Aktuální politický boj o financování veřejnoprávních médií je pouhým špatným vyvrcholením problému, na který si zadělala veřejnoprávní média sama. Pokud by opravdu plnila veřejnou službu, nebyla by v situaci, v níž se dnes ocitla.
Financování veřejnoprávních médií prostřednictvím koncesionářských poplatků je dobrý model. Nicméně se k naší škodě neosvědčil. Loni totiž padl poslední argument pro jeho zachování. A jím byla údajná nezávislost veřejnoprávních médií na politicích. Nezávislost pracovníci veřejnoprávních médií tehdy prodali vládě Petra Fialy [ODS], která jim za ní na popud činitelů TOP 09 prosadila zvýšení koncesionářských poplatků. I když tendence veřejnoprávních médií stavět se na stranu politických stran, ale i takzvaně nezávislých spolků, jež se dlouhodobě vymezují proti hnutí ANO, je zřejmá roky, loni přetekla spolu s válkou na Ukrajině pověstná mez. Příklady porušení veškerých etických principů skutečně nezávislé novinařiny najdete v odkazech v tomto článku.
Veřejnoprávní služba v plné kráse. ČT jako pracovnice Úřadu vlády ČR
S nezávislostí veřejnoprávních médií ale byla a je potíž dlouhodobě. To proto, že nad každým veřejnoprávním médiem bdí jeho mediální rada. Rada České televize a Českého rozhlasu. A pak tu máme ještě takzvanou velkou mediální radu. Problém byl a stále je ve jmenování lidí do těchto rad. Tyto lidi jmenovaly do funkcí politické strany a pak profesní a takzvaně nezávislé spolky spojené s veřejnoprávními médii. Nic jako konkurz, nic jako výběrová řízení se nekonalo. Jen kamarádšofty a politické i soukromé kšefty, kdybychom to měli zjednodušit, určovaly personální složení těchto rad. A ten, kdo byl kam dosazen, pak zpíval píseň toho, koho chleba jedl. A nebyla to veřejnoprávní média. Ta se stala jen dojnou krávou nejen pro vedení, ale i pro spolupracující subjekty a samozřejmě také umělce.
Veřejnoprávní média jsou toxická
Výsledek byl takový, že atmosféra ve veřejnoprávních médiích se stala toxická. A kariéru v nich udělal a udělá zejména ten, kdo ochotně „zamňouká“, když se mu řekne. To platí jak pro řadové pracovníky, tak vedoucí. Každý „mňouká“ sice v pokleku před jiným pánem, ale mňouká. Což se samozřejmě promítá do kvality většiny produkce veřejnoprávních médií. Mňouká se na televizní obrazovce i před rozhlasovým mikrofonem. A pohříchu přitom mňoukají vždy „ti správní“ lidé. Podobně jako to bylo za komunistů, mňoukají ti prověření. Ti, kteří nepřekvapí a důvěru v nich vloženou nezklamou.
Glosa: Zvýšení poplatků ČT a ČRo fedruje spolek placený ministerstvem
Kdo nemňouká jako všichni, vzepřel se, či se vzepře, skončí. Buď ho vyhodí z práce nebo z obrazovky či éteru. Veřejnoprávní média nouzí o zaměstnance a mluvicí hlavy nikdy netrpěla. Ve výše uvedeném vyniká zejména Česká televize, což se dá vysvětlit tím, že oproti Českému rozhlasu už přímo vznikla jako nástroj komunistické propagandy. A to v ní zřejmě zůstalo „jako v koze“, pokud bych si mohl dovolit příměr.
Co se děje teď
Premiéra Andreje Babiše [ANO] musí z České televize, s níž má dlouhodobě napjaté vztahy, jistě bolet hlava. Lze mu rozumět, protože v minulosti se od ČT, ale i rozhlasu moc dobrého nedočkal. A ani jeho političtí kolegové ne. Příkladem je naprostá neprofesionalita moderátorů, kteří se nechtějí od dnes vládních politiků něco dozvědět [pro koncesionáře], ale jen často velice hloupě, protože prvoplánově, hledají střet. Pravý opak předvádějí u politiků, kteří jsou takzvaně proti Babišovi. V těchto případech se z rozzuřených hlídajících psů demokracie stávají spící pandy.
Pokud zůstaneme u zpravodajství, tak kredit pracovníci veřejnoprávních médií ale ztratili definitivně loni v březnu. To tehdy vládní strany protlačily najednou hned několik sporných politických témat. Jednak si zvedly platy, pak odsouhlasily více peněz na podporu Ukrajiny a také zvýšily a rozšířily poplatky pro veřejnoprávní Českou televizi a rozhlas. Tomu předcházela intenzivní masáž veřejnoprávních médií, jak v nich není ani na chleba. Aniž by se ale někdo seriózně zamýšlel nad fungováním veřejnoprávních médií. Ne, jen peníze navíc bylo to hlavní téma.
Proti zvýšení koncesionářských poplatků se stavěla většina veřejnosti. Proti byly i firmy a další subjekty, kterým stát naordinoval novou nebo vyšší koncesionářskou platbu. To vše ale veřejnoprávní média pomíjela. A naopak protlačovala Fialovu vládu a zvýšení poplatků. Hrozila propouštěním… Škoda, že k němu nedošlo… Šlo o sprostý obchod, vy nám poplatky, my vám vliv. Ti, co teď nejvíce křičí o zachování nezávislých médií, ti se na jejich zničením nejvíce podíleli. Zabili veřejnoprávní média, protože se zpronevěřili jejich poslaní.
Veřejnoprávní média jsou skutečně asi přežitek
Veřejnoprávní média, která neplní řádně svou veřejnou službu, nemají nárok na existenci. To zaprvé. Zadruhé, svět se změnil. Každý, kdo má dnes mobilní telefon, by přece neměl mít automaticky povinnost každý měsíc posílat svoje peníze na to, aby si ředitelé v televizi nebo rozhlase a jejich kamarádi vypláceli rok co rok mnohamilionové odměny. A to za to, že řídí molochy, kterým na účet každý rok přistanou jisté miliardy korun.
Komentář: Náš Český rozhlas znovu ukradli političtí hochštapleři
Problém celé akce, které jsme nyní svědky, a která bude otravovat zdejší vzduch ještě dlouho, je současně i v tom, že neběží debata o úloze veřejnoprávních médií. A to by měla, protože i když skončí koncesionářské poplatky, jejich provoz budeme dál hradit z daní. Minimálně by měla být řeč o personální výměně těch, kteří ve veřejnoprávních médiích sedí dlouhé roky a selhali. Anebo jim vůbec vzít veřejné peníze, ať se ukáží za tržních podmínek.
Komentář: Veřejnoprávní média jsou mrtvá. Mohou za to „deadheads“ v nich
Také by se ale měla nastolit otázka financování České tiskové kanceláře [ČTK]. Ta je totiž ze zákona rovněž veřejnoprávní médium. Oproti povykujícím pracovníkům televize a rozhlasu lidé z ČTK nedostávají od státu ani koncesionářů ani korunu. Žijí jen z prodeje práv ke svému zpravodajskému servisu a fotografiím. A jaký je výsledek?
ČTK, která měla v minulosti dokonce dva stálé zpravodaje ve Spojených státech, ve Washingtonu a New Yorku, nemá dneska v USA žádného zpravodaje. Z historicky rozsáhlé sítě zahraničních poboček ČTK aktuálně zbyli tři zpravodajové, a to v Bruselu, Bratislavě a Berlíně. Agentura na ně nemá peníze… A to není dobrá vizitka státu jako státu moderního s prstem na tepu doby. Pro stát, který pěstuje myšlenku veřejnoprávních médií.
Peníze na Radu ČTK stoupnou, ale ta nezaplatí ani zpravodaje v USA
A tudíž, když už je řeč o potřebě skutečně nezávislého zpravodajství, stálo by za to vyřešit hlavně financování České tiskové kanceláře. Vzhledem k tomu, jak tam se lidé otáčejí, mám za to, že by i financování ze státního rozpočtu přijali s velkým potěšením. Navíc pro nás příjemce zpráv by to bylo jednoznačné plus. Protože ČTK hraje prim i v náplni veřejnoprávní televize a rozhlasu.
S celou StarDance jděte k čertu
Co se týče pořadů typu StarDance, klidně bych se bez nich obešel. A kdybych náhodou měl potřebu, pustil bych si ho na komerční televizi. Tam bych ostatně i pochopil, proč protagonista veřejnoprávního pořadu těsně před jeho začátkem prodává v reklamním bloku hrnce. Anebo to bylo pojištění? Teď nevím. Rozhodně ale i to bylo porušení etiky veřejnoprávního média. A než taková veřejnoprávní média, tak to už raději klidně jen fungující Českou tiskovou kancelář.
Daniel Tácha
