkou stavebnictví je důvěra napříč podnikatelskými sektory pod svým dlouhodobým průměrem,“ říká.
Vláda opět reguluje paliva. Ale i mimořádně zdaní polský Orlen
Průmyslníci v září podle něj hodnotili hůře především současnou výrobu a poptávku. V obou případech šlo o pokračování poklesu ze srpna. Přičemž hodnocení poptávky se dostalo na nejnižší hodnotu od začátku roku, uvádí.
„Zářijová data tak přináší nejistotu kolem oživení domácího průmyslu, ale také indikaci odolnosti spotřebitelské poptávky,“ uzavírá své hodnocení.
–RED–
Řeknu vám to lidi tak.
Že by ekonomika jako taková, včetně jevů v ní (že lidé pracují a něco vytvářejí) zanikla, to nepřipadá v úvahu. Ekonomika je nedílnou součástí lidské existence a její dnešní způsob fungování je důsledkem velmi vyspělé dělby práce ve společnosti. Ten dělá to, ten zase ono a vzájemně si výsledky své snaživosti přes směnný prostředek, peníze, směňují. Jedná se tedy o objektivní realitu, se kterou si netřeba dělat starosti. Bude tu do té doby, do kdy tu budeme my sami. S námi, s lidskou společností, vznikla, s námi zanikne.
S čím si však dělat starosti naopak veliké, je to, jak naplňuje a bude naplňovat naši potřebu produkovat nám hodnoty k životu nejen chtěné, ale i nezbytné. Kolik a jakých nám jich na konci ekonomického cyklu, myšleno od nápadu až po výrobní, nebo služební výsledek, vytvoří. A zde, což je vidět na každém kroku, to jede od desíti k pěti. Pozvolna, mírně, ovšem nezadržitelně.
Z těchto objektivních faktů vám jako zákonitý důsledek vyplyne to, že i když jsme měli/máme dvě vlády svým přístupem dost odlišné, tu předchozí a tu stávající, tak když se jde na dřeň věci, tak se vlastně v ekonomické oblasti vůbec neliší. Předchozí vláda měla plná ústa ekonomické odpovědnosti, ale do dluhů zabředla až po uši. To byl ten viditelný, který byl v rozpočtu jasně vidět, pak skytý, jak se šuilo, že se do rozpočtu řada položek nedala, aby viditelný nebyl tak vysoký a následně se chybějící peníze doplnily z peněženek občanů zvýšením daní. Ta současná jede ve stejném stylu. S tím viditelným si starosti absolutně nedělá, tak nemá problém do něj dát vše, co chce utratit, včetně toho, že „zatím“ peněženky občanů nechá být. Je to však to stejné v jiném obleku. Rozdám mnohem víc, než dostanu. Příčinou je, že z dlaně chup nevytrhneš, jak se říká. Za peníze se směňují hodnoty, výrobky a služby, ty však ekonomika musí vytvořit v dostatečném množství a hlavně efektivně. Když to nedokáže, dopadne to jako u většiny obyvatel. Začne se projídat podstata. V biologii organismus žije z tukových zásob, tak hubne a ztrácí sílu a v lidské spolenosti se žije buď na dluh (deficit), nebo se neinvestuje (šetří), to znamená, že majetek se nechává chátrat a takto nevydané peníze na jeho údržbu se použijí na základní potřeby potřebné k žití. Zkrátka, chudne se.
Tím chci říci jedno. Když se vám hodnot nedostává, skoro každý má zato, že omezení výdajů, nebo zvýšení příjmů jsou cesty, jak z toho ven. Není tomu tak. Ty dva způsoby nejsou ekonomicky symetrické. Rovnocenné. Nebudu dlouze rozebírat, ale jediná správná cesta je ta druhá. Vždy a za všech okolností v případě šetření s ním zacházet velmi opatrně (nemyslím případy rozmařilosti), ale jednoznačně tlačit na výkonost ekonomiky. Avšak ne tak, že z ní přes daně lidem a firmám stovku vytáhnu a z té stovky ji osmdesáti korunami podpořím. Jak si to představuje nejen náš pan obchodník v saku politika (i v Bruselu), že přes dluhy rozjede ekonomickou činnost, která je zhusta režijní, nebo taková, která se z daní tak jako tak financuje. Nejedná se tedy o čistokrevné investice (jako třeba AI a podobně) v pravém slova smyslu. Ale přesto, jak to tímto způsobem plánuje, tak se pořád jedná o lepší cestu do pekla, než se uspořit k smrti. Ze smrti cesta zpět nevede už z principu, z dluhů však ano. Kola hospodářství se nesmí zastavit, ale současně se voliči musí podívat, kde je ta žába na prameni, proč kola hospodářství stále drhnou a nelepší se to.
Když jsme se za socíku dívali, jak západ ekonomicky roste a my stagnujeme, tak jsme říkali: „Vykakali jsme se na západ a z východu (ze SSSR) přiletělo lejno.“ Dnes je to to stejné: „Hodili jsme ekonomiku za hlavu (poručíme větru, dešti a ekonomickým zákonům) a na hlavu nám padá chudoba.“ Nejhorší na tom je to, že vidím, že nic nového pod sluncem, místo toho, aby se společnost poučila. Jak se však má poučit, když se o politku a ekonomiku, jak to vše funguje a navíc vzájemně ovlivňuje, nezajímá!