Nejsou mrtví, jenom spí. Z ruských parlamentních jakoby opozičních stran se nyní vynořují komunisté. Jako slabý záchvěv vzpomínky, že jejich odvěkým nepřítelem byl car. A carem v Rusku dnes není nikdo jiný než prezident Vladimir Putin.
V komentáři Russia´s Communists have remembered how to oppose Putin pro britský konzervativní časopis The Spectator to píše Mark Galeotti. Jeho text pro FinTag s mírnými úpravami přeložil Michal Achremenko.
Nedávno se sešli komunisté a jejich příznivci v Moskvě, aby zavzpomínali na rok 1993. Na dobu, kdy se v Rusku odehrál „říjnový puč.“ Tehdy je někdejší prezident Boris Jelcin potřel. Komunisté tak definitivně přišli o naději na znovuuchopení moci. To se ale mění. Nyní znovu cítí šanci. A tak třeba minulý měsíc protestovali proti zmanipulovaným parlamentním volbám. Když pak někteří z nich začali skandovat „pryč s carem,“ „chceme nezmanipulované volby“ a „pryč se stranou podvodníků a zlodějů“, policie už zasáhla.
Zvlášť posledně citovaný slogan znepokojil ruské úřady. Používal ho totiž zavražděný opoziční lídr Alexej Navalnyj a měl tehdy ohlas napříč celým Ruskem.
My v Česku teď uděláme matrjošky i z odpůrců Putina, říká šéfka Zelených
Na rozdíl od zpráv zahraničních zpravodajů Rusko není monolitický totalitární stát. Ano, volby jsou tam zmanipulované, opoziční strany jsou z nich vyloučeny, kritici vlády jsou stíháni a zavíráni. Demonstrace jsou pod dohledem. I přesto všechno existuje v Rusku prostor pro občanskou společnost, i když jen ve velmi malé míře.
Dokud prezident Putin předstírá, že Rusko je demokratickou zemí, může se v Rusku o věcech i diskutovat. A někdy dokonce vyslovit nesouhlas. Stále ale existuje nepřekročitelná linie, za níž už skutečně demokratické smýšlení a projev vstoupit nesmí. Což platí vždy v případě otevřené kritiky samotného Vladimira Putina. Však to známe: Pokud se věci nevyvíjejí dobře, není to nikdy jeho vinou, ale vinou ministrů, gubernátorů, anebo poskoka, který je právě po ruce.
V Rusku je opozice, ale jen ta oficiální
Hlavní opoziční strany reprezentované v ruském zákonodárném sboru – Státní dumě Federálního shromáždění Ruské federace – si samy nasadily náhubek. Vědí, že jejich úkolem je zachování zdání pluralismu. Současně ale i vědí, že jejich další úkol je podpora prezidenta a jeho vlády, kdykoliv je toho zapotřebí.
Tuckerův rozhovor s Putinem je venku. Mnoho nového nepřináší
A právě jeden z jejich vůdců, komunista Gennadij Zjuganov, je hrdinou nejdojemnějšího a nejgrotesknějšího příběhu. Nyní dvaaosmdesátiletý muž slouží jako generální tajemník strany od roku 1993. V roce 1996 by byl býval snad i vyhrál prezidentské volby, kdyby ty ovšem, jak je v Rusku běžné, nebyly zmanipulované ve prospěch Borise Jelcina. A i po nástupu Vladimira Putina k moci v roce 2000 musel Zjuganov přijmout roli mrzutého, ale ochotného doyena ruských politiků. To značí, že dožije v pohodlí, pokud ovšem dodrží lajnu.
Romancov: Že USA krachují, tvrdí ruští komunisté od roku 1917
Co platí pro něj, už ale neplatí pro jeho stranu. Ačkoliv většina jejích členů jsou cyničtí oportunisté, kteří ochotně hrají podle dodaných not, jsou tam i skalní členové a aktivisté, kteří se snaží o víc. Mnozí z nich, zvláště ti mladší, jistě nejsou marxisti-leninisti, ale mají blíž k socialistům a sociálním demokratům.
Kromě liberální strany Jabloko, která se nemohla voleb zúčastnit, jsou to komunisté, kteří ztratili nejvíc kvůli manipulaci, která zajistila v uplynulých volbách do Státní dumy vítězství Putinovy strany Jednotné Rusko. Avšak podle listu Novaja Gazeta by Putin zvítězil i bez těchto machinací. Jednotné Rusko je nejsilnější ruskou stranou.
Nálada ruských komunistů není vůbec dobrá
Jeden může šermovat volebními čísly, ale výzkumy veřejného mínění se shodují, že čísla neodráží realitu. Mnoho Rusů, zvláště komunistů, je přesvědčeno o tom, že byli okradeni. Nejenom proto, že se jejich hlasy přesunuly k Jednotnému Rusku, ale jejich schopnější a charismatičtější kandidáti nebyli z pochybných důvodů k volbám vůbec připuštěni.
Komentář: V Kremlu se prý chystá převrat. Kdo tomu věří, ať tam běží
To je pro Zjuganova problém. Kremlu je totiž užitečný jen tehdy, pokud svoji stranu pevně ovládá. To by se ale nesměl mazlit s řadovými členy strany. I když výsledky voleb uznal, slabost projevil, když připustil pochybnosti.
Jak Zjuganov komentoval volby v Rusku:
- Komunisté jsou druhou nejsilnější stranou, když ve volbách podle předběžných výsledků získali 13,65 procenta hlasů.
- Předseda Komunistické strany Ruské federace Gennadyj Zjuganov varoval, že pokud se nezmění současný politický kurz a bude pokračovat válka, prohrají všichni, včetně Ruska.
- Na tiskové konferenci k výsledkům voleb vyzval k přechodu k politice „spravedlnosti, družby a socialismu“.
- Kritizoval i mizivé tempo hospodářského růstu: „Svět postupuje vpřed rychlostí tří až čtyř procent, zatímco my máme patnáct let jedno procento.“
- Vadí mu také technologické zaostávání, když řekl: „Za dvacet let jsme nevyrobili jediný telefon.“
Možná i proto Zjuganov teď znovu čelí rostoucímu tlaku zevnitř strany, hlavně od místních organizací. Některé z nich dokonce podnikly právní kroky proti uznání výsledků voleb. Jiné pořádají lokální protesty. A Zjuganov tak znovu ustoupil.
Vydal oficiální vyjádření, v němž mimo jiné stojí: „Mnoha voličům je to jasné: Oficiální výsledky neodrážejí skutečný proces voleb. […] Každý, kdo oceňuje dodržování zákonů a poctivost, je nedávnými volbami zmatený.“
Zjuganov ve svém prohlášení ale i připomněl stará bolševická hesla: „Plány páté kolony a nepřátel Ruska nesmí do společnosti zasít beznaděj. A neuspějí.“
Nicméně i tak projevil své vlastenectví. Byť se zároveň snaží bránit tomu, aby členové jeho strany vyšli do ulic. Aby bylo jasno: Rusové nikdy nebudou masivně protestovat v ulicích. Stejně by Putinovo samoděržaví nesvrhli, zvláště v době války s Ukrajinou.
Komentář: Ruský útok na Polsko smysl nedává. Navíc není první
A dále: I kdyby Zjuganov odstoupil, žádný revolucionář ho nevystřídá. Přesto je aktuální dění v ruské komunistické straně známkou toho, že i navzdory tlaku a propagandě zbytky pluralismu a občanské společnosti nebyly v Rusku zcela vymýceny.
Mark Galeotti, The Spectator
Pozn. red.: Mark Galeotti je čestným profesorem na University College London, katedře slovanských a východoevropských studií. O Rusku napsal tři desítky knih.
